Příroda Bílých Karpat: Klenot Střední Evropy

Vítáme vás u brány CHKO Bílé Karpaty, do kraje orchidejových luk, ovocných sadů, květnatých hájů a starých bučin, ale i pěnovcových mokřadů a minerálních pramenů. Do kraje, kde stále žijí lidové tradice a přežívají staré zvyky, kde dosud v srdcích rezonují lidové písně a kde se místní obyvatelé při slavnostních příležitostech oblékají do pestrých krojů. Do krajiny, kterou již po tisíce let spoluvytvářejí člověk a příroda.

Obecné údaje o CHKO Bílé Karpaty

Bílé Karpaty představují mimořádnou oblast mezi našimi velkoplošnými chráněnými územími především proto, že jsou nejvyšším pohořím jihozápadního okraje vlastního karpatského horského systému. Pro tyto přírodní a krajinné kvality byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO dne 15.4. 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace.

Základní informace:

• Výnos: vyhláška MK ČSR č. 17 644/80 ze dne 3. 11. 1980
• Rozloha: 71 500 ha (podle vyhlášení), 74 688 ha (podle GIS)
• Biosférická rezervace UNESCO: od roku 1996
• Diplom Rady Evropy: od roku 2000
• Nadmořská výška: 170-970 m
• Sídlo správy CHKO: Nádražní 318, 763 26 Luhačovice

Maloplošná zvláště chráněná území:

• 5 národních přírodních rezervací (NPR)
• 1 národní přírodní památka (NPP)
• 16 přírodních rezervací (PR)
• 30 přírodních památek (PP)
• 16 evropsky významných lokalit

Přírodní podmínky Bílých Karpat

Bílé Karpaty byly vyvrásněny v třetihorách společně s Alpami a celým Karpatským obloukem. Převážná část území leží na flyšovém podkladu, tvořeném mořskými sedimenty křídy a starších třetihor (paleogénu). Flyšem se rozumí mnohonásobné střídání různých usazených hornin - v Bílých Karpatech zejména pískovců a jílovců, řidčeji slínovců - ve vrstvách silných od několika centimetrů až po několik metrů. Pískovce v nich často obsahují značný podíl uhličitanu vápenatého, a to v podobě vápnitého tmelu nebo žilek zaplňujících staré trhliny. Projevuje se to především v četných usazeninách pěnovců v prameništích.

Komplexy flyšových hornin jsou v širším okolí Komně, v místech tzv. nezdenického zlomového systému, prostoupeny vyvřelinami (neovulkanity), především v podobě andezitů, čedičů a porcelanitů. Na vyvřelé horniny jsou vázány také nálezy různých minerálů.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Na jihozápadě zasahuje CHKO do vídeňské pánve, kterou vyplňují sedimenty z mladších třetihor (neogénu). Pohoří Bílých Karpat se táhne od Strážnice na jihozápadě k Lyskému průsmyku na severovýchodě. Převážně po jeho hřbetnici probíhá státní hranice se Slovenskem. Celkový reliéf Bílých Karpat do značné míry odráží odlišnou odolnost různých flyšových vrstev vůči zvětrávání. Morfologicky výrazněji se uplatňují pouze odolnější pískovce, které budují nejvyšší horské partie. V místech s méně odolnými horninami jsou převážně mírné, dlouhé svahy a oblé, měkce modelované hřbety. Charakteristickým a velmi častým jevem v místech měkčích hornin jsou svahové sesuvy. Vedou k utváření různých terénních nerovností, v jejichž důsledku se zde nachází pestrá mozaika vlhčích a sušších míst. Často tu vznikají prameniště.

Bílé Karpaty jsou odvodňovány řekami Moravou a Váhem. Na řadě míst se vyskytují minerální prameny, jejichž vznik souvisí s vulkanickou činností ve třetihorách. Převážná část území náleží do mírně teplé klimatické oblasti. Vrcholové části hřbetů s nadmořskou výškou nad 800 m jsou řazeny do chladné klimatické oblasti. Naopak nejnižší polohy spadají do teplé klimatické oblasti. Zatímco v nejnižších nadmořských výškách dosahují roční srážkové úhrny necelých 600 mm, ve vrcholových částech pohoří je to více než 920 mm.

Historie a vliv člověka

Rozsáhlá historická odlesnění v Bílých Karpatech měla velmi často charakter krajinářských úprav citlivě využívajících zdejších přírodních podmínek. Výsledkem jsou tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, představující dnes typický krajinný ráz Bílých Karpat. Celá oblast, ale zejména její jižní část, byla po mnoho staletí kultivována člověkem. Přesto, nebo právě proto se zde dochovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty a na mnoha místech lze hovořit o harmonické krajině.

Krajinný ráz střední a severní části Bílých Karpat je dotvářen poměrně řídkým osídlením pasekářského či kopaničářského typu, absencí velkých průmyslových podniků a zachovalou architekturou celých obcí (Lopeník, Vyškovec, Žitková). Pro západní část CHKO jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s rozptýlenými soliterními stromy. Střední část CHKO v širším okolí Starého Hrozenkova se nazývá Moravské Kopanice. Její současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v 17. -18. století a vyznačuje se roztroušenou zástavbou, střídáním zalesněných a bezlesých ploch s mozaikou sušších míst, mokřadů, drobných lesíků, křovin a nevelkých políček.

Flóra a vegetace Bílých Karpat

Přírodní podmínky, historický vývoj a způsob obhospodařování měly vliv nejen na vzhled zdejší krajiny, ale i na biodiverzitu, a to jak druhů, tak biotopů. K nejvýznamnějším biotopům se řadí louky, dubohabřiny a bučiny, prameniště, staré sady a záhumenky.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Bělokarpatské květnaté louky

Bělokarpatské květnaté louky patří k nejrozsáhlejším a druhově nejbohatším travinobylinným porostům ve střední Evropě. Pro bohaté zastoupení vstavačovitých - jak co do počtu druhů, tak i do početnosti populací - bývají označovány též jako bělokarpatské orchidejové louky. Na zachovalých nehnojených loukách lze nalézt na ploše 2,25 m² kolem 75 rostlinných druhů a na ploše 20 m² až 110 druhů!

Několik druhů se v České republice vyskytuje pouze zde, například všivec statný (Pedicularis exaltata), hrachor panonský pravý (Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus), rozrazil latnatý širolistý (Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum), smldník kmínolistý (Peucedanum carvifolia), pastarček dlouholistý moravský (Tephroseris longifolia subsp. moravica), tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holosericea subsp. holubyana) či plevnatec lesostepní (Danthonia alpina), nebo zde mají nejbohatší populace, například srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia), žluťucha jednoduchá svízelovitá (Thalictrum simplex subsp. galioides), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), kosatec různobarvý (Iris variegata), k. trávolistý (I. graminea), vstavač bledý (Orchis pallens), hlavinka horská (Traunsteinera globosa) nebo kozinec dánský (Astragalus danicus).

Mezi další vzácné druhy patří mečík bahenní (Gladiolus palustris), kýchavice černá (Veratrum nigrum), šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus), lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), plamének přímý (Clematis recta), hořec křížatý (Gentiana cruciata), len žlutý (Linum flavum) nebo hadí mord nachový (Scorzonera purpurea).

Fauna Bílých Karpat

Fauna Bílých Karpat je velmi bohatá a v mnoha ohledech jedinečná. Vycházíme-li z poznatků o dobře probádaných skupinách, ve kterých bylo dosud zjištěno kolem 50-60 % druhů známých z území České republiky, lze předpokládat, že se v Bílých Karpatech vyskytuje nejméně 20 tisíc druhů živočichů, z toho alespoň 16 tisíc druhů bezobratlých.

Květnaté louky představují důležité útočiště pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. Žije zde např. sklípkánek černý (Atypus piceus), vzácní sekáči Zacheus crista a Egaenus convexus, střevlíček Pterostichus incommodus, krasec uherský (Anthaxia hungarica), krytohlav Cryptocephalus gridelii, mandelinka Galeruca dahli, štítonoš Cassida canaliculata, nosatci Donus vienensis a Liparus dirus a celá řada dalších vzácných brouků. Z motýlů je zde typický perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), modrásek hořcový (Phengaris alcon), modrásek očkovaný (Phengaris teleius), vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica), pabourovec jestřábníkový (Lemonia dumi), různé druhy můr, píďalek aj. V celém pohoří je hojně pozorován křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) a kudlanka nábožná (Mantis religiosa).

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Solitérní staré duby ve větších lučních komplexech podmiňují hojný výskyt roháče obecného (Lucanus cervus) a celé řady jiných vzácných brouků prodělávajících vývoj ve dřevě, např. pestrokrovečníka Aporthopleura sanguinicollis. Z ptáků zde přežívají dosud relativně početné populace křepelky polní (Coturnix coturnix) a chřástala polního (Crex crex). Na loukách v jižní části Bílých Karpat hnízdí např. linduška lesní (Anthus trivialis), strnad luční (Emberiza calandra) či bramborníček hnědý (Saxicola rubetra).

V lesních porostech vyšších poloh žije mnoho bezobratlých živočichů typických pro karpatské lesy - např. měkkýši modranka karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicina) a skalnice lepá (Faustina faustina), brouci Pterostichus pilosus, P. foveolatus, Abax schueppeli rendschmidtii, Carabus obsoletus,...

Dům přírody Bílých Karpat

Dům přírody Bílých Karpat je moderně pojaté návštěvnické středisko s vnitřní a venkovní expozicí a se spoustou interaktivních prvků. Průvodcem a maskotem je vzácná užovka stromová, která má domov právě v této oblasti. Expozice je rozdělena na čtyři části - Pohlaď krajinu, Les, Louky a Nadzemí a Podzemí, v kterých se nebude nudit žádná věková skupina.

Během celého roku v prostorách domu přírody probíhají přednášky a besedy pro veřejnost, semináře pro odborníky, programy pro školní mládež. Objednat si můžete i terénní vycházky do Bílých Karpat. Budova se nachází ve Veselí nad Moravou v historickém jádru města na Bartolomějském náměstí. Součástí výstavního prostoru jsou pozůstatky středověkého městského opevnění z 15. století.

tags: #příroda #Bílých #Karpat

Oblíbené příspěvky:

• Přeprava odpadu: Jenštejn
• Historie Otvírání Studánek
• Sledování odpadu Boskovice
• Znečištění životního prostředí velkochovy
• Vincent 25 l