Chráněná krajinná oblast: Definice a význam

21.11.2025

Pojem chráněná krajinná oblast, neboli zkráceně CHKO, se u nás poprvé objevil v polovině 20. století. Stejně jako dnes již tehdy tento pojem označoval velkoplošné chráněné území, kde platí ve srovnání s národními parky nižší stupeň ochrany.

Současný zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 definuje CHKO jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení.

Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území.

Historie a legislativa ochrany přírody

Kořeny ochrany přírody ve 13. století. Jak je patrné i z předchozích řádků, ochrana přírody u nás má delší tradici. Několik staletí jsou staré první pokusy o ochranu určitých územních celků, které byly motivovány obvykle snahou o zachování loveckých revírů. Chráněná území byla vyhlašována již mnohem dříve než v polovině minulého století - uvádí se rok 1838, kdy vznikla první dvě. Naše nejstarší rezervace (Žofínský prales a Hojná Voda v Novohradských horách) jsou chráněny od roku 1838. Známý Boubínský prales až od roku 1858. V dalších letech byla postupně vyhlašována ochrana dalších lesních celků.

Již obory pro divokou zvěř, které od 13. století zakládala šlechta, se vyznačovaly tím, že zachovávaly přirozené prostředí v té největší míře. Byl v nich omezen vstup a hospodaření. Na některých místech dokonce kvůli oborám došlo k vystěhování celý vesnic. I díky tomu se zachovaly celky neporušené panenské přírody až do moderních věků. Příkladem může být třeba Křivoklátsko.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

První zákonnou normu představoval u nás zákon o státní ochraně přírody č. 40/1956 Sb. Již rok před vydáním tohoto zákona byla u nás vyhlášena chráněná krajinná oblast Český ráj (1955). Ze dne 19. února 1992 je současná platná právní norma - zákon České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Kategorie zvláště chráněných územíZákon č. 114/1992 Sb. rozlišuje několik kategorií zvláště chráněných území.

Kategorie zvláště chráněných území

Zákon č. 114/1992 Sb. rozlišuje několik kategorií zvláště chráněných území:

Národní park (NP): rozsáhlé území jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jeho značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Jako příklad můžeme uvést NP Krkonoše. Na území Prahy není žádný národní park.
Chráněná krajinná oblast (CHKO): rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Na území Prahy zasahuje jako jediná CHKO Český kras.
Národní přírodní památka (NPP): přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním či mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.

Seznam národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních rezervací je uveřejněn v příloze vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.

V této souvislosti je třeba se také zmínit o tzv. biosférických rezervacích. Jsou to obvykle větší celky, se zachovalými ekosystémy významné i z mezinárodního hlediska. Jsou vyhlašovány organizací UNESCO. V blízkosti Prahy byla za biosférickou rezervaci vyhlášena CHKO Křivoklátsko.

Chráněná území jsou označena tabulemi se státním znakem a označením kategorie a tzv. pruhovým značením.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Další chráněné části přírody

Podle zákona č. 114/1992 Sb. jsou chráněny také významné stromy, skupiny a stromořadí. V Praze se vyhlášení většího počtu památných stromů teprve připravuje. Zákon o ochraně přírody a krajiny pamatuje také na rostliny a živočichy, kteří jsou ohrožení nebo vzácní, vědecky či kulturně velmi významní. Přílohou vyhlášky 395/1992 jsou seznamy zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Pověřené obecní úřady vyhlašují ochranu památných stromů. Okresní úřady vykonávají státní správu v ochraně přírody ve svém územním obvodu, nejde-li o území národních parků nebo chráněné krajinné oblasti. Vyhlašují přírodní rezervace a přírodní památky. Obdobně na území národních parků a chráněných krajinných oblastí vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny správy národních parků a chráněných krajinných oblastí.

Ústředním orgánem státní správy ochrany přírody je ministerstvo životního prostředí, které mj. vyhlašuje národní přírodní rezervace a národní přírodní památky. Jeho odborným zařízením je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), která má síť regionálních středisek v bývalých krajích ČR mj. i v Praze.

Chování v chráněných krajinných oblastech

Vím, kam jdu. Výlet plánuji podle svých schopností a zkušeností. S sebou si vezmu vše, co mohu potřebovat. Chráním přírodu a vše, co poskytuje. Většinou nevadí, když si natrhám lesní plody pro svou potřebu. Neničím okolí, netrhám květiny a nezabíjím nic živého. Odnáším si jen zážitky a obrázky. Respektuji navštívené místo a jeho obyvatele. Respektuji omezení v chráněném území. Vnímám a jsem ohleduplný k přírodě i místním obyvatelům. Neruším hlukem, světlem ani svou přítomností, nepřekážím. Chovám se tak, abych nerušil zážitek ostatním návštěvníkům. Zodpovídám za svou bezpečnost. Sleduji okolí, neriskuji. Vím, že příroda může být pro nepozorného návštěvníka nebezpečná. Nezanechávám po sobě stopy. Vše, co jsem si do přírody s sebou přinesl, si též odnáším. Když potřebuji na záchod, nezůstávají po mně viditelné stopy. Podílím se na péči. Chráním navštívené místo. Nezveřejňuji fotografie a souřadnice míst, která nejsou přístupná a všeobecně známá.

Chráněné krajinné oblasti v České republice

V současné době je v České republice celkem 26 CHKO, pokrývajících zhruba 15 % rozlohy našeho státu. Jsou doprovázeny velkým množstvím maloplošných chráněných území a čtyřmi národními parky, přičemž na mnoha místech dochází k jejich prolnutí. Ačkoliv se to nemusí zdát kvůli urbanizaci, ničení ekologické infrastruktury nebo fragmentaci krajiny dopravními stavbami, Česká republika má jeden z nevyspělejších systémů ochrany přírody a krajiny.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

První chráněnou krajinnou oblastí na území tehdejšího Československa se stal Český ráj, který získal označení CHKO v roce 1955. Tato chráněná krajinná oblast se dnes rozkládá na území tří krajů - Královéhradeckého, Libereckého a Středočeského. V roce 2002 byla rozšířena o Prachovské skály a Maloskalsko, které do původních hranic CHKO nespadaly. Mezi nejznámější místa Českého ráje lze bezpochyby zařadit Adamovo lože, nacházející se nedaleko zámku Hrubá Skála.

O rok později, tedy v roce 1956, byla vyhlášena CHKO Moravský kras. Jedná se o největší krasovou oblast na území ČR, nacházející se severně od Brna. Na jejím území najdete mimo jiné i Punkevní jeskyně, které jsou nejnavštěvovanější jeskyní v České republice a zároveň jedinou u nás, kde je návštěvníkům nabízena i podzemní plavba. Jeskyni objevil na začátku 20. století Karel Absolon.

Zatím posledním vyhlášeným chráněným krajinným územím se v roce 2016 staly Brdy, respektive území zrušeného vojenského újezdu Brdy. Přitom již v roce 1921 chtěla skupina poslanců v této lokalitě vyhlásit národní park. Ale nestalo se a místo toho zde později vzniknul vojenský újezd.

Zóny ochrany v CHKO

Chráněné krajinné oblasti jsou územně členěny do zón odstupňované ochrany přírody. Většinou se vymezují čtyři takovéto zóny. Rozdělení vyplývá z potřeby zajistit ochranu přírody a krajiny různým způsobem, protože možnost negativního ovlivnění všech částí území je rozdílná. V jednotlivých zónách tak platí v různé míře základní a bližší ochranné podmínky chráněné krajinné oblasti.

I. Zóna: Zde nalezneme přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy udržované v žádoucím stavu vhodným managementem nebo ponechané přirozenému vývoji. Jedná se především o lesy s přirozenou nebo přírodě blízkou druhovou skladbou a prostorovou i věkovou strukturou, mokřady, společenstva skal, či přirozená travní společenstva. Patří sem též značně pozměněné ekosystémy se soustředěným výskytem vzácných a existenčně ohrožených druhů a bioty vázané na určitý typ obhospodařování. Dále jsou do této zóny zařazena souvislá území s mimořádnou krajinářskou hodnotou a souvislá území s výskytem geologických a geomorfologických jevů. Zóna zahrnuje chráněná území podle zák. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, včetně jejich ochranných pásem, další území potřebná pro jejich ochranu, koridory spojující ochranná pásma a chráněná území, plochy s významnými ekosystémy.
II. Zóna: Do druhé zóny patří člověkem pozměněné ekosystémy, zejména lesní porosty s pozměněnou druhovou skladbou i prostorovou a věkovou strukturou, ale s uchovanou mozaikou přírodě blízkých lesních společenstev. Nalezneme zde travní společenstva (louky a pastviny) s bohatou druhovou skladbou s výskytem ohrožených druhů rostlin, udržovaných vhodným managementem. Dále sem patří rozsáhlý soubor ekosystémů vázaných na určitý typ obhospodařování s významným výskytem ohrožených druhů organizmů. Organickou součástí jsou souvislá území s vysokou krajinářskou hodnotou a vyšším stupněm ekologické stability. Zahrnuje území s relativně vyrovnaným poměrem mezi přírodními objekty a lidskými díly, s relativně řídkým osídlením. Zastoupena jsou sídla převážně rekreačního charakteru, často s památkářskou hodnotou.
III. Zóna: Do třetí zóny patří člověkem silně pozměněné ekosystémy, běžně hospodářsky využívané, zejména lesy se zcela pozměněnou druhovou skladbou, věkově a prostorově málo strukturované, druhově chudší intenzivně obhospodařované louky a pastviny, orná půda a ostatní zemědělské pozemky rozčleněné do menších částí s bohatým zastoupením dřevin mimo les, s rozptýlenou venkovskou zástavbou.
IV. Zóna: Ve čtvrté zóně najdeme člověkem zcela pozměněné ekosystémy a části krajiny. Jedná se zejména o souvisle zastavěná území, intenzivně obhospodařované velké celky zemědělských pozemků (s převahou orné půdy), větší dobývací prostory, průmyslové areály a pozemky určené jako územní rezerva pro zástavbu.

Omezení a zákazy v CHKO

V chráněných krajinných oblastech platí mj. Zákaz táboření, rozdělávání ohňů a zneškodňování odpadů mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. V těchto územích je zakázáno mj. Vstupovat a vjíždět mezi cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody a krajiny, kromě vlastníků a nájemců pozemků.

Správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny (NPR, NPP a v první zóně CHKO) může dále nad rámec zákona vstup omezit nebo zcela zakázat, pokud hrozí poškozování území, zejména nadměrnou návštěvností.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR)

AOPK má několik programů, prostřednictvím kterých se snaží pečovat o svěřená území například výsadbou zeleně, protierozními opatřeními, obnovou mokřadů, záchranou ohrožených druhů rostlin a živočichů či vhodným nastavením zpřístupnění chráněných přírodních lokalit turistům a rekreantům. Agentura vykonává státní správu v ochraně přírody v chráněných krajinných oblastech, národních přírodních rezervacích a památkách.