Geologický čas a jeho význam pro pochopení přírody

Země vznikla asi před 4,54 miliardami let, první živé organismy se objevily v období před 4,28-3,7 miliardami let. Celá geologická minulost Země byla rozčleněna dle geologického a paleontologického vývoje na Zemi do hierarchicky uspořádaných časových úseků podle událostí, které se v daném období či na jejich rozhraní staly.

Vznikla tak tzv. stratigrafická tabulka, která rozděluje minulost Země na jednotlivá období, kdy na vrchu tabulky jsou období nejmladší a pod nimi postupně řazena období starší. Rozčlenění do souvislé časové osy je jednoduchý koncept, který také intuitivně využívají laici při debatách o členění geologických vrstev - starší horninová tělesa nebo vrstvy jsou níže, mladší nad nimi.

Metody datování

Vznik a vývoj Země i života na ní lze zkoumat na základě složení hornin a díky fosiliím (též zkamenělinám). Toto datování může být absolutní nebo relativní.

Absolutní datování

Určení absolutního stáří se opírá především o radiometrické (radiochronologické) metody, tj. studium radioaktivních prvků a produktů jejich rozpadu (radiometrie) - radioaktivit. Aplikuje se především na minerály i celé horniny magmatického nebo metamorfního původu.

K určování absolutní stáří se využívá znalostí o rozpadu nestabilních radioaktivních prvků v prvky stabilní (tzv. rozpadové řady (5)), sleduje se množství prvků ve zkoumané látce a vypočítává čas potřebný k dosažení naměřeného stavu poměru prvků; předpokládá se, že stabilního izotopu bylo - na počátku - nulové množství a rozpad probíhá bez závislosti na fyzikálních a chemických podmínkách. Hlavní metody jsou rubidium-stronciová (Rb/Sr), kalium-argonová (K/Ar), uran-olovo (U/Pb) a radiouhlíková (je vhodná jen pro období posledních asi 50 000 let; nazývá se též metoda 14C).

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Hlavní rozpadové řady jsou: rubidium-stronciová (Rb/Sr), kalium-argonová (K/Ar), uran-olovo (U/Pb) a radiouhlíková (14C), vhodná jen pro období posledních asi 50 000 let. (více viz článek Radioaktivní datování)

Relativní datování

Určování relativního stáří se opírá o stratigrafické principy (zákon superpozice, zákon stejných zkamenělin - viz straligrafie) a o korelaci pravidelně, zvláště rytmicky uložených sedimentů (varv). Určování relativního stáří se opírá o stratigrafické principy; ... zákon superpozice, zákon stejných zkamenělin a o korelaci pravidelně (zvláště rytmicky) uložených sedimentů.

Chronostratigrafie

Chronostratigrafie zkoumá a řadí horninové jednotky na základě jejich relativního stáří, stanovuje a využívá stratotypy, postupuje podle stratigrafických principů, upřesňuje "globální" stratotypy", využívá i znalostí o absolutním stáří hornin. Výstupem práce mnoha mezinárodních a národních institucí je "celosvětový standard" zastřešován Mezinárodní stratigrafickou komisí (ICS) a stále zpřesňován (viz poznámky v tabulce); česká stratigrafická komise je nezávislá (1) a přímo navazuje na ICS.

Mezinárodní chronostratigrafická tabulka zobrazuje sled chronostratigrafických jednotek a absolutní stáří jejich hranic. Chronostratigrafická jednotka je soubor hornin, které vznikly ve specifickém časovém intervalu. Každá jednotka je určena spodní a svrchní hranicí, které jsou izochronními horizonty, představujícími záznamy konkrétních událostí v geologické historii Země. Tyto horizonty jsou objektivně stanovitelné a globálně korelovatelné.

Chronostratigrafické jednotky jsou hierarchicky řazené od nejnižších po nejvyšší v tomto pořadí: stupeň, pododdělení, oddělení, útvar, eratém a eonotém. Postupně se pracuje na tom, aby všechny jednotky byly definovány svými spodními hranicemi na globálních stratotypech (GSSP - Global Boundary Stratotype Section and Point). To platí i pro jednotky archaika a proterozoika, dosud definované globálním standardním stratigrafickým stářím (GSSA - Global Standard Stratigraphic Age). Neformální jednotky a jednotky doposud nepojmenované jsou psány kurzívou. Mezinárodní chronostratigrafická tabulka byla sestavena a je průběžně aktualizována Mezinárodní stratigrafickou komisí. Český překlad byl vytvořen Českou stratigrafickou komisí.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Geologické éry a jejich charakteristika

Období před 4600-541 miliony let se označuje jako prekambrium, zahrnuje mj. prahory a starohory. Následují prvohory, druhohory (mezozoikum, 252 - 65,6 mil. let) a kenozoikem (třetihory a čtvrtohory).

Prekambrium (před 4600-541 miliony let)

V prahorách existovaly bakterie, u některých se postupem času vyvinula fotosyntéza (vznikli předchůdci dnešních sinic). Díky fotosyntéze se dostával kyslík do atmosféry a mohly vzniknout organismy se složitější stavbou buňky (eukaryotní organismy, mezi které patří např. rostliny, živočichové či houby).

Prvohory (před 541-252 miliony let)

Prvohory trvající asi 290 miliónů let (542 - 252 mil. let) a dělící se na tři periody (oddělení) - trias (252 - 199,6 mil. V období prvohor (před 541-252 miliony let) došlo nejprve k tzv. kambrické explozi, kdy vznikalo velké množství nových druhů organismů. Složitější život byl vázán na vodní prostředí.

• V kambriu a ordoviku žili nejrůznější členovci (včetně trilobitů), měkkýši či řasy.
• V siluru se rozvíjeli např. koráli či rybovití obratlovci, souš osidlovaly cévnaté rostliny.
• V devonu docházelo k rozvoji ryb či obojživelníků (obratlovci se dostávali na souš), součástí vegetace byly hlavně výtrusné rostliny.
• V karbonu tehdejší rostliny vytvářely množství biomasy, z níž poté vznikalo černé uhlí. Rozvíjel se např. hmyz.

Druhohory (252-65 milionů let nazpátek)

Druhohory (252-65 milionů let nazpět) zahrnují období zvaná trias, jura a křída. Docházelo k rozvoji plazů, zejména v juře a křídě byli dominantními obratlovci dinosauři. Rozšířené byly nahosemenné rostliny (cykasy, jinany, jehličnany, obalosemenné). V průběhu křídy se rozvíjely krytosemenné (kvetoucí) rostliny, s nimi např. jejich opylovači a živočichové, kteří konzumovali jejich plody. Dopad planetky na konci druhohor vedl mj.

Třetihory (65-2,58 milionů let nazpátek)

Ve třetihorách (paleogénu a neogénu, 65-2,58 milionů let nazpátek) se rozvíjeli např. Třetihory (terciér) byly jednou ze sedmi geologických ér v dějinách planety Země. sloučeny do geologické éry zvané kenozoikum.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Čtvrtohory (od 2,58 milionů let nazpátek dodnes)

Čtvrtohory (i, od 2,58 milionů let nazpátek dodnes) zahrnují střídání ledových a meziledových dob. Čtvrtohory neboli kvartér jsou nejmladším geologickým útvarem planety Země.

Geochronologie

Geochronologie je věda o datování stáří zemských materiálů (horniny, minerály, fosilie) a geologických událostí (obr. 2). Hraje ústřední roli ve všech historických aspektech planetárních věd a věd o Zemi. Geochronologie je nepostradatelným nástrojem pro rekonstrukci geodynamického vývoje orogenních pásem, datování uložení plutonických nebo vulkanických hornin, metamorfních dějů, ukládání sedimentů a určování stáří zdrojových hornin, ze kterých pochází sedimentární suť. Je zásadní pro paleo-seismologii, protože omezuje stáří paleo-zemětřesení a průměrné rychlosti posunu zlomů, což umožňuje vědcům vyhodnotit rychlost zdvihu kůry, datovat ukládání nerostných zdrojů a mnoho dalších aplikací.

Z obou názvů ("geochronologie" a "chronostratigrafie") na nás čiší čas ("chronos"), který jsme (jako lidstvo) vymysleli a snažíme se jej do všeho zakomponovat. Je to samozřejmě výhodné, zejména s ohledem na fungování komplikované vyspělé civilizace. Ale! Země se žádným časem neřídí.

tags: #priroda #geologicky #cas

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální management podle ČSN EN ISO 14041
• Vývoz radioaktivního odpadu z ČR: Co říká zákon?
• České žaloby a kvalita ovzduší
• Efektivní recyklace
• Recenze: Sprchový olej proti celulitidě Kvitok