Lelek lesní (Caprimulgus europaeus): Tajemný noční pták české přírody

Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) je fascinující a tajemný pták, který patří do řádu lelků (Caprimulgiformes) a čeledi lelkovitých (Caprimulgidae). Svým nočním způsobem života, dokonalým maskovacím zbarvením a charakteristickým hlasem se výrazně odlišuje od většiny ostatních evropských ptáků. Lelek lesní je jedinečný a nenahraditelný prvek naší avifauny. Přestože jeho vrčení může být pro mnohé obyvatele jižní Moravy a dalších oblastí stále součástí teplých letních večerů, jeho budoucnost závisí na naší schopnosti chránit a aktivně spravovat krajinu tak, aby v ní tento tajemný noční lovec nacházel dostatek prostoru, klidu a potravy.

Je to středně velký, hmyzožravý pták, který tráví den skrytý na zemi nebo větvi a aktivní je především za soumraku a v noci. Lelek lesní je tažný druh, který zimuje v Africe. V České republice, včetně vhodných biotopů na jižní Moravě, se jedná o zvláště chráněný a ohrožený druh.

Popis a vzhled

Lelek lesní dosahuje velikosti kosa nebo malého sokola (délka těla 24-28 cm, rozpětí křídel 52-59 cm) a hmotnosti 50-100 gramů. Lelek je štíhlý, asi jako kos velký pták, který letem připomíná sokolovité.

Zbarvení a maskování

Peří je mistrovským dílem kamufláže. Je zbarveno v odstínech šedé, hnědé, béžové a černé, s jemným proužkováním, skvrněním a mramorováním, které dokonale napodobuje suchou kůru stromů, spadané listí nebo štěrkovitý podklad. Přes den odpočívá přimknut těsně celou délkou k větvi. Není jej pak díky nenápadnému, kůru stromu připomínajícímu zbarvení vidět a lze jej jen stěží vyplašit.

Pohlavní dimorfismus

Samec a samice jsou si velmi podobní. Samec má však v dospělosti výrazné bílé skvrny na koncích křídel (na třech vnějších ručních letkách) a bílé rohy na vnějších ocasních perech. Tyto bílé znaky jsou dobře viditelné zejména v letu za soumraku nebo při teritoriálních či zásnubních letech.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Tvar těla a zobák

Má štíhlé tělo, dlouhá a špičatá křídla a poměrně dlouhý ocas. Zobák je velmi malý a krátký, téměř neznatelný. Lelek má velmi krátký zobák, za to jej dokáže extrémně rozevřít do šířky i do výšky. Kontrastuje však s obrovskou tlamou (hltanem), kterou pták při lovu široce rozevírá. Kolem zobáku má tuhá štětinovitá pírka.

Hlasové projevy

Nejznámějším a nejcharakterističtějším hlasovým projevem je monotónní, dlouhotrvající vrčení či drčení („churring“), připomínající vzdálený zvuk motorky, kolovrátku nebo předení. „Zpěv“ samce (vrčení): Toto vrčení může trvat nepřetržitě i několik minut (někdy s krátkými pauzami) a jeho hlasitost a nepatrně i tónová výška se mění, jak samec otáčí hlavou. Zvuk má zvláštní ventrilokventní (břichomluvecký) efekt, takže je těžké přesně určit jeho zdroj. Samec se ozývá z vyvýšeného místa (větev, kůl, kámen) za soumraku a během teplých letních nocí, zejména od května do července. Nejsnadněji je jej možno zjistit podle zpěvu, který se ozývá jen v pozdních večerních hodinách asi hodinu po západu slunce, a který připomíná z dálky spíše trylek žab než zpěv ptáka.

Ostatní hlasy: Během letu nebo při vyrušení vydává ostré „kuik“ nebo „cek“.

Rozšíření a biotop

Lelek lesní hnízdí v širokém pásu napříč Evropou (od Iberského poloostrova a Velké Británie po západní Sibiř), v severozápadní Africe a v částech Střední Asie. Lelek lesní se vyskytuje v téměř celé Evropě v celkovém počtu 470 000-1 000 000 párů, což představuje více než polovinu celosvětové populace. Kolem 70 % z uvedeného počtu připadá na klíčové populace v Rusku, Turecku, Španělsku a Francii.

Vyhledává otevřené, suché a teplé biotopy s nízkou nebo řídkou vegetací a dostatkem volného prostoru pro lov. Vřesoviště, mýtiny, světlé okraje borů, na jihu i makchie. Není vázán na les v pravém slova smyslu, spíše na jeho okraje nebo specifické disturbance. Lelek lesní je druhem se soumračnou a noční aktivitou. Jeho oblíbeným hnízdním biotopem jsou borové lesy na píscích a rašelinné bory. Hnízdí na okrajích lesa, pasekách, světlinách, průsecích a v mlazinách. Další skupinu hnízdišť lelka tvoří různá degradovaná stanoviště, jako jsou vojenská cvičiště a střelnice, pískovny, těžená rašeliniště, zarůstající pastviny atd.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Výskyt v ČR a na jižní Moravě

V České republice hnízdí roztroušeně, především v nižších a středních polohách. Naše území obývá mozaikovitě do výšek cca 650 m. n. m., ale jen vzácně pravidelně a ve větším počtu. Preferuje oblasti s písčitým podložím a borovými lesy (např. Polabí, Doksy, Třeboňsko). Na jižní Moravě se vyskytuje typicky v borových lesích na písčitých půdách. Početnější populace lelků se nacházejí hlavně na Hodonínsku v oblasti Doubravy, v severních Čechách na Českolipsku a Kokořínsku či v jižních Čechách na Třeboňsku. Typickými jsou v těchto oblastech borové lesy, což je pro lelky lesní nejběžnější biotop.

V oblastech rozsáhlejších borových lesů, hlavně v nížinách lze dosud zaznamenat i početnější výskyt, jinde však hnízdí spíše ojediněle. Dříve byl patrně mnohem rozšířenější,v posledních desetiletích se předpokládá jeho značný úbytek.

Způsob života

Denní odpočinek a let

Den tráví nehybně na zemi, často mezi spadaným listím, nebo přitisknutý podél silnější větve stromu. Díky dokonalému maskování je extrémně těžké ho objevit. Let je naprosto tichý, elegantní, s mělkými údery křídel, připomínající let velkého motýla nebo netopýra.

V místech se silným automobilovým provozem je lelek takřka vyhuben, protože se v noci s oblibou vyhřívá na asfaltových silnicích a světlomety aut jej oslepují, takže je možno vzít jej do ruky, nebo - a to zpravidla - přejet.

Lov a potrava

Potravu loví výhradně za letu za soumraku a v noci. Lelek lesní je specializovaný hmyzožravec. Lelek má nejkratší období lovu ze všech ptáků: je na lovu jen v době pozdního večerního soumraku ve chvíli, kdy se rojí můry. Způsob lovu: Loví za letu, krouží nad otevřenými plochami a aktivně vyhledává kořist pomocí zraku. Létá lehce, obratně a téměř nehlučně a po kořisti se vrhá v náhlých obratech.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Za chladných období, kdy můry nelétají, mohou lelkové snížit svou tělesnou teplotu, přičemž zčásti vypnou vyhřívání svého těla, aby šetřili energií, a upadají do stavu ztrnulosti.

Hnízdění a rozmnožování

Lelek se k nám z afrických zimovišť vrací v dubnu. Samci se ihned snaží upoutat pozornost samic monotónním vrčením a zásnubními lety, při kterých družku obletují s častým tleskáním křídel. Začátkem léta přehlíží za večerního šera samec své hnízdiště, přičemž tleská křídly, vylétá kolmo do výše a přitom rozprostírá ocas, až se rozsvítí bílé skvrny.

Hnízdo, snůška a inkubace

Lelek lesní nestaví žádné hnízdo. Lelkové nestaví hnízdo, ale kladou svá téměř vždy jen dvě mramorovaná vejce jednoduše na lesní půdu, obvykle na volné místo nebo na malé světlince. Snůška obsahuje obvykle 2 vejce. Hnízdní doba je většinou červen a červenec, dvě snůšky v sezóně. Na vejcích sedí oba rodiče (samice obvykle více, zejména přes den) po dobu asi 17-21 dní. Doba sezení na vejcích je 17 nebo 18 dní.

Při vyrušení na hnízdě dospělý pták často předstírá zranění.

Mláďata

Mláďata jsou polokrmivá (semiprekociální) - líhnou se opeřená a krátce po vylíhnutí jsou schopná se v případě nebezpečí trochu pohybovat, ale zůstávají na místě a jsou krmena rodiči. Mají také kryptické prachové peří. Mláďata se klubou z vajec s prachovým peřím, které dělá dojem, jakoby bylo „plesnivé" a které je na lesní půdě velmi dobře maskuje. Rodiče je krmí vyvrhovaným natráveným hmyzem.

Matka u nich zpočátku zůstává a mláďata sedí na místě, kde se vyklubala. Poposednou trochu na stranu jen proto, aby si od- sedla od svých výkalů, a tak kolem nich vzniká po několika dnech kroužek z trusu. Protože se každé noci poposunou o kousíček dál, prozradí jejich cestu na zemi trus. Po 15 až 20 dnech začínají létat. Cítí-li se mláďata ohrožena, otevírají překvapivě široké zobáky a syčí. mladí lelci jsou na podkladu lesní půdy velmi nenápadní.

Načasování

Přílet na hnízdiště v ČR probíhá pozdě, obvykle od konce dubna, ale hlavně v květnu. Odlet probíhá od srpna do září, výjimečně začátkem října.

Ohrožení a ochrana

V České republice je situace vážnější. Lelek lesní je zařazen v Červeném seznamu ptáků ČR (2017) v kategorii EN (Endangered) - ohrožený druh. Je také chráněn zákonem jako zvláště chráněný druh v kategorii silně ohrožený. Výsledky monitoringu potvrdily pokles početnosti až úplné vymizení lelka lesního v řadě oblastí ČR.

Mezi hlavní hrozby patří:

• Vyrušování: Zejména v době hnízdění (turistika, volný pohyb psů, lesní práce v nevhodnou dobu). Často samici vyruší natolik, že hnízdo opustí. Vedle běžných predátorů, jako jsou lasičky, lišky nebo ježci, ohrožují hnízdění lelků i lidé venčící psy.
• Stálé zvyšování tzv. světelného smogu produkovaného lidskou činností je vědeckou komunitou široce přijímáno jako ohrožující faktor pro živočichy s noční aktivitou.

Zveřejněné výsledky naznačují, že zvyšující se emise světla v posledních desetiletích překročily přípustné meze, které je tento vysoce specializovaný druh nočního ptáka tolerovat. Orgány ochrany přírody kantonu Valais by proto měly podle vědců regulovat snížení emisí světla v blízkosti nočních stanovišť nahrazením žárovek, které jsou v současné době používány, svítidly s LED nebo širokým spektrem, bílým a modrým světlem s nižší intenzitou.

Pověry a etymologie

Vědecké jméno Caprimulgus europaeus: Caprimulgus znamená doslova „kozí dojič“ nebo „kozosaj“ (z lat. capra = koza, mulgere = dojit). Toto jméno vychází ze staré absurdní pověry, že lelci v noci sají mléko kozám a ovcím, což jim údajně způsobovalo slepotu nebo nemoci. Staré lidové jméno „kozodoj" zavedli pastýři, kteří kdysi věřili, že jim lelci vydojují kozy. Ve skutečnosti lelky přitahoval hmyz shromažďující se kolem dobytka.

Úsloví "Chytat lelky"

Úsloví „chytat lelky“ je jedním z nejvíce zakořeněných pořekadel a průpovídek naší jadrné češtiny. Zvířata a jejich chování nebo typické vlastnosti se po staletí stávala oblíbeným zdrojem příkladů, přirovnání nebo jiných konstatování ve vazbě na obdobné jednání lidí. U některých nám však již sama podstata pořekadla zmizela. Lelek sám je skutečný tvor - domácí pták české přírody, který je velký přibližně jako kos. Pro lelka jsou charakteristické výborné mimikry. Navíc je to pták žijící výhradně nočním životem.

Pořekadlo o chytání lelků existuje jen v češtině. Údajně se zrodilo v dobách, kdy byli ptáci chytáni na lep. Úsloví „chytat lelky“ tak mělo vyjadřovat nesmyslnost nebo zbytečnost takového jednání. Zkušenosti lovců lelků však hovoří i o tom, jak lelek klame svým postojem tvrdého spáče. Tváří se, že je možné ho chytit do ruky. Když se o to však lovec pokusí, pták unikne.

Slovník české frazeologie a idiomatiky přichází ohledně vzniku tohoto pořekadla s názorem, že spojitost mezi lelkem a lelkováním má být v zívání. Lelkování může také znamenat nečinně hledět, bloumat, okounět a zevlovat. Smysl potom tkví v tom, že lelek jako noční tvor ve dne dobře nevidí. Synonymické připodobňování chování lenochů k lelkům může mít však ještě jednu rovinu. Lelek je spojený s lenošením. Málokdo však už ví, jak pořekadlo o chytání lelků vzniklo. Víte, proč se lenošení říká chytat lelky? Historie tohoto úsloví je stejně zajímavá jako lelek lesní sám.

tags: #priroda #info #lelek

Oblíbené příspěvky:

• Prevence odpadu v Fast Food
• Nástěnný odpadkový koš 3l
• Dieselgate a otrava Bečvy
• Inspirace pro dekoraci zdí
• Šumava - ochrana přírody