V dnešní době mohutného rozvoje techniky, komunikačních a informačních technologií často zjišťujeme, že jsme se nějak odcizili přírodě. Bližší vztah ke všem živým bytostem, k přírodě a hlavně dostatek pohybu venku chybí nejen dospělým, ale hlavně dětem. Více hodin strávených na čerstvém vzduchu může dětem zlepšit jejich zdravotní i psychický stav, posílit imunitní systém a zvýšit obranyschopnost. Příroda představuje otevřený okysličený prostor, kde se viry nedrží tak jako v interiéru mateřských škol. Jak ale zajistit dětem možnost dostatečného pohybu venku?
Obrázek dětí, hrajících si celý rok v přírodě, za každého počasí, v otevřeném prostoru bez zdí a plotů, je pro většinu z nás nepravděpodobný. Lesní mateřské školy jsou vzdělávací instituce předškolní výchovy, stejně jako klasické mateřské školy, jen vzdělávání dětí probíhá ve venkovním prostředí, především v lese.
Co jsou lesní mateřské školy?
Základním znakem Lesních mateřských škol (LMŠ) je, že většina programu probíhá „venku za každého počasí“ v přírodním prostředí. LMŠ nemají k dispozici zázemí určené k celodennímu pobytu dětí uvnitř. Zázemí LMŠ často představuje maringotka, srub či jurta, kde lze případně vařit či zajistit odpočinek dětí. Obvykle děti spí na karimatkách ve spacácích.
V Dánsku je dnes tento způsob předškolní výchovy velmi rozšířený. Ve Švédsku existuje pod označením „Venku za každého počasí“ kolem stovky mateřských škol. Samostatné LMŠ jsou velmi rozšířené v Německu (tzv. Waldkindergarten), kde jich je v současné době kolem jednoho tisíce. V ČR lze dělit lesní mateřské školy z hlediska organizace na dva typy: samostatná lesní mateřská škola a lesní třída při mateřské škole.
Lesní školky v regionu Kralupska
Přímo v Kralupech nad Vltavou v ulici Pod Hradištěm, na okraji smíšeného lesa V Rusavkách funguje LMŠ Kulíšek. Na pozemku školy jsou dvě maringotky, které slouží dětem pouze jako úkryt před nepřízní počasí (velká zima, silný déšť). Součástí zázemí LMŠ je i umývárna a sociální zařízení, ale také blátivá kuchyň nebo ponk malé dílničky na řezání a jiné činnosti. Lektoři školy se snaží s dětmi být celý den venku. Les je pro ně učebnou pod širým nebem. Snaží se pro děti vytvořit prostředí plné laskavosti, porozumění a dobré nálady. Prostředí, ve kterém se děti cítí samy sebou.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Kulíšci mají k dispozici jurtu se šatnou, stolečky, kuchyňkou, herničkou i umývárnou. Odpočívají v útulné, dřevem obložené maringotce. Kolem je pozemek s pískovištěm, hlínovištěm, separačními kompostovacími toaletami, blátivou kuchyňkou.
Pro děti z Veltrus a okolí ve věku 3 až 6 let je k dispozici od pondělí do středy Lesní klub Pírko. Hlavní důraz klade Pírko na pobyt venku, a to za každého počasí. Jako nejdůležitější potřebu předškolních dětí vnímá jejich potřebu hýbat se, a to ideálně na čerstvém vzduchu. Většinu času pobývají děti z Pírka v prostoru zámeckého parku ve Veltrusích. Lesní klub Modřinka se nachází v Přední Kopanině a je v provozu od září 2021. Hlavní myšlenkou klubu Modřinka je spojení přírody s okolním světem. V Neratovicích funguje od roku 2013 LMŠ Dubínek, od pondělí do pátku vždy od 7 do 16:30 hodin s pravidelným úterním a čtvrtečním kroužkem Dubínčata, klubem pro maminky s nejmenšími dětmi od 1 do 3 let věku. V Zámecké ulici v Měšicích funguje LMŠ Stromeček. Vychovává děti ve svobodě, s respektem vůči sobě i svému okolí. Snahou je, aby děti rozvíjely své schopnosti komplexně a aby tak maximálně využily svůj potenciál, aby vyrostly v sebe-vědomé dospělé, kteří si váží sebe i druhých a toho, co jim život zde na Zemi poskytuje.
V kladenské části Rozdělov navštěvují děti Lesní klub Broučci. Je provozován v příměstských kladenských lesích a v dočasném zázemí klubovny tábornického oddílu. Lesní klub Broučci dává dětem prostor i čas pro jejich vlastní objevování světa (v duchu hesla "Nech brouka žít."), vede je k samostatnosti, empatii, úctě k přírodě i lidem a k respektování společných pravidel. O skupinku max. 16 ti dětí pečují vždy 2 průvodci. Lesní klub Tři údolí vznikl v květnu 2011 nejprve se zázemím v Praze-Troji. Nyní působí v Praze 8-Čimicích a kromě předškolní skupiny (3-6 let) provozuje i komunitní dom(ne)školu. Ke vzdělávání dětí využívá přírodu Čimického údolí, Čimického háje, Drahaňské rokle.
V regionu Kralupska tedy působí hned několik lesních mateřských škol. Jejich výhodou je důraz na rozvoj dovedností dětí vlastními silami v přímém kontaktu s přírodou. To je umožněno celkově nižším počtem dětí ve třídě a vždy dvěma doprovázejícími dospělými.
Historie a legislativa lesních školek v ČR
Lesní školky a kluby se za dobu své devítileté existence staly v českých zemích jednoznačně nejpočetnější alternativou předškolního vzdělávání ke kamenným státním školkám. Jejich boom nekončí a přírodní pedagogika se začíná šířit i do základních škol. Co stojí za jejím úspěchem?
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Ten lze právem považovat za první lesní školku u nás. Před deseti lety, jednoho časného podzimního rána se Kateřině v napůl bdělém stavu zrodil v hlavě nápad. Byla to ta chvíle, kdy už člověk nespí, ale ještě nevstává, chvíle zvláštní inspirace. Co kdyby na velké rodinné zahradě, která obklopovala jejich dům, vyrostla lesní školka?
Manželé Hodkovi se rozhodli, že plnohodnotné předškolní vzdělávání přesunou ven, a tak vymysleli formu dětského klubu. Podmínky vzdělávání tu jsou dané pravidly klubu a právně jsou ukotvené ve smlouvě s rodiči. Tato forma se ukázala jako poměrně snadno opakovatelná. K rychlému šíření ji předurčila jednoduchost materiálního zázemí ― improvizovaný přístřešek, minimum potřebných hraček a pomůcek.
Pro další rozvíjení tohoto modelu byl zásadní rok 2011, kdy vznikla Asociace lesních mateřských škol. Právě díky jejímu působení se v minulém roce podařilo lesní mateřské školy legislativně ukotvit v českém vzdělávacím systému. Naplnila se tak vize, s níž vznikal i Dětský klub Šárynka: že se lesní školky stanou plnohodnotnou vzdělávací alternativou ke kamenným mateřským školám.
Rejstříkové lesní školky jsou konečně definované a chráněné konkrétní legislativou, zároveň jsou však těmito pravidly i do určité míry limitované. Stát jim poskytuje dotaci ―takzvaný normativ na žáka ve stejné výši jako jiným, kamenným mateřským školám, přičemž v prvním roce mohou ze zákona počítat jen s šedesáti procenty celé částky. V současnosti se ve 110 registrovaných lesních mateřských školách a lesních klubech pravidelně vzdělává 2477 dětí.
Financování a podpora lesních klubů
Lesní kluby zřizované nestátními neziskovými organizacemi mohou nyní využít předregistrační výzvu, která je určena subjektům splňujícím předem stanovená provozní kritéria. Cílem této výzvy je zmapovat zájem a připravit podmínky pro budoucí systémovou podporu těchto zařízení, která hrají důležitou roli ve výchově a vzdělávání předškolních dětí v přírodním prostředí. Předregistrační výzva je otevřena do 11. července 2025. Samotnou výzvu na systémovou podporu těchto zařízení plánuje SFŽP ČR ve spolupráci s MŽP zveřejnit na podzim 2025 na webových stránkách Národního programu Životní prostředí. Předpokládaná alokace výzvy je 90 mil Kč. Touto částkou budou podpořeny výdaje na hospodaření a provoz v těchto zařízeních ve školních letech 2025/2026, 2026/2027 a 2027/2028.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Na přírodní vzdělávání cílí další výzva č. 21/2025 z Národní programu Životní prostředí, která je určena pro lesní kluby. Podpora je zaměřena na provoz a zkvalitnění činnosti lesních klubů. „Cílíme především na zkvalitnění a stabilizaci lesních klubů a jejich plynulý přechod do školské soustavy. Výzva navazuje na předchozí předregistrační výzvu, která proběhla v roce 2024 ve spolupráci s Asociací lesních mateřských škol. Do ní se mohly hlásit lesní kluby, které splňovaly předem nastavená provozní kritéria, například celoroční venkovní provoz a nejméně deset dětí zapsaných k pravidelné docházce. O podporu se nyní mohou ucházet právě tyto registrované kluby. Žádosti o poskytnutí podpory mohou podávat v období od 22. září do 10. října 2025. Výše podpory činí 207 korun za jednu realizovanou hodinu výuky a náklady je možné uplatnit zpětně již od 1. ledna 2025.
Výhody a nevýhody lesních školek
Lesní školky si oproti klasickým školkám, kde se u téměř třicetičlenné skupiny střídají pouze dvě dospělé osoby, od samého začátku nastavily podmínky mnohem reálněji. Také s ohledem na rizika, která jsou při celodenním pobytu venku přirozeně vyšší. Na maximálně patnáct dětí jsou tu většinou po celý den (někde s výjimkou první a poslední hodiny provozu) dva dospělí. Neříká se jim učitelé, ale průvodci, často pracují v kombinaci muž a žena. Důsledkem tohoto nastavení jsou mnohem výhodnější podmínky pro individuální přístup a samu práci s dětmi. Průvodce se nemusí tolik angažovat při prostém zajištění základního fungování a zbývá mu prostor a kapacita na to důležité ― nazvěme to třeba „bytí s dětmi venku“. Právě v tom spočívá vedle celodenního pobytu v přírodě ten hlavní nadstandard oproti státním školkám.
Nikol Schejbalová, která v lesní školce „průvodcuje“ už pátým rokem, k tomu říká: „Ačkoli mají lesní kluby a školky od minulého roku možnost vstupovat do rejstříku, můžeme pozorovat, že většina s tím nechvátá. Největší překážkou je podle mého názoru povinné dosažené vzdělání jednotlivých průvodců. Personál totiž tvoří z velké části matky na mateřské dovolené, které většinou mají ve školce své starší dítě a mladší si vodí (nosí) s sebou. Dále jsou to studenti, důchodci, a pak také velká skupina živnostníků, kteří podnikají v ledačem. Setkala jsem se na směně například s jáhnem, hudebníkem, divadelníkem nebo zahradnicí… Všichni si platí zdravotní a sociální pojištění, mají doma rodiny. Pravdou je, že vedle práce ve školce potřebují ještě další zdroj příjmů, aby mohli „normálně“ žít. Troufám si ale tvrdit, že tito lidé většinou moc dobře vědí, co dělají.
Právě platy průvodců představují v rozpočtu lesních školek hlavní položku. Celá její tíha přitom u nerejstříkových školek, které nemají nárok na státní dotaci, dopadá na bedra rodičů. Ohodnocení průvodců je přitom ve srovnání s platy učitelek a učitelů ve státních školkách většinou horší. V Praze se hodinová odměna obvykle pohybuje mezi 130―150 korunami hrubého.
Kateřina Hodková k tomu říká: „Brzy nám došlo, že naše původní představa, že se bude jídlo pro děti vařit tady v mojí kuchyni a že se na chodu školky bude hlavním dílem podílet komunita rodičů, byl naivní idealismus. Spousta školek asi v určitém období fungovala levně na podobném principu, pak ale děti zakladatelů odrostly a školku bylo nutné profesionalizovat. Toto řešení (které je pro rejstříkové školky povinné, stejně jako odborná kvalifikace průvodců) s sebou samozřejmě nese velké finanční náklady na odvody a proplácení dovolené, z dlouhodobého hlediska se ale vyplatí.
Proč si vybrat lesní školku?
Další vážný problém, na který lesní školky svým vznikem reagují, je nedostatečný pobyt dětí venku. Řada výzkumů z posledních let uvádí alarmující čísla. Mladší děti navštěvující klasickou školku na tom nebudou pravděpodobně o mnoho lépe. V denním režimu je totiž pobyt venku obyčejně plánovaný na dvě hodiny, a to jen za „dobrého“ počasí.
V lesních školkách ale plyne čas jinak: ne náhodou se většina z nich nechává inspirovat waldorfskou pedagogikou, pro niž je prožívání proměn ročních období zásadní. Venku se totiž tyto změny nedají dost dobře přehlédnout. Právě přirozený běh roku a dne vytváří specifický rytmus, kterým se tu všechno řídí. A také momentální náladou, kondicí a potřebami dětí. Jednotlivé body denního programu se tu sice také plní, ale ne s ohledem na paní kuchařku, ale hlavně na děti (a veverku, kterou chtějí vidět).
Kromě toho, že se pravidelným dlouhým pobytem venku zlepšuje imunita, prohlubuje se vztah člověka (dospělého i dítěte) k přírodě. Když totiž člověk chodí opakovaně na stejná místa, začne je lépe vnímat. Najednou vidí věci, které mu předtím zůstávaly skryté.
Pobyt v lesní školce navíc současným dětem (i jejich průvodcům) zprostředkovává vzácnou zkušenost, s níž se jinak setkávají jen zřídka. Celodenní pobyt venku na ně klade určité nároky, kterým se musí přizpůsobit. Počasí je stále ještě (alespoň částečně) autonomní a člověku nezbývá než se pořádně obléknout, případně zatnout zuby a vydržet. Nácvik odolnosti vůči lehké frustraci dané například nepříznivými povětrnostními podmínkami může zapůsobit výchovně zvláště na děti, které jsou až příliš zvyklé na to, že jim dospělí odstraňují z cesty všechny překážky.
Přírodní pedagogika totiž sází na nenahraditelnost osobního prožitku. Zatímco v kamenných školkách se většina vzdělávací činnosti provádí zprostředkovaně ve třídě, „lesní“ děti jsou vedené k tomu, aby se učily přímo v terénu, v reálném přírodním prostředí. A aby se učily nejen v časově ohraničených blocích určených pro řízenou činnost, ale kdykoliv se to hodí.
Na první pohled to vypadá, že pokud jde o hračky, pomůcky a podmínky pro předškolní vzdělávání, nemohou lesní školky se svými primitivními přístřešky, v nichž skoro nic není, se státními vůbec soutěžit. Opak je však pravdou. Všechny pomůcky jsou přece denně připravené venku, jen je vidět a zvednout. Místo tužky tu je klacík, kterým se kreslí do písku. Místo štětce kvetoucí stéblo trávy, barvy přírodní, lisované z malin a borůvek, namíchané z jílu. Žebřiny nahradí posed, míčky ― borové šišky. Navlékat se dají korále ― jeřabiny, aronie i žaludy, třídit (podle barev, tvarů, velikosti) a počítat spadlé listy.
Rozhovor s Ivou Hluštíkovou z Lesního klubu Kořínek
,,Vymyslela jsem a podařilo se mi vytvořit Lesní klub Kořínek pracující jako lesní školka. V přírodě, v respektujícím a láskyplném prostředí tu vyrůstají děti, které jsou velkou část dne venku. Rozhodně zde nejsem učitelkou nebo vychovatelkou, snad ani ne průvodkyní, jen pouhou pozorovatelkou a obdivovatelkou dětí. Jsem velmi potěšena, že moje ,,osobní“ děti se stávají postupně mými spolupracovníky a často mě v Kořínku doprovázejí,“ říká Iva Hluštíková, průvodkyně dětí v Lesním klubu Kořínek v Peruci.
Lesní mateřská škola (LMŠ) a lesní kluby pracují většinou na stejných principech, totiž že většinu času děti tráví venku, v přírodním prostředí, kde se učí, hrají si. Jako zázemí pro odpočinek či klidové aktivity nevyužívají budovy, ale jiné typy přístřešku od teepee, jurt po maringotky nebo třeba tiny housy. Pokud byste navštívila jedno nebo druhé, nepoznáte to, všude jsou průvodkyně či průvodci a děti venku zaujati nějakou zajímavou aktivitou.
Hlavní rozdíl je financování a legislativa. LMŠ je registrována v Rejstříku škol a školských zařízení a může tedy čerpat dotace na žáka. Lesní kluby musí finance na provoz získávat jinak - příspěvky rodičů, granty, dary.
Trvalo to přesně rok. V létě roku 2019 začala jednání s Oblastním muzeem v Lounech o možnosti provozování lesního klubu v areálu Archeoskanzenu Březno. Muzeum vyšlo tomuto projektu maximálně vstříc a začal rok pilných a usilovných příprav na pořízení financí pro zázemí - jurtu, oslovování veřejnosti, zda bude o takový typ školky zájem, začala vzájemná spolupráce i na akcích pořádaných skanzenem.
V širším okolí jsme zatím jedinou takovouto školkou. Nejbližší je v Kladně, v Karlových Varech. Ale stále vznikají další podobná zařízení, často z iniciativ rodičů, kteří by dětem rádi dopřáli dětství v lesní školce. Přátelský kontakt udržujeme s lesní školkou Mája z Lužné u Rakovníka, ale také se kolegyněmi z Prahy a nejvíce spolupracujeme s lesním klubem Kořínek ze Semil. Tenhle Kořínek je totiž starším bratříčkem našeho Kořínku a zpočátku byl pro nás velkou inspirací a vzorem.
Denní kapacita Kořínku je šestnáct dětí. Náš klub nabízí různé typy pravidelné docházky, od 2 do 5 dnů v týdnu. V současnosti navštěvuje Kořínek téměř dvacítka dětí. Jsou to děti ve věku od zhruba 3 let až do věku, kdy odcházejí do školy. Výhodou lesních školek a klubů jsou věkové smíšené skupiny dětí. Mladší děti se přirozeně nápodobou od starších učí různé dovednosti, starší kamarádi je prostě táhnou. Starší zas rádi menším pomáhají s drobnými sebeobslužnými úkony, třeba jim pomůžou nasadit batůžek, otevřít krabičku se svačinou. Do školky nastupují děti i během celého školního roku, pokud je volné místo.
Školkový den začíná ranním kruhem po příchodu všech dětí do školky. Při ranním kruhu se zdravíme, zpíváme, povídáme si na různá témata a domlouváme se, kam vyrazíme ten den na výpravu. Po zpěvu ranní písničky, což je naším rituálem, vyrážíme s batůžky na zádech do lesa. Cestou na do-mluvené místo si všímáme přírody a změn, pozorujeme třeba první jarní květiny, nebo houby, stopy zvířat, barvící se listy. Ale taky třeba skáčeme z pařezu, běháme. Pak dojdeme na do-mluvené místo, kde si vybalíme svačinky z batůžků a občerstvíme se. Následují hry. Jak řízené, tak volná hra, která je pro dětskou fantazii naprosto nepostradatelná. Ale děti se učí i klasické školkové hry jako kolo mlýnský, zlatá brána, na kočku a myš, honičky, jen je naší třídou les. Po návratu do zázemí školky následuje oběd a poobědní odpočinek, kdy dětem čteme pohádky. Děti, které jen odpočívají a neusnou, se pak věnují dalším aktivitám jako kreslení, další výtvarné aktivity, hraní deskových her, hry s hračkami. Po odpolední svačině před vyzvednutím rodičů si děti ještě můžou pohrát na pískovišti, na venkovním hřišti.
Pedagogický systém Montessori škol a školek je založen na rozvoj dětí v připraveném prostředí pro konkrétní věk. Takže asi největším rozdílem je to, že příroda a les je prostředí naprosto ,,nepřipravené“. Je stejné pro každého, příroda nedělá rozdíly a je ke všem stejně spravedlivá. Když prší, prší na dítě i dospělého, na introverta i extroverta. A hlavně, abyste se zabavili v přírodě, potřebujete mít vzácnou schopnost, a to fantazii. Děti to umí báječně. Klacek je jim v lese jednou koníkem, jindy hasičským autem, nebo stavební součástí pro stavění bunkru.
V lesní školce nebo klubu mají děti možnost užít si aktivity, ke kterým v městském prostředí nemají tolik příležitostí. Je to třeba smyslové poznávání prostředí. Tady si děti mohou hrát s vodou, míchat vodu s hlínou, „vařit“ v blátivé kuchyňce, ale třeba se taky učí pracovat s opravdovými nástroji, pod vedením dospělých řežou klacky pilkou ocaskou nebo pod dozorem ořezávají nožíkem klacíky. Velkou a důležitou aktivitou je chůze. Ta je nezbytná pro rozvoj rytmu, dechu, což v pozdějším věku může pomoci například s výukou čtení. V dnešní době, kdy děti často jen převážíme z domova autem z jedné aktivity na druhou, je vlastně chůze jistým luxusem. Ale též pohyb v terénu je pro děti velkou výzvou, překonávání překážek jako třeba chůze do prudkého kopce nebo seběhnutí z kopečka v nich posiluje hrubou motoriku a samozřejmě taky odolnost a houževnatost.
Děti se každodenním pobytem venku, v lese též učí šetrnému zacházení k přírodě, dnes se tomu říká environmentální výchova. Chápou jasná pravidla, že ničemu živému se neubližuje, například že mech v lese není proto, abychom ho ve velkém trhali a stavěli si domečky pro skřítky. Každý kořínek (dítě z naší školky) vám řekne, že les potřebuje mech proto, aby udržel v lese vodu, kterou potřebují stromy pro svůj život.
Rodiče si často na lesních školkách cení menšího kolektivu dětí, věkově smíšené skupiny, ale asi nejvíce partnerského přístupu dospělých k dětem. Lesní školky samy sebe označují za respektující prostředí, učí děti komunikovat ohleduplně své potřeby, pracovat s emocemi. Ve všech lesních školkách, které znám, děti průvodkyně či průvodce oslovují jménem, tykají jim a chovají se k nim jako k sobě rovným.
Plusy lesních klubů
Výhodou lesních školek je i to, že rodiče zde mají příležitost vytvořit komunitu, protože ve školce se slaví během roku plno slavností pro celé rodiny. Zapojení rodičů je více než vítáno. Rodiče se často též podílejí na zvelebování zázemí, podílejí se i na dalších aktivitách školky jako výlety, exkurze... Vytváří se tak živé přátelské prostředí. Výhodou je i možnost postupné adaptace dětí na školku, kdy je možnost s dítětem trávit po určitou dobu společný čas.
Rodiče dětí, jejichž děti již lesní školkou, u nás tedy lesním klubem Kořínek, prošly, si cení jejich samostatnosti, motorické zdatnosti a obratnosti, vytrvalosti. Ale též schopnosti vyhodnotit rizika. V přírodním prostředí, třeba v lese, si totiž děti mohou mnohokrát vyzkoušet, že mokré dřevo klouže, že když skočím z určité výšky, mohu upadnout a to bolí. My tomu říkáme přiměřené riziko. Je krásné též pozorovat malinké děti, jak vzhlížejí k těm starším, které už třeba dokážou vyšplhat na strom. Jednou to totiž dokážou taky.
Další předností je získávání znalostí přírodních zákonů na vlastní kůži. Kde jinde můžete poznat, jak studí led nebo jak létají okřídlená semínka lípy nesená větrem, jak chutnají lesní jahody a jak zní pípání ptáčat strakapouda v dutině stromu než VENKU, v lese? Ano, oblékneme si všichni merino termoprádlo, obujeme zateplené holinky, nasadíme palčáky a kulichy. A hurá ven.
Provoz našeho klubu zajišťují dvě průvodkyně, které jsou ale zároveň provozními pracovnicemi, ale též hospodářkami, manažerkami, správkyněmi sociálních sítí. Práce v lesní školce nebo klubu je opravdu na plný úvazek, ono je to totiž poslání. Do různých prací kolem školky se zapojují často rodiče, bez jejichž nadšení a nezištné pomoci by lesní školky a kluby sotva mohly být tak báječným místem, kde děti mohou prožívat šťastné a spokojené dětství. To je totiž našim společným cílem.
tags: #priroda #je #spravedliva #lesni #skolka
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]