Samothráké: Krásná svatyně mystérií a přírody

Samothráké je dost zvláštní ostrov na úplném severovýchodě Egeidy, jehož význam spočíval v neobvyklém mysterijním kultu. Bohužel o něm víme tuze málo, literární prameny jsou mnohem chatrnější než ruiny antických staveb na místě samém.

Ostrov není velký, má plochu 179 km² a žije na něm 2 900 obyvatel, zato jeho nejvyšší hora měří 1611 metrů. Turistika tu byla minimální a spíše místní. Zdejším postrkem jsme dojeli do vnitrozemského hlavního města ostrova, tedy Chóry, a dál už pěšky podhorskou cestou do Paleopolis. Ta leží u severního pobřeží ostrova, ale žádné Staré Město tam dávno není, pouze archeologický areál s muzeem.

Paleopolis na Samothráce nebyla cílem výpravy jen kvůli hodně zajímavým a na řecké poměry dost extravagantním mystériím. Na zdejších výkopech se významně podíleli i čeští archeologové, například prý našli antický přístav. Zájem o mystéria způsobil, že se na Samothráce kopalo už v 19. století.

Řekové přišli na ostrov až někdy kolem roku 700 před n. l. a potkali zde kult velice zvláštních bohů, které nazvali Kabeirové. Slovo Kabeiroi je řeckou zkomoleninou fénického výrazu Chabirim, Velcí bohové. Řekové občas používali i překlad, Megaloi theoi, Velcí bohové. Kult Kabeirů na Samothráce měl výrazné kontexty kovářské a námořnické.

Podle řady svědectví se zde lidé při obřadech obraceli k bohům, aniž by vyslovovali jejich jména, což nám situaci komplikuje. Krom toho se zasvěcování odehrávalo v nějakém předřeckém jazyce, a to až do římské doby. Nicméně se zdá, že ke zdejším božstvům patřila ještě Velká bohyně, resp. Bohyně matka, kterou zde pak Řekové chápali jako Hekaté nebo jako Démétér. Má v areálu posvátnou skálu od prehistorické doby. Asi s ní souvisely i plastiky obřích pochodní v okrsku.

Čtěte také: Mystéria Samothráké

Archeologický areál v Paleopolis

Areál je to poměrně velký a je v něm k vidění dost základů staveb a částí zdí, ale jejich datování je mnohdy obtížné, neboť se tu hojně přestavovalo. Dávný skalní oltář Bohyně matky a další atributy mysterijního kultu plodnosti byly postupně začleněny do rozsáhlého posvátného okrsku, koncipovaného v řeckém architektonickém stylu. Jednu z mála jistot představuje styl zdiva zvaný polygonální. To bývá neklamným znamením doby kolem roku 500 před n. l., alespoň pokud nejde o jeho retro v helénistické době.

Významné stavby v areálu

• Sakristie: Asi to byla přípravná místnost před vstupem do vlastního mysterijního areálu Kabeirů, proto se jí říká Sakristie. Podle některých výkladů tady probíhal první stupeň zasvěcení, zvaný myésis, doslova „zavření“.
• Arsinoeion: K nápadným strukturám v areálu patří základy velikého tholu, tedy rotundy, snad z 3. století před n. l. Stavba byla zasvěcena královně Arsinoé (Arsinoé II., žila 316-270 před n. l.). Stavba sama stojí na místě, jehož kultický význam je mnohem starší.
• Hieron: Nejnápadnější stavbou v areálu je svatyně Velkých bohů, zvaná prostě Hieron, „Svatyně“. Stavebně vzato je řešena téměř jako basilika. Člověk by v ní málem viděl starokřesťanský kostel a divil by se, že tak veliký. Hieron na Samothráce je samozřejmě předkřesťanské, asi právě zde probíhala vrcholná fáze zasvěcení zvaná epopteia, „prozření“.

Vyšším stupněm zasvěcení než myésis (zavření) byla epopteia, tedy „prozření, prohlédnutí“. Přístup k němu byl vázaný na zpověď, snad uvedením nejhoršího činu, jakého se uchazeč dopustil, aby mohl být obřadem smyt. Bohužel o tom víme pramálo, ba ani seriózních shrnutí antických literárních zmínek a archeologických nálezů není mnoho.

Samothrácká mystéria byla v Řecku považovaná za nějak divočejší než eleusinská. Přístup k nim byl sice ještě volnější, například nebyla potřebná znalost jazyka, přinejmenším pro první stupeň, nicméně prý na to ne každý měl náturu. Divadelní prvky byly asi méně zastoupeny, zato tam více figurovali hadi a explicitnější sex.

V odlehlejší části areálu byl v helénistické době zbudován jakýsi náboženský přírodní park s řadou soch a v okolí potoka také vodních prvků. Za divadlem stála fontána a na ní známá okřídlená socha bohyně Vítězství, Níké. V okolí byly pokladnice, prostorná stoa a další stavby, které s parkovou úpravou tvořily působivý celek.

Snadno jsme našli slavný můstek přes potok, skoro na konci areálu. Jeho sláva spočívá v tom, že jej literatura často uvádí jako nejstarší pravý oblouk v Evropě.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Tabulka: Základní informace o ostrově Samothráké

Milióny turistů se každý rok valí Evropou tam a zpět. Jeden z mála takových posledních „rájů“ leží na jižním Balkáně. Je jím Makedonie, země, která vinou politiky dodnes musí na mezinárodní scéně používat trošku potupný název Bývalá jugoslávská republika Makedonie (F.Y.R.M.). Turisté tuhle zemi zatím nějak míjejí. Pravda, chybí tu moře. Ale zato má desítky dvoutisícových hor, úchvatná jezera i množství památek. Je to svět přírody, jejíž krása bere dech i těm nejprotřelejším cestovatelům.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

tags: #příroda #je #tuze #krásná #nejkrásnější #svatyně

Oblíbené příspěvky:

• Ekosystém tropického deštného pralesa
• Příroda a vaření: Dokonalá kombinace
• Historie Brna a ochrana přírody
• Chov masného skotu
• Děti a Příroda: Recenze