Zhluboka se nadechnout, zavřít oči a nechat myšlenky jen tak plynout. Koupit si něco dobrého v naší venkovní kavárně, zout si boty, lehnout si na deku nebo lehátko a cítit lehký vánek, který vybízí k odpočinku. Úsměv vyčaruje radostný smích dětí, které si zahradu užívají plnou svou přirozeností, a vám je tuze krásně.
Zahrady nad městem je hektarový areál přírodních zahrad a první rodový statek v Čechách.
Už se na vás moc těšíme, přátelé ze Zahrad nad městem.
Těšit se můžete na doprovodný program pro děti. Užít si budete moci také výstavu obrazů Mgr. Ireny Kovářové. Otevřeno bude mít také náš obchůdek Živa s lokálními produkty. Celý zážitek z místa podtrhnou dobroty v naší zahradní kavárně. A načerpat inspiraci mohou také ti, kteří plánují svatbu a hledají to pravé místo, pro životní ANO.
Sobota 07. 06. 2025: Komentovaná prohlídka ukázkové přírodní zahrady v 16:00-17:00
Čtěte také: Objevte krásy Samothráké
Milióny turistů se každý rok valí Evropou tam a zpět. Jako by už nebylo možné najít krásné místo, kde člověk nenarazí na polovinu svých známých. A zvlášť na starém a tuze malém kontinentu. Jeden z mála takových posledních „rájů“ leží na jižním Balkáně. Je jím Makedonie, země, která vinou politiky dodnes musí na mezinárodní scéně používat trošku potupný název Bývalá jugoslávská republika Makedonie (F.Y.R.M.).
Turisté tuhle zemi zatím nějak míjejí. Dost nespravedlivě a ke své vlastní škodě. Pravda, chybí tu moře. Ale zato má desítky dvoutisícových hor, úchvatná jezera i množství památek. Je to svět přírody, jejíž krása bere dech i těm nejprotřelejším cestovatelům.
Samothráké je dost zvláštní ostrov na úplném severovýchodě Egeidy, jehož význam spočíval v neobvyklém mysterijním kultu. Bohužel o něm víme tuze málo, literární prameny jsou mnohem chatrnější než ruiny antických staveb na místě samém.
Ostrov není velký, má plochu 179 km2 a žije na něm 2 900 obyvatel, zato jeho nejvyšší hora měří 1611 metrů. Turistika tu byla minimální a spíše místní. Zdejším postrkem jsme dojeli do vnitrozemského hlavního města ostrova, tedy Chóry, a dál už pěšky podhorskou cestou do Paleopolis. Ta leží u severního pobřeží ostrova, ale žádné Staré Město tam dávno není, pouze archeologický areál s muzeem.
Paleopolis na Samothráce nebyla cílem výpravy jen kvůli hodně zajímavým a na řecké poměry dost extravagantním mystériím. Na zdejších výkopech se významně podíleli i čeští archeologové, například prý našli antický přístav. Zájem o mystéria způsobil, že se na Samothráce kopalo už v 19. století. V povědomí uměnímilovného publika je socha zvaná Níké Samothrácká, kterou tu roku 1863 našla Francouzská archeologická škola, vystavuje se v Louvru, ale nic mysterijního to není.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Řekové přišli na ostrov až někdy kolem roku 700 před n. l. a potkali zde kult velice zvláštních bohů, které nazvali Kabeirové. Slovo Kabeiroi je řeckou zkomoleninou fénického výrazu Chabirim, Velcí bohové. Řekové občas používali i překlad, Megaloi theoi, Velcí bohové. Kult Kabeirů na Samothráce měl výrazné kontexty kovářské a námořnické.
Podle řady svědectví se zde lidé při obřadech obraceli k bohům, aniž by vyslovovali jejich jména, což nám situaci komplikuje. Krom toho se zasvěcování odehrávalo v nějakém předřeckém jazyce, a to až do římské doby. Nicméně se zdá, že ke zdejším božstvům patřila ještě Velká bohyně, resp. Bohyně matka, kterou zde pak Řekové chápali jako Hekaté nebo jako Démétér. Má v areálu posvátnou skálu od prehistorické doby. Asi s ní souvisely i plastiky obřích pochodní v okrsku.
Areál je to poměrně velký a je v něm k vidění dost základů staveb a částí zdí, ale jejich datování je mnohdy obtížné, neboť se tu hojně přestavovalo. Dávný skalní oltář Bohyně matky a další atributy mysterijního kultu plodnosti byly postupně začleněny do rozsáhlého posvátného okrsku, koncipovaného v řeckém architektonickém stylu.
Jednu z mála jistot představuje styl zdiva zvaný polygonální. To bývá neklamným znamením doby kolem roku 500 před n. l., alespoň pokud nejde o jeho retro v helénistické době.
K nápadným strukturám v areálu patří základy velikého tholu, tedy rotundy, snad z 3. století před n. l. Stavba byla zasvěcena královně Arsinoé (Arsinoé II., žila 316-270 před n. l.). Byla jednou z místních zasvěcenkyň, slavná je však hlavně jako extrémní intrikářka, jejíž psí kusy vyvrcholily útěkem do Egypta, kde zmermomocnila svého mladšího bratra Ptolemaia II. a stala se jeho ženou, takže pak vládl pod titulem Filadelfos, Milující sestru, což imponovalo Egypťanům a pohoršovalo Řeky. Stavba sama stojí na místě, jehož kultický význam je mnohem starší. Hned vedle byl prehistorický skalní oltář a uvnitř se ocitla hluboká brázda pro úlitby podsvětním božstvům.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Nejnápadnější stavbou v areálu je svatyně Velkých bohů, zvaná prostě Hieron, „Svatyně“. Stavebně vzato je řešena téměř jako basilika. Člověk by v ní málem viděl starokřesťanský kostel a divil by se, že tak veliký. Takové mylné očekávání je způsobeno tím, že mysterijní obřad se děje uvnitř chrámu, podobně jako později křesťanská bohoslužba, zatímco normální řecké kulty se odehrávají u oltáře před chrámem. Hieron na Samothráce je samozřejmě předkřesťanské, asi právě zde probíhala vrcholná fáze zasvěcení zvaná epopteia, „prozření“.
Vyšším stupněm zasvěcení než myésis (zavření) byla epopteia, tedy „prozření, prohlédnutí“. Přístup k němu byl vázaný na zpověď, snad uvedením nejhoršího činu, jakého se uchazeč dopustil, aby mohl být obřadem smyt. Bohužel o tom víme pramálo, ba ani seriózních shrnutí antických literárních zmínek a archeologických nálezů není mnoho.
Samothrácká mystéria byla v Řecku považovaná za nějak divočejší než eleusinská. Přístup k nim byl sice ještě volnější, například nebyla potřebná znalost jazyka, přinejmenším pro první stupeň, nicméně prý na to ne každý měl náturu. Divadelní prvky byly asi méně zastoupeny, zato tam více figurovali hadi a explicitnější sex.
V odlehlejší části areálu byl v helénistické době zbudován jakýsi náboženský přírodní park s řadou soch a v okolí potoka také vodních prvků. Za divadlem stála fontána a na ní známá okřídlená socha bohyně Vítězství, Níké. V okolí byly pokladnice, prostorná stoa a další stavby, které s parkovou úpravou tvořily působivý celek.
Snadno jsme našli slavný můstek přes potok, skoro na konci areálu. Jeho sláva spočívá v tom, že jej literatura často uvádí jako nejstarší pravý oblouk v Evropě. Sochy tu už samozřejmě dávno nejsou, co zbylo, odvezli Francouzi.
tags: #priroda #je #tuze #krasna #nejkrasnejsi #svatyne