Příroda je živá: Objevte krásy a divy české krajiny

Ať si říká, kdo chce, co chce, nejkrásnější tvůrce a architekt je stejně matka příroda. Tato slova vystihují úctu a obdiv k přírodním krásám, které se nacházejí v České republice.

Čtyři přírodní divy Česka

Česká republika se může pyšnit mnoha přírodními skvosty. Máme nespočet přírodních krás, na které můžeme být náležitě hrdí. K dnešnímu dni konkrétně 4 národní parky, 26 chráněných krajinných oblastí, více než stovka přírodních rezervací a dalších památných míst. Jako je 7 divů světa, tak my máme čtyři divy Česka. A to mluvíme obecně o čtyřech národních parcích a jejich přírodním bohatství. Samotných českých krás máme samozřejmě mnohem víc. Jmenovitě například Pravčická brána, Boubínský prales, Macocha, Pančavský vodopád, šumavská ledovcová jezera, Hromová hora a mnoho dalších. A o všechny tyto přírodní skvosty musíme poctivě pečovat - v rámci chráněných území, které se po Česku úspěšně rozrůstají.

Slovníček chráněných území

• Národní parky (NP): Jsou to rozsáhlá území jedinečná a významná z hlediska ekologického, vědeckého, vzdělávacího a osvětového, a to v národním i mezinárodním měřítku. V Česku teď máme 4 národní parky: Krkonošský, Šumavu, České Švýcarsko a Podyjí.
• Chráněné krajinné oblasti (CHKO): Rozsáhlá území významná podílem přirozených ekosystémů, lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. V současnosti máme v ČR 26 takových oblastí.
• Národní přírodní rezervace (NPR): Jsou to menší území s ekosystémy mimořádných hodnot v nadnárodním měřítku. V současnosti máme po celém Česku 110 takových oblastí.
• Přírodní rezervace (PR): To jsou menší území s ekosystémem, který je typický a významný pro daný region, a proto je nutné ho chránit. V Česku jich máme přes 800.
• Národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP): Menší oblasti, kde se vyskytují vzácné nebo ohrožené druhy, naleziště nerostů apod. A to i takové, které vedle přírody spoluutvářel člověk. Počty těchto míst se šplhají na tisíce.

Jak se chovat v národních parcích

Národní parky se u nás dělí na 4 zóny, ve kterých jsou různá pravidla pro ochranu přírody. Je to zóna přírodní, přírodě blízká, zóna soustředěné péče o přírodu a zóna kulturní krajiny. A jak asi všichni tušíme, v 1. přírodní zóně jsou pravidla nejpřísnější. A to nejen pro návštěvníky, ale i pro její správce. Cílem je nechat přírodu přírodě a vytyčit její klidová území. Tyto nedotčené kousky divočiny můžete prozkoumat pouze z vyznačených stezek. A podle typu chráněného území musíte dodržovat i další pravidla vstupu a obecně se chovat co nejohleduplněji.

• Zákaz vjezdu s motorovými vozidly - NP, CHKO, NPR
• Táboření, stanování nebo bivakování je povolené pouze na vyhrazených místech - NP, CHKO, NPR
• Zákaz sběru rostlin nebo rušení zvířat - NP, NPR, PR (houby nebo borůvky si můžete nasbírat jen podél cesty)
• Zákaz létání s dronem - NP, CHKO, NPR, PR (správce daného území může povolit výjimku)

V národních parcích v Česku i po celé Evropě často nenajdete odpadkové koše. Víte proč? Nejsou tam zcela záměrně, protože v přírodě platí pravidlo: „Co si doneseš, to si také odneseš.”

Krkonošský národní park: Ostrov tundry uprostřed Evropy

Krkonošský národní park je nejstarším u nás. Vznikl v roce 1963. Na procházku se sem můžete vydat i se psem, jen pozor, abyste ho měli vždy v dosahu (nemusí být na vodítku, ale musí poslouchat povely svého pána). Můžete se také koupat za předpokladu, že nezničíte břehové porosty a nesejdete mimo značené cesty.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Vypravte se za drsnou krásou největšího krkonošského rašeliniště. Vypadá to tu jako v severské tundře, která sem zasahovala v době ledové. Úpské rašeliniště leží mezi Luční boudou, Hraničním hřebenem, Obří boudou a Studniční horou ve výšce okolo 1400 m. V Úpské rašelině pramení Úpa a Bílé Labe. Mocnost rašeliny je 0,40-1,20 metru. Jsou tu vodou vyplněné pukliny i větší rašelinná jezírka, hluboká až 1 m a také rašelinné kopečky zvané bulty. Ostrůvky klečovitých porostů vytvářejí stolové formy. Kosodřevina se tu prolíná s porosty šáchorovitých rostlin, zejména suchopýry (zvané také Krakonošovy vousy), jejichž bílé ostrůvky v době zrání semen dodaleka září. Najdete zde i některé vzácné rostliny jako ostružiník moruška, všivec sudetský, běloprstka bělavá aj. Severní částí rašeliniště prochází prochází turistická cesta od Luční boudy k bývalé Obří boudě.

Pokud se vydáte na túru jižně z Labské boudy, můžete se už po asi kilometru chůze dostat k našemu nejvyššímu vodopádu, který padá skalnatým srázem z hrany Pančavské louky na dno Labského dolu. Pančavský vodopád měří 140 metrů z Ambrožovy vyhlídky u něj dohlédnete do širého okolí. Název vodopádu pochází z německého výrazu pantschen - šplouchat.

NP Šumava: Přes 68 ha skutečné přírody včetně 8 ledovcových jezer

Park na Šumavě nedávno oslavil své 30. výročí vzniku (konkrétně 20. března 1991). Pokud se sem chcete vydat na výlet, návštěvní řád a další aktuality najdete na webu národního parku.

Po šumavských pláních se můžete potulovat pěšky a z pečlivě zbudovaných stezek si vychutnat bezkonkurenční pohledy na rašeliniště, jezírka a romantické březové porosty. Doporučujeme ale vyzkoušet i trochu netradiční pohledy - z koňského hřbetu, paluby lodě nebo lyží a sněžnic. Na Šumavě můžete přespat na některém ze 7 nocovišť (pouze jednu noc od 18:00 do 9:00 a bez rozdělávání ohňů).

Pokud se vydáte na Šumavu, mohli byste si udělat výlet třeba na naučnou stezku po Tříjezerní slati. Texty seznamují návštěvníky s místní vegetací, povrchovými útvary rašelinišť, vznikem rašeliny a jejím složením. V okolí slatě se vyskytují typické vrchovištní rostliny jako např. kyhanka sivolistá, klikva bahenní a rosnatka okrouhlolistá. Zejména ta poslední patří k legendám české flory. Slať je přístupná pro cyklisty i pěší od parkoviště pod Antýglem.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Nezastupitelný význam tlejícího dřeva pro ekosystémy vysvětlují letos odborníci ze Správy Národního parku Šumava veřejnosti. Osvětové akce zasvětili právě tlejícímu dřevu, jakožto šumavskému fenoménu. Na vrchu Poledník u Prášil turistům ukazovali, jak i díky mrtvým stromům nyní žije a prosperuje les zničený před lety nejdříve orkánem Kyrill a následně kůrovcovou kalamitou, řekl mluvčí parku Jan Dvořák.

NP České Švýcarsko: Území pískovcových skal a ferrat

Nejmladším národním parkem je České Švýcarsko. Leží v Ústeckém kraji a přiléhá ke státní hranici, kde na něj navazuje Národní park Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz). Pozoruhodné je nejen zdejší geologické podloží, ale také nejrozmanitější živočišné druhy, které tu můžete spatřit. Hitmakerem parku je Pravčická brána, která si zahrála v nejednom filmu.

Již od druhé poloviny 19. století se území stalo velmi vyhledávaným, k čemuž přispěli tehdejší vlastníci panství Kinští a Clary-Aldringenové zpřístupněním turisticky nejzajímavějších míst, jako např. soutěsek Kamenice, vyhlídek u Jetřichovic nebo Dolský mlýn. Nejvyšší horou NP České Švýcarsko je Růžovský vrch (619 m.n.m., národní přírodní rezervace) s pralesovitými ekosystémy.

České Švýcarsko je proslulé především svými pískovci, které nemají v Evropě obdoby. Mohutné skalní věže, brány, stěny, rokle, města a bludiště - koho by to nelákalo? Tento národní park je proto vyhledávanou lokalitou horolezců. V parku je lezení povolené na vybraných trasách a v obdobích vyhrazených správou NP. Všechna pravidla najdete tady. Nepřehlédněte ani oblíbenou via ferratu Kavárnička.

V Českém Švýcarsku smíte v současné době nocovat pouze v kempu na Mezní Louce.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

NP Podyjí: Zakroucené meandry a hluboké lesy k rozjímání

Na samých česko-rakouských hranicích najdete jedinečný Národní park Podyjí. Tak krásné lesy a přírodu jen tak jinde nenaleznete a počet cílů na nejrůznější výlety jakbysmet. Podívat se můžete i na rakouskou stranu hranice, kde park pokračuje pod názvem Nationalpark Thayatal. Národní park Podyjí se vyznačuje mimořádnými scenériemi, tvořenými pestrou mozaikou skalních amfiteátrů a srázných stěn, meandry, rozsáhlými suťovými poli a těžko prostupnými stržemi, ale i nivními loukami podél Dyje a prosluněnými lesostepmi s pestrými koberci teplomilných rostlin.

Kaňon řeky Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem představuje jedno z posledních zachovalých říčních údolí ve střední Evropě. Pyšní se hluboce zaříznutými meandry, skalními stěnami a útvary nebo kamennými moři. Průvodcem po této krajině vám bude důmyslně vybudovaný systém s trojjazyčnými informačními panely a dřevěnými altánky k odpočinku. Na cestu ale můžete přizvat i skutečného průvodce. Stejně jako můžete využít doporučených tras pro rodiny s kočárky nebo osoby s omezeným pohybem. I na ty v národním parku mysleli a vytyčili pro ně několik tras. A s dětmi zkuste oblíbenou Podyjskou prožitkovou hledačku.

Další zajímavá místa v České republice

• Hruboskalské skalní město: Nádherné Hruboskalské skalní město je opředeno legendami a bájemi, které tu můžete zkoumat stejně dobře jako fantastické skalní útvary, jež tu příroda vytvořila. Více než 400 věží, z nichž nejvyšší měří padesát metrů, se rozkládá mezi hradem Valdštejn a zámkem Hrubá Skála nedaleko Turnova v Českém ráji. Skalní město Skalák je rozděleno do tří hlavních oblastí: Dračí skály a Zámecká rokle, Kapelník, Maják a Údolíčka. Tyto oblasti jsou propojeny sítí značených turistických cest. Nejznámější z nich je vrcholová cesta zvaná Zlatá stezka Českého ráje.
• Kounovské řady: Tady sice musel přírodě pomoci člověk, ale člověk tak cizí, že o něm nic nevíme. Čtrnáct stovky metrů dlouhých kamenných řad v krásné přírodě si vás podmaní svou magií. Kounovské řady ležící na náhorní plošině nedaleko stejnojmenné vesnice jsou naší největší megalitickou památkou a nikdo jistě neví, k čemu sloužily (nejspíše byly pravěkým kalendářem). Řady ukryté v lese jsou obrovské - byly rozprostřené na ploše několika hektarů a podle jeho odhadu je tvořilo několik tisíc kamenů, některé tak mohutné, že si nikdo nedokázal představit sílu, která by s nimi dokázala pohnout. Celkem obsahují zhruba 2000 křemencových kamenů, nejčastěji o průměru 80 cm.
• Králický Sněžník: Králický Sněžník je hora evropského významu. Právě na něm se stýkají dvě rozvodí našeho kontinentu. Morava, která zde pramení, směřuje do Černého moře, řeky severně od Sněžníku tečou přes Polsko do Baltu. Vystoupejte na hřebeny a rozhlédněte se do kraje. Odměnou, kterou zde najdete, bude království ticha. To zůstane ve vašem srdci i po návratu zpět k všedním starostem běžného života, kam se budete vždy moct vracet pro novou energii. Socha slůněte je umístěna těsně pod vrcholem Králického Sněžníku už od roku 1932.
• Lom Velká Amerika: Kdo by alespoň neslyšel o lomu Velká Amerika, kde se natáčel Limonádový Joe? Kdysi se tu těžil vápenec, ale také se sem uklízeli političtí vězni, které asi příliš netěšilo, že jsou v jednom z nejromantičtějších míst Česka. Karlštejn je nedaleko a výletu sem rozhodně nebudete litovat. Na jeho dně se nachází dvě navzájem propojená jezírka s průzračnou vodou, kterí zejména v létě lákají ke koupání. Bohužel brána do lomu je trvale zavřená a tak i přes přísný zákaz řada lidí slézá po skalách na dno Velké Ameriky, což je poměrně nebezpečné a nelze doporučit. Bezpečně si lze lom prohlédnout z vyhlídky přímo u parkoviště, nebo z pěšin vedoucích kolem Velké Ameriky.
• Skalky skřítků: Chráněná geologická lokalita a záhadný útvar Skalky skřítků leží u obce Kyselka na Karlovarsku. Podle pověsti tu díry do skal vyhloubili skřítci, kteří tu před dávnými časy žili. Dnes už sice vědci přišli na to, že otvory mají na svědomí stromy, které obtekla chladnoucí láva - stromy zetlely, láva zůstala, ale stejně si říkáme, že se věda může mýlit. Skřítci jsou rozhodně zábavnější než láva. Útvar se nachází ve vrcholové stěně kóty Schwedelberg, kde najdete zhruba šedesát válcovitých dutin o průměru od několika centimetrů po 1,5 metru. Hloubka otvorů činí až 5 metrů.
• Naučná stezka Bílá Opava: Naučná stezka Bílá Opava prochází po mnoha mostcích, schodištích a lávkách po březích Bílé Opavy - nejkrásnější horské bystřiny Jeseníků. Kromě několika vodopádů, četných kaskád a peřejí, skalních útvarů a romantických zákoutí smrkového pralesa vám naučná stezka Bílá Opava na 13 informačních tabulích nabízí i základní informace o přírodě této jedinečné rezervace. Stezka je dlouhá celkem šest kilometrů a prochází těsně kolem vodopádů. Samotná Bílá Opava pramení na jižním svahu Pradědu. Kromě Pradědského a Ovčárenského potoka do ní přitéká v této nejhořejší části několik drobných bezejmenných potůčků.
• Naučná stezka Staré Hamry: V obci Staré Hamry, v místní části zvané Samčanka, na turisty čeká naučná stezka Staré Hamry, která vede přes osadu Němčanka do osady Javořina. Na trase dlouhé skoro 7 kilometrů je několik odpočinkových míst. Stezka využívá stávajících lesních cest a částečně i současných turistických tras vedoucích přes několik odlehlých osad obcí Staré Hamry a Bílá. Prostřednictvím naučných panelů objevíte informace o tom, jak a kdy osady vznikly a jak se v nich kdysi žilo. Stezka vede rovněž okolo památných stromů a několika křížků. Občasní výletníci se nemusí bát - trasa je nenáročná.

Ochrana přírody a udržitelný životní styl

Vedete život v souladu s přírodou a jejími silami a respektujete ji? Čerpáte z přírody, ale umíte se jí i odvděčit, co pro ni děláte? Necháváte se léčit přírodou? Vyhledáváte energeticky zajímavá místa? Země je pro člověka jediným domovem. Jiný v nejbližší době zcela jistě nedostaneme. Jsme se Zemí pevně svázáni. Země svou úrodností poskytuje potravu lidem i zvířatům. V dobách dávno minulých byly životní nároky člověka mnohem nižší než dnes. Spokojil se s tím, co mu poskytovala příroda, ke které přistupoval s náležitou pokorou. Vnímal její energii. Uvědomoval si její důležitost, pozoroval ji, snažil se pochopit její zákonitosti, uctíval ji.

I příroda zdánlivě ještě zdevastovaná lidským počínáním se obrozuje. Nabývá na síle a je čím dál víc schopna další vlastní očisty. Dává najevo nutnost spolupráce s člověkem. Přírodní a zdravý životní styl patří mezi základní potřeby všech lidí. Tendence přírodu chránit ale i nadměrně využívat jsou čím dál tím silnější. V silách společnosti je přírodu uchovat ale i zničit. Rovnováha potřeb člověka s možnostmi přírody je zcela zásadní.

Aktuality z oblasti přírody a životního prostředí

• Odborníci z Botanického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR) zkoumají mimořádný případ bílého buku v Moravském krasu, který postrádá chlorofyl a není schopen fotosyntézy, přesto přežívá přibližně tři desetiletí. Strom bez zelených listů podle nich získává cukry z okolního prostředí nepřímou cestou, zřejmě prostřednictvím kořenového propojení s jiným stromem.
• Vědci popsali, jak rostlinné buňky spouští své životně důležité procesy. Takzvaná endocytóza umožňuje buňkám přijímat látky z okolního prostředí. Nová zjištění mohou v budoucnu pomoci při řízení buněčného dělení rostlin a šlechtění zemědělských plodin. Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR o tom informoval.
• Vědci z Mendelovy univerzity v Brně ve spolupráci s kolegy z Německa identifikovali těkavé látky, které uvolňují bakterie a podporují růst rostlin a odolnost. Objev by mohl přispět v udržitelném zemědělství a ekologii. Univerzita o tom informovala na svém webu.
• Vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR) objevili a vědecky popsali dva nové rody mikroskopických hub žijících v prostředí s vysokým obsahem soli. Vyskytují se v mořské trávě u Mauricia a ve slané půdě v západních Čechách.
• Vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR zjistili, že tropické cyklony mohou zpomalit úbytek tajgy. Přinášejí srážky do oblastí postižených suchem, čímž mohou zmírnit jednu z hlavních příčin úmrtnosti stromů v tajze.
• Vědci objevili 43 druhů lišejníků, jejichž výskyt v Česku dříve nezaznamenali. Z nich bylo pro vědu 12 nových. Zároveň také našli dva nové rody lišejníků, které doposud byly vědě rovněž neznámé. Vyplývá to ze studie Botanického ústavu Akademie věd ČR.
• Rozmanitost rostlin v evropských lesích, mokřadech a na loukách rychle ustupuje jednotvárnosti. Dlouhodobý trend potvrzují data, která shromáždili botanici z Masarykovy univerzity v Brně ve spolupráci s více než 250 vědci z většiny evropských zemí.

Tabulka: Chráněná území v České republice

Pomozme přírodě, aby mohla znovu zdivočet. Každému je asi jasné, že přírodu musíme chránit. Převzali jsme ji pomyslně z rukou našich předků a musíme o ni pečovat tak, abychom měli co předat příštím generacím. A jedním z nástrojů ochrany je právě vyhlašování národních parků, oblastí, rezervací a památek. To nám dovoluje regulovat zásahy člověka a zachovat, nebo postupně vylepšovat stav místních ekosystémů.

tags: #příroda #je #živá #Czech

Oblíbené příspěvky:

• Odpovědná Móda
• Městská vs. outdoorová obuv
• Výhody plastového kompostéru
• Vzdělávání pro udržitelnou budoucnost
• Metody pro čisté ovzduší