Ochrana přírody Jizerských hor

Jizerské hory jsou geomorfologický celek a nejsevernější pohoří Česka. Pohoří bylo pojmenováno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku, což je nejvyšší hora české části hor. Podstatná část Jizerských hor se nachází v Polsku, kde také leží nejvyšší vrchol celých Jizerských hor, kterým je Wysoka Kopa (1126 m).

Jizerské hory patří k nejstarším chráněným krajinným oblastem v České republice. Chráněná krajinná oblast Jizerské hory byla vyhlášena v roce 1967 (s účinností od 1. ledna 1968) na území okresů Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily. Tato CHKO je jednou z nejstarších v českých zemích. Rozkládá se na větší části plochy Jizerských hor a na východě přímo sousedí s Krkonošským národním parkem. Celá oblast se rozkládá na ploše 368 km², tedy 38 000 hektarů.

CHKO sousedí s následujícími geomorfologickými jednotkami: Frýdlantská pahorkatina, Kotlina Jeleniogórska, Krkonoše, Krkonošské podhůří, Ještědsko-kozákovský hřbet a Žitavská pánev.

Chráněná území v Jizerských horách

V chráněné oblasti se nachází téměř 30 chráněných území - přírodních rezervací, nalezišť a studijních ploch. Oblast zahrnuje tři národní přírodní rezervace (NPR), 13 přírodních rezervací (PR) a 10 přírodních památek (PP), z nichž Quarré a Tichá říčka byly vyhlášeny počátkem roku 2008. Nejcennějšími lokalitami jsou NPR Rašeliniště Jizerky, unikátní NPR Rašeliniště Jizery na státní hranici s Polskem a zejména NPR Jizerskohorské bučiny, která vznikla v roce 1999 sloučením stávajících sedmi NPR a vyhlášením rozsáhlého ochranného pásma.

Asi 6 % plochy CHKO spadá do 4. zóny ochrany přírody, kde platí nejnižší stupeň ochrany se zaměřením na citlivý rozvoj obcí. Zhruba 11 % území tvoří 1. zónu pod nejpřísnější ochranou. Péče o území je svěřena Správě CHKO Jizerské hory, která od svého založení v září roku 1968 sídlí v Liberci. Správa je jednak odbornou organizací ochrany přírody, dále vykonává speciální státní správu, zejména na území CHKO.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Mezi nejvýznamnější chráněná území patří:

• NPR Jizerskohorské bučiny: s předmětem ochrany smíšeného, převážně bukového lesa přirozeného charakteru, s geomorfologicky významnými útvary a s dochovanými přirozenými rostlinnými a živočišnými společenstvy vázanými na toto prostředí, balvanité svahy s roklemi potoků s kaskádami a vodopády. Jizerskohorské bučiny jsou přírodní památkou UNESCO.
• NPR Rašeliniště Jizerky
• NPR Rašeliniště Jizery
• Čihadla
• Prales Jizera
• PR Bukovec

Přírodní podmínky Jizerských hor

Základní rysy podnebí jsou dány polohou pohoří ve středu Evropy a tím, že jde o první vyšší celistvý útvar na severozápadním okraji Krkonošsko-jesenické soustavy. Na jejich poměrně malé rozloze se střídají různé terénní útvary, které výraznou měrou ovlivňují místní klimatické podmínky a způsobují jejich velkou proměnlivost. Podoba a rozmanitost přírody Jizerských hor je do značné míry určena jejich žulovým podložím, polohou, nadmořskou výškou, klimatickými podmínkami a v poslední době i radikální změnou přírodního prostředí náhorní plošiny.

Pro vodní režim oblasti mají zásadní význam rašeliniště. V horách je přes 50 rašelinišť o celkové ploše přesahující 250 ha, jejich mohutnost je až několik metrů. Největšími rašeliništi jsou Rašeliniště Jizery a Rašeliniště Jizerky.

Na rozdíl od sousedních Krkonoš chybí v Jizerských horách přirozené alpinské a subalpinské vegetační pásmo, nejsou zde ani ledovcové kary s lavinovými dráhami, flora (smíšené lesy) i fauna (jelen evropský, prase divoké, daňci,mufloni,snci, rejsek horský, netopýři..) je proti Krkonoším chudší.

Flóra a vegetace

Převažujícím přirozeným vegetačním typem v Jizerských horách je les. Přirozená bezlesí se vyskytují pouze na skalních výchozech, suťových polích nebo rašelinných loukách. V poměrně chudé květeně převažují lesní druhy, jejich relativní druhová pestrost je dána především širokou vertikální vegetační stupňovitostí - od společenstev listnatých lesů nižších a středních poloh, např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), svízel vonný (Galium odoratum) až po klimaxové smrčiny na nejvyšších vrcholech, např. podbělice alpská (Homogyne alpina), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), papratka horská (Athyrium distentifolium).

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Floristicky unikátní lokalitou je čedičová kupa Bukovce s řadou druhů typických pro hory i pahorkatiny, jako jsou například oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) nebo lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Na okolních květnatých loukách můžeme nalézt například upolín nejvyšší (Trollius altissimus), kropenáč vytrvalý (Swertia perennis) nebo prhu arniku (Arnica montana). Podmáčené louky ve středních polohách hor jsou domovem vstavačovitých rostlin, například prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) nebo vemeníku zelenavého (Arnica montana).

Jedinečná společenstva se vyvinula na jizerskohorských rašeliništích. Volné plochy bezlesí se zde střídají s porosty kosodřeviny a místně i jalovce prostředního (Juniperus media). Na rašelinných loukách se nacházejí severská tundrová společenstva s řadou zajímavých rostlin včetně glaciálních reliktů, např. vlochyně (Vaccinium uliginosum), šicha černá (Empetrum nigrum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), kriticky ohrožená blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) nebo velmi hojná masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia).

Fauna

Fauna Jizerských hor je druhově poměrně bohatá a zajímavá. Převažují samozřejmě živočichové vázaní na lesní a horské prostředí. Z velkých savců se běžně setkáme s obvyklými druhy spárkaté zvěře, zejména stavy zvěře jelení jsou velmi vysoké a citelně poškozují lesní ekosystémy. Velké šelmy byly v minulosti vyhubeny člověkem, v současnosti se zde občas objevuje pouze rys ostrovid (Lynx lynx). Z drobných savců stojí za zmínku například rejsek horský (Sorex alpinus) nebo hrabošík podzemní (Microtus subterraneus), na odlesněné náhorní plošině se vytvořily ideální podmínky pro množení hraboše mokřadního (Microtus agrestis). Významný je výskyt dvanácti druhů netopýrů včetně vzácného netopýra pobřežního (Myotis dasycneme).

Ptáci jsou zastoupeni řadou pozoruhodných druhů. Žijí zde velcí kurové, nejvýznamnější je poměrně početná populace tetřívka obecného, jednotlivě se vyskytuje jeřábek lesní (Bonasa bonasia) a údajně i poslední zbytky kdysi hojného tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), v některých pramenech uváděný jako vymizelý. Typickou sovou Jizerských hor je sýc rousný, v bučinách se vyskytuje výr velký (Bubo bubo) a také kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Po desetiletích v severních svazích opět hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus) a na horských rašeliništích jeřáb popelavý (Grus grus). Dominantním druhem náhorní plošiny je dnes linduška luční (Anthus pratensis).

Jizerské vody jsou přirozeně i druhotně kyselé a druhové spektrum vodních živočichů je poměrně úzké - z ryb se na náhorní plošině lze setkat s pstruhem potočním (Salmotrutta morpha fario) a introdukovaným sivenem americkým (Salvelinus fortinalis). Toky a nádrže v podhůří jsou pro život mnohem příznivější a jsou domovem i vzácnějších druhů ryb nebo například kriticky ohrožené mihule potoční (Lampetra planeri), z korýšů raka říčního (Astacus astacus).

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Nad očekávání je bohatá fauna bezobratlých, což potvrzují v posledních letech intenzivní inventarizační průzkumy. Prakticky ve všech skupinách bezobratlých živočichů se objevují druhy s novým výskytem v ČR, ale také taxony pro vědu zcela nové. Nápadné jsou velké druhy střevlíkovitých brouků, z motýlů například bělopásek topolový (Limenitis populi), batolec duhový (Apatura iris) nebo martináček bukový (Aglia tau), za pozornost rozhodně stojí velký pavouk slíďák popelavý (Arctosa cinerea), který se kromě rašelinišť na Jizerských loukách vyskytuje pouze na několika málo místech v Čechách.

Lesy Jizerských hor a jejich revitalizace

Současná výměra lesní půdy činí 74 % celkové rozlohy CHKO. Původní přirozené lesy byly smíšené, pouze v nejvyšších polohách převažovaly klimaxové smrčiny, a dřevinná skladba odpovídala široké amplitudě lesních vegetačních stupňů - od třetího po osmý, respektive v inverzních polohách rašelinišť devátý. Druhové složení a stav lesa se radikálně změnily s rozvojem průmyslu v 19. století. Původní přirozené lesy byly převážně nahrazeny druhotnými monokulturami smrku.

Nestabilní smrčiny podléhaly často živelným kalamitám a hmyzím škůdcům, dramatické změny vyvrcholily v poslední třetině 20. století, kdy nabyl na významu další škodlivý činitel - masivní průmyslové imise z tepelných elektráren v nedalekém Polsku a v bývalé NDR. Katastrofu v imisemi oslabených lesích dokončilo exploatační socialistické lesní hospodářství. Doprovodným problémem je masivní půdní eroze, jednak introskeletová (tedy proces transportu půdy uvnitř jejího profilu, na jehož konci jsou sterilní suťová pole) a především eroze rýhová v trasách těžebních mechanismů.

Koncem 80. a počátkem 90. let 20. století byla prakticky celá náhorní plošina (cca 100 km2) velkou holinou, nebo byla pokryta mladými výsadbami. Z toho 30 km2 připadalo na porosty náhradních dřevin, především amerického smrku pichlavého (Picea pungens).

Počátek třetího tisíciletí přinesl nastartování revitalizace jizerských lesů s využitím místních populací dřevin přirozené skladby a ekosystémový přístup k hospodaření v lesích. Na počátku systémové změny v první polovině 90. let stála Správa CHKO Jizerské hory v čele s tehdejším vedoucím Františkem Pelcem. Tehdy byla navázána také korektní spolupráce s lesnickým výzkumem a školstvím a především s lesními hospodáři, v Jizerských horách převážně s personálem státního podniku Lesy ČR. Tato spolupráce funguje dodnes. Přestože na řadu odborných problémů trvá různost názorů a pohledů, daří se mnohá stanoviska ku prospěchu jizerských lesů postupně sbližovat.

Práce na obnově lesů na náhorní rovině tak úspěšně pokračují, jsou však limitovány půdou degradovanou dlouhodobým působením kyselé depozice a především stále neúnosnými stavy spárkaté zvěře.

Ochrana kulturní krajiny

Jedním z hlavních předmětů ochrany je dochovaný krajinný ráz Jizerských hor a podhůří. Centrální část chráněné oblasti je zalesněná a ochrana krajinného rázu spočívá zejména v ochraně stávajících lesních komplexů a revitalizaci lesa na náhorní rovině. Pro ostatní území je typické harmonické střídání lesa, luk, pastvin a rozptýlených sídel s četnými, leckdy dobře zachovalými typickými stavbami lidové architektury.

V centru hor byly od 16. století zakládány sklářské hutě s osadami. Po zániku sklárny většinou zanikly i osady a zachovány zůstaly pouze nevelké enklávy v lesích (Nová louka, Kristiánov). Výjimkou je Jizerka, která přečkala do současnosti jako dřevařská osada a posléze rekreační centrum. Jako ojedinělý soubor lidové architektury byla vyhlášena vesnickou památkovou rezervací.

Turistické využití a aktivity

Jizerské hory jsou oblíbenou turistickou, rekreační a také sportovní oblastí. V létě jsou oblíbeným terénem pro turistické a cykloturistické výpravy. V zimě je v horách vedena síť běžkařských stop nazývaná Jizerská magistrála. Na české straně hor se odehrává závod v běhu na lyžích - Jizerská padesátka.

K nejznámějším místům v Jizerských horách patří osada Jizerka, mimořádně zachovalý soubor lidové architektury, bývalá sklářská osada Kristiánov s muzeem sklářství, Šámalova chata na Nové louce nebo Smědava. Fenoménem Jizerských hor jsou také rozhledny a přírodní vyhlídky, které nabízejí úchvatné výhledy - rozhledna Královka, Slovanka, Bramberk, Černá Studnice, Smrk, Ořešník, Frýdlantské cimbuří, Polední kameny nebo Krásná Máří.

Správa CHKO Jizerské hory se zaměřuje na praktickou ochranu přírody, která spočívá v práci v terénu, zejména v péči o chráněná území v Jizerských horách a na Ještědském hřbetu. Vyznačují se hranice rezervací, kosí horské louky se vzácnými druhy rostlin, vyřezávají náletové dřeviny, likvidují nepůvodní invazní druhy rostlin, budují a udržují naučné stezky a jiná zařízení ochrany přírody, skalní vyhlídky apod. Kromě toho se zúčastňují správních řízení vedených orgány státní správy, s možností ovlivnit rozhodování o připravovaných zásazích do přírody a krajiny regionu.

V listopadu 2025 byla dokončena přestavba zchátralého objektu v Mariánskohorských Boudách nedaleko Albrechtic v Jizerských horách a Josefova Dolu. K nedaleké Protržené přehradě (Desná) vyrážejí na výlet tisíce lidí. Informační středisko nabídne zajímavou výtvarnou expozici o Jizerských horách, ve které každý prvek vypráví jinou část příběhu tohoto pohoří. Informační středisko plánujeme otevřít na jaře 2026, až to klimatické podmínky umožní. Investorem projektu je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR z Národního plánu obnovy - Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (NPO-POPFK).

tags: #priroda #Jizerske #hory #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Zbavte se starého auta v České Lípě ekologicky
• Příležitosti a ohrožení v SWOT
• Odpadkový koš do kuchyně
• Kompostování jahodové natě
• Moderní bydlení v Českém ráji