Kreslení pro děti: návody a techniky

Kreslení je člověku přirozené a blízké od nepaměti. Talent je sice důležitý aspekt pro výtvarnou činnost, velkou roli však sehrává zejména trénink a ochota. A když nic jiného, můžete kreslit pro radost. Kreslení je významným pomocníkem pro většinu kreativců.

Druhy tužek a jejich využití

Není tužka jako tužka. Pokud se chystáte kreslit či skicovat a sáhnete po tužce s nevhodnou tvrdostí, je možné, že zůstanete v rozpacích - vaše dílo bude velmi slabě viditelné a papír plný rýh. Každá tužka disponuje označením stupně tvrdosti.

Tužky se dělí na grafitové, mechanické, barevné nebo akvarelové.

• Grafitové tužky: Běžné tužky pro kreslení.
• Mechanické tužky: S vyměnitelnými tuhy.
• Barevné tužky: Místo grafitu obsahují pigment.
• Akvarelové tužky: Lze používat s vodou i na sucho.

V evropském systému se tvrdost označuje čísly, ve spojení s písmeny B (black), H (hard) nebo F (firm).

• Tužky H: Využijete zejména pokud se chystáte rýsovat. Tuha obsahuje více jílu, má velmi jemnou stopu, nedrolí se, práce s ní je velmi čistá.
• Tužky F a HB: Někde uprostřed stupnice se nacházejí tužky s označením F a HB. Tuhy již vykazují určitou měkkost, tah je ovšem stále relativně jemný. Tužka ideální pro výtvarné účely, ocení ji i děti.
• Tužky B: Tuha je měkká a zajišťuje výrazné tahy bez přílišné námahy a tlaku na tužku - ruka tak může zůstat uvolněná. Čím vyšším číslem tužka disponuje, tím bude stopa tmavší a širší. Oproti tvrdým tuhám mají tyto tužky jednu nevýhodu v tendenci k drolení, lámání a rozmazávání (2B, 3B, 4B, 5B, 6B, 7B, 8B, 9B, 10B).

Papír a guma

Upřete pozornost na vhodnou strukturu papíru - ideální je jemná zrnitost. Gramáž volte podle toho, co jdete malovat - papíry naleznete v různých gramážových variantách. U kresby se bez kvalitní gumy neobejdete. Nejpopulárnější mezi výtvarníky je jednoznačně tvárlivá pryž, svoji funkci však splní i pryž standardní.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Plastická guma je povinnou výbavou každého profesionálního kreslíře. Vyznačuje se jemností a tvarovatelností, takže na první pohled může evokovat plastelínu. Její velkou výhodou je, že se nedrolí a nenarušuje povrch papíru. Můžete ji trhat nebo krájet a tak si vytvořit několik samostatných gum. Důvod rozdělení pryže na více částí je prostý - materiál má tendenci zachytávat grafitové částečky a tím se pryž nezvratně znehodnocuje.

Techniky kreslení tužkou

Existuje mnoho technik kreslení tužkou, které vám pomohou dosáhnout různých efektů a stylů. Zde jsou některé základní techniky:

• Stínování: Stínování používáme v případech kdy chceme aby se objekt jevil trojrozměrný. Klasické stínování - technika, kterou zavedli mistři renesance.
• Odstraňování stop gumou: Platí opačné pravidlo než při stínování, plochy se odstraňují.
• Perspektiva: Perspektiva bývá pro začátečníka tvrdým oříškem. Ne nadarmo se mnozí lidé jejím studiem zabývají celá léta.
• Kresba podle fotografické předlohy: Zaujala vás fotka země, zvířete nebo nějaký detail? Kreslete cokoliv pro radost - meze se v kresbě nekladou.
• Plenérová kresba: Plenérová kresba posouvá zážitek z kreativní tvorby na úplně jiný level. Stačí si vzít skicář, tužky a můžete vyrazit na dobrodružství do přírody!

Kreslení zvířat

Začněte s kreslením zvířat i v dospělosti, není to jen zábava pro děti! Můžeme kreslit naše mazlíčky, koně, exotická zvířata, které vidíme v zoo.

Při kreslení obrázků zvířat je nutné zdůraznit jejich výrazné vlastnosti, které je odlišují od ostatních. Pokud kreslíme slona, bude mít samozřejmě chobot a velké uši. Všechna zvířata se od sebe velmi liší, ale existují i zvířata navzájem podobná, například pes a vlk, tygr a lev. A dokonce i kočka vypadá velmi podobně jako tygr, pouze ve zmenšené verzi. Tuto vlastnost lze použít ke kreslení kočkovitých šelem. Totéž lze říci o kopitnících, například kůň se téměř neliší od zebry atd.

Je lepší pozorovat zvířata primo a rovnou je kreslit, ale jak jim vysvětlit, aby zůstala sedět nehybně modelem? Jediný spolehlivý způsob, jak nakreslit vašeho domácího mazlíčka, je, když bude spat. Rychle načrtnete obrys, protože zvíře může brzy vstávat. Aby bylo snazší kreslit zvířata, zejména pro děti a začátečníky, rozdělte obrys do samostatných částí s geometrickými tvary. Nejprve nakreslíte hlavu medvěda, pak třeba jednu tlapku a postupně pokračujete. Když nakreslíte obraz jako celek, aniž byste jej rozbili, musíte vidět celé zvíře, jako by stálo před vámi, což vyžaduje určitý trénink.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Zvířata mají zpravidla velmi světlé barvy, zejména exotická zvířata. Použijte tuto znalost, aby byl váš obrázek výraznější. Téměř beztvarý obrys tropické ryby, jednoduše nakreslený tužkou, se promění v elegantní krásnou rybu.

Kreslení krajiny

První věcí, když máme vše ke kreslení při ruce, je výběr námětu a kompozice. Zpočátku si vybírejme jednodušší náměty, třeba pole, louku s cestou, okraj lesa, v dálce jeden dva kopečky. Vyjdeme si do krajiny, většinou se na kresbu nepoužívá stojan, to spíše na malbu. Stačí tvrdý podklad.

Výtvarník vlastně nezná slovo “ošklivá krajina”, je jen krajina špatně namalovaná. A co to je špatně namalovaná? Chyby jsou hlavně v perspektivě, přemíře čar a v nevyvážené kompozici. Můžeme proto některé objekty jako siluety naznačit stínem. Zkuste při kreslení mhouřit oči a jakoby vytvářet v pohledu mlhu.

Vyvážit kompozici je někdy těžký oříšek, protože krajinu nejde upravovat jako třeba zátiší na stole nebo kytici. Lze například namalovat hrad na kopci uprostřed a do okrajů kresbu jen pozvolna rozprostřít, tzv. do ztracena. Nakreslíme-li takový objekt na okraji nebo v jednom koutě, obraz bude opticky převažovat na danou stranu.

Naše krajina by měla mít nějaký ústřední bod, většinou také v ústřední poloze, i když netvrdíme přímo na středu. Může to být hrad, ale také strom nebo nějaký okraj lesa či chalupa apod. Dokonce, když budeme malovat město nebo ves, měli bychom se zaměřit na jeden či dva objekty, velice to kresbu oživí.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Postupně kresbu detailujeme, zkusme to dělat na celé ploše, ne tedy od jednoho okraje k druhému. Jak se kresba zaplňuje, začínáme se zajímat o detaily, hlavně ústředního objektu nebo objektů. Platí, že to co je nejblíže je největší a věci v dálce se zmenšují, snažte se tomu přizpůsobit kresbu, nebojte se, malujte tužkou a zkoušejte různé varianty. Nejdříve si obrázek načrtněte, a poté jej stínujte a dokreslujte. Vše je dílem tréninku, a to platí i pro kresbu krajiny. Postupem času určitě dosáhnete lepších a lepších výsledků. Hrajte si se svou kresbou a snažte se jí co nejlépe propracovat.

Skicování přírody

Skicování přírody je jednou z nejpřirozenějších a nejpříjemnějších forem kreslení. Nepotřebujete žádné speciální vybavení - stačí skicák, tužka a trocha času stráveného venku. Krajina je ideálním motivem i pro začátečníky. Je tolerantní k nepřesnostem, nabízí nekonečné variace a učí vnímat kompozici, světlo i proporce.

Kreslení v přírodě, má obrovskou výhodu - vnímáte světlo, atmosféru a prostor přímo. Ale pokud nemáte možnost vyjít ven, nezoufejte. I výhled z okna, fotografie nebo vzpomínka mohou být dobrým výchozím bodem. Základem je nebát se začít. Vyberte si jednoduchý výhled: strom, pole, rybník, lesní cesta. Místo detailního vykreslování začněte lehkou skicou, která zachytí hlavní tvary a kompozici.

Kreslení krajiny není jen o tvarech, ale i o světle. Naučte se rozlišovat světlé a tmavé plochy. Vždy si všímejte, odkud přichází světlo, a tomu přizpůsobte stíny. Jedna z nejčastějších chyb začátečníků je kreslit stromy jako "oblak na klacku". Naučte se pozorovat tvary korun, jak větve vyrůstají, jak se mění obrysy podle perspektivy.

Další náměty pro výtvarnou výchovu

Děti v předškolním věku jsou osobnosti, které se musí stále rozvíjet, protože potřebují nové náměty na pozdější práci, kterou budou vykonávat. Proto je důležité, aby se v mateřské škole seznamovaly s různými technikami kresby a malby.

Myslím si, že kresba tak trochu předchází malbě, protože každé dítě se nejprve musí naučit držet tužku, pastelku, fixu, voskovku, později rudku, uhel a křídu. Teprve potom může následovat malba temperou, akvarelem, pastelem, či dokonce olejem.

Dětské kresby Naše rodina, tj. zobrazení rodinných příslušníků, a Začarovaná rodina, tj. nakreslení rodiny v podobě zvířat, se staly populární metodou psychologické diagnostiky u dětí školního věku. Tyto kresby využívají psychologové v situacích, kdy se rozhoduje o svěření dítěte do rodičovské péče po rozvodu, a při práci s dětmi trpícími výchovnými problémy.

Město z barev

Materiál a pomůcky: kreslicí karton- čtvrtka A4 temperové barvy špachtle nastříhané z kartonu tenký černý fix

Provedení: Na spodní část papíru vytlačíme barvy přímo z tuby (např. modrou, bílou, zelenou). Z kartonu vystřihneme různě široké obdélníky, které použijeme jako špachtle. Špachtli dáme pod barevnou linku a pak táhneme směrem nahoru. Použijeme další špachtle a vytvoříme další věže. Barvu necháme uschnout.

Na podložku si vymáčkneme trochu černé barvy. Okraj čisté špachtle do ní namočíme a přetáhneme přes uschlé barevné čáry. Znovu namočíme okraj špachtle do černé barvy a natiskneme vodorovné čáry jako mosty mezi věžemi. Úzkou špachtlí namočenou do černé barvy vytvoříme menší tvary pod věžemi, které budou vypadat jako stíny. Když jsou všechny barvy úplně suché, dokreslíme černým fixem stromy, okna, střechy… S taženou barvou můžeme vytvořit různé domy nebo města. U těchto ukázek je pozadí vyplněno suchým pastelem.

Tulipány z kartonu

Materiál a pomůcky: kartónová krabice nůžky tužka pravítko temperové barvy, paleta silnější štětec, nádobka na vodu bílý papír barevný papír lepidlo

Provedení: Bílý nebo barevný papír si zmenšíme o 3 cm vodorovně i svisle. Na kus kartónové krabice si nakreslíme dva nebo tři tulipány v různých velikostech a vystřihneme je. Na paletu si dáme modrou barvu, štětcem ji naneseme na tulipán a otiskneme. Modrou barvu zesvětlíme bělobou, naneseme na tulipán, otiskneme.

Hrušky s pastelovým podkresem

Materiál a pomůcky: kancelářský papír A4 barevný kreslicí karton nebo papír 21 x 21 cm - pozadí vodové barvy, anilinové barvy štětec, nádobka na vodu podložka (ochrana pracovní plochy) olejové nebo voskové pastely nůžky lepidlo kousek pletiva, jemné struhadlo, strukturovaná textilie, deska sada desek FISKARS

Provedení: Kancelářský papír navlhčíme a zapouštíme vodové barvy. Na rubovou stranu suchého papíru nakreslíme velké hrušky a vystřihneme. Hrušky několikrát zmuchláme a vyrovnáme. Hrušku si položíme na podložku a boční stranou pastelu přejíždíme po hrušce tak dlouho, až se zmuchlaný povrch zvýrazní. Dále můžeme položit papírovou hrušku např. na desku (pletivo …) a kousky plochy prokreslit s pastelem.

Portrét jaguára s listy

Materiál a pomůcky: bílá čtvrtka (kreslicí karton) A4, kancelářský papír, papírová taška na potraviny tužka, guma, černý permanentní fix (popisovač 0,7 mm) návod jak nakreslit portrét jaguára vodové barvy + štětec, bílý suchý a voskový pastel mastné pastely (tvrdé pastely GIOCONDA, KOH-I-NOOR) nůžky, lepidlo, houbička štěteček velikost 0, bílá temperová barva

Provedení:

1. S bílým voskovým pastelem nakreslíme jednoduché tvary listů. Čtvrtku navlhčíme a zapouštíme zelené odstíny vodových barev, které si mícháme přidáváním modré do žluté barvy.
2. Na obdélník (16 x 12 cm) vystřižený z hnědé papírové tašky si načrtneme jaguára. Kontury obtáhneme s černým permanentním fixem. Suchým bílým pastelem vystínujeme tlamu, čumák, uši, prostor kolem očí a hruď. Se žlutým a růžovým mastným pastelem dobarvíme oči a čumák. S černým mastným pastelem dokreslíme skvrny. Se štětečkem a bílou temperou namalujeme vousy.
3. Vrátíme se k pozadí. S mastnými pastely nakreslíme další listy a rostliny. Vystřiženého jaguára nalepíme na pozadí.
4. Na kancelářský papír nakreslíme listy, které vybarvíme s mastnými pastely. Listy vystřihneme a nalepíme do výkresu.

Ještěrky se vzory

Materiál a pomůcky: tekutý škrob + temperové barvy kreslicí karton A4 - 4 ks houba k navlhčení papíru ploché štětce nástroje na vytváření vzorů (vidlička, sklenice, hřeben, gumový váleček s motivy…) tužka, nůžky, lepidlo šablony ještěrek, pohyblivé oči

Provedení: Temperovou barvu rozmícháme s tekutým škrobem a naneseme na vlhkou čtvrtku. S různými nástroji vytvoříme vzory. Čtvrtý papír natřeme s kontrastní barvou (např. červená) → pozadí. Na rubovou stranu škrobových papírů si obkreslíme tvary ještěrek, které pečlivě vystřihneme. Ještěrky přilepíme na pozadí. Jako poslední nalepíme oči.

Hříbek z přírodnin

Materiál a pomůcky: silnější karton (např. krabice od potravin) tužka, špejle zelená temperová barva + štětec lepidlo Herkules + plochý štětec pohanka → klobouk ovesné otruby → rourky rýžová mouka → třeň mističky nebo krabičky od sýrů na rozdělení přírodnin šablona hříbku

Provedení: Přírodniny si rozdělíme do misek nebo krabiček. Na karton nakreslíme hříbek. Pozadí vyplníme se zelenou barvou. Do mokré barvy vyryjeme čárky → trávu. Použijeme špejli nebo zadní stranu štětce. Třeň potřeme lepidlem a ihned posypeme silnější vrstvou rýžové mouky. Přebytečnou mouku sesypeme do misky. Další části postupně potíráme lepidlem a ihned posypeme přírodninami.

Opuncie z papíru

Materiál a pomůcky: zelený kreslicí karton A4 → pozadí světle zelený papír → listy žlutý papír zbytek červeného, růžového a žlutého papíru + raznice kytičky kancelářská děrovačka → středy kytiček pohyblivé oči , vata červený a černý fix nůžky, špejle lepidlo, lepidlo v tyčince např. KORES

Provedení: Ze světle zeleného papíru si odstřihneme proužek asi 5 x 23 cm. Proužek položíme na stůl, na jeho roh přiložíme špejli v úhlu 45º a smotáme stonek. Pokud se dostaneme při smotávání na konec špejle, špejli povytáhneme a pokračujeme v motání. Konec papíru potřeme lepidlem v tyčince a ruličku domotáme. Nakreslíme si 3 listy a vystřihneme. Ze žlutého papíru vystřihneme kruh o průměru 6 cm → květ. S raznicemi a děrovačkou vyřízneme několik kytiček. Díly přilepíme na pozadí. Pokud potřebujeme stonek zkrátit, odstřihneme nepotřebnou část ruličky a konec papíru přilepíme.

Tisk z ovoce

Provedení: Na tácek si připravíme barvy, které budeme používat. Na vrstvu novin si položíme čtvrtku. Vydlabané ovoce namočíme do barvy, štětcem barvu rovnoměrně rozetřeme a přitiskneme na čtvrtku. Tisk si nejdříve vyzkoušíme na nepotřebném papíru. Ovoce zvedáme z papíru kolmo vzhůru, abychom si otisk nerozmazali. Tisknout začínáme se světlejšími barvami (žlutá, oranžová) a pokračujeme s červenou, modrou … . Při změně barvy otřeme ovoce s papírovou utěrkou. Starší děti mohou tisknout na čtvrtku, která je rozdělená na čtverce (podle velikosti ovoce). Prostor mezi otisky můžeme vyplnit s barvami (např. vodové barvy, olejové pastely…).

Zásady pro výtvarnou výchovu

Aby výtvarná výchova mohla vůbec existovat v této podobě a nestala se výsměchem ideálům, je nutné dodržet určité zásady:

• Výtvarnou výchovu musí učit lidé fundovaní a pro věc zapálení.
• Výtvarnou výchovu je nutné vyučovat v učebnách, kde jsou stojany anebo sklopné desky stolů. Mají-li žáci malovat na lavici, ničí si zrak, páteř a pracuje se jim mnohem obtížněji.
• Současná VV je většinou vedena více jako kreslířský výcvik, poměrnou složkou práce by však měla být i práce prostorová - modelování.
• Součástí hodin VV by mělo být i letmé seznámení s dějinami výtvarného umění, které ovšem nemohou být učeny tím odstrašujícím způsobem, jak se dnes vyučuje dějepis nebo literatura na střední škole, ale komplexní metodou, kdy dějiny integrujeme do vlastní práce dětí.
• Nejpodnětnější pro rozvoj fantazie jsou tematické práce.
• Výtvarná výchova by měla obsahovat celé spektrum výtvarných aktivit - tedy nejen kresbu a malbu, ale i sochařství, grafiku, design, fotografii, architekturu, divadlo a scénografii, film a ekologii.
• Zaměříme-li se na zobrazované práce, nezapomínejme, že zobrazit lze nejen existující věci, ale i věci neexistující a také pocity.
• Produkty práce dětí nelze po hodině oznámkovat, zmuchlat a zahodit.

Vybavení učebny a materiály

• Nějaké stojany, umožňující žákům normální práci v přirozené perspektivě.
• Diaprojektor (zpětný projektor).
• Hlína.
• Kvalitní osvětlení.

Základní materiály:

Pro malbu by to měly být temperové barvy, nejlépe z řady Remakolor v půlkilových plechovkách v barvách bílá, žlutá, červená, modrá, černá a paleta, dále ploché štětinové štětce v různých velikostech. Toto vybavení je nejen nejlevnější, ale i nejpodnětnější - množství barvy umožní dětem svobodně malířsky pracovat, omezený výběr tónů je donutí mísit barvy. Vlasové štětce a akvarelové barvy, tzv. vodovky, patří mezi nejobtížněji výtvarně zvládnutelné techniky a pro děti jsou naprosto nevhodné.

Z materiálů pro další práce jmenuji alespoň lepidla: jediná ve škole použitelná jsou lepidla disperzní, např. Herkules, Tenyl nebo Solakryl.

Nejjednodušší je tyto materiály kupovat ve velkém společně a peníze za ně vybrat (od rodičů) na začátku školního roku.

Integrace hudby do výtvarné výchovy

Integrace poslechu hudby při hodinách výtvarné výchovy je velmi žádoucí a přínosná. Reprodukovaná hudba by při hodině neměla hrát příliš hlasitě, jednak by se žáci museli při práci překřikovat, jednak by je z rámusu bolela hlava, ale ani příliš potichu, protože by ji v šumu práce buď vůbec neslyšeli, nebo jen jako nevýraznou zvukovou kulisu.

Síla vlivu na výtvarnou práci je velmi silná, je konec konců evidentní, že hudba může ovlivnit člověka ve všech sférách jeho konání, proto poslouchaná hudba by vždy měla nějak korelovat s tématem výtvarné práce. Neměli bychom přitom brát v úvahu rozdíly mezi hudebními styly, měly by se plynule střídat s naprostou samozřejmostí.

tags: #priroda #kresba #pro #deti #navody

Oblíbené příspěvky:

• Postup odhlášení vozidla
• Vliv chemie na život
• Udržitelná energetika v Česku
• Průvodce žádostí o stacionární zdroj
• Svislý obraz a příroda v umění