Tento článek se zabývá recenzemi dvou knih. První je zaměřena na přírodu Hradecka, druhá na autobiografické vyprávění Beatrice Landovské.
Vyprávění Beatrice Landovské, prominentní outsiderky z nevyzpytatelného prostředí disidentských kruhů, lze číst mnoha způsoby. S humorem popisuje své dospívání v disidentské komunitě a s odstupem prožitého života odhaluje, kudy vedla její cesta od adolescence po plnoletost.
Autorka mě okouzlila už svými vzpomínkami na dětství a její dospívání bylo stejně působivé. Vychází ze svých deníků a její pocity, křivdy i vzlety jsou popsané s velkou upřímností a sílou.
Vynikající autorka popisuje velmi autenticky a nekompromisně léta dospívání v době normalizace. Rozporuplná, nepříliš fungující rodina, prostředí osobností disentu a Hrádečku, kamarádi ze stejného okruhu (mj. Filip a Jáchym Topolovi), výslechy a estébáci, nucená emigrace otce, přijímačky se špatným kádrovým profilem a následné dojíždění na gympl do Dobříše.
Zajímavé bylo i prostředí disentu, smutné (opět) chování těch nejbližších dospělých a i to je podané s nevídaným nadhledem, odpuštěním a humorem (např. popis talentových zkoušek). Pražským čtenářkám/čtenářům bude kniha připadat zajímavá z místopisného hlediska. Soukromé fotky také oceňuji.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Všechny události zasazené do kontextu doby s přesahem do současnosti. Autorka například zmiňuje počet osmi spolupracovníků s STB v rodině.
Kromě knihy Beatrice Landovské recenzent zmiňuje i další tituly:
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
tags: #příroda #na #Hradecku #kniha #recenze