Příroda nádrže Milada

26.11.2025

Území bývalého lomu Chabařovice se nachází v nejvýchodnější částí severočeské hnědouhelné pánve v těsné blízkosti měst Ústí nad Labem, Chabařovice a Trmice. Lokalita je součástí Chabařovické pánve, představující tektonickou sníženinu mezi Krušnými horami a Českým středohořím.

Od první poloviny devatenáctého století se vlivem vzrůstajícího významu uhlí rozšiřovalo i jeho dolování v Severočeské hnědouhelné pánvi. Tato činnost umožnila rozvoj průmyslu, ale zanechala také jizvy na tváři původní krajiny, která po staletí vydávala své nerostné bohatství. V současné době již není v této oblasti provozován žádný hnědouhelný důl ani lom.

Historie těžby uhlí

Počátek rozvoje hlubinného dobývání začal po roce 1796, kdy začal pro svou potřebu dolovat a využívat uhlí kovářský mistr Michel Nitsch z Trmic, v městské části „Wina", což je oblast mezi Předlicemi a Teplárnou Trmice. Po něm následovali trmičtí občané Franz Anton Meixner a Franz Wenzel Bose, kteří v roce 1798 začali těžit uhlí na úbočí kopce Rabenov. V nehlubokých jámách s primitvním rumpálovým zařízením a párem koní s povozem těžili uhlí i mnozí další občané Trmic.

Tím byl zajišťován odbyt uhlí pro vlastní potřebu nebo do nejbližšího okolí. Na dolování se podílela většinou celá rodina a těžilo se převážně v zimním období po sklizních, kdy byl o uhlí největší zájem. V té době uhlí ještě nepatřilo mezi vyhrazené nerosty, tzn. nebylo ve vlastnictví státu a ten jeho využití nijak nelimitoval.

Jak vzrůstal význam uhlí, rozvíjelo se i dolování. Postupem doby získávali rozhodující vliv v uhelném podnikání kapitálově silní těžaři a později zejména společnosti, které mohly vytvořit pro vlastní provoz dolu potřebné technické vybavení, a tím získávat kvalitnější druhy uhlí. Tyto okolnosti daly základ vzniku skutečných hlubinných dolů v oblasti těžby pozdějšího lomu Chabařovice, byly to zejména tyto doly: Důl Milada I. V roce 1907 zaměstnával 107 dělníků v podzemí a 44 na povrchu s roční těžbou 83 550 tun uhlí. Roku 1924 je důl z důvodu nerentability zastaven. V roce 1907 zaměstnával 139 dělníků v podzemí a 53 na povrchu a docílil roční těžby 130 910 tun uhlí. Z hlediska výbušnosti byl zařazen do I. kategorie nebezpečí.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Důl Albert (později Prokop Holý) založil v roce 1870 hrabě Albert Nostic na katastru Tuchomyšle v těsné blízkosti železniční stanice, na kterou byl napojen železniční vlečkou. Důl Albert měl hloubku těžní jámy 52 metrů a byl největším dolem v Tuchomyšli. Pod zemí, v blízkosti těžní jámy, byla stáj pro 40 koní, kteří zajišťovali potah důlních vozíků s uhlím. Koně jako tažná síla byli využíváni po určitou dobu na všech větších dolech. Po smrti Alberta Nostice v roce 1871 se stává dědičkou majektu jeho dcera Marie Antonie.

Z dalších dolů stojí za zmínku také důl Marie Antonie založený hrabětem Nosticem v Roudníkách, pojmenovaný po jeho dceři, který dosáhl hloubky 93 metrů, důl Elisabeth (později 5. květen) taktéž založen hrabětem Albertem Nosticem, pojmenován byl po rakouské císařovně Alžbětě, manželce císaře Františka Josefa. V roce 1947 byl přejmenován na 5. Důl Adolf Ernst, jenž byl založen skupinou tuchomyšlských rolníků, a doly Petri, Jůlie a Neuhoffnung založeny hrabětem Westphalenem. Důl Petri byl vyhlouben roku 1889 na katastru obce Český Újezd a o dva roky později byl v majetku Mostecké uhelné společnosti. V pozdějších letech přešel na hlubinné i povrchové dobývání, přičemž v roce 1928 připadalo 23% na těžbu hlubinnou a 77% na těžbu povrchovou.

Důl Felix Waldemar, založený na katastru obce Hrbovice u silnice do Chabařovic, těžil jak povrchovým, tak i hlubinným způsobem. Doprava z lomu byla zajišťována pozemní lanovkou. Přesný datum jeho vzniku není znám. Jako počátek lomové těžby je uváděna doba začátku 20. století, hlubinné těžby pak v rozmezí let 1918 až 1924. Hlubinná těžba umožňovala vytěžit přibližně 50% uhelných zásob.

Po druhé světové válce se i v této části uhelného revíru prosazovala nová technologie dobývání zajištující větší vydobytí uhelných zásob z větších hloubek. Vznikají povrchové lomy a hlubinné doly postupně zanikají. K tomuto způsobu těžby přešel i nově založený lom 5. květen, který v 50. letech 20. století.

Počátkem 70. let 20. století se rozhodovalo, zda pokračovat v těžbě rozvojem lomu Barbora III, který byl pokračovatelem lomu 5. S konečnou platností se o variantě výstavby lomu Chabařovice rozhodlo, jelikož v té době docházelo k vyuhlení zásob v lomu Antonín Zápotocký v Úžíně.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Zahájení těžební činnosti lomu je v roce 1977, kdy se těžba přesunula z lokality bývalého lomu Barbora III. Chabařovické uhlí bylo pro své chemické a fyzikální vlastnosti vyhledávaným palivem zejména v době zhoršených rozptylových podmínek v ovzduší. Důvodem byl nízký obsah síry v hodnotě až 0,35 % v sušině, který byl nejnižší v celé České republice. Objem roční těžby od poloviny osmdesátých let minulého století překračoval 5 mil. tun hnědého uhlí. Za celé období báňské činnosti lomu Chabařovice bylo vytěženo 61 mil. tun uhlí a odtěženo 262 mil. Celospolečenským zájmem té doby byla povrchová těžba hnědého uhlí s vytěžením uhelné sloje v celé své mocnosti.

Těžba hnědého uhlí zde byla ukončena v roce 1997 na základě usnesení vlády č. 331/91 a usnesení vlády č. 444/91. Ještě do roku 2000 byla těžební technologií realizována sanační skrývka o objemu cca 15 mil. m3 zemin z předpolí lomu, kdy tyto zeminy byly souvisle ukládány o mocnosti cca 15 m na celé dno lomu.

Rekultivace a revitalizace území

Již od roku 1991 byly v této lokalitě postupně zahajovány rekultivační činnosti k zajištění komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností Palivového kombinátu Ústí, s. Chabařovická pánev je budovaná miocenními jezerními jíly a písky a hnědouhelnými slojemi, méně cenomanskými pískovci, turonskými slínovci, terciérními vulkanity a pokryvy čtvrtohorních sedimentů. V roce 1991 byla zahájena první rekultivace v tomto území, zajišťována státním podnikem Palivový kombinát Ústí. Jednalo se o část jižních svahů vnější výsypky Lochočice s realizovanou lesnickou rekultivací. Následně byly zahajovány další, převážně lesnické rekultivace na vnějších výsypkách Lochočice, Žichlice a dále i na části vnitřní výsypky lomu Chabařovice.

V rámci Plánu likvidace bylo rozhodnuto, že bude zrealizována tzv. „mokrá varianta" obnovy území. Jejím základem je hydrický způsob rekultivace, což znamená zatopení zbytkové jámy vodou a vytvoření jezera o rozloze cca 250 ha. U takto vybudovaného jezera se předpokládá jeho mnohostranné využití, pro rekreaci, sport, sportovní rybolov. Dne 14. 4. 1999 byl Ministerstvem životního prostředí ČR schválen „Generel rekultivací do ukončení komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností Palivového kombinátu Ústí, s. p." (aktualizace červenec 2004), zpracovaný jako zvláštní část plánu sanace a rekultivace.

V současné době jsou rekultivace ve fázi postupného ukončování. Celkové revitalizační a rekultivační práce jsou realizovány na ploše 1457 ha a zahrnují provedení terénních úprav, vybudování odvodňovacích příkopů, vybudování přístupových cest, biologickou rekultivaci - lesnickou, zemědělskou, ostatní (zatravnění), hydrickou rekultivaci - nádrže, hlavní objekt vzniklý v rámci hydrické rekultivace je jezero Milada. Východní, západní a severní část svahů přiléhající k jezeru je zalesněna a bude umožňovat i rozptýlenou rekreaci. K r. Zahrnuje vybudování vodních nádrží. Hlavním objektem je jezero Milada.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Napouštění jezera Milada

Od června roku 2001 bylo zahájeno napouštění zbytkové jámy lomu vodou. Původní konečná kóta hladiny stálého nadržení byla stanovena na hodnotu 145,3 m n. m., dle hydrotechnických výpočtů byla navržena úprava této kóty na 145,7 m n. m. Dotace jezera vodou byla zajištěna z nádrže Kateřina, korytem Zalužanského potoka, přes Zalužanskou a Protieutrofizační nádrž a důlní vodou z přelivového vrtu. Stavbou „Převedení vody z jezera Milada do řeky Bíliny" mohou být nadbytečné vody z jezera svedeny propojovacím zatrubněním do otevřeného příkopu, který je zaústěn do řeky Bíliny.

Dne 8. 8. 2010 bylo ukončeno napouštění jezera Milada dosažením plánované provozní hladiny na kótu 145,7 m n. Nejnižší kóta dna jezera 121,00 m n. Provozní hladina bude kolísat mezi kótami 145,81 -146,00 m n. m. Maximální hladina (při přítoku Q500) bude na kótě 146,30 m n. Objem jezera pro hladinu 145,80 m n.m. Plocha jezera pro hladinu 145,80 m n.m. Objem jezera pro hladinu 146,30 m n.m. Plocha jezera pro hladinu 146,30 m n.m.

Lesnická rekultivace

Lesnický způsob rekultivace je využívám především pro svou hydrickou, protierozní, stabilizační, asanační, klimatickou a rekreační funkci, zalesňování je základní metodou rekultivace. Pro vytvoření vhodné porostní skladby jsou pro výsadby vybírány druhy odpovídající stanovištním podmínkám, jako cílové dřeviny jsou voleny dub letní, javor mléč, jasan ztepilý, habr obecný, borovice lesní, modřín opadavý, jako pomocné olše šedá, lepkavá, lípa srdčitá, malolistá, jako vtroušené bříza bílá, jeřáb ptačí, topol osika, třešeň ptačí, jilm habrolistý.

Zemědělská rekultivace

Pro zřízení zemědělských ploch byla využita deponovaná ornice získaná ze záborů souvisejících s těžební činností. Cílovou kulturou jsou trvalé travní porosty.

Ostatní rekultivace

Ostatní rekultivace zahrnuje (kromě účelových komunikací, odvodňovacích příkopů, zpevněných ploch) zatravnění a ostatní veřejnou zeleň.

Počátek komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností Palivového kombinátu Ústí, s.p. je datován do roku 1991. Rekultivační činnost je směrována k vytvoření harmonické kulturní krajiny, blízké krajině před vlastní těžbou uhlí, s podílem zemědělské, hydrické a lesnické rekultivace. Svým rozsahem a rozlohou jsou rekultivace na tomto území jedny z největších v České republice.

Flora a fauna

V roce 2009 byla v rámci základního botanického průzkumu na vymezeném území lokality v okolí jezera Milada zjištěna přítomnost celkem 216 druhů vyšších rostlin. Dosavadní poznatky získané průzkumem stavu a dynamiky lesních porostů na vybraných rekultivovaných plochách potvrzují možnost regenerace lesních ekosystémů jako významné stabilizující součásti budoucí harmonické kulturní krajiny. Zajímavým biotopem jsou po mykologické stránce rekultivované výsypky.

Průzkum nově vytvořených stanovišť na území bývalého lomu Chabařovice prokázal výskyt 16 druhů vodních měkkýšů (12 druhů plžů, 4 druhy mlžů), mj. ubývající druh měkkýše levatky říční (Physa fontinalis) a točenky kulovité (Valvata piscinalis). Ve srovnání bohatosti malakofauny se stavem před začátkem těžby je současný počet druhů podle dostupných údajů výrazně vyšší. Vyšší bohatost je dána především vznikem dvou větších nádrží - rozsáhlé nádrže (jezera) Milada na dně zatopeného lomu a nad ní umístěné protieutrofizační nádrže. Těžbou a následnou rekultivací došlo k výrazným změnám celého území, které se promítlo i do změn vodní malakofauny.

Patří k druhově početným skupinám členovců (v ČR je dosud známo přes 850 druhů). V průběhu průzkumu dané lokality bylo zjištěno 61 druhů pavouků, a to i takových, které jsou považovány za vzácné.

V průběhu desetiletého období napouštění jezera Milada došlo k směrovanému vytvoření rybího společenstva dominovaného pěti druhy ryb - okounem říčním, štikou obecnou, sumcem velkým, perlínem ostrobřichým a ploticí obecnou, doplněného o dalších osm druhů ryb. Management rybářského hospodaření je zaměřen na udržení vysoké kvality vody v jezeře Milada. Jezero Milada se svou typologicky věrnou štiko-okounovou obsádkou stane vzorovou referenční lokalitou pro srovnání a hodnocení ekologického stavu resp.

Savci jsou, vzhledem k postupně vznikající nabídce atraktivních biotopů v oblasti jezera Milada, bohatě zastoupeni. Nalezení kompromisu mezi požadavky společnosti a člověka na jedné straně a potřebami ostatních „obyvatel" přírody na straně druhé je nelehkým úkolem. Z průzkumů prováděných na území jezera Milada jednoznačně vyplývá, že v oblasti flory a fauny se Palivovému kombinátu Ústí, s. p. daří dosahovat těch nejpříznivějších výsledků.