Příroda nás obdarila

Příroda nás obdařila nespočetným množstvím darů. Mezi nejcennější bezesporu patří léčivé rostliny, byliny a bylinky. Rostou jich po celém světě tisíce. Vědomosti o jejich účincích byly ze začátku, jako cenný poklad, předávané ústně z pokolení na pokolení.

Potom začaly vznikat první herbáře ze sušenými bylinkami a jejich popisy. Bylo to národní dědictví a každá část světa, každý stát, měl herbáře se svými cennými bylinami. S rozvojem civilizace i herbáře přešly změnami. Dostávaly tištěnou podobu a kresby bylinek zastoupily fotografie. Ale i tak byly vědomosti o léčivých bylinách ceněným a uznávaným dědictvím našich předků.

Pak ale přišla doba rozvoje vědy a chemického průmyslu a po celá staletí tolik ceněné přírodní „léky“ začaly být pouze jakýmsi „vzorem“ pro vývoj syntetických léčiv. Ze začátku se snažil přírodu pouze napodobit, ale posléze, veden svou pýchou, i ovlivňovat procesy v ní probíhající. A důsledek na sebe nenechal dlouho čekat - došlo (a stále dochází) k rozšiřování nových a nových nemocí. A tak se většina z nás naučila polykat různobarevné pilulky v naději na rychlou pomoc. Ale tudy cesta nevede… Když se jimi snažíme vyléčit jeden orgán, mnohdy negativně působíme na jiné orgány a narušujeme přirozenou harmonii v našem těle.

Vezmeme-li v úvahu složení potravin „potravinářského průmyslu“, nezdravý způsob výživy a životní styl, snadno pochopíme alarmující statistiky závažných chorob.

Vracíme přírodě aktivně všechny dary, kterými nás obdařila. Když se rozvíjí příroda, rozvíjíme i my. Matka Země nás obdařila bohatstvím, o které se naši předci s láskou starali. Naše společnost ho ale soustavně ničí. My to tak nehodláme nechat. Když se rozvíjí příroda a kultura, rozvíjíme se i my. Jdeme příkladem a ukazujeme, jak si naši krajinu i tradice hýčkat. Příroda je tu nejen pro nás, ale hlavně pro naše děti. To ony jsou budoucnost. Zapojujeme proto do našich projektů děti a mladé a předáváme jim lepší svět pro budoucí generace.

Čtěte také: Vliv přírody na osobnost

Příroda nás obdařila schopností přežít v nepříznivých podmínkách. Neseme varianty genů, které nám umožňují snížit v době hladovění svůj metabolismus a ukládat tuky. Negativní energetická bilance vyvolává komplexní hormonální a neurologickou reakci. To vše znamená, že náš organismus je vysoce energeticky účinný.

Náš život se velmi zrychlil, došlo k velkým změnám ve výrobě potravin, k snížení počtu dětí v rodinách. Změnila se také kultura stravování. Lidé byli dříve placeni za fyzickou práci, dnes mnozí naopak za fyzickou aktivitu platí. Stále více lidí nemá dostatek spánku, který je potřebný pro regeneraci organismu, a zvyšuje se stres.

Obezita je chronické recidivující onemocnění vzniklé z kombinace genetických, fyziologických, environmentálních a behaviorálních příčin. Následky neléčené obezity jsou dobře známy: např. Genetické výzkumy odhalily mnoho genů, které se podílejí na regulaci obezity.

Jeden z klíčových proteinů je leptin. Je produkován v tukových buňkách (adipocytech) a je tvořen nejen v bílé tukové tkáni, ale i v hnědé tukové tkáni, placentě, epitelu prsní žlázy, žaludeční sliznici, hypotalamu, hypofýze a v dalších tkáních.

Leptin se účastní různých funkcí, ale jeho hlavní funkcí je adaptace organismu na hladovění. Zjednodušeně řečeno, hormony nasyceného stavu, jako je leptin a inzulin, se dostávají do krevního řečiště z adipocytů (leptin) a β‑buněk slinivky břišní (inzulin) a mimo jiné procházejí hematoencefalickou bariérou do mozku, kde se hlavně v hypotalamu vážou na leptinové a inzulinové receptory na povrchu neuronů. Tím stimulují tvorbu hormonu α-MSH (hormonu stimulujícího α-melanocyty).

Čtěte také: Koho příroda obdařila?

Naopak ve stavu hladovění je aktivita neuronů zvýšena snížením cirkulujícího leptinu a inzulinu a zvýšením produkce hormonu grelinu. Genetické příčiny obezity mohou být monogenního i polygenního původu. K obezitě vede např. mutace v leptinovém genu nebo v receptorech, na které se leptin váže. K poruše regulace a k vzniku obezity může vést i malá změna v těchto genech, vedoucí k snížení jejich efektu. Pokusy ukázaly, že mutace v genu MC4R vedou i k preferenci vysoce kalorického jídla.

Hlavní částí mozku, která tyto pochody kontroluje, je hypotalamus. Podílí se na změnách hormonální hladiny a je i klíčem k regulaci teploty a spánku.

Další důležitou příčinou metabolické nerovnováhy je stres. Krátkodobý stres může být příčinou zastavení chutě k jídlu vysláním signálu do nadledvinek k uvolnění adrenalinu. Dlouhodobý stres ale vede k zvýšené produkci kortizolu. Tento hormon pomáhá udržet přijatelnou hladinu glykémie a při stresové situaci zajišťuje dostatek glukózy pro mozek. Zvýšená hladina cukru v krvi vede k zvýšené produkci inzulinu, který pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi.

Kortizol také mobilizuje tukové zásoby organismu, podporuje rozklad bílkovin, potlačuje tvorbu protizánětlivých cytokinů, což jsou regulační molekuly, které přenášejí informaci mezi buňkami, a zvyšuje krevní tlak. Kortizol tak zpomaluje fyziologické procesy, které nejsou důležité pro přežití momentální hrozby. V případě dlouhodobého stresu dochází k zpomalení metabolismu.

Poslední výzkumy ukazují, že neplatí jednoduchá zásada „málo jíst a více se hýbat“ (Vesmír 102, 563, 2023/10). Přejídání není takto jednoduše příčinou obezity, byť samozřejmě platí, že obezita souvisí s nerovnováhou mezi příjmem a výdejem energie. Člověk s obezitou však má změněnou reakci na nedostatek či přebytek jídla. Chronické dietní restrikce naopak způsobují ztrátu schopnosti organismu reagovat správně na touhu po jídle. Mozek reaguje na hubnutí tak, že tento stav interpretuje jako boj o přežití, a začne se podle toho chovat. Boj proti vlastnímu mozku je velmi obtížný a vlastně se nedá vyhrát.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Kritické je v tomto případě sebepoznání a sebepřijetí. Lékaři by proto měli citlivě vážit svá slova, když mluví s lidmi žijícími s obezitou. Stigmatizace vede k tomu, že se pacienti za svůj vzhled stydí a nedokážou požádat o pomoc nebo zkoušejí různé módní diety a svou situaci tím ještě zhoršují.

Je potřeba, abychom pochopili, že obezita je nemoc, která má komplexní a individuálně různé příčiny od genetických dispozic po nevhodný životní styl, jehož překonání není jen otázkou „vůle“, protože je už pevně ustaven na fyziologické a molekulární úrovni regulace organismu. V současnosti se kromě bariatrických operací (operativní zmenšení žaludku) objevuje mnoho léků, které pacientům pomáhají zhubnout. K léčbě je ale potřeba přistupovat individuálně, hlavně proto, že je mnoho typů obezity a vždy je nejprve třeba rozeznat příčinu a podle toho zvolit správný léčebný postup. Příčinou obezity mohou být i různé psychické problémy. Každý pacient má svůj příběh.

Fakt, že stojíme na vrcholu pomyslného žebříčku evoluce, ještě neznamená, že nám příroda dala vždy to nejlepší, co vytvořila. Nedokážeme toho hodně. Nevidíme polarizované světlo a nemáme senzory pro infračervené záření, ačkoliv jsou pro řadu druhů hmyzu nebo hadů běžné. Necítíme ani změny tlaku a proudění vody kůží a už vůbec nedokážeme zachytávat nosem vibrace.

Když budete mít to mimořádné štěstí, že na vás z nory vykoukne krtek hvězdonosý, nejspíš se leknete. Tam, kde by měl mít nos, se kroutí sada mini chapadel. Vlastně dvě sady, protože jde o párový orgán. Jednak tento druh krtka žije jen v určitých oblastech Severní Ameriky, navíc by ho stále se pohybují prstíky jeho chapadel před vámi dávno varovaly. Dunění lidských kroků by ho udrželo v bezpečí jeho nory. Že evoluce vynahradila krtkovi slabý zrak multifunkčním orgánem, který zastane práci několika smyslů, ještě není ta hlavní kuriozita.

Prstíky se neustále pohybují a ohmatávají zeminu, aby určily, co se dá jíst a co ne. Zachycení pohybů prstíků dokonce přesahovalo možnosti běžné kamery, kterou chtěli vědci krtka při hledání kořisti natočit. Museli sehnat speciální kameru dosahující 500 snímků za sekundu. Průměr se pohyboval kolem 200 milisekund, nejkratší naměřená doba byla 120 milisekund. To krtkovi vyneslo titul nejrychlejšího jedlíka mezi savci. S našimi lidskými smysly nedokážeme lovecké výkony krtka hvězdonosého ani sledovat. Za své schopnosti krtek vděčí unikátnímu uspořádání smyslového orgánu na hvězdicích nosu.

Abychom se přiblížili schopnostem krtčí hvězdice, musela by se citlivost celé ruky soustředit do jediného prstu a pak ještě zesílit šestinásobně. Zjistil, že když zaznamenají cokoli zajímavého jako žížalu nebo larvu, krtek lehce pohne nosem. Právě ty jsou zvláště dobře zásobené nervy a v mozkové kůře je pro jejich zpracování určen mnohem větší okrsek než pro ostatní prstíky. Krtek tak získá „obraz“ s vyšším rozlišením, což mu pomůže zjistit, zda narazil na něco dobrého k jídlu, nebo má pokračovat v hledání. Jeho mozek se přibližně za 8 milisekund rozhodne, zda je kořist jedlá nebo ne.

tags: #priroda #nas #obdarila #co

Oblíbené příspěvky:

• Využití obnovitelných zdrojů
• Význam ekologické sítě
• Příčiny a důsledky znečištění vod
• Tipy, jak odnaučit štěně jíst odpadky
• Zkušenosti s pobytem v Jiřetíně pod Jedlovou