Možná to znáte, občas přijde den, kdy se cítíte pod psa. Jdete z práce domů a bloumáte městem. Přemýšlíte, co si počít se svým životem. Pak ale procházíte parkem a něco se ve vás nenápadně mění.
Zpočátku nic nevnímáte, ale už jen o malou chviličku později si uvědomujete, jakoby se ve vás zčistajasna začal probouzet hormon štěstí. Vaše pošmourná nálada mizí. Vaše nepříjemné myšlenky odpluly kdovíkam. Koukáte s radostí v očích na volně se pohybující trávu, na padající listí ze stromů, na pobíhající veverku po větvích a najednou je vám líp.
Přítomnost stromů a všeho živého okolo vás vám dodalo sílu, aniž byste se o to prosili. Cítíte vděčnost. A co teprve, když vaše oči zabloudí k barevně rozkvetlému kvítí. Hned je svět barevnější a krásnější, a vy vůbec nevíte, jak se to stalo. Až třeba o několik hodin později si uvědomíte, že to příroda vám tolik pomohla, že příroda je lék.
Uvědomíte si, že harmonie, kterou jste tak usilovně hledali, se najednou v jejím objetí vynořila a zalila vás pocitem uvolnění. Uvědomíte si snad, že příroda vám pomohla vyrovnat tlak, který na vás klade životní styl. A možná si také uvědomíte, že žádný smysl života ani hledat nemusíte. Pochopíte, že v životě jde spíše o prožitek, že jste opravdu naživu.
Příroda totiž funguje na pozadí. V její přítomnosti se s námi děje něco, co se jen těžko dokáže popsat. Je důležité se skutečně otevřít a bez očekávání vnímat to, co nám nabízí.
Čtěte také: Střední Amerika: ráj pro milovníky přírody
Domnívám se, že je to o pravidelnosti. Pokud nemáme možnost každý den se alespoň na chvilku zastavit v přírodě, nezoufejme. Stejně dobře nás nabije i dlouhá procházka po delším intervalu, třeba jen o víkendu. To se ale doporučuje strávit v přírodě alespoň tři hodiny. A pokud si nemůžeme dopřát ani to, netrapme se tím. Choďme do přírody kdykoliv dostaneme chuť, nemá smysl se k ničemu nutit. Lepší něco než nic, na to bychom neměli zapomínat.
Příroda jako zdroj energie a vyrovnanosti
Sálá z ní pozitivní energie a vyrovnanost, ale nedejte se zmást, i Simona Zábržová, šéfka startupu Soulmio, programu komplexní péče o psychické zdraví, měla v životě chvíle, kdy nevěděla co dál.
Doporučuji vyhledávat momenty a být co nejčastěji v situacích, které nás pozitivně ovlivňují. Které nám dodávají sílu a energii. Pomoct může psychoterapie, meditace, jóga, sport či jakákoliv jiná tvořivá aktivita, která nás tzv. „pohladí po duši“. Velmi důležité je neztrácet víru v lepší zítřky, mít denní režim a mít se neustále na co těšit. Důležitý je pobyt v přírodě, dlouhé procházky lesem jsou třeba pro mě nenahraditelné.
Klíčem je tedy vizualizace pozitivních událostí. Představovat si to, co není závislé na dění tam venku, které nemůžeme ovlivnit. To z čeho máme upřímnou radost my sami a můžeme to přímo ovlivnit nebo rozvíjet. V neposlední řadě je potřeba začít si vážit i malých věcí a uvědomovat si vděčnost za ně. Každý den najděte alespoň jednu věc, za kterou jste vděční.
Není to lék na všechno, ale omezit denní příliv negativních zpráv na minimum nikomu neublíží, naopak. Naučte se respektovat, že dotyčná osoba v dané chvíli dělá vždy maximum toho, co v danou chvíli dělat může. Pokud je vaše pomyslné maximum jinde, je potřeba netlačit silou, ale s respektem přijmout, že náš protějšek to má jinak.
Čtěte také: Čas a trpělivost v léčbě
Na syndrom vyhoření je nejlepší odpočinek a psychoterapie. Pomohla mi kombinace psychoterapeuta a transformačního průvodce. Chodila jsem k terapeutovi dvakrát měsíčně. K tomu jsem se denně věnovala sama sobě, odpočívala, četla, meditovala, chodila na procházky a snažila se pustit obavy o budoucnost. Celá tahle zkušenost mi ukázala, jak důležité je žít v přítomnosti a nesnažit se plnit očekávání ostatních.
Pokud nemám čas sama na sebe, nemám srovnanou vlastní sebehodnotu a tam je potřeba začít. Ne u výmluv, proč čas nemám, ale u hledání cesty, jak ho mohu pro sebe reálně získat. My sami určujeme na co máme a nemáme čas. Všichni máme času stejně. Deset minut denně na protáhnutí, meditaci, prodýchání se, vizualizaci nebo jen tak uvědomění si vděčnosti za všechno, co životě mám. Čas má každý, kdo ho mít chce.
Co pozoruji jako poměrně nové téma je poptávka po tom, jak žít vědomý život, mít zdravější vztahy a najít dlouhodobou rovnováhu bez ohledu na to, co se děje venku. Vnímám, že se lidé obecně začínají více zajímat o to, jak být, než o to, co mít.
Vědecké důkazy o léčivé síle přírody
Podle Světové zdravotnické organizace se počet lidí trpících depresí a úzkostnými poruchami mezi lety 1990 a 2013 zvýšil o téměř 50 %. Zatímco se mentální onemocnění typu úzkosti, deprese a další nemoci, ke kterým je zapotřebí lékařské diagnostiky, léčí předepsanými léky a terapiemi, krátkodobé stavy jako pokles nálady či vyčerpání je leckdy možné uzdravit svépomocí. Odborníci se shodují na jednom účinném řešení - trávit více času v přírodě. Tento jednoduchý lék je dostupný téměř každému a nabízí širokou škálu benefitů pro naše duševní zdraví.
Podle průzkumu provedeném během června 2024 na tuto situaci lidé v Česku reagují. Devět z deseti Čechů plánuje podniknout nějakou outdoorovou aktivitu. Nejoblíbenější volbou je pěší výlet, který na letošní léto plánují tři ze čtyř Čechů a vede jako volnočasový program u věkové kategorie 45 až 53 let. Na druhém místě je cyklistika, kterou se letos chystá podniknout 27 % Čechů.
Čtěte také: Největší umělec: Pohled na přírodu
I krátké výlety do přírody mohou mít překvapivě významný pozitivní vliv na naši psychiku. procházku v městském parku nebo lese, piknik na louce, objevování a prozkoumávání nových míst, pozorování ptáků či zvěře, fotografování přírody, hledání geokešek. Delší pobyty mohou mít ještě výraznější a dlouhodobější účinky na naše duševní zdraví. Jde o ideální kompromis mezi komfortem a blízkostí přírody a je vhodný i pro rodiny s dětmi nebo seniory. Poskytuje intenzivnější zážitek z přírody a podporuje digitální detox. Navíc posiluje sociální vazby při společném kempování.
Svým způsobem je to i výzva pro městské typy, detox pro dobrodruhy. Ať už si vyberete krátkou procházku v městském parku, víkendový pobyt v horské chatě, nebo dobrodružné spaní pod širákem, čas strávený v přírodě může výrazně přispět ke zlepšení duševního zdraví. Důležité je najít formu pobytu v přírodě, která vám osobně vyhovuje, a postupně ji začleňovat do svého životního stylu. Začněte třeba krátkými procházkami v parku a postupně se propracujte k delším výletům nebo víkendovým pobytům.
Že příroda léčí, to se ví už dlouho. Jejích účinků by měli využívat hlavně obyvatelé měst, kterým pomáhá vyrovnat se s ruchem a všudypřítomnou nervozitou. Život ve městě má své nesporné výhody, ale nese s sebou i rychlé tempo, hluk, smog a neustálý shon, což zatěžuje psychické i fyzické zdraví. Zázračnou kompenzační medicínou je tu příroda, která funguje jako dostupná terapie. Trávení času venku je balzámem, který zlepšuje náladu, přináší kognitivní výhody, snižuje stres, dodává energii a normalizuje krevní tlak.
Vystavení se dennímu světlu, zejména pak v ranních hodinách, pomáhá synchronizovat cirkadiánní rytmus těla, čím usnadňuje večerní usínání a zkvalitňuje spánek. Nesmíme zapomenout ani na vitamin D ze slunečního svitu, jež je nezbytnou látkou pro silné kosti, imunitní systém a prevenci depresí. Až takový prospěch z přírody můžete mít. A víte, co je na tom úplně nejlepší? Nový nizozemský výzkum prokázal, že i 15 minut v přírodě má na duševní pohodu obyvatel měst obrovský vliv.
„Zjistili jsme, že všechny typy zeleně povznášejí náladu, nejvýraznější dopad na zmírnění stresu, úzkosti a deprese ale mají městské parky a pouliční stromy, které navíc osvěžují vzduch, ochlazují čtvrti, zkrášlují ulice a absorbují dešťovou vodu,“ popisuje vědkyně Anne Guerry.
Celá řada studií zaměřených na lidské zdraví ukazují silnou vazbu mezi nedostatečným přístupem do přírody a přírodních oblastí a špatnými výsledky, které zkoumané osoby vykazovaly ve zdravotních testech. Ochrana a obnova přírodních lokalit, dostupnost městské zeleně i volně přístupné přírody, pobyty v přírodě jako zdravotní prevence mohou být klíčem k řešení některých problémů moderní společnosti.
Místa, kde hrají přirozené procesy hlavní roli, jsou klíčovou podmínkou pro život mnoha vzácných rostlin a živočichů, jako jsou vracející se rysi či vlci. Místa s divokou přírodou nemusíme hledat jen v tropických pralesích či za polárním kruhem a dokonce ani v jádrových územích národních parků. Kousek divočiny se nachází v každém okrese. Lidé ji mohou najít všude tam, kde příroda měla a má dlouhodobě možnost se svobodně vyvíjet a kde je člověk jen vnímavým, tichým hostem.
Tipy, kde načerpat mentální a fyzické zdraví z přírody v blízkosti vytipovaných míst divočiny, jsou v průvodci Hnutí DUHA s názvem „Poznáváme ostrovy české divočiny“. Obsahuje dvanáct konkrétních tipů na výlety a je nabitý zajímavostmi i fotografiemi. Všechna místa, kde mohou lidé obdivovat fascinující divadlo neustálých proměn přírody, jsou navíc nedaleko větších měst a dobře dostupná veřejnou dopravou. Kromě čistě přírodovědných informací průvodce obsahuje i historické zajímavosti nebo tipy na pozoruhodné památky v okolí rezervací.
Robbie Blake, expert na ochranu přírody, Friends of the Earth Europe řekl:„Je čím dál více odborných poznatků o tom, že lidem a celým komunitám se daří pouze tehdy, pokud mají přístup k přírodě. Všichni v našem životě potřebujeme přírodu. Ta nám dává svobodu a pomáhá nám žít zdravě.
Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina Hnutí DUHA, řekla:„Mezinárodní den lesů je příležitostí k zamyšlení, jak přistupujeme k přírodě a zvláště k lesům. Je důležité propojovat jednotlivé prvky zelené infrastruktury tak, aby byly pro člověka dostupné. Mimo jiné je důležité, aby byly vymezeny velké oblasti lesů, které budou ponechány samovolnému vývoji jako prostředek pro načerpání energie a prožitků z přírody.
Nová studie odhaluje, že pouhé sledování obrazů přírody může snížit vnímání bolesti a ovlivnit mozkovou aktivitu. Příroda má na lidské zdraví blahodárné účinky, což potvrzují desítky let výzkumu. Již před více než 40 lety studie ukázaly, že pacienti v nemocnicích potřebují méně analgetik a zotavují se rychleji, pokud mají výhled na zeleň místo na cihlovou zeď.
Tým vědců z Vídeňské univerzity, vedený neurovědcem Maximilianem Steiningerem, se rozhodl prozkoumat, jak různé vizuální podněty ovlivňují vnímání bolesti a mozkovou aktivitu. Účastníci, kteří sledovali přírodní scény, hlásili nižší intenzitu vnímané bolesti ve srovnání s těmi, kteří sledovali městské nebo kancelářské prostředí. Tato subjektivní zjištění byla podpořena i objektivními daty z fMRI skenů. Byla zaznamenána snížená aktivita v oblastech mozku spojených s percepcí bolesti, konkrétně v nociceptivních centrech, při sledování přírodních scén.
Jedním z možných vysvětlení tohoto jevu je tzv. teorie obnovení pozornosti. Přírodní prostředí přirozeně upoutává naši pozornost jemným a nenáročným způsobem, což umožňuje našemu mozku regenerovat kognitivní zdroje a odvádí pozornost od nepříjemných podnětů, jako je bolest.
Skutečnost, že úlevu od bolesti lze dosáhnout prostřednictvím virtuálního vystavení přírodě, má významné praktické důsledky. Alex Smalley z Exeterské univerzity, spoluautor studie, zdůrazňuje, že tento přístup nabízí snadno aplikovatelnou metodu, která by mohla být integrována do klinické praxe.
Výsledky této studie potvrzují, že příroda, byť jen ve formě obrazů, má schopnost pozitivně ovlivnit naše vnímání bolesti a mozkovou aktivitu. Tento poznatek zdůrazňuje důležitost integrace přírodních prvků do našich každodenních životů a prostředí, ve kterých žijeme a pracujeme.
Studie ukazují, že příroda má pozitivní účinky na duševní zdraví a může pomoci snižovat úzkost a depresivní symptomy. Jedna ze studií, která se zabývala účinky přírody na duševní zdraví, byla provedena v roce 2015 ve Velké Británii. Výzkumníci sledovali skupinu lidí, kteří trpěli depresí a úzkostí, a zjistili, že ti, kteří pravidelně trávili čas v přírodě, měli nižší úroveň stresu a zlepšenou náladu.
Další studie z roku 2017 provedená na Stanford University zkoumala účinky procházek v přírodě na kognitivní funkce a emoční pohodu. Tento výzkum podporuje myšlenku, že přírodu můžeme metaforicky chápat jako „lék na duši“. Stejně jako tělo potřebuje vitamíny a minerály pro správnou funkci, tak i mysl potřebuje „dávku“ přírody pro udržení duševní rovnováhy.
Jednou z metafor, které můžeme použít pro ilustraci tohoto konceptu, je představa o přírodě jako o zahradě klidu. Představte si, že vaše mysl je zahrada plná květin a stromů. Stejně jako zahrada potřebuje péči a pozornost, aby rostla a prosperovala, tak i vaše mysl potřebuje pravidelné „zalévání“ pozitivními zážitky a emocemi.
Závěrem lze říci, že příroda má silný potenciál pro snižování úzkosti a depresivních symptomů. Pravidelné procházky v lese, zahradničení nebo jen pozorování zeleně kolem nás mohou mít pozitivní dopad na naše duševní zdraví. Takže příště, když se budete cítit přepracovaní nebo smutní, neváhejte obout boty a vyrazit do přírody.
Příroda jako pomocník pro seniory
Senioři se často cítí osamělí, třeba proto, že svět se mění moc rychle a oni mu nestačí. Někdy zapomínáme, že chvilka času a pozornosti, kterou svým stárnoucím blízkým věnujeme, jim může velmi pomoci. Vydejme se s nimi třeba na procházku do zeleně.
Pro mnoho z nás už pandemie covidu-19 upadla v zapomnění. Někteří se s následky dlouhého covidu vypořádávají doposud. A je tu ještě jedna část populace, která pandemii zažívala trochu odlišně. Starší lidé - zejména v domovech pro seniory - se s restrikcemi vyrovnávali déle než jedinci v běžných provozech a jiných službách. Důvody byly nasnadě. Domovy nechtěly své klienty zbytečně vystavit nebezpečí a ohrozit jejich už tak křehké bytí. Osamění se tak mohlo stupňovat a prohlubovat.
Rychlost okolního světa, komplexnost proměn představuje něco neznámého, nečekaného, potenciálně ohrožujícího. Životní přechody specifické pro stárnutí tak mohou vyvolat úzkost. Když k tomu ještě připočteme fakt, že někteří senioři - ať už musí, nebo chtějí - bydlí v domově, nikoli doma, může jít o zásadní a náročnou změnu.
Rozlišení mezi zvýšenou zátěží a klinickou úzkostí u seniorů může být zásadní pro poskytnutí odpovídající intervence. Zásadní je zvědomění. Zároveň nemusí být každý den posvícení. Jinými slovy - dny se mohou velmi lišit. Některým dnům budou dominovat propady, jiné budou ve znamení síly a povzbuzení. Abychom si uvědomovali, že ačkoli je něco snadné a samozřejmé pro nás, nemusí to tak být pro naše starší blízké, kteří se tím mohou trápit.
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]