Příroda plyne v geologickém čase: Význam a souvislosti

„Co bylo, je totéž, co býti má, a cose nyní děje, je to, co se díti bude, a nic není nového pod sluncem. Je snad nějaká věc, o níž by bylo možno říci: Hle, to je cosi nového? Všechno už bylo v dobách, které byly před námi. Nezůstávají v paměti věci, které byly kdysi; nezůstane proto ani památka těch, které budou.“

Celá geologická minulost Země byla rozčleněna dle geologického a paleontologického vývoje na Zemi do hierarchicky uspořádaných časových úseků podle událostí, které se v daném období či na jejich rozhraní staly. Vznikla tak tzv. stratigrafická tabulka, která rozděluje minulost Země na jednotlivá období, kdy na vrchu tabulky jsou období nejmladší a pod nimi postupně řazena období starší.

Chronostratigrafie a geochronologie

Chronostratigrafie zkoumá a řadí horninové jednotky na základě jejich relativního stáří, stanovuje a využívá stratotypy, postupuje podle stratigrafických principů, upřesňuje "globální" stratotypy", využívá i znalostí o absolutním stáří hornin. Výstupem práce mnoha mezinárodních a národních institucí je "celosvětový standard" zastřešován Mezinárodní stratigrafickou komisí (ICS) a stále zpřesňován; česká stratigrafická komise je nezávislá a přímo navazuje na ICS.

Mezinárodní chronostratigrafická tabulka zobrazuje sled chronostratigrafických jednotek a absolutní stáří jejich hranic. Chronostratigrafická jednotka je soubor hornin, které vznikly ve specifickém časovém intervalu. Každá jednotka je určena spodní a svrchní hranicí, které jsou izochronními horizonty, představujícími záznamy konkrétních událostí v geologické historii Země. Tyto horizonty jsou objektivně stanovitelné a globálně korelovatelné.

Chronostratigrafické jednotky jsou hierarchicky řazené od nejnižších po nejvyšší v tomto pořadí: stupeň, pododdělení, oddělení, útvar, eratém a eonotém. Postupně se pracuje na tom, aby všechny jednotky byly definovány svými spodními hranicemi na globálních stratotypech (GSSP - Global Boundary Stratotype Section and Point). To platí i pro jednotky archaika a proterozoika, dosud definované globálním standardním stratigrafickým stářím (GSSA - Global Standard Stratigraphic Age). Neformální jednotky a jednotky doposud nepojmenované jsou psány kurzívou. Mezinárodní chronostratigrafická tabulka byla sestavena a je průběžně aktualizována Mezinárodní stratigrafickou komisí. Český překlad byl vytvořen Českou stratigrafickou komisí.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Určení absolutního stáří se opírá především o radiometrické (radiochronologické) metody, tj. studium radioaktivních prvků a produktů jejich rozpadu (radiometrie) - radioaktivit. Aplikuje se především na minerály i celé horniny magmatického nebo metamorfního původu. Hlavní metody jsou rubidium-stronciová (Rb/Sr), kalium-argonová (K/Ar), uran-olovo (U/Pb) a radiouhlíková (je vhodná jen pro období posledních asi 50 000 let; nazývá se též metoda 14C).

Určování relativního stáří se opírá o stratigrafické principy (zákon superpozice, zákon stejných zkamenělin - viz straligrafie) a o korelaci pravidelně, zvláště rytmicky uložených sedimentů (varv).

Geochronologie je věda o datování stáří zemských materiálů (horniny, minerály, fosilie) a geologických událostí. Hraje ústřední roli ve všech historických aspektech planetárních věd a věd o Zemi. Geochronologie je nepostradatelným nástrojem pro rekonstrukci geodynamického vývoje orogenních pásem, datování uložení plutonických nebo vulkanických hornin, metamorfních dějů, ukládání sedimentů a určování stáří zdrojových hornin, ze kterých pochází sedimentární suť. Je zásadní pro paleo-seismologii, protože omezuje stáří paleo-zemětřesení a průměrné rychlosti posunu zlomů, což umožňuje vědcům vyhodnotit rychlost zdvihu kůry, datovat ukládání nerostných zdrojů a mnoho dalších aplikací.

Přísné rozlišování mezi chronostratigrafií a geochronologií je často obtížné i pro specialisty. Kdy je karbon systém a kdy je to perioda? Kdy je mezozoikum éra a kdy je to eratém? Smysl přece má používat stejné názvy při označování horninových jednotek a jim odpovídajících časových období. Rozčlenění do souvislé časové osy je jednoduchý koncept, který také intuitivně využívají laici při debatách o členění geologických vrstev - starší horninová tělesa nebo vrstvy jsou níže, mladší nad nimi.

Z obou názvů ("geochronologie" a "chronostratigrafie") na nás čiší čas ("chronos"), který jsme (jako lidstvo) vymysleli a snažíme se jej do všeho zakomponovat. Je to samozřejmě výhodné, zejména s ohledem na fungování komplikované vyspělé civilizace... Ale! Země se žádným časem neřídí.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Metody určování stáří

K určování absolutní stáří se využívá znalostí o rozpadu nestabilních radioaktivních prvků v prvky stabilní (tzv. rozpadové řady), sleduje se množství prvků ve zkoumané látce a vypočítává čas potřebný k dosažení naměřeného stavu poměru prvků; předpokládá se, že stabilního izotopu bylo - na počátku - nulové množství a rozpad probíhá bez závislosti na fyzikálních a chemických podmínkách; hlavní rozpadové řady jsou: rubidium-stronciová (Rb/Sr), kalium-argonová (K/Ar), uran-olovo (U/Pb) a radiouhlíková (14C), vhodná jen pro období posledních asi 50 000 let.

Určování relativního stáří se opírá o stratigrafické principy; ... zákon superpozice, zákon stejných zkamenělin a o korelaci pravidelně (zvláště rytmicky) uložených sedimentů.

Tabulka hlavních metod radiometrického datování

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

tags: #priroda #plyne #v #geologickem #case #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro udržitelný život
• Témata pro bakalářské práce (ekologie)
• Ochrana přírody: Mionší
• TD ve World of Tanks
• Úmluvy na ochranu živočichů