Opatření vedoucí k nápravě starých ekologických zátěží a legislativa v České republice

Staré ekologické zátěže jsou závažné kontaminace horninového prostředí, podzemních či povrchových vod, ke kterým došlo nevhodným nakládáním s nebezpečnými látkami v minulosti. V souvislosti s privatizací pozemků, na nichž se staré ekologické zátěže nacházely, se po roce 1989 stát zavázal k odstranění těch ekologických zátěží, které vznikly do roku 1989.

Závazek státu k odstranění starých ekologických zátěží je zakotven v tzv. ekologických smlouvách uzavřených mezi státem a nabyvateli privatizovaného majetku, v rámci kterých se stát zavázal k financování sanačních prací do výše tzv. státní garance stanovené podle předpokládaných nákladů na sanaci jednotlivých lokalit. Každá taková ekologická smlouva, a tedy i výše státní garance, byla schválena usnesením Vlády ČR. Za ČR v minulosti tyto ekologické smlouvy uzavíral a jejich plnění realizoval Fond národního majetku ČR.

Do roku 2001 bylo zadávání veřejných zakázek na sanační práce v rámci ekologických smluv ponecháno na samotných nabyvatelích, kteří tak měli alespoň trochu možnost se svých nároků domoci. Fond národního majetku pouze proplácel účelně vynaložené náklady na sanační práce. Toto se v roce 2001 ale bohužel změnilo a jediným, kdo může nyní vypsat veřejnou zakázku na sanaci, je Ministerstvo financí.

Plnění závazků státu vyplývajících z ekologických smluv mělo být financováno z Fondu privatizace, kde byl v 90. letech dostatek finančních prostředků plynoucích právě z prodeje privatizovaného majetku. Bohužel některé vlády rozhodly o tom, že se prostředky s Fondu privatizace použijí na úplně jiné účely a zejména pak na financování důchodů.

V současné době se problematika starých ekologických zátěží se státní garancí stává opět aktuální a hojně diskutovanou. Nejdříve proběhl v září 2015 na toto téma seminář v rámci Výboru životního prostředí Poslanecké sněmovny ČR. Dlouhodobým problémem sanace starých ekologických zátěží je nedostatek financí ve fondu, ze kterého by měly být financovány dosud nerealizované sanace a neochota Ministerstva financí vypsat nová výběrová řízení na jejich realizaci. Celková výše státní garance z dosud neukončených ekologických smluv je v současné době kolem 175 miliard Kč.

Čtěte také: Program rozvoje venkova a klima

Ze semináře HK ČR a ČAOH vyvstaly tři základní body, které bude v zájmu státu i vlastníků znečištěných lokalit nezbytné v nejbližší době vyjasnit. Jednoznačným požadavkem vyplývajícím z červnového semináře je zpracování metodiky, podle níž by bylo možné jednoznačně vybrat prioritní lokality z velkého množství znečištěných lokalit na celém území ČR.

K této problematice se vyjádřil ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec v tom smyslu, že základním zdrojem při stanovení prioritních akcí ze strany Ministerstva životního prostředí je právě SEKM, konkrétně pak lokality s prioritou A. Dalšími hledisky jsou potom připravenost lokality i potřebné dokumentace k zahájení výběrového řízení na dodavatele sanace, neodkladnost pokračování sanací z důvodu možného znehodnocení dosavadních prací, termíny stanovené v rozhodnutí ČIŽP a v dalších případech potřeba aktualizace již vyhotovené dokumentace, popřípadě aktualizace stavu lokality.

V této souvislosti je třeba připomenout skutečnost, že značná část lokalit citované dokumenty připravené již měla a pouze nebyly využity, protože stát přestal na sanaci ekologických zátěží v dostatečné míře spolupracovat. Značná část prostředků tak byla vyčerpána pouze na udržování stávající úrovně znečištění a na ochranu obyvatelstva před kontaminací okolí takto znečištěných lokalit. V roce 2016 je v plánu Ministerstva financí sanace pouze šesti lokalit s prioritou dle SEKM od A3[1] do A2[2].

Co se týká harmonogramu vypsání veřejných zakázek na sanace všech ekologických zátěží, vychází požadavek z prohlášení JUDr. Ondřeje Závodského, Ph.D., náměstka ministra financí, který na semináři uvedl, že Ministerstvo financí předpokládá finální vypořádání závazků státu z ekologických smluv do 10 až 11 let. Z informací předložených na semináři a z vládních materiálů lze jednoznačně usuzovat, že částka ve výši cca 1,75 miliardy korun je na sanační práce zcela nedostačující.

Kromě výše uvedených hlavních bodů dosud zůstává mnoho dalších nezodpovězených otázek. Jednou z takových je zvýšení kontaminace a celková změna stavu znečištění a s tím související změna celkové výše finančních prostředků potřebných pro sanaci těchto lokalit. Tyto změny jsou způsobeny především vlivem dlouhodobé nečinnosti v těchto lokalitách.

Čtěte také: Plíseň brambor: Prevence a řešení v ekologickém zemědělství

Dlouhá nečinnost státu vede i k otázkám současné výše státní garance. Výše garance je v jednotlivých ekologických smlouvách uvedena bez DPH, přesto v některých případech Ministerstvo financí tvrdí, že se jedná o částku včetně DPH, což je, i s ohledem na poměrně časté změny DPH v průběhu let, dosti problematické a obtížně akceptovatelné. Nabyvatelé tak mohou být v důsledku takové interpretace kráceni na svých právech.

V neposlední řadě pak zůstává otázka, jakým způsobem má Ministerstvo financí v plánu se vyrovnat s problémem inflace. Koncem června 2016 byl ministru financí a ministru životního prostředí zaslán společný dopis HK ČR a ČAOH se žádostí o vyjádření k výše shrnutým problémům. Některé názory ministra životního prostředí jsou uvedeny výše. Ministr uvedl, že uvítá podporu při nárokování zvýšení čerpání financí na odstraňování starých ekologických škod z tzv. Fondu privatizace. Ke zbylým otázkám se však vyjádřil převážně v tom smyslu, že jsou plně v kompetenci Ministerstva financí, jakožto zadavatele veřejných zakázek.

Také někteří nabyvatelé jsou po více než dvaceti letech nečinnosti státu stále více netrpěliví a chtějí se domoci svých nároků vyplývajících z ekologických smluv třeba i soudní cestou.

Sanace ekologických škod

Sanací ekologických škod se rozumí soubor opatření k nápravě škod způsobených lidskou činností na krajině nebo majetku. Realizace sanace je pak samotné odstranění příčin a následků způsobených škod popř. vč. Po odborné stránce sanace využívá poznatky geologických věd a dalších přírodních věd, především fyziky a chemie. Hlavním cílem sanací ekologických škod je prioritně získávání poznatků o kontaminaci a realizace opatření vedoucí k eliminaci, resp. V České republice probíhá od počátku 90.

Státní majetek byl v minulosti často zatížen značnými ekologickými škodami vzniklými z provozu průmyslových a jiných podniků. V zájmu urychlení procesu jeho privatizace byl státní majetek převeden novým vlastníkům (tzv. nabyvatelům) i s těmito starými ekologickými zátěžemi. Zákonná právní úprava přitom přenesla právní povinnosti k odstranění těchto zátěží a odpovědnost za splnění limitů životního prostředí na nabyvatele, avšak s ohledem na nejasný rozsah ekologických zátěží tyto nebyly zohledněny v ceně za prodej státního majetku nabyvatelům. Česká republika se proto při privatizaci jednotlivým nabyvatelům na základě zvláštní smlouvy (tzv. ekologická smlouva) zavázala, že uhradí do určité předem stanovené výše (tzv.

Čtěte také: Podmínky pro nařízení předběžného opatření

Práva a povinnosti státu při zajišťování těchto sanací a úhradě nákladů s nimi spojených vykonával Fond národního majetku a po jeho zániku k 1. 1.

Samostatnou kapitolou je oblast ekologických škod vzniklých před privatizací těžebních hnědouhelných společností v Ústeckém a Karlovarském kraji. Program je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen MPO). Kromě nákladů na vlastní realizaci opatření na odstranění ekologických škod jsou z tohoto programu hrazeny náklady související s realizací programu, tj. č. 50 ze dne 16. ledna 2002 ke Zprávě o hospodářské situaci Ústeckého kraje, v němž zejména uznává naléhavou potřebu řešení ekologických škod a souhlasí se záměrem postupně vyčlenit částku 15 mld. č. 189 ze dne 20. února 2002 o změně usnesení vlády z 16. ledna 2002 č. č. 272 ze dne 18.

SEZ (stará ekologická zátěž)

„Co se týče definice SEZ, zákonná definice neexistuje, nejkomplexněji je definována pro potřeby Operačního programu Životní prostředí,“ uvádí Richard Přibyl, vedoucí oddělení sanace, odbor environmentálních rizik a ekologických škod (OEREŠ), Ministerstvo životního prostředí.

SEZ = závažná kontaminace podzemních či povrchových vod, zemin nebo stavebních konstrukcí, která znamená významné riziko pro lidské zdraví nebo složky životního prostředí a současně původce kontaminace neexistuje nebo není znám.

Kontaminovaná místa mohou být rozmanitého charakteru - může se jednat o skládky odpadů, průmyslové a zemědělské areály, drobné provozovny, nezabezpečené sklady nebezpečných látek, bývalé vojenské základny, území postižená těžbou nerostných surovin nebo opuštěná a uzavřená úložiště těžebních odpadů představující závažná rizika.

Odstranění SEZ

„Co se týče nálezu SEZ, je nutné znát rozsah a hlavně původce. Proto je třeba v první fázi realizovat Analýzu rizika, která ohodnotí míru rizika vyplývající ze zátěže a navrhne opatření. Na odstranění SEZ existuje řada programů, nejrozsáhlejší je v rámci privatizace, kdy součástí procesu byl i tzv. ekologický audit a stát se pak zavázal v tzv. ekologické smlouvě hradit náklady související s odstraňováním SEZ. Nyní toto zabezpečuje Ministerstvo financí, MŽP vykonává funkci garanta,“ vysvětluje Richard Přibyl.

Ekologické smlouvy

Mezi MF (dříve FNM ČR) a nabyvateli privatizovaných podniků byly uzavírány smlouvy o úhradě nákladů vynaložených na vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací - tzv. ekologické smlouvy. Náklady na vypořádání ekologických závazků zahrnují náklady na průzkumy ekologické závady, analýzu rizik a její aktualizace, projekt a realizaci nápravných opatření i činnost odborného dohledu při nápravě ekologických závad.

„Tam, kde neexistuje ekologická smlouva, lze v některých případech použít Operační program Životní prostředí, popřípadě Národní program Životní prostředí,“ zmiňuje možnosti Richard Přibyl.

OEREŠ

Činnost oddělení sanace odboru environmentálních rizik a ekologických škod (OEREŠ) je primárně zaměřena na řešení procesu odstraňování starých ekologických zátěží, nicméně zasahuje i do dalších oblastí s touto problematikou spojených jen částečně.

Nejdůležitějšími z nich jsou role odborného garanta v procesu odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací a kompletní řešení procesu odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých pobytem sovětské armády na našem území.

Nedílnou součástí hlavní činnosti odboru je také metodická a odborná pomoc krajským úřadům, které řeší problematiku odstraňování starých ekologických zátěží pomocí odst. 4, § 42 zákona o vodách. Významnou pomocí krajským, ale i dalším úřadům, je v tomto směru Operační program Životní prostředí a dále i Národní program životní prostředí. V neposlední řadě nelze zapomenout ani na účast zástupců odboru v meziresortních komisích, které řeší revitalizace oblastí zasažených těžbou nerostných surovin.

Systém evidence kontaminovaných míst

Nejdůležitějším zdrojem informací o starých ekologických zátěžích, resp. o kontaminovaných místech obecně je databáze Systém evidence kontaminovaných míst. Jedná se o veřejně přístupnou databázi.

SEKM znamená „Systém evidence kontaminovaných míst“ a jedná se o systém zřízený Ministerstvem životního prostředí ČR pro evidenci, sledování a posuzování príorit kontaminovaných resp.

Realitu se nevyplácí ignorovat ani při zavádění předpisů, ani při jejich odstraňování. Český legislativní kalendář vstupuje do závěrečné fáze před parlamentními volbami. Několik rozsáhlých legislativních návrhů, na nichž veřejná správa i podnikatelské svazy pracovaly měsíce i roky, tak zůstane neprojednáno. V mediálním prostoru se stále častěji objevují výzvy k „odlehčení“ regulatorní zátěže a část podnikatelů tyto volbami vynucené legislativní odklady vítá s oddechem.

tags: #opatření #vedoucí #k #nápravě #starých #ekologických

Oblíbené příspěvky:

• Jak vyčistit pračku LG?
• Duševní zdraví a syndrom psychického ohrožení
• Originální tipy na výlety
• Povinnosti jednatele v Německu ohledně ekologie
• Výskyt divokých lvů