Příroda, přirozený životní postoj: Co to je?

Mnoho lidí se rádo rozpovídá o svém vřelém vztahu k přírodě. Zahrádkář, turista, přírodovědec, lesník, pastevec, malíř-krajinář, outdoorový sportovec, ekologický aktivista i cestovatel do divoké přírody.

Charakteristiky vztahu lidí k přírodě

Pokud chceme porozumět vztahům lidí k přírodě a životnímu prostředí, pomůže nám k tomu pět základních charakteristik:

• Potřeba kontaktu s přírodou
• Adaptace na přírodní podmínky
• Estetický postoj k přírodě
• Etický postoj k přírodě
• Environmentální vědomí

Potřeba kontaktu s přírodou

Člověk s vyšší potřebou kontaktu s přírodou hledá způsoby, jak být co nejvíce v přírodě a jak být co nejvíce s přírodou. Přírodní svět ho přitahuje a láká, a pokud v jeho blízkosti nemůže žít, vyráží do něj, kdy může. S přírodninami a přírodními materiály se setkáme u něj doma, s přírodní tematikou v jeho knihovně a s přírodními scenériemi na zdech jeho bytu nebo na pozadí počítače.

Pokud se takovému člověku nedostává potřebného kontaktu s přírodou, bývá neklidný a nesoustředěný, a ve svých fantaziích utíká do chvil, kdy v přírodě byl nebo kdy do ní opět vyrazí. Člověk s nižší potřebou kontaktu je vůči pobývání v přírodě lhostejný.

Adaptace na přírodní podmínky

Setkávání s přírodou souvisí také s určitými schopnostmi a dovednostmi, kterými jsou lidé obdařeni v různé míře. Člověk s vyšší úrovní adaptace na přírodní podmínky si v přírodě (a s přírodou) umí poradit. Umí se dobře pohybovat přírodním terénem (což dnes není u mnoha lidí zdaleka samozřejmostí), umí v přírodě pobývat několik dní, rozdělá oheň, ví, co jíst a co ne, co dělat za bouřky a kde si nachystat nocleh. Je zvyklý na různé druhy počasí a různé venkovní teploty.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Pro kontakt s přírodou je vybavený tělesně (pohybově, smyslově, fyziologicky), emočně i intelektově - svými schopnostmi, dovednostmi i poznatky. Umí si v ní odpočinout a ví, na co si dát pozor.

Estetický postoj k přírodě

Zatímco adaptace na přírodní podmínky je výkonově zaměřená a spojená se schopnostmi a dovednostmi, estetický postoj k přírodě vystihuje rozdíl mezi lidmi v hloubce jejich estetického prožívání kontaktu s přírodou. Jako charakteristika vyjadřuje různou míru estetické vnímavosti a všímavosti k okolní přírodě. Pozornost člověka s rozvinutým estetickým postojem k přírodě přitahuje okolní příroda, zajímá ho, někdy až pohlcuje. Spatří a uslyší to, co mnozí míjejí, ucítí a pocítí to, o čem druzí nemají ponětí.

Zatímco strom bude pro méně esteticky vnímavého člověka jen obyčejným stromem, pro člověka s rozvinutým estetickým postojem k přírodě představuje celou řadu podnětů a vjemů: přírodovědně postřehne celou řadu detailů, těší se škálami barev a světel, unáší se symfonií šumění listů nebo třeba pociťuje ježení vlasů v zátylku prouděním „energie“.

Etický postoj k přírodě

Všímejme si, jak se lidé chovají k přírodě kolem sebe, kde začíná a končí jejich soucit s živou přírodou. Poslouchejme, jak by řešili situace, kde se střetávají zájmy člověka se zájmy přírody. Na rozdíl od ostatních čtyř charakteristik vztahu k přírodě a životnímu prostředí potřebujeme pro vystižení etického postoje k přírodě dvě škály: škálu submise a dominance vůči přírodě a škálu afiliace (přátelství) a hostility (nepřátelství) k přírodě.

Ne každý, kdo je ohleduplný k přírodě ve svém bezprostředním okolí („mouše by neublížil“), se jako občan a spotřebitel chová odpovědně k životnímu prostředí.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Environmentální vědomí

Člověk s vyšším environmentálním vědomím má vnitřní motivaci chránit životní prostředí. Neuslyšíte ho zlehčovat environmentální problémy - znečištění, vymírání druhů a ohrožení přírodních cyklů planety vnímá jako vážné hrozby. Sám si uvědomuje environmentální souvislosti svého života a hledá způsoby, jak se chovat k přírodě ohleduplněji.

Osvojuje si celou řadu proenvironmentálních návyků - například třídí odpad, omezuje svoji spotřebu vody a energie, a ve svých potřebách se umí se zřetelem k ochraně životního prostředí uskromnit. Člověk s nízkým environmentálním vědomím je k ochraně přírody lhostejný.

Nevyváženost a rozpornost vztahů k přírodě

Pět charakteristik vztahu k přírodě a životnímu prostředí ukazuje, že skutečnost není černobílá ani jednorozměrná. Nemá smysl potřebu kontaktu s přírodou, adaptaci na přírodní podmínky, estetický postoj k přírodě, etický postoj k přírodě a environmentální vědomí vtěsnávat do jednoho slova, jednoho termínu, jedné škály. Nejen, že vztahy k přírodě a životnímu prostředí nelze smysluplně zredukovat do jedné charakteristiky, ale příznačná je pro ně naopak vnitřní nevyváženost a rozpornost.

Podobná nevyváženost charakteristik vztahu k přírodě je mezi lidmi častá. Na dovolenou jezdí výhradně do přírody, ale ne pod stan, natož pod širák, lépe do nějakého hotýlku nebo penzionku s určitým servisem - aby se mohl kochat přírodními krásami a nemusel se starat o takové banality, jako např. Bude to malíř. Kontakt s přírodou potřebuje, ale přiměřený. Do přírody zajde, když ho kupříkladu ovane léto, chce ten dojem mermomocí zachytit, a tak vyrazí. Stačí mu málo. Obraz, náladu a ducha místa si „vyfotí“ do své mysli a utíká honem honem k plátnu.

Uvedené příklady ilustrují různorodost vztahů lidí k přírodě a životnímu prostředí. Nepřímo tak dokládají, jak problematické jsou snahy vtěsnat vícerozměrnost vztahů lidí k přírodě a životnímu prostředí do jedné škatulky, ať už je tou škatulkou cokoliv, jedno jestli kladný vztah k přírodě, pozitivní postoj k přírodě, odcizení přírodě nebo ekogramotnost.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Příroda a životní prostředí

Slova „příroda“ a „životní prostředí“ se tu od začátku do konce často opakují, obě dokonce kladu vedle sebe v klíčovém termínu celé knihy. Přírodou rozumím mimolidský svět spojený především s biosférou. Ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí však nemá smysl vymezovat přírodu prostorově, tedy řešit, jaké místo ještě přírodou je a které už přírodou není. Přírodu chápu jako princip (fenomén), který vystupuje ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí v různých rolích.

V oblasti potřeby kontaktu s přírodou prožívá někdo setkání s mimolidským světem na louce a v lese, někomu naopak stačí městský park a záhon tulipánů, jiný uspokojí svou potřebu kontaktu s přírodou pouze v divoké přírodě. Adaptace na přírodní podmínky zohledňuje působení nejen živé a neživé přírody, ale i atmosféry (počasí). Estetický postoj k přírodě se projevuje při setkání s mimolidským světem, který však může být ovlivněný člověkem a zahrnovat i atmosférické jevy (oblíbené západy slunce, podzimní „měkké“ slunce).

Životní prostředí je všude kolem nás, zahrnuje přírodní i člověkem vytvořený hmotný svět. Ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí se k životnímu prostředí nejvíce váže environmentální vědomí, tedy „ochranářská“ charakteristika - neboť spotřeba surovin, produkce odpadů a znečištění, změny klimatu ovlivňují nejen mimolidský svět, ale i svět lidí. Pokud tedy nechceme věnovat pozornost jen poškozování přírody, ale také například smogu ve městech nebo toxinům v domácnostech, je vhodnější spojovat environmentální vědomí s ochranou životního prostředí.

Přírodu má rád kdekdo, ale důležité je podívat se na vztahy k přírodě a životnímu prostředí zblízka. Uvidíme pět charakteristik, ve kterých se mezi sebou lidé významně liší: potřeba kontaktu s přírodou, adaptace na přírodní podmínky, estetické vnímání přírody, etický postoj k přírodě a environmentální vědomí. Pro dnešní dobu je přitom příznačné, že vztahy lidí k přírodě a životnímu prostředí jsou nevyvážené a plné rozporů - například kdo rád chodí do přírody, nemusí ji chránit, a kdo v ní nalézá estetická uspokojení, nemusí být zdatný zálesák.

Chování zvířat a jejich vztahy

Podobně jako lidé má i mnoho živočichů schopnost vytvářet mezi sebou vazby, ochranitelský instinkt, který řídí například chování medvědice ke svým mláďatům, přitažlivost mezi vůdcem vlčí smečky a jeho partnerkou nebo složitou síť vztahů fungující ve společenství šimpanzů. Se zvířaty je to stejné. I ona prožívají každodenní příběhy, které se prolínají jejich partnerskými vztahy. Čím více do světa zvířat pronikám, tím více bych řekla, že jejich partnerské etudy a příběhy lze směle přirovnat k těm našim, lidským.

Dárky a afrodisiaka, námluvy a nebezpečí, prozíravost krále zvířat - to vše hraje roli v partnerských vztazích zvířat.

Podmínky a prostředky utváření vztahu k přírodě

Výchova má významný podíl na tvorbě osobnosti a postoj lidí k přírodě. Dnešek ukazuje výrazné posuny a osvětou se tomu můžeme postupně učit. Objevuje propojení psychologie s problematikou životního prostředí. Je důležité, aby bylo každé dítě vychováváno „v přírodě, přírodou a pro přírodu".

Ve filozofii nedávné minulosti byla příroda vždy chápána jen jako „surovina". Důsledkem lokálních ekologických krizí se v 70. letech začala rozvíjet environmentálni výchova.

Požadavek vychovávat děti k přírodě vychází z řady důvodů. Otázkou ale zůstává - Jak nejlépe na děti působit? Co je efektivní? Dokonce změnit naučené stereotypy z rodiny? apod. Je důležité zaměřit se na „zpracovávání péče o vztah k přírodě".

Pro dítě od narození je příroda naprosto přirozeným prostředím. Mnoho pedagogů se tímto inspiruje, a tak se objevují např. lesní školky a jiné formy ekologické výchovy. Kromě rodiny, školy a médií hraje v utváření vztahu k přírodě roli i doba strávená venku, příp. v přírodním prostředí. Proto je důležité umožnit dětem častější kontakt s přírodou.

Výhodami prožitkové pedagogiky jsou např. podpora komplexního učení (tzn. zapojení všech smyslů), vnitřní motivace, aktivita a samostatnost, učení se na základě zkušenosti, bezprostřednost a autentičnost, posilování sebedůvěry a vnímání sebe sama, apod.

Prostředky k utváření kladného vztahu dětí k přírodě

Prostředky k utváření kladného vztahu dětí k přírodě potřebují mít logickou strukturu. Je důležité si uvědomit, kde dítě tráví nejvíce času a kde si utváří postoje. Postoje získané v rodině jsou ty nejtrvalejší, s „nejhlubší stopou".

Děti ve věku 7 až 8 let jsou ony nositely osvěty. Proto je nutné před samotnou realizací provést diagnostiku. Jak ale zjistit něco tak neměřitelného jako je vztah? Například pomocí dotazníku. Žáci objeví přírodu ve svém nejbližším okolí a budou ji poznávat a rozlišovat.

Realizace koncepce

Cílem je realizace koncepce, která povede nejen k rozvoji vědomostí žáků, ale také k hlubšímu provázání s přírodou. Je důležité motivovat žáky otázkami, nechat je formulovat si splnitelné úkoly sami pro sebe a vést je k proenvironmentálnímu chování.

Následující tabulka shrnuje některé z možných aktivit a cílů v rámci environmentální výchovy:

Důležité je, aby se aktivity zaměřovaly na rozvoj kladného vztahu k přírodě, environmentálního vědomí a proenvironmentálního chování. Je třeba brát v úvahu věkové a individuální zvláštnosti dětí a přizpůsobit aktivity jejich potřebám a možnostem.

tags: #priroda #prirozeni #zivotni #postoj #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat telefon do přírody?
• Ekologie v ČR a Evropě
• Průvodce výběrem a instalací kanalizace
• Hodnocení ekosystémových služeb travinných biotopů
• Poselství rosenkruciánských manifestů