Příroda si s hraboši poradí sama? Fakta a pohledy na řešení kalamity

I po pondělním jednání na ministerstvu zemědělství nadále platí stanovisko ministerstva životního prostředí, že jed na hraboše se nesmí v celém Česku aplikovat plošně. Měl by se dávat přímo do nor, jako je tomu na Slovensku, v Německu a Rakousku. Jednotliví zemědělci mohou požádat o výjimku.

Na ministerstvu zemědělství (MZe) se v pondělí konalo už druhé jednání o tom, jak dál se zákazem naložit. Podle zemědělců jsou už teď škody způsobené hraboši vysoké, za kalamitní označili situaci na východě republiky. O hlodavčí kalamitě dvě a půl hodiny jednali zástupci resortů životního prostředí, zemědělství, zemědělci i ornitologové.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) požaduje dávat jed proti hrabošům jen do nor, jako je tomu na Slovensku, v Německu a Rakousku - a nikoliv plošně, jak chtějí zemědělci. Jednotliví zemědělci mohou podle mluvčího MZe Vojtěcha Bílého požádat o individuální výjimku místní orgány ochrany přírody a krajiny. „Z resortu životního prostředí zaznělo neměnné stanovisko. Za nás platí pozastavení povolení na aplikaci cílenou rozhozem,“ řekl Bílý. Každý zemědělec musí na konkrétní pozemek požádat příslušný orgán přírody, aby mohl látku aplikovat jiným způsobem.

Pro předsedu Zemědělského svazu ČR Martina Pýchu je výsledek schůzky zklamáním. Nikdo podle něj neřekl co dělat, když hraboši sežerou ozimy, ani jaké budou kompenzace. „Odcházím s tím, že nevím co mám říct zemědělcům. Když mi MŽP řekne, že se mám chovat preventivně, tak to je taková danajská rada, to jako se mi vysmívá. Já potřebuju řešit aktuální stav,“ dodal Pýcha.

Zemědělci se budou podle Pýchy obracet na jednotlivé kraje, aby pomohly s eliminací hraboše v rumištích a u silnic. Svaz bude nicméně dál usilovat o jednání s MŽP a doufá v to, že časem resort alespoň částečně ustoupí návrhu, který zemědělci předkládali.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

„Je potřeba kombinovat všechna opatření, která zemědělci znají, která dělali po generace, dávno před tím, než byl nějaký stutox k dispozici,“ uvedl Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické. Tedy od zmenšování polí, péče o meze až po podporu dravých ptáků. Podle šéfa zemědělského svazu to ale jeho kolegové dělali.

Úřad pondělní diskusi svolal po vlně kritiky, kdy MŽP a ekologické organizace minulý týden upozornily na to, že plošná aplikace jedu Stutox II může ohrozit ptáky, divokou zvěř nebo psy a kočky. Ministerstvo zemědělství však argumentovalo ve prospěch plošného použití jedu přemnoženými hraboši a zdravotními problémy, které mohou hlodavci způsobit. V pátek stát dočasně pozastavil povolení pro plošné použití jedu proti hrabošům. Pýcha už v pátek upozornil, že přemnožení hraboše je běžnou věcí, ale nikoliv v současné míře. Stát zatím zaznamenal žádost o 20 povolení na plošné využití přípravku, dodal. Podle Bílého si je MZe vědomo, že zemědělci na aplikaci jedu do děr nemají pracovní síly. „Zemědělci se ptali resortu životního prostředí, zda je připraveno jim kompenzovat škody. Podle našich informací jdou do stovek milionů, možná miliard. My v tuto chvíli peníze v rozpočtu nemáme,“ dodal Bílý.

Podle soukromých zemědělců není plošné používání jedu řešením. Přestože se podle Asociace soukromého zemědělství ČR sešla celá řada faktorů podporujících přemnožení hrabošů, je jedním z nich i převažující model velkoplošného zemědělství. Podle hlavní hygieničky ČR Evy Gottvaldové se ale nepředpokládá, že by ho v tomto případě choroby z hraboše přímo ohrožovaly, řekla dnes novinářům.

Náměstek MŽP Vladimír Dolejský zopakoval, že stanovisko jeho rezortu se nezměnilo, tedy že odmítá text nařízení o výjimce o plošné aplikaci ve 48 okresech. „Jsme s výsledkem schůzky spokojeni,“ řekl. MŽP doporučilo zemědělcům dlouhodobou prevenci, jakou je hluboká orba, bidýlka pro dravce na polích, zvyšování počtu dravců a ptáků v zemědělské krajině. Aplikace chemie, byť i do děr, je podle MŽP už sama o sobě problematická a může se dít pouze na výjimku, ojediněle jako v současnosti v případě kalamity.

Na otázku, jak je reálné aplikovat do pěti tisíc děr na jednom hektaru jed, Dolejský řekl, že je to o prevenci a průběžné ochraně. Pokud se ta podle Dolejského zanedbává, vznikne kalamita. Ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek aplikaci do nor považuje z pohledu ochrany přírody za přijatelný kompromis. Pýcha chce svolat představenstvo Zemědělského svazu, aby se poradilo co dál. „Zemědělci ošetřují pole, dělají maximum pro to, aby mechanicky zlikvidovali hraboše, dělají orbu, válí. Teď potřebují zasít ozimy, pokud tam hraboš ale bude, tak je sežere,“ řekl.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

K obezřetnosti vyzývají i vědci při použití jedu v jednotlivých lokalitách. „Nejlepší reálná možnost z těch všech špatných je aplikovat jedy přímo do hraboších děr. V minulém roce jsme byli svědky kromě jiného i rozsáhlé polemiky ohledně přemnožení drobných hlodavců na zemědělské půdě. Pamatujete? Tím mělo být masívní celoplošné použití rodenticidu (jed Stutox II) na hubení hrabošů, který v kombinaci s žaludeční kyselinou zabíjí živočichy do několika hodin. Pro někoho výnosný kšeft, pro trochu znalé jen další z řady zločinů na české krajině. Jde o to, že masivně aplikovaný jed se stane součástí potravního řetězce. Tím pádem se jím nakrmí i draví ptáci a sovy, čápi, havrani, lišky, kuny, lasice i kočky - zkrátka všichni, kteří se hraboši živí. Podíváme-li se do "zpětného zrcátka", vidíme, že tzv. "myší roky" se periodicky opakovaly co paměť sahá. Za příhodných podmínek množství hrabošů sice graduje, ale je vypozorováno, že po dosažení určité populační hladiny se celé přemnožené společenství samo zhroutí.

Nejekologičtějším tlumením této škodné se jeví prostá orba po sklizni obilnin, při níž dochází k rozrušení systému chodeb, hnízd i podzemních zásob. Draví ptáci a ostatní predátoři pak jedince zbavené úkrytu snadno odloví. Ale pozor, ono to není tak jednoduché, jak se zdá. Ve světle aktuálních poznatků se totiž čím dál víc ukazuje, že aplikovaná hluboká orba samotné půdě moc neprospívá, ale to už je debata nad rámec tohoto článku.

V podzimních měsících, když jsme těžili kůrovcové dříví na doubravnické Závisti, měli jsme tuto loveckou podívanou i bez hluboké orby jako na dlani. Poštolka obecná (Falco tinnunculus) se činila ve dne, po setmění na poli "myškovala" liška a pohříchu i divoká prasata si přišla na své. Pozornému člověku jistě neuniklo, že spolu s enormním výskytem hrabošů se vrátilo do lesů městyse Doubravník i soví houkání, které je slyšet pravidelně a z vícero stran. Po hlasové analýze je zřejmé, že nejvíce zastoupenou sovou v našem okolí je puštík obecný (Strix aluco). Sovy jako takové, mají svá specifika a některá dosti podstatná. Tak především, jsou to noční ptáci, takže je ve volné přírodě spíš uslyšíme, než uvidíme. Velkou roli zde hraje i ochranné zbarvení. Dalo by se říci, že většina našich sov se podobá kusu trouchnivé kůry.

K dalším, typicky sovím znakům, patří mohutná hlava, nápadně velké oči a zvláštní obličejový výraz, který je odpradávna považován za symbol moudrosti. Oči nejsou postaveny do stran, jako u většiny ptáků, ale směřují téměř dopředu. Důsledkem toho je malý zorný úhel, díky němuž musí sova otáčet hlavou chce-li vidět i do stran. Zakořeněný názor, že sova ve dne nevidí je naprostý a pozorováním snadno vyvratitelný mýtus. Vyplašíme-li totiž ve dne sovu, vidíme, jak hbitě odlétá, proplétajíc se mezi větvemi či kmeny a uniká bez nejmenšího zakolísání.

Také je dobře známo, že například sýček obecný (Athene noctua) loví i za světla. Sova vidí ve dne podobně jako my, ale na rozdíl od nás má velkou výhodu, že vidí dobře i za pořádné tmy. Soví oko je zkrátka dokonalost sama. Vezměte v potaz, že např. Sovy, ač dobře rozlišují malé předměty na velkou vzdálenost, na blízko doslova nevidí. Jsou totiž dalekozraké. Při pátrání po kořisti využívají sovy stejným dílem i dokonalého sluchu. Roli chybějícího ušního boltce při tom nahrazuje okrouhlý péřový límec po obvodu sovího obličeje, který umožňuje zachytit i sebemenší šelest. Neslyšným, tichým letem se pak sova blíží k zaměřené kořisti a tu uchvacuje do prstů s ostrými drápy. Na rozdíl od denních dravců, kteří svoji oběť tisknou pařáty napříč, sovy ji obemykají ze dvou stran v podélné ose. Jako když lidská ruka spočine na počítačové myši.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

I způsob přijímání potravy je u sov jiný než u ostatních dravých ptáků. Zatím co ti svoji kořist trhají zobákem na menší kousky a oddělují nestravitelné zbytky, sova se s ničím takovým nezdržuje a zhltne ji celou. Až na jednu výjimku si žádná z našich sov nestaví klasické hnízdo. Svá mláďata vyvádějí v dutinách stromů, na římsách skal (výr velký) na půdách domů (sova pálená), některé využívají hnízd jiných ptáků (kalous ušatý) atp. Našim puštíkům v okolí Doubravníka jsme proto v letošním předjaří nabídli komfort v celkem sedmi dřevěných budkách umístěných v předem vytipovaných lokalitách lesů městyse. Samotná výroba příbytku pro puštíka není nic složitého. Kdo nemá po ruce dutý kmen např. z palivového dřeva, může použít desky o síle 3 cm. Problém by mohl být s jejich šířkou. Aby se puštík totiž cítil doma alespoň trochu pohodlně, měl by mít vnitřek budky ideálně velikost 30 x 30 cm. Výška není kritická, u našich modelů se pohybuje od 50 do 60 cm. Co bychom však nikdy podceňovat neměli, tak to je rozměr vletového otvoru. Puštík je poměrně robustní sova, takže optimální průměr se jeví 12 až 14 cm.

Také nic nepokazíme, zůstane-li přední stěna z jedné třetiny zcela odkryta. Nejnáročnější fáze celého podniku je umístění budky na strom. Zádrhel spočívá v tom, že taková dřevěná krabice už něco váží a vynést ji do výšky aspoň 6 metrů a tam bezpečně ukotvit není žádná legrace. Z vlastní zkušenosti doporučuji umístění na holý kmen, ale i v hustě zavětvené koruně jehličnatých stromů je obsazení možné. Také bychom měli brát v úvahu potravní nabídku. Bohatě prostřený stůl jistě nebude uprostřed přehoustlé smrkové mladiny, ale spíš při kraji louky či pole. Kdo má ve správě bukový les nebo jen dubovou habřinu, vyhrál. Poslední věc, na kterou bych chtěl upozornit, je období časného hnízdění. Svatební křiky puštíků můžeme slyšet už v únoru a v březnu již dochází ke snůšce, takže s vyvěšením budky nelze moc otálet.

No a stane-li se, že puštíci nabídnutý příbytek obsadí, dopřejme jim především klidu. Už tak si dost užijí od drobného ptactva, které je neustále napadá. Zde bych snad ještě upozornil, že i když puštík před ptačí drobotinou zbaběle prchá, tak při ochraně svého obydlí je naopak velmi statečný. Jeho chrabrost jde tak daleko, že se neváhá postavit ani dospělému člověku prudkým náletem do obličeje a útoky na hlavu. Není divu, vždyť přece patří mezi dravce a komu čest, tomu čest. Takže zvědavost držet na uzdě a puštíčí rodinku raději nevyrušovat.

Ministerstvo zemědělství od 21. února povolilo trávit hraboše zvýšenou dávkou jedu Stutox II. vkládáním do nor. V teritoriích kriticky ohrožených sýčků obecných se ale naštěstí jed aplikovat nesmí, a to za žádných okolností. Hraboši jsou hlavní kořistí sýčků a v případě pozření přiotrávených hlodavců by těmto malým sovám bezprostředně hrozila sekundární otrava. Česká společnost ornitologická (ČSO) sice vítá kompromis nerozhazovat jed v teritoriích sýčků a sov pálených, ale dlouhodobě upozorňuje, že trávení je pouze dočasným řešením gradace hrabošů. V Česku převládá monokulturní intenzivní hospodaření s velkými lány, které hůře čelí různým aktuálním problémům, jako je sucho či degradace půdy. Pestrá krajina, která hostí ptačí i savčí predátory, by si s hlodavci poradila lépe.

Za zcela nepochopitelné potom ČSO považuje rozhodnutí vyplácet zemědělcům dotace na trávení z rozpočtu ministerstva životního prostředí (MŽP) a nikoliv ministerstva zemědělství (MZe). Až 40 milionů korun celkem chce vyplatit ministerstvo životního prostředí (MŽP) na aplikaci jedu do krajiny. „Konkrétně jde o kompenzační podporu 500 korun na hektar prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR. Jedná se o naprosto nelogický krok. Požadavky zemědělců na hubení hrabošů chápeme, ale platit trávení z peněz na ochranu přírody, je nepřijatelné. Dojde tím k paradoxní situaci. Zemědělec, který preferuje šetrné hospodaření a rozhodne se jed neaplikovat, odměnu od MŽP nedostane. Naopak odměněni budou ti konvenční zemědělci, kteří budou do krajiny sypat jed. Peníze by rozhodně neměly jít z rozpočtu MŽP, ale z MZe,“ sděluje ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.

ČSO se zemědělci dlouhodobě spolupracuje na mnoha aktivitách a společně chrání ptáky zemědělské krajiny, kteří v důsledku intenzivního zemědělství patří k nejvíce ubývajícím druhům na české i evropské úrovni. Mezi klíčové aktivity patří ochrana kriticky ohroženého sýčka, kterého v Česku zbývá posledních zhruba 100 párů a populace je kvůli tomu na hranici vyhubení. „S farmáři, v jejichž blízkosti sýčci žijí, domlouváme opatření, aby tam sýčci mohli žít, lovit i hnízdit, aniž by jim hrozilo nebezpečí. K takovým by jistě patřilo pokládání jedu na hraboše, kterými se sýčci přednostně živí. Je proto dobře, že v teritoriích sýčka, kterých už je teď tak málo, se hraboši trávit nesmí.

Velká část české populace sýčků žije na severozápadě Česka, kde je dosud množství rodinných farem a statků. „Vzhledem k riziku sekundární otravy není možné aplikovat rodenticid v oblasti výskytu a hnízdění sýčků a sov pálených, a to ani do nor. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR bude pro půdní bloky v oblasti sýčků a sov pálených poskytovat kompenzace za zničenou úrodu, a to od 2 tisíc do 20 tisíc korun na hektar podle procenta zničení úrody, bez ohledu na druh plodiny,“ vysvětluje Jarmila Jandová z odboru životního prostředí a zemědělství Ústeckého kraje, který patří k hlavním oblastem výskytu sýčků.

Ornitologové jsou potěšení, že celá řada zemědělců hospodaří šetrně a používání jedu na svých pozemcích odmítají. „Raději než aplikací drahých rodenticidů se snažíme decimovat hraboše dostatečným mechanickým a opakovaným zpracováním půdy, osevním postupem, volbou odrůd a podporou výskytu dravců v krajině. Jed neaplikujeme, protože nechceme dál ničit krajinu a její řád za cenu krátkodobého profitu. Nejsme jen zemědělci, jsme hospodáři, kterým byla pole v krajině svěřena předky a musí být zase předána potomkům,“ říká farmář Antonín Štěpanovský. Patří mezi zemědělce, na jejichž farmě žije sýček.

„Když přijdou extrémy, jako je gradace hrabošů, tak samozřejmě každý zemědělec chce bránit svou úrodu. Ale je otázka, za jakou cenu. Pokud by přišel zloděj do domu, tak taky nebudu bourat dům, aby se mu nepodařilo nic vzít. V českém zemědělství jsme svědky narušených ekosystémů. Jsem přesvědčený, že správnou cestou k rovnováze je podpora sýčka a jeho přežití, stejně jako jiných sov a dravců,“ vysvětluje farmář Antonín Štěpanovský. Ornitologové dlouhodobě upozorňují, že česká krajina, kde se ve většině hospodaří intenzivně, je náchylnější k problémům. „Jde například o větrnou erozi, extrémní sucho či gradace hlodavců. S tím vším se lépe vypořádá krajina, která je pestrá a členitá. Větrnou erozi sníží větrolamy, extrémní sucho lze řešit mokřady, zelení a dalšími krajinnými prvky. A s hraboši si poradí dravci a sovy, jejichž populace pak budou z dostatku hrabošů profitovat. Je ale potřeba je do krajiny přilákat buď přirozenými posedy v podobě stromů, vyvěšováním vhodných hnízdních budek anebo na pole dávat alespoň berličky. Těch je zatím v české krajině jen minimum,“ sděluje zemědělský specialista ČSO Václav Zámečník.

Povolení ministerstva zemědělství trávit hraboše zvýšenou dávkou jedu platí od 21. února do 21. června 2023. Za všech okolností se ale musí granule vkládat pouze do nor, nikoliv volně rozhazovat po povrchu půdy. „To vnímáme jako posun od poslední velké gradace hrabošů v roce 2019, kdy jsme povrchové rozhazování silně kritizovali kvůli tomu, že by se jedem mohli otrávit i ptáci a další necíloví živočichové, což se nakonec také stalo. Stále zastáváme názor, že jed do krajiny nepatří, ale řešení vkládat ho výhradně do hraboších nor přijímáme jako kompromisní, protože chápeme obavy zemědělců o úrodu,“ vysvětluje Vermouzek.

Martin Rexa, koordinátor zemědělské kampaně Tohle žeru z Hnutí DUHA upozorňuje, že jed je výhradně krátkodobé řešení. „Dlouhodobým a platným řešením je snažit se ozdravit českou krajinu. Ta je nyní v takovém stavu, že sama se gradaci hrabošů, ale také ani dopadům klimatické změny, nezvládne ubránit. Posílit ji lze opatřeními, jako jsou rozdělení na menší bloky a pestrost. Taková krajina by pak problémům odolávala lépe a nebude potřeba do ní sypat jedy. To je cíl, ke kterému bychom měli směřovat. Alžběta Procházková, zemědělská expertka WWF Central and Eastern Europe, poukazuje na nelogické rozhodnutí financovat aplikaci jedu do krajiny z rozpočtu ministerstva životního prostředí.

Sýček obecný je malá sova velikosti hrdličky. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako „půjď“. Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina. V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou nedaleko od pastvin, kde loví potravu - drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu. Ztráta lovišť a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé. To se pak projevuje menším počtem vyvedených mláďat. Původní dutiny ve stromech už v Česku k hnízdění prakticky nevyužívá. Sýček u nás vytvořil i několik městských populací, například v Teplicích a Ústí nad Labem. Je stálý, věrný svému hnízdišti a má relativně malé domovské okrsky. Ještě na začátku 20. století býval sýček s desítkami tisíc párů naší nejrozšířenější sovou, nyní je na pokraji vyhynutí. Za posledních 20 let se jeho počet snížil o 94 % na zhruba 100 párů. Proto byl pro sýčka obecného vyhlášen záchranný program.

Pro většinu lidí je hraboš prostě "myš", i když jde o zástupce naprosto jiné čeledi. Hraboše však poznáme na první pohled. Hraboši žijí převážně skryti v norách. Za potravu jim slouží zelené části rostlin, v našich krajích to jsou především jetele a vojtěšky. Na zahrádce spořádají téměř vše, od petrželové natě, hrachových lusků mrkve,... Obydlenou noru poznáte podle výkalů u jejího ústí a části zelených rostlin zatažených do ústí nory. O tom co dokáží "zkonzumovat" přemnožení hraboši by mohl vyprávět leckterý zahrádkář nebo zemědělec.

K přemnožení našeho hraboše polního dochází ve čtyřletých intervalech. Slovo našeho není tak úplně vpořdáku. Hraboš polní totiž obývá celou Evropu mimo Anglie, Skandinávie a části Středomoří. Vyskytuje se ale i v Přední Asii, v Malé Asii a v Iránu. Je typickým obyvatelem stepí, mezi které můžeme počítat i naše pole a louky. Proniká ale i vysoko do hor. Zjištěn byl i v Tatranském národním parku.

Je také snůškou genetických záhad. Kromě hrabošů polních je na světě dalších padesát devět druhů hrabošů a před jejich choutkami si není jistá snad žádná plodina ani plevel. Hraboši žijí po celé severní polokouli. Pouští se i do stromů. Starší stromy ohryzávají především na kmenu, mnohdy i metry nad zemí. Na polích jsou hraboši velkými škůdci. Účinnou prevencí je včas provedená podmítka s hlubokou orbou, která ničí hraboší nory. Někdy se v jejich likvidaci neobejdeme bez použití chemie.

Hraboši jsou evoluční hádankou, říká J. Andrew DeWoody, docent genetiky na oddělení lesa a přirozených zdrojů na Purdue University. Podle něj jsou hraboši neuvěřitelnou hříčkou přírody s celou řadou bizarních znaků. Rod hrabošů má 60 druhů. Všechny se vyvinuly za posledních 500 000 až 2 miliony let. Umí ale také zvládat techniku, kterou si hraboši vloží kruhovou mitochondriální DNA do svojí jaderné DNA. Většinou druhy náležející k jednomu rodu mají shodný počet chromozomů. U hrabošů to neplatí. Uvnitř rodu hrabošů kolísá počet chromozomů a to v rozmezí, které nemá obdoby. Od 17 až do 64 chromozomů. Pro představu jaké počty chromozomů se u savců vyskytují, uvedeme dva extrémy. Nejnižší počet chromozomů v tělní (tj. somatické) diploidní buňce má muntžak červený (Muntiacus muntjak). Tento druh z čeledi jelenovitých, jich má pouze 6. Zatímco například člověk jich má 46, kůň 64. Nejvyšší počet chromozomů, jaký byl zjištěn u savců, má jeden ze dvou druhů afrických nosorožců - nosorožec dvourohý (Diceros bicornis). Někdy bývá označován jako "černý". Má jich 84. Hraboši se s počtem chromozomů nemazlí, pokrývají přes 60% savčího početního spektra.

U jednoho hrabošího druhu, chromozom X (což je jeden ze dvou pohlavních chromozomů, tím druhým je chromozom Y), obsahuje 20% veškerého genomu. Samice jednoho druhu hraboše vlastní velkou část Y chromozomu. To je velmi zvláštní úkaz. Proč tomu tak je se zatím neví. U dalšího druhu zase mají samec a samice různý počet chromozomů... Zdá se, jakoby evoluce s těmito tvory experimentovala zvláště rozmařile. Pokud tuto hraboší schopnost od nich správně odkoukáme, mohlo by to přispět k rozvoji genové léčby u lidí.

Navzdory všem uvedeným genetickým odlišnostem, si jsou všichni hraboši velmi podobní. Některé druhy jsou na základě vnějších znaků nerozlišitelní. Zařadit je do správného druhu je může jen genetická analýza. Sami hraboši přitom s rozpoznáváním druhu nemají nejmenší problémy, poznávají se neomylně. Spolupracovník DeWoodyho, Deb Triant, se nyní zaměřuje na hraboší mitochondriální genom. Tedy na nepatrnou část genomu, která má kruhovitou strukturu. Jde o DNA, která je součástí organel starajících se v buňce o energii, které se nazývají mitochondrie. Tato mitochondriální DNA, která kóduje jen nepatrnou část genů, je u hrabošů v něčem velmi zvláštní. Má schopnost sama sebe vložit do jaderné DNA. Jaderný genom, jak známo, obsahuje většinu buněčné DNA a odpovídá za řízení buněčných funkcí a vývoj jedince. Tyto důležité funkce jsou soustředěny do jader buněk a tam mitochondriální DNA nemá co pohledávat. Hraboši jsou ale evidentně proti a svojí kruhovou DNA do jader vpravují. Proč ale vědce nějaké vkládání mitochondriální DNA do jaderné DNA zajímá? Je to proto, že by rádi přišli na způsob, jakým to hraboši dělají. Stejný princip by se totiž možná dal využít v genové léčbě. Jak známo, jedním z problémů, proč se genová léčba neuplatňuje rychleji v praxi je právě ten, že není jednoduché opravnou DNA dostat do jádra tak, aby byla i nadále funkční.

Tabulka: Srovnání počtu chromozomů u vybraných savců

tags: #priroda #si #s #hrabosi #poradi #sama

Oblíbené příspěvky:

• Podrobný návod: Aretace odpadu pračky
• Ledová Antarktida
• Montáž gastro drtiče odpadu
• Cena Odpadu v Krnově
• Ochrana veverky obecné