Veverka obecná: Ohrožení a ochrana

18.04.2026

Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je u nás i ve většině států Evropy chráněným druhem. Její život totiž ani zdaleka není jednoduchý a počty veverek ve volné přírodě nejsou zcela uspokojivé.

Veverky žijí všude, kde městskou krajinu oživují hájky nebo alespoň rozlehlejší parky. Dokonce se zdá, že jim městský život vyhovuje. Veverka obecná se živí smrkovými, borovými a jedlovými semeny, bobulemi, oříšky, bukvice, výhonky, houbami, někdy sežerou i hmyz nebo ptačí vejce. Přes léto si nadbytečnou potravu ukládá do zásobáren, které využívá v zimě.

Popis veverky obecné

U veverky obecné není na první pohled rozdíl mezi samcem a samičkou. Dospělý samec i samice váží 210 až 410 gramů, tělo měří 200 až 270 mm a ocas od 140 do 200 mm.

Zbarvení srsti je velmi variabilní, od sytě rezavé, přes kaštanově hnědou, tmavší hnědou až téměř černou s možnými šedavými odstíny, což je patrné především v zimě, kdy má srst většiny veverek šedavý nádech díky husté, šedé podsadě. Spodní část těla je až po spodní čelist jasně bílá, s ostře ohraničenými okraji. Byli pozorováni i albíni.

Před nástupem zimy vyrůstají veverce obecné na uších svazečky prodloužených chlupů, tzv. štětičky. Štětičky narůstají veverkám v říjnu jako součást zimní srsti. V dubnu se zbytkem srsti vylínají a po zbytek roku jsou uši holé. Veverka líná dvakrát do roka.

Čtěte také: Veverka obecná a příroda

Podle svého ocasu dostaly veverky vědecké jméno. Starořecký výraz sciurus pochází ze slov skia (stínit) a oura (ocas). V překladu název rodu těchto hlodavců tedy znamená „svým ocasem se zastiňující“.

Způsob života a rozmnožování

Veverka obecná je přizpůsobená životu na stromech, kde si staví i hnízda či obývá opuštěná hnízda dravců, dutiny stromů, případně prázdné ptačí budky. Hnízdo je kulovité, spletené z větviček, vystlané mechem, trávou, listím, lýkem, peřím, zvířecí srstí a podobným materiálem. Veverka obecná si staví hnízda zimní a letní.

Námluvy a páření se odehrávají často ještě během zimních měsíců a první vrh může mít veverčí máma již koncem ledna. Zdatná samice odchová za rok mláďata dvakrát, výjimečně až třikrát. Samice je březí 36 až 42 dní, počet mláďat je obvykle od 3 do 7, váha při narození je asi 7 až 15 gramů.

Malá veveřátka přijdou na svět slepá a holá v některém z hnízd, která jejich matka rozmísťuje ve svém teritoriu v korunách stromů. Plně osrstěny jsou mladé veverky po třech týdnech od narození a vidět začínají ve věku jednoho měsíce. Z hnízda začínají vylézat, když jim je šest týdnů. V tomto období jsou však malá veveřátka nejzranitelnější.

Ohrožení veverky obecné

Veverka obecná je ve většině států Evropy chráněným druhem. Přesto není stav veverčí populace ve volné přírodě nijak růžový. Kulturní lesy jsou málo úživné a veverčí životy také končí na silnicích pod koly automobilů. V posledních letech představují velké nebezpečí také přemnožené kočky domácí. Veverky se mohou dožít šesti až sedmi, v zajetí i deseti let.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Mezi nejvýznamnější predátory veverky obecné patří kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina), z dalších predátorů je to také liška obecná (Vulpes vulpes), rys ostrovid (Lynx lynx), vlk (Canis lupus) a vzácně i zdivočelá kočka domácí (Felis silvestris f. catus).

Vliv veverky popelavé

Tam byla v šedesátých letech minulého století vysazena severoamerická veverka popelavá (Sciurus carolinensis), která je větší a agresivnější, takže slabší veverku obecnou vytlačuje z jejích domovů. Mimo to má i odlišné potravní nároky. Okusuje kůru ze živých dospělých stromů, takže odumírají.

Veverka popelavá se stala v některých státech invazivním druhem, který postupně vytlačuje veverku obecnou. Konkuruje jí nejen potravně a teritoriálně.

Nejhorší ranou, kterou sebou tento invazní druh přinesl, je ale virus, vůči němuž je imunní, zatímco evropským veverkám způsobuje smrtelné onemocnění. Britští vědci a ochránci přírody tak hledají všechny možné způsoby, jak původní veverky ochránit. Jednou z možností je zakládání speciální záchranných stanic pro veverky.

Ochrana veverky obecné

Veverka obecná je ve většině států Evropy chráněným druhem. V České republice, kde je v současnosti prohlášena za ohrožený druh podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Čtěte také: Proč studovat latinu?

Roztomilé veverky, které se nejen v českých lesích dočkaly zasloužené ochrany, jsou aktivní po celý rok, tedy i v zimě. Na zimu si dělají zásoby, přesto ale rády využijí lidské štědrosti. V zimě veverkám pomůžete vyvěšením veverčího krmítka, do kterého nasypete vhodnou potravu. Návod na stavbu krmítka pro veverky najdete na stránkách ZS Pinky (www.veveratka.cz).

Pokud se k vám při procházce snaží malá veverka vytrvale přidružit nebo po vás dokonce leze, je něco špatně. Bez prodlení pak kontaktujte ZS Pinky a poraďte se, jak dál postupovat. V mnoha případech se jedná o zoufalého „sirotka“, umírajícího bez matky hlady. Při nálezu veverky okamžitě volejte ZS Pinky. Nepokoušejte se sami o odchov nalezené veverky. Čím je veverče menší, tím spíš mu můžete ublížit nebo ho neodbornou péčí zabít! Navíc porušujete Myslivecký zákon č. 449/2001 Sb. a zároveň v případě chráněných veverek i Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Záchranná stanice Pinky

Na záchranu malých veverek, které třeba vypadnou z hnízda, se specializuje záchranná stanice pro veverky Pinky při ZS ČSOP v Pátku u Poděbrad. Úspěšně funguje už dvanáct let a ročně tudy projde kolem 100 veverčat, což je asi polovina z celkového počtu veverčat, která nálezci odevzdají do záchranných stanic v ČR.

Uzdravené mladé veverky jsou vypouštěny ve stáří tří měsíců, neboť v tomto věku jsou na osamostatnění přirozeně geneticky připravené.