Vliv klimatických změn na přírodu a lesnictví v České republice

Aktuální studie v časopise Nature Climate Change ukazuje, že probíhající změna klimatu výrazně zvýší frekvenci velkoplošných kalamit hospodářských lesů. Proto je v budoucnu nutné očekávat rostoucí rizika pro hospodářské lesy a negativní vliv na služby, které společnosti poskytují. Autoři studie uvádějí: "Klimatické změny přinášejí lesům obrovské výzvy a lesnický sektor se tomu bude muset přizpůsobit, i když se zdá být nemožné kalamitám zcela zabránit."

Studie vědců z deseti evropských zemí analyzovala více než 1600 odborných publikací s cílem najít závislosti mezi velkoplošným poškozením lesa a klimatickými faktory. Výsledky studie jasně ukazují, že rizika spojená například se vznikem rozsáhlých požárů nebo přemnožením podkorního hmyzu se v důsledku klimatických změn zvýší. Typickým příkladem je vyšší intenzita lesních požárů v Severní Americe a Rusku. Česká republika je bohužel evidentním důkazem těchto zjištění.

Podle údajů Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, bylo v roce 2016 zpracováno 4,3 mil. m3 především smrkového dříví napadeného podkorním hmyzem. Toto množství představuje jednu čtvrtinu celkového množství dřeva, které se v ČR každý rok vytěží. Tyto neplánované těžby dřeva mají negativní dopad na celou řadu funkcí, které les naší společnosti poskytuje. Kromě trvalé produkce obnovitelné suroviny (dříví) se jedná např.

Autoři studie uvádějí: "Publikovaná analýza jasně ukazuje, že klimatické změny už v současnosti přesahují možnosti využívaných hospodářských postupů a pro lesnictví představují obrovskou výzvu. Lesnický sektor se tomu bude muset přizpůsobit, i když dynamika klimatické změny neumožňuje velkoplošným poškozením lesa zcela zabránit.“ Jednou z možností je například pěstování smíšených lesů (složených z více druhů dřevin) s využitím přírodě bližších hospodářských způsobů jako je např. přirozená obnova. Tento vývoj má i vážné ekonomické dopady v podobě potřeby utrácet stamiliony korun na obranná opatření ve státních lesích. Produkce velkého objemu kalamitního dříví zároveň redukuje jeho ceny a tím odvody ze státních lesů do státního rozpočtu. Celý proces se výrazně vymyká historickým zkušenostem a nastoluje otázky, na které se těžko hledají odpovědi.

Lesy v České republice i zbytku Evropy se musí adaptovat na klimatické změny. Příroda to však nezvládne sama, a proto je zásah odborníků nevyhnutelný. Řešením jsou smíšené lesy a možnost využívat větší paletu dřevin při obnově lesů. Společný postup veřejných institucí, vědců a lesníků je při ochraně lesů, zemědělské půdy a biodiverzity v dlouhodobém horizontu stěžejní.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Dopady klimatických změn na biodiverzitu

Nejvýraznější projevy působení proměňujícího se klimatu na biologickou rozmanitost přibližuje tabulka vpravo. Podle některých názorů mohou mít změny ve vzájemných vztazích mezi druhy významnější dopad na biotu (živou složku ekosystémů), než je tomu v případě přímých abiotických činitelů. Nicméně musíme zdůraznit, že i přes určité shodné zákonitosti, se vliv změn podnebí projevuje odlišně nejen u různých taxonů či ekologických/funkčních skupin (gild), ale i v různém prostředí a v rozdílných částech světa.

Organismy posouvají hranici areálu rozšíření vymezenou tolerancí k chladu v průměru o 19,7 km za deset let: v suchozemském prostředí postupují druhy za dekádu o 6 km, kdežto mořské druhy se za stejnou dobu přemístí o celých 72 km. Biota vykazuje ve světovém oceánu větší změny prostorové distribuce, jelikož se v něm rozkládají oblasti s výraznými změnami podnebí na větší ploše než na souši a jeho jednotlivé části se vyznačují větší vzájemnou propojeností. Aby se dostaly do upřednostňovaných podmínek prostředí, přesouvají se druhy obvykle do vyšších nadmořských výšek a blíže k pólům: jde o největší přemísťování druhů od posledního glaciálního maxima. Přesto některé druhy areál rozšíření výrazněji nemění, nebo dokonce sestupují do nižších nadmořských výšek, šíří se směrem k rovníku nebo se jejich areál rozšíření neposouvá, ale rozpadá do více částí.

V současnosti považujeme změny podnebí za třetí nejvýznamnější činitel působící na přírodu, hned po změnách ve využití souše a moře a přímém využívání organismů: jejich vliv se ale zvyšuje, již vedl k vymření (extinkci) druhů a tento trend bude pokračovat i v budoucnosti, ať už samostatně, nebo v kombinaci s jinými vnějšími činiteli. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že i když v současnosti změny podnebí nevedou k výraznému vymizení druhů, násobí negativní dopady jiných vnějších činitelů, jako je rozpad, ničení a ztráta přírodního prostředí nebo nadměrné využívání fauny a flóry.

Určitým taxonům a ekologickým/funkčním skupinám (gildám) mohou změny podnebí prospět tím, že jim dokážou poskytnout více zdrojů pro individuální růst, rozmnožování a rozšiřování. Část odborníků proto tvrdí, že jestliže druhy, kterým změny podnebí svědčí, začnou pronikat na nová stanoviště, může na takových plochách dojít ke zvýšení druhové bohatosti, tedy počtu druhů. Nicméně i při poměrně malých změnách teploty může do poloviny 21. století druhová bohatost rostlin a živočichů klesat.

Názory na to, kolik přesně druhů již ohrožují a budou ohrožovat změny podnebí a u kolika z nich povedou k extinkci, se hned z několika důvodů liší. Matematické modely naznačují, že již v současnosti změny podnebí dopadají na 47 % ohrožených suchozemských nelétajících druhů savců: v případě ptáků jde o 23,4 %. Metaanalýza 131 uveřejněných studií předvídajících působení změn podnebí na vymírání druhů došla k závěru, že s rostoucí průměrnou teplotou prostředí se zvyšuje nebezpečí jejich vymizení. Hodnocením charakteristik 16 857 druhů dospěli vědci k závěru, že 24-50 % druhů ptáků, 22-42 % druhů obojživelníků a 15-32 % druhů korálů bude velmi zranitelných při zvýšení průměrné teploty o přibližně 2 0C ve srovnání s obdobím před začátkem průmyslového rozvoje. Při nárůstu průměrné teploty ve srovnání s předindustriální dobou o 1,5 0C přijde o více než polovinu svého klimaticky vymezeného areálu rozšíření 8 % druhů rostlin, 6 % druhů hmyzu a 4 % druhů obratlovců, kdežto jestliže se zmiňovaná veličina vyšplhá o 2 0C, bude negativně ovlivněno už 16 % rostlinných, 18 % hmyzích a 8 obratlovčích druhů.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Změny ve společenstvech, resp. ekosystémech a biomech, vyvolané proměnlivostí klimatu, se projevují prostřednictvím jejich druhové bohatosti a početnosti příslušných taxonů. Zdá se, že v rostlinných společenstvech nejdříve poklesne početnost určitých taxonů, aniž by došlo ke změně v počtu druhů. Mezi taxony, na které probíhající a očekávané změny podnebí dopadají nejvíce, patří horské druhy planě rostoucích rostlin. Do roku 2070 by mohla pětina až polovina cévnatých rostlin, vyskytujících se dnes v evropských horách, přijít až o 80 % pro ně vhodného prostředí.

Předpokládáme, že do konce 21. století i při nárůstu průměrné teploty o <2 0C ve srovnání s předindustriálním obdobím zmizí ze souše 2-47 % přirozené vegetace, přičemž nejvíce se tento proces projeví v tundře, tropických lesích a vlhčích savanách. Situaci může ještě zhoršovat zvýšená úmrtnost stromů a častější výskyt období sucha a vln veder. Otázka, jestli budou suchozemské ekosystémy schopné i nadále odstraňovat z ovzduší 20-25 % člověkem způsobených emisí CO2, jako je tomu dnes, představuje ve výzkumu klimatu jednu z největších neurčitostí.

Adaptace a budoucnost

Problematika probíhajících a očekávaných změn podnebí prostupuje našimi životy do té míry, že jsme si zvykli na ně svádět všelicos. Jaký můžeme očekávat další vývoj, když nás zajímá vliv změn podnebí na biologické systémy? I když ani v tomto případě nemůžeme přehlížet nemalou míru nejistoty zcela zákonitě doprovázející obdobné úvahy, některé projekce svádějí k domněnce, že se změny podnebí stanou do konce 21. století hlavní příčinou úbytku druhů. Příroda pochopitelně na uvedený tlak reaguje. Klimatická nika se u rostlin a živočichů vyvíjí a bude vyvíjet 10 000x rychleji než v minulosti. Organismy se snaží na změny klimatu odpovídat přizpůsobeními (adaptacemi), ať už fenotypovou plasticitou, tedy schopností genotypu (kompletní genetické informace určitého jedince, tj. souboru všech genů daného organismu) produkovat na základě rozdílného působení podmínek prostředí různé fenotypy (soubory všech pozorovatelných vlastností a znaků živého organismu), změnami genotypu nebo jejich kombinací. Přesto se nezdá, že uvedené reakce bioty vždy stačí držet krok s rychlostí a rozsahem klimatických změn.

Není žádným tajemstvím, že vliv pozměňujícího se podnebí na biodiverzitu se projevuje i na kvalitě lidského života, zejména prostřednictvím dopadu na zdraví obyvatelstva a na zemědělství, lesnictví a rybolov.

Změna klimatu v České republice

Změna klimatu je jedním z největších globálních problémů, který ovlivňuje nejen počasí, ale i ekosystémy a krajinu, ve které žijeme. Změna klimatu je dlouhodobý proces, který se projevuje zvyšováním průměrné globální teploty, změnami v vzorcích srážek, táním ledovců a nárůstem extrémních povětrnostních jevů, jako jsou bouře, sucha a povodně.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

• Vyšší teploty: Teploty v ČR se v posledních desetiletích zvyšují a očekává se, že tento trend bude pokračovat. Zvyšující se teploty mají přímý vliv na zemědělství, lesnictví i přírodní biotopy.
• Sucha a nedostatek vody: Změna klimatu znamená i častější sucha, která mají devastující vliv na zemědělství, krajinné ekosystémy a vodní zdroje.

Změna klimatu má konkrétní dopad na ekosystémy České republiky.

• Pohyb rostlinných a živočišných druhů: S rostoucími teplotami se některé druhy rostlin a živočichů stěhují na sever nebo do vyšších nadmořských výšek.
• Změny ve vodních ekosystémech: Vysychání řek a potoků v důsledku častějších such a nižších srážek vede k ohrožení vodních ekosystémů.
• Ztráta biodiverzity: Změny klimatu vedou ke ztrátě biodiverzity, protože mnoho druhů nedokáže rychle reagovat na změny v prostředí.

V zemědělství a lesnictví je potřeba přejít na udržitelné praktiky, které minimalizují negativní dopady na krajinu. Změna klimatu je nevyhnutelná, ale stále máme šanci zmírnit její negativní dopady na naši krajinu a přírodu.

Role lesů v tvorbě klimatu

Jednou z nejdůležitějších funkcí lesů je jejich úloha při tvorbě klimatu. Lesy mají vysokou schopnost vyrovnávat teploty (snižovat i zvyšovat) ve svém okolí, a to v závislosti na meteorologických podmínkách, dostupnosti vody a zdravotním stavu. Jejich chladicí účinek se projevuje zejména v teplých bezoblačných dnech. Vertikální patrovitost lesních porostů způsobuje inverzi teploty a umožňuje udržovat vlhkost.

Výsledky vědců ukazují, že naše krajina se postupně ohřívá, klesá výpar z lesů, luk a pastvin a stoupá jejich teplota. Především drobné lesní celky s rozlohou desítek hektarů nemohou udržet vlastní klima ve vysychající krajině. Jsou náchylné na působení abiotických i biotických činitelů, jejichž následkem se, v porovnání s nelesní vegetací či plodinami, výrazně mění jejich energetická bilance, a tím i klimatizační funkce.

Evapotranspirace

Zásadním mechanismem chladicí funkce vegetace je evapotranspirace. Evapotranspirace (ET) je celkový výpar ze zemského povrchu do atmosféry, který se vztahuje k určitému území. Skládá se z fyzikálního výparu (evaporace) a fyziologického (transpirace). Evaporace zahrnuje pohyb vody do vzduchu z půdy, vodních ploch a dešťovou vodu zachycenou na vegetaci (intercepce srážek). Transpirace je výpar vody vegetací zejména listy. Transpirací (výdejem vody) rostlina přeměňuje desítky procent sluneční energie, vyrovnává tak teploty a ochlazuje prostředí. Voda a rostliny jsou hlavními regulátory toku sluneční energie. Snížení evapotranspirace především v důsledku odlesnění, zhoršení zdravotního stavu porostů, odvodnění, zástavby území či obecně zbavení krajiny trvalé vegetace vede k poklesu výparu, růstu povrchové teploty i ohřívání přízemní atmosféry.

Zdravé lesní porosty spotřebují velkou část dopadajícího slunečního záření pro výpar vody v procesu evapotranspirace. Tím se snižuje oteplování povrchu a přilehlé vrstvy atmosféry. Rozdíl teploty povrchu a teploty vzduchu může být použit jako indikátor stavu vegetace, tzn. i lesních porostů. Povrchová teplota je i za slunného počasí buď stejná, či o několik stupňů nižší. Mokřady, zdravé lesní porosty, olšiny, vrbiny, apod. za horkého letního dne vykazují povrchovou teplotu o 1-3 °C nižší, než je teplota vzduchu (v poledních hodinách), v odpoledních hodinách tento rozdíl může nabývat i 5 °C.

Vliv kůrovcové kalamity

Rozsáhlý rozpad lesních porostů v důsledku kůrovcové kalamity inspiroval vědce k výzkumu a zhodnocení změny klimatizační funkce lesních porostů a zemědělské krajiny. Chladicí schopnost lesních porostů vědci hodnotili pomocí rozdílu povrchové teploty a teploty vzduchu nad daným porostem. Zvláštní pozornost věnovali vlivu rozsáhlého úhynu smrkových porostů po gradaci lýkožrouta smrkového na distribuci sluneční energie a teploty.

Hodnocení chladicí schopnosti lesních porostů je založeno na rozdílu povrchové teploty porostu a teplotě vzduchu. V případě dostatku vody v porostu a jeho dobrého zdravotního stavu je povrchová teplota o 1-2 °C nižší než teplota vzduchu (rok 1990), v případě nedostatku vody se tento rozdíl zvyšuje (povrchová teplota je vyšší než teplota vzduchu), jako např. Zhoršování chladicí schopnosti porostů se v roce 2019 projevilo především ve východní, jižní a střední části zájmového území, kde zároveň došlo k rozsáhlé těžbě. Zhoršení chladicí schopnosti lesů a jejich zdravotního stavu je propojené s přehříváním okolní zemědělské krajiny. Zelená vegetace dokáže ochladit okolní krajinu alespoň o 2-4 °C. Teplota na pasekách bez vegetačního pokryvu dosahuje v horkých letních dnech 40-50 °C. Vysoká povrchová teplota je příčinou rychlejšího odvodnění a vysoušení, zrychlených mineralizačních procesů v půdě. Na těchto plochách jsou také vysoké denní teplotní amplitudy (výkyvy). Vysazované semenáčky jsou vystaveny teplotám, kterým nejsou schopny čelit a usychají.

Přehřáté a odvodněné zemědělské oblasti jižní Moravy, které sousedí s Dačickem, mohou mít za horkých letních dnů povrchovou teplotu 40 °C (i více). Od přehřáté plochy se ohřívá vzduch a stoupá vzhůru. Ohřáté plochy „nasávají“ vzduch z okolních vlhčích ploch, tedy ze sousedního lesa.

Možnosti řešení

Jednou z možností je třeba agrolesnictví, tedy využívání půdy pro stromy a zároveň pastvu či pěstování plodin. Více se také mluví o platbách za takzvané ekosystémové služby. Tedy i za další funkce lesa než jen za produkci dřeva. Například finský program METSO je nastavený tak, že vláda vlastníkům lesa umožňuje, že si ho od nich na deset či dvacet let pronajme, nebo ho od nich odkoupí s tím, že se vše ponechá přírodě. Příroda tak má čas se vzpamatovat, les plní ekosystémové funkce, netěží se v něm a vláda za to vlastníkovi platí dostatečnou kompenzaci.

Hodně bude záležet na státu. Klima ani lesy zatím nejsou tématy voleb. Bude taky potřeba spousta legislativních změn. A změnit dotační programy, aby podporovaly hospodaření blízké přírodě. Na peníze slyší každý. Ale musí se to udělat dobře - žádné plošné rozdávání ze státní kasy. Dnes ještě stále nikdo moc neřeší, jak s dotací naložíte, jak hospodaříte, třeba na poli. Pomalu se to u nás mění, jen zatím hodně pomalu. Know-how ale máme. Spíš jde o to mít vůli věci měnit.

Další problém pak představuje zvěř. Smrk jí moc nechutná, ale jiné stromy ano, a snadno vám zlikviduje celou oplocenku, kde jste pracně něco vysázeli. Jako vlastník lesa potom potřebujete peníze na nové sazenice. Dokud ale nedojde ke snížení stavů spárkaté zvěře, která je u nás značně přemnožená, bude se situace opakovat. Čili je to o systémových změnách, například revizi mysliveckého zákona.

Vlci jsou dobrou ukázkou toho, že když dáme přírodě šanci, tak si poradí. V Evropě je v posledních několika desítkách let zaznamenán návrat velkých savců, nejen šelem. Vlastně k tomu došlo jenom tím, že se regulatorně stanovilo, že se tyto druhy zvířat budou chránit. Přírodě pak stačilo pár desítek let.

Bez lesů nejsme schopni na této planetě přežít. Jsou důležité pro krajinu, a jakmile zmizí, půda eroduje a dochází k její degeneraci. Nedá se příliš nějak jinak využít. V Česku je například zhruba 53 % půdy ohroženo vodní erozí. Z velké části je to způsobeno hospodařením, ale i odlesňování tomu přispívá. To, že les zadrží srážky, neznamená jen, že je v krajině více vody. Brzdí i záplavy. Podobných dopadů je mnoho.

Na klimatické změny je lepší se adaptovat než se jim snažit poručit. Mnohem důležitější je rozmanitost. Nejúčinnějším způsobem zvyšování odolnosti je lesy rozrůzňovat. Druhově, věkově i ve stylu hospodaření. Je potřeba vytvářet lesy s rozmanitými druhy stromů a hospodařit na nich různým způsobem a různě intenzivně. A některé lesy úplně nechat být, což se pochopitelně týká národních parků. To všechno s cílem, aby se budoucí změny dotkly jen části takto vytvořené mozaiky a eventuální průšvih nebyl tak dalekosáhlý.

Klimatická změna a její důsledky dopadly na lesy, které byly obhospodařovány velkoplošně a takzvaně schematicky. Unifikované postupy vytvořily unifikované hospodářské lesy. Naše lesnictví bylo nastaveno na situaci takzvané malé doby ledové. Čili na daleko chladnější a vlhčí klimatické podmínky 18. a 19. století, kdy se systém hospodaření v našich lesích utvářel. Tehdy bylo dokonce nutné velkou část lesní půdy odvodňovat, což je z dnešního pohledu těžko uvěřitelné. Zrovna smrk se v takových podmínkách dobře osvědčil.

Závěr

Změny klimatu představují komplexní výzvu pro přírodu a lesnictví v České republice. Adaptace na tyto změny vyžaduje integrovaný přístup, který zahrnuje udržitelné hospodaření, podporu biodiverzity a aktivní ochranu lesních ekosystémů. Společným úsilím veřejných institucí, vědců, lesníků a společnosti můžeme minimalizovat negativní dopady klimatických změn a zajistit udržitelnou budoucnost pro naši krajinu.

tags: #příroda #a #lesnictví #vliv #podnebí #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Hlasový projev bažantů
• Udržitelný životní styl: Kompostování
• Zpřísnění emisních limitů NOx
• Impregnace na ekologickou kůži - recenze
• Vyroba Palenek ze Suseneho Ovoce