Smetanovy sady v Jeseníku: Historie a příroda

Týden strávený v Jeseníku a jeho okolí se stal jedním z nejsilnějších zážitků. Řeč bude hlavně o holdu, jaký město složilo V. Priessnitzovi, o jeho pomníku, mohutném to díle ve Smetanových sadech. A o nich také budou - až symbolicky - naše poslední řádky z jesenické série. Naše smutné loučení s krásným městem a životodárnou přírodou kolem. I když si neodpustíme - jak už to ani jinak neumíme - také pár postřehů navíc.

Město Jeseník leží v oblasti České vysočiny a nachází se na rozhraní Rychlebských hor, Hrubého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny. Sousedí s obcemi Česká Ves, Mikulovice, Lipová-lázně, Bělá pod Pradědem a Zlatá Hora.

Dnešní městský park Smetanovy sady má svou historii. Předně to nebyl na počátku jeden rozlehlý areál, ale tvořily ho dvě oddělené části. Významnější byla Josefova zahrada, nacházející se v dolní části, od pravého břehu říčky Bělé k počátku stoupání do svahu. Až při vzniku dnešního parku byla k Josefově zahradě připojena stráň ve svahu pod Křížovým vrchem.

Spodní část dostala později jméno Raymannův park a tvořila relativně rovinnou část. S městem park byl spojen lávkou. Park založil v roce 1872 vlastník pozemku, továrník, majitel místní textilky a také starostaJeseníku - tehdy ještě Frývaldova, Josef Raymann (1770 - 1844). V Jeseníku té doby propukl hladomor a pan továrník dal - ve snaze tlumit následky dramatické situace města - budovat budoucí park. Vyklidit ho, vyrovnat a osadit stromy, a to i cizokrajnými. A tak potřebným a nejbědnějším poskytl možnost výdělku při veřejných pracích. V té době na pravém břehu Bělé vznikla i alej buků. Místní ji - snad po vzoru pražské Hladové zdi - nazývali Alej nářků.

Ve svahu se začaly v 1. pol. 19. století u pramenů objevovat také první zdobné pomníky. První to důvod k procházkám místních i hostů lázní. Park se stal opravdovým parkem. Pohyblivější putovali ale ještě výš, až na Křížový vrch. Budoucí městský park tak začaly protkávat chodníky a chodníčky, vzniklé vesměs přičiněním nadšenců a vděčných hostů.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

V roce 1848 došlo k zalesnění svahu pod Křížovým vrchem a dostal název Městský les. Tenhle svah je ale také zásobárna vody. Proto v roce 1850 byl odtud veden do města 1. Městský vodovod. Stavbu inicioval a mecenášsky financoval jistý baron Wesselény, takže stavba pak z vděčnosti nesla jeho jméno.

V roce 1883 začal v Jeseníku působit Okrašlovací spolek, systematicky se věnující veřejnému prostoru města a jeho okolí. Jejich úpravy zvelebily i park, jenž byl sice dál formálně majetkem rodiny Raynmannů, ale jinak už byl plně veřejným parkem. V roce 1888 město hlavně smrčím dalo zalesnit svah Zlatého Chlumu. V roce 1893 měl už městský park zhruba dnešní rozsah. Městská rada na popud Okrašlovacího spolku a za podpory Aloise Regenharta rozhodla o další podobě městského parku. Rok 1897 přinesl městu nový vodovod z téhož vodního zdroje, jenž dostal jméno - Vodovod císaře Franze Josefa. V roce 1899 se otevřela rozhledna na Zlatém Chlumu.

Rok 1903 mohl být pro Městský les a park likvidační. Město rozhodlo, že ho promění v těžební lesní plochu. Obrátilo se proto až na vrchního lesního radu Theodora Micklitze do Vídně. Shodou okolností šlo ale o rodáka z Frývaldova, jenž požadavek zamítl a park označil za nezbytnou součást lázní. V roce 1909 byl v parku odhalen pomník V. Priessnitze a park obohatily i další pomníky významným osobnostem. Patřila k nim také tzv. Goethova lavice, dílo prof. Rok 1945 však znamenal konec Goethovy lavice. Až v roce 1971 došlo konečně k rekonstrukci cest a probírce dřevin. Jenže cesty nahradily nevhodné chodníky a pokryl je asfalt. Až v letech 1987 až 1995 byla regenerace Smetanových sadů úspěšnější a důkladnější. Hybatelem všeho byla celou dobu ing. Damcová.

Po roce 1989 prodělal místní tenisový klub typické peripetie, takže nová historie místního tenisového klubu se ve Smetanových sadech datuje od roku 2018. Pod heslem „Park žije!“ vznikla aktivita kolem spolu Sudetikus, připomínající autorům tohoto článku dávné akce Z a brigády. Město do toho jde. Například odvozem suti či rekonstrukcí toalet, k provozu nezbytných. A dokládají to i slova starostky Jeseníku Mgr. Bc.

Iniciátory pomníku V. Priessnitze byli místní, kteří jím chtěli uctít význam světově proslulého rodáka. Měl vzniknout v roce 1899, v roce připomenutí Priessnitzova 100. výročí narození. V předstihu už v roce 1889 byl schválen návrh na postavení. Lhůta pro vznik pomníku původně činila 10 let. Soutěž se uskutečnila až v roce 1902. Přinesla víc návrhů, z nichž odborná komise vyhodnotila návrh vídeňského akademika Josefa Obetha (1874 - 1961) z Terezína u Mikulovic. Na dokončení, jež se konalo v autorově vídeňském ateliéru, zadavatelé tedy čekali až do roku 1909, tedy 7 let.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Dominantou pomníku je otec zakladatel, v nadživotní velikosti - jehož výška činí 2,85 metrů. Celý pomník je vlastně sousoší 10 metrů široké, 5 metrů vysoké a 6 metrů hluboké. Po pravici ústřední postavy, V. Priessnitze, při pohledu zpředu tedy vlevo, jsou instalovány postavy choré, se zraněnou srnou. Po jeho levici, tedy vpravo z našeho pohledu, naopak uzdravení a plni energie, nabité léčbou páně doktora. Do stěny u léčitelových nohou, za jeho pravou nohu je situována další chorá postava, muž, jemuž žena dává pít z pramene místní léčivé vody.

V Jeseníku mohou turisté obdivovat několik církevních památek z různých období. Za zmínku stojí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s budovou „Biskupství ostravské - opavské děkanství Jeseník“, kostel Českobratrské církve evangelické nebo kostel sv. Jiří. Častým výletním cílem je Vodní tvrz, v níž sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka.

Priessnitzovy lázně proslavil Vincenz Priessnitz, po jehož vzoru vznikly vodoléčebné ústavy po celé Evropě. Po jeho smrti pokračoval v jeho práci doktor Josef Schindler. Na základě dochovaných archivních materiálů se v lázních aplikuje Priessnitzova metoda, která zlepšuje prokrvení dolních končetin, hlavy, krku i horní poloviny těla.

Nejvýznamnější jesenický park, Smetanovy sady, čelí řadě nedostatků, které brání jeho plnohodnotnému využití. „Kvalitní obnovou Smetanových sadů by mohlo vzniknout nejen místo příjemné pro místní, ale i výjimečná realizace v rámci ČR. Je třeba se zabývat prostorovými vztahy v území a celkovou návazností řešeného území na urbanismus města. Současný stav sadů zachovává většinu původních vedení stezek a promenád.

„Zásadním problémem parku je jeho nedostatečné napojení na centrum města pouze prostřednictvím dvou lávek. Odcloněn je silnicí první třídy, vstupy navazují většinou na nefungující veřejný prostor. V roce 2019 si město nechalo zpracovat jejich územní studii veřejného prostranství. O dva roky později vznikla pracovní skupina, jejímž cílem bylo společné řešení budoucích kroků směřujících k obnově parku.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Pokud byste si chtěli prohlédnout kapli Sv. Anny, můžete si půjčit klíče právě v restauraci. Dříve toto místo nebylo zarostlé stromy a již v 17. století zde stávala na tzv. Kravské louce dřevěná kaplička až do 19. století. Na Křížový vrch se dostane po 2 trasách z Jeseníku. První trasa vede modrou značkou od autobusového nádraží přes Smetanovy sady, okolo známých pomníků postavených na počest nejslavnějšího slezského rodáka Vincence Priessnitze.

Smetanovy sady představují hodnotný exemplář parkové architektury minulého století. V září 2021 vznikla pracovní skupina pro "Smetanovy sady", kterou tvoří zástupci vedení města, zainteresovaní pracovníci Městského úřadu Jeseník, městský architekt a externí odborníci. Cílem této skupiny je společné řešení budoucích kroků směřujících k obnově parku. Na základě doporučení této skupiny, komise pro rozvoj města a investičního výboru přistoupilo vedení města k zahájení kroků k uspořádání architektonické soutěže, která měla upgradovat Smetanovy sady na park srovnatelný s nejlepšími realizacemi parků v ČR po stránce zahradně-krajinářské i po stránce vybavení a atraktivity pro návštěvníky.

V jejich spodní části se až do poloviny 19.století nacházelo rozsáhlé území „nikoho“, zavezené sutí a zarostlé křovinami a rumištní vegetací. Poté ale nastoupil do funkce frývaldovské starosty továrník a zakladatel významné textilky Josef Raymann a ten se tady rozhodl založit městský park. Suť nechal odvézt pryč, rozčepýřený terén zarovnat a osázet množstvím exotických dřevin. Tak vznikla i buková alej nad řekou Bělou a byla pojmenována Alejí nářků. Později - od roku 1883, se ke slovu dostal i místní okrašlovací spolek a ten v parku zbudoval lavičky a přičinil se o výsadbu četných ozdobných keřů.

Dominantním prvkem této horní části se stal Priessnitzův pomník od Josefa Obetha. Kvůli stému výročí od narození Vincenze Priessnitze (1799 - 1851) se začal budovat s desetiletým předstihem. Rozměry secesního sousoší jsou opravdu působivé: je široké okolo 10 metrů, jeho hloubka činí 6 m a výška hlavní postavy dosahuje bezmála tří metrů! Dílo přišlo asi na 40 tisíc korun a spotřebovalo se naň více jak 50 metrů krychlových kamene. V parku samozřejmě nechybí ani ukázka typického zdejšího pramene, jako třeba ten Neuburský, nacházející se v dolní části parku. Byl zbudován již před první pol.19.století a nejprve krášlil hlavní frývaldovský rynek. Na Neuburský pramen byl přejmenován teprve na 1.máje 2010.

Pokud si pročteme jeho historii, zjistíme, že původně se o žádný pramen v pravém slova smyslu ani nejednal. Spíše by se dal označit za kašnu, nebo něco v dnešním slova smyslu jako pítko. Původní pomník byl vystavěn ve 40. letech 19. století před radnicí na dnešním Masarykově náměstí. Pomník z mramorových desek se přestěhoval v r.

Smetanovy sady na úpatí Zlatého Chlumu v Jeseníku již více než sto let zdobí sousoší Vincence Priessnitze, lidového léčitele a zakladatele zdejších lázní.

tags: #smetanovy #sady #jesenik #historie #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Zkušenosti s bezdotykovým košem
• Velitelské Stanoviště K-116: Prokopské údolí
• Kontrolka žhavení u 1.9 TDI
• Aukce OZE v Polsku a ČR
• Implementace ISO 14001