Smetanovy Sady v Olomouci: Historie a Přírodní Krása

Olomoucké parky patří k historickým a kulturním klenotům města. Dnes se Olomouc pyšní třemi parky o rozloze více než 47 hektarů. Jsou to Smetanovy, Čechovy a Bezručovy sady. Olomoucké parky jsou dodnes vyhledávanou oázou klidu i aktivního odpočinku.

Historie Smetanových Sadů

První olomoucký parkový prostor, Rudolfova alej, o jehož založení se postaral olomoucký arcibiskup, se stala oblíbeným místem vycházek Olomoučanů už ve 20. letech 19. století. Smetanovy sady byly založeny roku 1820 osázením pevnostní plochy na západním obvodu města - předpolí mezi Terezskou a Kateřinskou branou - stromovím.

V roce 1832 převzalo park, nalézající se původně na vojenských pozemcích, do správy město, a položilo tak základ městských veřejných sadů. „Smetanovy sady vznikly na kostře Rudolfovy aleje, od níž se odvíjely. Ta byla vysázena roku 1820. Významným propagátorem této akce byl olomoucký arcibiskup Rudolf Jan Habsburský. Ten si za přízně tehdejších občanů Olomouce vynutil na správcích pevnosti umožnění výsadby v těchto prostorách, které do té doby musely být přehledné, a žádné porosty na nich proto nebyly,“ říká vedoucí zahradnického úseku Výstaviště Flora Olomouc Zdeněk Šup. Rudolfova alej vznikla jako promenáda a během 20. a 30. let 19. století si mezi Olomoučany získala značnou oblibu.

Obnova a současná podoba

Už ve 2. polovině roku 1866 však město hlavní alej - podle projektu arch. Maxe Machánka - opět obnovilo vysázením 710 m dlouhé aleje s kaštany a lípami. Dodnes výrazný architektonický útvar a symbol olomouckých parků dostal svou současnou podobu v roce 1919 přiřezáním líp a kaštanů do vysokých rovných stěn.

Za návštěvu stojí sbírkové skleníky, palmový, kaktusový, tropický a subtropický, kde je shromážděna ojedinělá kolekce rostlin a stromů. Dnešní výstavní pavilony o celkové výstavní ploše 4.395 m² vyrostly v areálu Smetanových sadů v 60 a 70. letech 20. století.

Čtěte také: Příroda v Smetanových sadech

Sochařská Výzdoba a Památníky

Park má také zajímavou sochařskou výzdobu. V roce 1925 zde byla odhalena socha Bedřicha Smetany, podle něhož dostaly sady své nynější jméno. Řadu děl zde zanechal také Julius Pelikán, žák jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů J. V. Myslbeka - kromě vstupního portálu do palmového skleníku je to zejména pomník botanika a ředitele české reálky v Olomouci Františka Polívky.

Nejen návštěvníci olomoucké Flory si mohou ve Smetanových sadech prohlédnout kromě květin také novou sochu krále Ječmínka. Krále Ječmínka zobrazil sochař Julius Pelikán jako malého chlapce sedícího v obilí a v rukou držícího snop.

Přírodní Zajímavosti

Vedle běžných, především listnatých dřevin, jsou ve Smetanových sadech soustředěny i mnohé dendrologické zajímavosti - tisovec opadavý původem z bažin Floridy, rostoucí na břehu jezírka, opadavý jehličnan metasekvoje čínská, rostoucí ve skupině uprostřed magnóliové zahrady. Mezi další zajímavosti Smetanových sadů patří vývojově jeden z nejstarších druhů na světě - jinan dvoulaločný (Gingko biloba). Hnědými, až 40 cm dlouhými lusky je nápadný mohutný severoamerický dřezovec trojtrnný, koncem jara pak rozkvétá velkými zelenooranžovými květy liliovník tulipánokvětý. K vzácným dřevinám se řadí také korkovník amurský a borovice himalajská s jemnými svazečky jehlic.

Magnóliová zahrada je odpočinkovým prostorem v sousedství pineta, který na jaře poskytuje okouzlující pohled na záplavu bílých a růžových květů, z nichž některé dosahují velikosti až 20 cm.

Architektonické Památky

Nejvýznamnější architektonickou památkou parku je bezesporu budova restaurace, která byla postavena jako lázeňský pavilon. Altán z březových dřev, postavený v roce 1869 v horní části parku, v blízkosti vchodu do areálu od bývalého autobusového nádraží, vydržel až do 60. let 20. století, kdy byl odstraněn. V roce 1879 byl uprostřed dnešních Smetanových sadů vybudován novorenezační objekt s velkou fontánou s vodotryskem. Dnešní restauraci se dříve říkávalo "lázeňský pavilon", či "lázeňská dvorana", nebo také "Wilhelmshalle" (Vilémova síň) na památku olomouckého dómského probošta Viléma Schneeburga, z jehož nadace byl dlouhá léta provoz městského parku podporován. Současně s její stavbou vznikl severně od ní dodnes existující dlouhý skleník železné konstrukce. V roce 1886 byl do sousedství lázeňské budovy přenesen velký skleník dřevěné konstrukce - oranžérium - z parku v nedaleké Velké Bystřici.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Výstaviště Flora Olomouc

Už od roku 1958 sloužily olomoucké Smetanovy sady jako místo výstav okrasného zahradnictví. Pro šestou celostátní výstavu v roce 1965 navrhli architekti Hynek a Hradil spolu se statikem Knajblem vyhlídkový visutý chodník, bez kterého už si dnes nedokážeme prostor mezi Smetanovými a Čechovými sady představit. Braunerův pavilon A na mostní promenádu navazuje. A to terasou v prvním patře vstupního traktu. Tu dotváří restaurační pavilón s prolamovanou skořepinovou střechou nad administrativním křídlem. Hala o rozměrech 59 x 33 x 9 metrů v současné době slouží převážně k výstavám okrasných rostlin, je lapidárně proskleným hranolem, otevřeným do okolního parku, její výraz je soustředěn v konstrukci střechy. Šest konkávních laminátových polí nese na sobě trubková konstrukce. Na železobetonových pilířích pak spočívá rampa, která halu obchází zevnitř. Inspirační zdroje Braunerovy stavby můžeme vidět například v ocelových strukturách Egona Eiermanna, ale také v hřibovitých sloupech Pietra Luigiho Nerviho. Nosné sloupy celé budovy se záměrně podobají stromům. Konkrétně má jít o stromy tropického deštného pralesa.

Ostatní Olomoucké Parky

Komplex městských parků doplnily později Čechovy a Bezručovy sady. Všechny olomoucké historické parky vznikly na předpolí opevnění bastionové pevnosti, která zde byla budovaná v 16. až 19. století. Nejstarším a největším parkem jsou Smetanovy sady, které v současnosti zabírají plochu asi 20 hektarů. Potom jsou to Bezručovy sady s rozlohou 12 hektarů a Čechovy sady, které zaplňují plochu 8 hektarů.

• Čechovy sady: Čechovy sady, které nesou svůj nynější název od roku 1918, jsou parkem, určeným především k odpočinku. Součástí parku je Památník osvobození Olomouce sovětskou armádou odhalený v roce 1945, socha Boženy Němcové profesora V. Navrátila a pomník věnovaný významnému olomouckému grafikovi Karlu Wellnerovi od sochaře Karla Lenharta. K architektonickým zajímavostem parku patří i pevnostní tzv.
• Bezručovy sady: Park Bezručovy sady vznikl na přelomu století (1898), kdy zde bylo započato s prvními sadovnickými úpravami. Při tvorbě i rekonstrukci sadů dokázali jejich tvůrci velmi dobře využít zdejších krajinných scenérií - skal, městských hradeb a ramene řeky Moravy - Mlýnského potoka, který tvoří předěl mezi sady a ohrazenou částí botanické zahrady. Architektonickou součástí Bezručových sadů je Jihoslovanské mauzoleum z roku 1926, společná hrobka s pozůstatky jihoslovanských vojáků, kteří během I. světové války zemřeli na území Moravy a Slezska.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

tags: #smetanovy #sady #Olomouc #historie #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Cena rekonstrukce koupelny
• Kritéria pro ekologické čisticí prostředky
• Princip lambda sondy
• Studie o Změně Klimatu v ČR
• Povinnosti v podnikové ekologii