Příroda v Africe

Afrika je třetí největší po Asii a Americe s celkovou rozlohou přes 30 500 000 km˛, což představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi. Rozkládá se jižně i severně od rovníku z většiny na východní polokouli. Z větší části je obklopena oceány, na východě a na západě Atlantickým oceánem. Na severu se nachází Středozemní moře, které odděluje Afriku od Evropy. Velkou část Afriky tvoří pouště (Sahara, Kalahari), a savany.

Afrika je přezdívaná jako černý kontinent vzhledem ke složení obyvatelstva, kterého zde žije více než miliardu obyvatel (2009), což je 15% celkové populace Země, kteří žijí v 54 státech. Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra („země Aferů“).

Afrika je druhý největší kontinent. Jeho převážná část leží na východní polokouli. Její pozoruhodně pravidelný obrys ohraničuje plochu o rozloze 30 319 069 km˛. Afrika má málo ostrovů (největší Madagaskar) a poloostrovů (největší Somálský poloostrov). Africké břehy omývá Středozemní moře a Atlantský oceán, mnoho moří např. Rudé moře.

Afrika převážně leží na africké litosférické desce a menší východní část na somálské litosférické desce. Povrch obou desek se výrazně liší, na africké desce jsou převážně tabule obklopené pánvemi a na pohyblivější somálské desce je povrch hornatý s množstvím sopek (s nejvyšším horským masívem sopkou Kilimandžáro). Třetina povrchu Afriky jsou bezodtokové pánve. Nejdelší řeka je Nil, ale nejvodnatější a zároveň druhá nejdelší řeka je Kongo. Další velké řeky jsou Niger a Zambezi. Jsou zde i velká jezera, např. Viktoriino jezero (řeka Ukerewe) a již zmíněné Tanganika, Malawi a Čadské jezero.

Jsou zde koryta řek, které jsou po většinu roku vyschlé a až v období dešťů se zaplňují. Afrika je nejstarším obydleným územím na Zemi a všeobecně se má za to, že lidská rasa se vyvinula na území dnešního afrického kontinentu. Ve 20. stol. rodina Leakeyova objevila pozůstatky opočlověka, který se zde vyvinul. Po dobu prehistorického věku neměla Afrika žádné národní státy (stejně jako ostatní státy světa té doby). Místo toho byla obydlena kmeny lovců a sběračů jako např. kmeny Khoi a San (dnes známými jako Křováci). Kolem roku 3300 př. n. l. vzniká na severu Afriky říše Egypt. Ta existovala s proměnlivým vlivem na tehdejší civilizace až do roku 343 př. n. l.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Afrika má zvláštní schopnost. Zpomalit vás. Přenést vás do rytmu, kde nehraje roli čas, ale přítomný okamžik. Jižní Afrika je země, která vám nabídne všechno. Divoká zvířata v nekonečné savaně, ticho lesů i dramatické pobřeží omývané oceánem. Vydejte se na cestu, kde na každém kroku čeká jiný svět. Krugerův národní park, místo, kde vládne příroda.

Národní parky a rezervace

Model národních parků a rezervací s pevnými hranicemi se začíná přežívat. V Africe to fungovalo po dlouhá léta. Národní park je v terénu vymezen „pevnou“ hranicí, ke které přiléhají nárazníkové zóny menších rezervací. Uvnitř hranic parku je dán prostor výhradně divočině, zato v nárazníkových oblastech je povoleno v menší míře hospodaření místních obyvatel, třeba pastva dobytka. Takhle to má zařízené fenomenální Serengeti nebo Masai-Mara.

Lidí mimo rezervace u národních parků, tedy za vnějším okrajem chráněných zón, rapidně přibývá. V celém východoafrickém regionu Serengeti-Mara jich je za poslední desetiletí o 400 % víc. Když už nic jiného, projevuje se to výraznější pastvou dobytka v nárazníkových zónách. A ty pak nabízí méně kvalitní pastvu pro kopytníky z národních parků, kteří se sem vydávají. I když tedy všichni zatím hrají podle domluvených pravidel, pakoňů, zeber a žiraf v národních parcích ubývá.

„Že jsme se dostali do bodu, ze kterého už vidíme, jak národní parky přestávají k ochraně přírody stačit,“ říká Kate Parrová, bioložka v univerzity v Liverpoolu. „A že do budoucna nebudeme moci spoléhat jen na čistou rozlohu chráněných území, když přijde na ochranu biodiverzity. Mechanismů, jak působí lidská populace vně afrických národních parků, je hned několik. Dochází k narušení migračních tras, poškozování habitatu, ovlivnění potravní nabídky. Výrazným negativním faktorem je tu pastva. Hospodářská zvířata totiž vypasou v přístupných zónách vydatnější trávy, takže na zebry a pakoně toho moc nezbývá.

A protože se jim nevyplatí chodit za neúživnou vegetací na okraje rezervací, přepásají střed národních parků. Kde už je pak za chvilku taky hlad. Populace zvířat uvnitř národních parků tak nevzkvétají, jak bylo zamýšleno, ale spíše jen přežívají. I když se v Serengeti nebo Masai-Mara nepytlačí, je na tomhle chráněném ostrůvku v posledních čtyřiceti letech zvířat méně a méně. Vlastně, méně o 75 %. Tím to ale nekončí. Málo vydatná potrava znamená i méně kvalitního trusu. A nedostatečně pohnojená půda nedává vyrůst dostatku vydatné vegetace, mění se i skladba mikroorganismů v půdě, která umožňovala rozklad a absorpci organických živin.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Příroda má samozřejmě několik opravných mechanismů. Oživit a dokonale pohnojit půdu tu tradičně pomáhaly pravidelné požáry. Jenže lidé vně rezervací se už postarají o to, aby jim za domy nehořelo. Ohněm pravidelně nepročištěná vegetace se paradoxně stává k požárům náchylnější. Ale už ne k požárům „oživujícím“, ale opravdu ničivým, pro lidi i zvířata.

Vlastně, celý ten systém s chráněným národním parkem uprostřed se stává mnohem náchylnější k negativním změnám. Simon Mduma, ředitel tanzanské státní agentury pro Výzkum chráněných oblastí, nyní slibuje, že jeho vláda podnikne potřebné kroky k nápravě situace na celonárodní úrovni. Jaké funkční řešení ale navrhnou, je otázka.

Nezisková organizace African Parks patří k nejúspěšnějším subjektům, které se zabývají ochranou ohrožené africké přírody. V Angole je několik národních parků, ale většinu zvířat snědli hladoví lidé v nedávných válkách, zbytek zastřelili vojáci. Více než 17% rozlohy Botswany tvoří národní parky a zvířecí rezervace. Všechny vyžadují auto 4x4, vzdálenosti jsou měřeny časem ne kilometry. Většina rezervací má veřejné kempy s toaletami a sprchami, ale s vodou bývá někdy problém. Jídlo si je třeba nakoupit předem ve větších městech. Vstupné do parků je nutno mít uhrazeno předem. Vstupy do parků jsou 120 Pula na osobu + 30 Pula za kemp + 50 Pula za auto na den.

Národní park Boma, kde probíhá největší migrace savců na zemi. Podle toho jak vodní zdroje vysychají a zase se naplňují migrují zvířata v NP Boma. Keňa byla obdařena přírodními krásami - slunečnými savanami, horami, korálovými útesy, velkým množstvím divokých zvířat - i milými lidmi. Krajina v Keni je velmi rozmanitá, od pobřeží moře po sněhem pokrytý vrcholek Mt.

Malawi má krásnou krajinu, vlnité kopce Nyika, zalesněnou plošinu Zomba, 3.000 metrů vysoký masiv Mulanje Massif, úrodné údolí Shire Valley, vysoké hory a nížiny. V Malawi je devět rezervací pro divoká zvířata a nedotčená divočina. Jezdí se sem nejen na safari, ale také na pěší túry nebo kvůli potápění. V Malawi najdete pravého ducha Afriky, tradiční vesnice a země doposud příliš nedotčená turistickým ruchem.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Velkou devizou Mozambiku jsou jeho lidé, neposkvrněné pláže, nádherná krajina. I přes dlouhé roky války, jsou Mozambičané velmi pohostinní a přátelští. Není neobvyklé být pozván popovídat si s náčelníkem nebo se podělit o jídlo s místní rodinou. Etnická diversita obyvatelstva: Afričané, Arabové, Evropané, míšenci. Mozambik ohlásil vytvoření první chráněné mořské oblasti (MPA), spojuje se s jihoafrickým iSimangaliso Wetland Park a vytvoří první přeshraniční mořský park o délce 300 km od Maputo Bay ke Cape St Lucia v JAR. Zahrnuje Inhaca, Portugalské ostrovy a Maputo Special Reserve, tři mořské míle do Indického oceánu.

Monte Alen National park patří k pokladům střední Afriky, chráněná oblast o rozloze 1.400 km2, leží jen 60 km od Bata (autobus z Bata každé ráno), jsou zde deštné pralesy a divoká zvířata, dobře udržované stezky a tábořiště, kde lze přenocovat.

Tanzánie má bohatou historii a kulturu, výborné národní parky a dlouhé písčité pláže. V jižní Tanzánii najdete odlehlá místa, kam jezdí pouze málo turistů a safari je zde velkým zážitkem, nejen v autech, ale i na lodích a pěší safari.

Zambie je legendární zemí pro pěší safari, je tu největší vodopád, divoká řeka Zambezi, krásná jezera a mokřady, mnoho ptáků a divokých zvířat, nedotčená divočina. V zemi jsou nádherné přírodní rezervace, 17 vodpádů včetně Victoria Falls, mnoho aktivit jako pěší safari, safari vyjížďky, raftingu, slaňování, kanoe, rybaření a další. V Zambii je 19 národních parků, 36 chráněných území pro zvířata, 7 míst RAMSAR - mokřada a 42 důležitých míst na pozorování ptáků. K tomu 3 přeshraniční parky a mnoho lesních rezervací, asi 38% území Zambie je formálně chráněno, nejvyšší procento v Africe.

Ohrožení a ochrana přírody

Ochrana přírody v celé Africe je zásadním způsobem závislá na penězích ze zahraničí. Z cestovního ruchu ročně celý kontinent vytěží kolem 39 miliard dolarů. To, jak některé mechanismy a jevy fungují, doloží často až mezní situace, kdy fungovat přestanou. Názorný a ne zrovna potěšující příklad nabízí momentální pandemie koronaviru, s ní související propad cestovního ruchu a ve výsledku pak také výraznější aktivitu pytláků.

Tam, kde se daří cestovnímu ruchu cílenému na divoká zvířata, nejrůznějším národním parkům a safari, dost často populace chráněných živočichů vzkvétají. Ale když se turistický ruch v důsledku nepředvídatelných událostí vypne? Ochranářské neziskovky na jihu Afriky teď bolestně zjišťují, že jednou z ne zrovna očekávatelných obětí pandemie se stávají nosorožci. Prakticky od momentu, kdy v Botswaně a JAR ustal v důsledku pandemie příliv turistů, znásobila se aktivita pytláků v rezervacích a v chráněných území.

Pytláctví bohužel není v Africe mimořádností, ale zahraničními výletníky frekventovaně navštěvované lokace patřily až dosud k relativně bezpečným místům. Hodí se zmínit, že ochrana přírody v celé Africe je zásadním způsobem závislá na penězích ze zahraničí. Z cestovního ruchu ročně celý kontinent vytěží kolem 39 miliard dolarů. A byť se tyto zisky ubírají nejrůznějšími cestičkami, část z nich nakonec končí tam, kde jsou v ochraně přírody zapotřebí. Letos ale turistická sezóna nezačala a nejspíš ani nezačne.

Mechanismy ochrany přírody, navázané třeba na ekoturistiku zrovna tak jako na regulované odstřely trofejních zvířat, se teď zadrhly. Byznys postavený na přítomnosti platících cizinců se zastavil. A environmentální odborníci se nyní obávají, co teď bude s africkou přírodou dál. Vyplatí se místním ji chránit dál, když z toho nemají přímý profit? Strach o další osud ohrožených živočichů je evidentně opodstatněný.

„Ta zvířata v národních parcích a safari nejsou chráněna jen strážci, ale přítomností turistů,“ vysvětluje Tim Davenport, ředitel africké pobočky WCS (Wildlife Conservation Society). „Když jste pytlákem, nevyrazíte na lov někam, kde můžete potkat mikrobus plný výletníků. Půjdete tam, kde jich je málo, nebo žádní.“ A tímto prostorem bez turistů se nyní stala celá Afrika. „Aniž bychom si to dříve uvědomovali, turisté příhodně doplňovali režim územní ochrany. Fotografové, nadšenci, lovci trofejí, ti všichni s průvodci, řidiči, nosiči a agenty cestovních kanceláří by teď nyní normálně byli rozprostřeni po milionech akrů odlehlé divočiny. Nejsou a je otázkou, jestli pár rangerů dokáže tato území uhlídat,“ dodává Davenport.

Problém se navíc postupně zhoršuje: nemálo stávajících rangerů a průvodců v Africe je totiž přeškolenými pytláky. Nemálo z nich dalo přednost jistému a stabilnímu výdělku v nekriminalizované ochraně přírody před riskantním pytláctvím. Jak dlouho jim ale jejich odhodlání pomáhat přírodě vystačí, když se jim bude v důsledku absence turistů zkracovat plat? Jsou to drobnosti, ale podstatné. Například Anthony Ntalamo, který zajišťuje průvodcovský servis v deltě Okavango, musel propustit dvanáct svých zaměstnanců. Někteří z nich byli dříve pytláky a rezervaci znají jako svoje boty.

Lynne MacTavishová, správkyně reverzace v jihoafrickém Mankwe, to nevidí nadějně: „Jsme v situaci s nulovým příjmem a naše výdaje naopak extrémně narůstají, protože každý den musíme odhánět pytláky a chránit rezervaci.“ Jihoafrická republika přitom patří v Africe mezi ty bohaté země, s propracovanou legislativou a jejím vymáháním v praxi. I tak tu 85 % finančních zdrojů ochrany přírody stojí na penězích z loveckých povolenek a vstupného do národních parků.

„Pozorujeme rapidní nárůst upytlačených slonů a nosorožců,“ říká ředitelka Map Ivesová z botswanské Rhino Conservation. „Očekáváme také nárůst odlovů „masa z pralesa“, bushmeatu. Hodně lidí tu letos bude bez práce a bez peněz, takže se svým hladem obrátí k přírodě.

Afrika má dostatek prostoru pro divokou přírodu. Je tam obrovské množství území, kde by tato zvířata mohla žít a prosperovat - Angola, Mozambik, CAR, oba Sudány, atd. Stačí se o území starat, chránit.

Turistika

Pro každého návštěvníka Jižní Afriky je safari vždy největším zážitkem a milovníkům přírody a zvířat se vždy zatají dech při pohledu na divoká zvířata a přírodu. Národní parky nabízejí pohodlné ubytování v kempech, každý kemp má obvykle restauraci, bazén, safari v otevřených autech. V národních parcích lze jezdit po vlastní ose, bydlet v různých kempech.

Když v těch financích nebyl problém, a turisti jezdili tak byli lovci africké zvěře platící za trofeje nejhorší fuj. A teď se najednou ukazuje, že tito lovci jsou základ financování afrických rezervací a že trofejní lov je hlavní důvod, proč ještě v Africe ty vzácná chráněná zvířata existují.

Nesouhlasím, že turisti jsou zkáza. Ve většině zemí (např. Afrika, Indie nebo USA) je pro turisty otevřeno cca. 1/4 z parku a 3/4 jsou “uzavřeny”. Peníze z turismu jdou do místních komunit, které se ukázali jako zásadní mít na “své straně”. Chápu Váš idealismus, ale dnes je ochrana přírody schopna generovat zisky a bohatnutí místních komunit, zároveň mít únosné počty turistů a ochránit 3/4 parku před většími počty lidí.

Mokele Mbembe

V kryptozoologii, tedy kontroverzní přírodovědné disciplíně, jejímž cílem je pátrat po dosud vědě neznámých druzích živočichů, existuje mnoho legend. Mezi těmito legendárními kryptidy, tedy záhadnými tvory, kteří dosud unikli pozornosti vědců (anebo vůbec neexistují) se řadí i několik stvoření plazího vzhledu, považovaných některými fantasty za přežívající dinosaury.

Asi nejznámějším příkladem je Mokele Mbembe (či Mokele-mbembe) z pralesů Demokratické republiky Kongo. Po tomto středoafrickém kryptidovi pátralo již mnoho týmů nadšenců, lovců senzací ale i seriózních vědců, zatím ovšem bez úspěchu. Jako by tento domnělý sauropodní dinosaurus vůbec neexistoval nebo přinejmenším před nedávnou dobou zcela vyhynul.

tags: #příroda #v #Africe #wikipedia

Oblíbené příspěvky:

• Nádherná příroda jižních Čech
• Ekologický význam humusu v půdě
• Komplexní přehled měření emisí
• Výběr ideálního odpadkového koše
• Vodopád v Táboře