Obsah humusu v půdách a jeho ekologický význam

Půda je klíčovým prvkem pro fungování ekosystémů a zemědělství. V dnešní době věnujeme velkou pozornost chemizaci, která vedla k podstatným změnám v našich půdách, a to nejen zemědělských. Projevuje se stoupající vliv imisí dusíku a dalších látek, což vede k drastickému úbytku humusu. Identické projevy se objevují i na neobdělávaných pozemcích.

Primárními producenty organické hmoty v ekosystému jsou zelené rostliny, které využívají sluneční energii k syntéze organických látek z oxidu uhličitého a minerálních látek. Tato organická hmota slouží za potravu heterotrofním organismům včetně člověka. Odumřelá těla organismů se ukládají v půdě, kde procházejí složitými procesy přeměn, včetně humifikace.

Humusové látky mají zásadní význam pro ekosystém, neboť slouží jako zdroj živin pro rostliny a podílejí se na ustavení optimálního poměru mezi plynnou a kapalnou fází půdy. Zajišťují výživu rostlin mikroelementy a uvolňují minerální prvky do prostředí, odkud jsou přijímány kořeny rostlin. Humus je nositelem energie v půdním prostředí a ovlivňuje metabolické procesy v rostlině.

V zemědělství je humus základním prvkem agrotechnologických systémů. Postupně dochází k otevírání ekosystému a zvyšování množství průmyslových hnojiv, aby se nesnížila produktivnost ekosystému. Objevuje se i nový fenomén, dodatková energie, která vstupuje do zemědělství.

Otevřený agroekosystém se vyznačuje vyšší produkcí, současně však nižší stabilitou v porovnání se systémy uzavřenými. Výrobnost ekosystému závisí na vysoké úrovni minerálního hnojení a dalších energetických a materiálových vstupech zvnějšku. V důsledku toho se zvyšují finanční náklady na zemědělskou prvovýrobu.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Extenzivní užívání půdy je šetrnější vůči klimatu než intenzivní užívání. Intenzivní užívání půdy vede k masivním ztrátám uhlíku v půdě. Padesátileté intenzivní užívání půdy tak snížilo obsah uhlíku v půdě o 30 až 50 %, přičemž většina z toho uniká ve formě CO2 do atmosféry.

Ekologické zemědělství dosahuje v ochraně klimatu lepších výsledků než konvenční způsob hospodaření. Emise v přepočtu na jednotku plochy u půdy obdělávané organicky a biodynamicky jsou průměrně o 40 % nižší než u konvenčních parcel. Jednou z největších předností ekologického zemědělství ve srovnání s konvenčními produkčními systémy je vyšší tvorba humusu. Plodiny jako jetelotráva napomáhají tvorbě humusu, při níž se CO2 ukládá v půdě a nemůže škodlivě působit v atmosféře. V ekologickém zemědělství se dále aplikuje více organických hnojiv, tedy hnoje nebo kompostu, které stabilizují obsah humusu v půdě.

Pro stabilizaci a budoucí prosperitu zemědělství je nutné hledat nové přístupy, které zohledňují principy uzavřeného zemědělského ekosystému. Je nutné věnovat pozornost humifikaci a výměnné sorpci minerálních prvků na vnitřních površích půdy. Důležitým materiálovým zdrojem pro tyto procesy je organické hnojení, které přispívá k udržení půdní úrodnosti.

V otevřeném ekosystému odchází značná část vypěstované nadzemní biomasy mimo farmu, což vede k nedostatku organické hmoty pro udržování půdní úrodnosti. Je proto nutné hledat jiné možnosti zajištění organické hmoty pro hnojení půdy, například využití zeleného hnojení, kompostů, čistírenských kalů apod.

Revitalizací půdy rozumíme uvádění do kulturního stavu, tedy do stavu, kdy půda plní své funkce v kulturní krajině s určitým produkčním potenciálem a estetickou hodnotou. Důležitým prvkem revitalizace je humus a jeho různé formy.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Pro udržení výrobnosti ekosystému je nutné vracet do systému odčerpané rostlinné živiny. Přestože se často používají relativně vysoké dávky minerálních hnojiv, minerální hnojení má svoje úskalí, včetně negativních dopadů na životní prostředí. Alternativou je využívání organických hnojiv a humátů, které podporují přirozenou výživu rostlin.

Pro efektivní využití podmínek prostředí a odolávání nepříznivým vlivům je důležité zaměřit se na samotnou rostlinu a její schopnost reagovat na vnější podněty. Nositelem energie v půdním prostředí je humus, který ovlivňuje metabolické procesy v rostlině. Je proto důležité udržovat dostatečné množství rozpustných forem humusu v půdě.

Budoucnost zemědělství spočívá v restrukturalizaci zemědělské výroby a účelné kooperaci se zemědělskou prvovýrobou. Důraz by měl být kladen na regionální úroveň a rozvoj podnikatelských aktivit v rámci mikroregionu. Význam humusu v otevřeném ekosystému nejen neklesá, ale naopak vzrůstá, a to zejména ve formě humusových preparátů, půdních zlepšovačů a mikrohnojiv na bázi humusových látek.

Celkový obsah dusíku (Nt) v orniční vrstvě půd České republiky se pohybuje většinou v rozmezí hodnot 0,1-0,2 %, může však kolísat ve značném rozmezí (0,03% - 0,5 %). Lze vypočítat, že v orniční vrstvě je asi 3000 - 9000 kg N/ha. Z tohoto množství jsou jen 1 až 2 % rostlinám dostupné ve formách NH4+, NO3-. Celkové množství minerálního dusíku v orniční vrstvě může být 5-10 %, je to však převážně nevýměnně sorbovaný NH4+ iont, fixovaný v jílových minerálech. Hlavní podíl je v organických dusíkatých sloučeninách, jejichž dusík je až na výjimky rostlinám nedostupný.

Obsah celkového N v půdě se často uvádí ve spojení s obsahem humusu v půdě nebo s obsahem oxidovatelného uhlíku (Cox.) jako poměr C:N. Podle Sirového a Facka (1967) lze jako dostatečné zásobování půdy dusíkem uvažovat poměr C/N do 15-18. Nejužší poměr C/N=10 mají půdy s vysokou biologickou aktivitou (např. černozemě, rendziny). V O-horizontu podzolů je poměr 30-40 a nejvyšší je u zamokřených rašelinných půd 50-60.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Obsah dusíku v půdě je ovlivněn především rostlinným pokryvem, tj. způsobem využívání. Vysoký obsah dusíku je pod travními porosty.

Zavedení metody Nmin. sice zpřesnilo hnojení dusíkem, ale stále je třeba detailněji kvantifikovat jednotlivé složky.

Zemědělství je na jedné straně postiženo silnými dopady klimatických změn, na druhé straně však zároveň patří k jejich původcům. Nejdůležitějšími zdroji emisí jsou emise metanu z chovu zvířat a emise oxidu dusného ze zemědělské půdy.

Ekologické zemědělství dosahuje v ochraně klimatu v přepočtu na jednotku plochy lepších výsledků než konvenční způsob hospodaření. Tyto výsledky se shodují s výsledky švýcarského polního pokusu DOK, který od roku 1978 srovnává dlouhodobé účinky produkčních systémů: Biodynamický-Organický-Konvenční.

tags: #obsah #humusu #v #půdách #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Léčba v tlakové komoře
• Ochrana netopýrů v Česku
• Těžba ropy vs. práva domorodců v Ekvádoru
• Klimatická změna a Malta
• Co je EOBD?