Zeleň odpradávna vytváří životní prostředí člověka. Tím jak člověk neustále stupňuje tlak na přírodu, je třeba si její funkce neustále připomínat. Význam zeleně stoupá ještě s faktem, že v našem regionu je nejhorší kvalita ovzduší v Evropě. Zeleň je také chráněna naší legislativou.
Stromy fungují jako účinné lapače prachu. Množství zachyceného prachu je úměrné velikostí koruny, ploše listů a také jejich povrchem. Kromě prachu stromy pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Např. 1 dospělý vzrostlý buk o listové ploše 1600 čtverečních metrů uvolní za den 1,75 kgkyslíku. Za vegetační období takový strom zásobuje kyslíkem 10 lidí! Kromě produkce kyslíku stromy z atmosféry odčerpávají oxid uhličitý, který využívají při stavbě svých těl a při metabolických procesech.
Stromy odeberou z atmosféry více oxidu uhličitého a vyprodukují více kyslíku i přes to, že v noci, když neprobíhá fotosyntéza dýchají kyslík a produkují oxid uhličitý. Takový strom je také účinným lapačem prachu a jen za vegetační sezónu zachytí až 1 tunu prachu. Stromy nejvíce zachytávají právě obávaný jemný prach, který je lidskému zdraví nejvíce škodlivý. Při měření prachu ve znečištěných oblastech bylo zjištěno, že v městských částech bez zeleně se množství prachových částic pohybovalo v rozmezí 10 000 - 12 000 na 1m3.
Stromy hrají obrovskou roli při tvorbě klimatu. Největší účinek spočívá ve výparu vody, který je důležitý při vyrovnávání teplotních extrémů. Jeden vzrostlý buk o zmiňované listové ploše dokáže v letním období odpařit až 400 litrůvody, což vede k zvýšení vlhkosti v jeho okolí až o 10%. Při vypaření uvedeného množství vody se spotřebovává teplo, které v přepočtu na sluneční energii představuje 280 KWh. Výpar má za následek ochlazování okolí a pokles teploty může být až 3 stupně. Ještě více lze klimatický význam vegetace demonstrovat na následujícím příkladu: 1 habukového lesa odpaří za den 25 000 - 30 000 litů vody a za celé léto je to až 3 600 000 litrůvody. Voda, která se přes den odpaří, v noci zase kondenzuje v podobě rosy. Při kondenzaci vodních par se pro změnu uvolňuje teplo, takže se zase vzduch ohřívá.
Kromě výparu vody přijaté půdou, stromy při dešti zachycují vodu v korunách, kterou pak znovu odpaří. V průměru se např. pro les udává 5 litrůvody na 1m2 zachycených při dešti. Další význam spočívá ve zmírňování ohřívání povrchu. Tím, že stromy zastiňují prostor pod sebou, nedochází k jeho prohřívání. Zatímco při letním slunečném dni se asfaltová plocha rozpálí až na 60 stupňů °C, tak pod stromy se teplota půdy pohybuje kolem 20 stupňů °C. V letních obdobích za teplého počasí dochází k přehřívání měst vlivem velkého prohřívání zpevněných ploch, což vede ke změnám klimatického režimu krajiny, a následnému nárůstu klimatických extrémů. Města tvořená velkým množstvím zpevněných ploch a malým zastoupením zeleně se v létě přehřívají. Z přehřátých ploch stoupá teplý vzduch vzhůru a na jeho místo se tlačí chladnější z okolí, čímž dochází k turbulenci vzduchu a víření prachu způsobených místními větry.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Stromy zeslabují účinky větru nejen ve volné krajině, ale také ve městech, kde se rychlost větru zvyšuje zejména v dlouhých rovných ulicích. Ke zpomalení větru a narušení jeho nepříznivých účinků jsou zejména na zemědělské půdě používány větrolamy, které chrání zemědělskou půdu před erozí. Rychlost větru klesá v krátké vzdálenosti už nejen před samotným stromem, ale zejména za ním. Čím více stromů je vedle sebe, tím je účinek větší. Např. Stromy dokáží díky své stavbě rostlinného těla pohlcovat i hluk. I když tato funkce není tak významná a většího účinku je dosahováno až při větší větších plochách vegetace, je ve městech každé procento snížení hluku vítané. Např. pás lesa o šíři80 metrůtlumí hluk přibližně o 20 dB.
Kromě už výše uvedených funkcí stromy produkují fytoncidy, které přímo hubí některé choroboplodné zárodky nebo bakterie. Zeleň také působí uklidňujícím dojmem. Stromy také ovlivňují množství kyslíkových iontů ve vzduchu, které mají velký vliv na náš organizmus. Kladně nabité ionty mají prokazatelně negativní vliv na lidské zdraví. Jsou příčinou bolesti hlavy, napomáhají rozvoji alergií, astmatu, deprese a dalších negativních účinků na zdraví. Tyto škodlivé ionty produkuje řada lidských vymožeností a nejvíce jich je ve městech a v uzavřených budovách. Naopak záporně nabité kyslíkově ionty zase pozitivně působí na zdraví člověka.
Mnoho lidí žádá o kácení stromů, protože jsou alergici a vadí jim kvetoucí dřeviny. Jedněm vadí břízy, dalšímu zase lípy atd. Všechny běžně se vyskytující druhy dřevin způsobují alergie. Je třeba si uvědomit, že alergie je civilizační choroba a za alergie nemohou stromy, ale nezdravý životní styl a vypuštění obrovského množství škodlivin do životního prostředí, které se dostávají do lidského organizmu. V našem regionu je nejvíce škodlivin v ovzduší. Snížená imunita organizmu tak snadno vytvoří alergii na další a další látky, které jsou i přírodního původu jako je např. pyl stromů. Stromy nám naopak pomáhají tyto škodlivé látky (např. prach) zachytávat. Je už celá řada vědeckých studií, které jasně prokazují, že ve znečištěných oblastech je mnohem větší výskyt alergií než v oblastech, kde je čistý vzduch a vyšší podíl zeleně.
Strom je živý organizmus a na stromech je existenčně vázáno velké množství živočichů a také rostlin a hub. Na kůře žijí různé druhy řas, mechů a zejména v horách i zajímavá společenstva lišejníků. Na stromy je vázána celá řada hmyzu, na které jsou zase navázáni další živočichové jako jsou ptáci, kteří je využívají jako zdroje potravy. V dutinách stromů se kromě některých druhů ptáků rozmnožují netopýři a někteří drobní savci. Starý strom s dutinami a trouchnivým kmenem je hotovou zoologickou zahradou. Dutiny, suché větve, houbové infekce vnímáme na stromech jako negativní jevy a takové stromy považujeme za nemocné, příroda vidí zcela jinak. V odumřelém stromě se vyvíjí celá řada druhů hmyzu a jiných bezobratlých. V jednom starém dubu bylo zjištěno až 100 druhů organizmů. Dokonce někteří brouci jsou tak specializovaní, že žijí jen v určitých vrstvách různě narušeného dřeva. Když takový starý strom spadne, uvolní se živiny zpět do půdy a zlepší se tak půdní vlastnosti.
Povolení ke kácení dřevin se vztahuje na kácení dřevin rostoucích mimo les. Kácení v lesích upravuje zákon č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně některých zákonů a vztahuje se na ně jiný režim upravený tímto zákonem. Každý, kdo má les, hospodaří podle lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy, která mj. Kácení dřevin mimo les upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Mezi dřeviny rostoucí mimo les patří např. Zahradou se myslí pozemek u bytového domu nebo u rodinného domu v zastavěném území obce, který je stavebně oplocený a uzavřený veřejnosti. V takových zahradách je možné kácet jakékoliv dřeviny bez povolení. Povolení ke kácení dřevin je nutné u dřevin rostoucích mimo zahrady, pokud má daná dřevina ve výšce 130 cm obvod kmene (nikoli průměr!) 80 cm a větší. Pokud taková dřevina má menší obvod než 80 cm ve výšce 130 cm, nepodléhá povolení. Povolení vyžaduje také kácení zapojených porostů dřevin tj. i mladých stromů a keřů, dosahuje-li jejich plocha 40 m2 a více. Např. máme-li na louce nebo pastvině zapojený porost náletových dřevin nebo keřů o ploše 5x8m2 , tj. 40m2 , už musíme žádat o povolení.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
O povolení ke kácení dřevin je nutné žádat příslušný městský nebo obecní úřad. Ze zákona o ochraně přírody vyplývá, že vlastník pozemku je vlastníkem stromu, nikoliv ten, kdo takový strom vysadil. O povolení ke kácení dřeviny může žádat pouze vlastník pozemku nebo nájemce se souhlasem vlastníka. Protože povolení kácení má více forem, je nejvhodnější se pod podáním žádosti o povolení ke kácení informovat na městském nebo obecním úřadě. Pro kácení dřevin musí být zákonný důvod. Za zákonný důvod nelze považovat padání větví listí, plodů nebo stínění, jak je občany často udáváno. Za důvod ke kácení může být ohrožení bezpečnosti osob a majetku např. Vyhláška říká, že kácení se provádí zpravidla v době vegetačního klidu, což je v podstatě během zimního období. Důvodem, proč je kácení omezeno mimo vegetační dobu, je zejména to, že stromy představují prostředí pro hnízdění řady druhů ptáků, poskytují rozmnožovací úkryty netopýrům a žije v nich mnoho dalších organizmů. Většina ptáků hnízdí od dubna do poloviny až konce července. Netopýři, kteří se rozmnožují v dutinách stromů, se v nich zdržují zpravidla do konce srpna. Pokácení stromu s hnízdem nebo kolonií netopýrů je porušením zákona o ochraně přírody, za které je možné udělit i nemalou pokutu.
Ačkoliv vyhláška přímo nenařizuje kácení v době vegetačního klidu, je lepší s kácením počkat alespoň do podzimu. Pokácení stromu, kde se nachází kolonie samic netopýrů s mláďaty nebo hnízdo sýkorek, není jen porušením zákona, ale je značně bezohledné. Optimální doba pro kácení dřevin je od 01.08. Ořez dřevin, ať už ze zdravotních nebo bezpečnostních důvodů, nevyžaduje povolení. Výjimku tvoří pouze památné stromy, kde je nutné stanovisko orgánu ochrany přírody. Ořez dřevin je péčí o dřeviny ve smyslu § 7 zákona o ochraně přírody. U ošetřování dřevin se doporučuje jedno pravidlo, řezat méně a častěji, než jednou a radikálně. Je zřejmé, že ve městech a obcích nebo tam, kde je velký pohyb osob, je třeba stromy pečlivě sledovat a ošetřovat hlavně z důvodu bezpečnosti. Mnohdy i krásné staré stromy je nutné z důvodu bezpečnosti a špatného zdravotního stavu pokácet.
Když na někoho spadne větev z dřeviny rostoucí mimo les, je za případnou újmu zodpovědný vlastník dřeviny, při tom platí, že vlastníkem dřeviny je majitel pozemku, na kterém dřevina stojí a to i přes to, že strom vysadil někdo jiný. V lese je situace poněkud odlišná. Z § 19 lesního zákona vyplývá, že každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, takže když na Vás spadne suchá větev a zraní Vás, je to Vaše osobní odpovědnost. V lesích a v otevřené krajině, kde nehrozí nebezpečí úrazu, se nemusíme bát nechat starý doupný strom nebo i suchý strom. Pozor, nesmí však jít o souše, které vznikly po napadení kůrovcem nebo jiným kalamitním škůdcem.
Stromy tvoří neodmyslitelnou součást životního prostředí člověka a bez jejich existence se neobjedeme. Než nějaký strom pokácíme, měli bychom se nejprve zamyslet nad jeho funkcemi a pak teprve jednat.
Krása a majestátnost stromů dokáže člověka ohromit v každém věku, od útlého dětství až po stáří. Vezměte tedy celou širokou rodinu a vydejte se po stopách výjimečných staletých stromů. A jak je naleznete? Nahlédněte do našeho článku a vyberte si podle kraje, ve kterém bydlíte nebo se ho chystáte navštívit. Vaším průvodcem bude Nadace Partnerství, která každoročně vyhlašuje veřejnou anketu Strom roku. Anketa Strom roku vznikla v roce 2000 v Brně, založil ji místní Svaz ochránců přírody. Před 21 lety převzala anketu Nadace Partnerství, která z ní vybudovala celorepublikovou a nakonec i celosvětovou soutěž Evropský strom roku. Za tu dobu do ní lidé přihlásili 1 608 stromů, do jejich podpory se zapojilo 736 099 hlasujících. Smyslem ankety je ochrana významných stromů a podpora výsadeb nových. Ve zpoplatněném hlasování se tak podařilo od drobných dárců vybrat přes 3 miliony korun. U příležitosti 20. výročí této ankety pro vás připravili tipy na výlety za stromy, které se v minulosti staly vítězi ankety.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
V našem dnešním článku jsme se zaměřili na jedince z 3 krajů, které mají nejvíce vítězů - Liberecký a Olomoucký kraj a Kraj Vysočina.
Lípa v osadě Kotel na první pohled zaujme svou rozložitou korunou a vykotlaným kmenem s několika otvory. Přežila zničení obce během husitského nájezdu v roce 1444 či napadení náchodskými a čáslavskými sedláky v roce 1680. Zažila vysídlování německých občanů po skončení druhé světové války. Do vykotlaného kmene lípy se podle historek jednou vlezlo 30 dětí. Při školním výletě je přepadl liják a kmen lípy využily jako přístřešek. Dutin v kořenových nábězích používali kotelští v dřívějších dobách jako chlévů. Strom během zasáhlo několik požárů, pokaždé se jej ale podařilo zachránit. V novodobé historii se kotelská lípa stala symbolem odporu místních obyvatel proti plánům těžit v Podještědí uran. Proti záměru nové těžby se zvedl velký odpor místních obyvatel a vzniklo občanské sdružení Naše Podještědí. Tisíciletá lípa stojí na místě plánované těžby a stala se symbolem protestů.
Pokud se nějaký strom může pyšnit silným příběhem, je to právě Vísecký dub. Při ničivé povodni doslova zachraňoval životy. Tisíciletá voda v roce 2010 zatopila dvě třetiny domů v malé osadě Víska. S sebou brala vše: domovy, auta, silniční most, fotbalové hřiště, nenávratně poškodila i historický hrázděný dům. Dub svým strategickým postavením a silným kmenem zastavil nebezpečné naplaveniny, které by jinak srovnaly se zemí další hrázděnky. Tím zachránil život dvěma lidem, které ze střechy domu nakonec evakuoval do bezpečí vrtulník. Stromu začali místní později říkat Dub ochránce.
Památné tatobitské lípě se přezdívá tisíciletá, přestože se odborníci shodují, že je strom pravděpodobně o několik století mladší. Lípa se objevuje v mnoha povídkách, básních i písních a stala se nedílnou součástí historie Tatobit, což dokazuje i její vyobrazení na obecním znaku a vlajce. Každoročně se zde na počest tohoto památného stromu pořádají Slavnosti lípy. Místní kronikář vzpomíná, že již v době jeho mládí byla lípa obezděná a do prostorné dutiny ukrývající lavičku se dalo vcházet schodištěm. V 50. letech se však při bouři odlomila polovina stromu a zbylo torzo, které místní řemeslník Josef Jaček zpevnil obručemi. Odlomené zbytky stromu ležely několik let u domu pana Sedláka, až zcela ztrouchnivěly. Nikdo se je totiž neodvážil spálit.
Mohutná lípa dominující návsi vesničky Beňov u Přerova dostala jméno po zdejším slavném rodákovi. Arcibiskup Antonín Cyril Stojan se významně zasloužil o založení poutních a exercičních domů v Hostýně a na Velehradě. Podle historických pramenů byly v roce 1885 u kostela vysazeny hned tři lípy. Dnes už roste jenom jedna, ale obec se o strom pečlivě stará, aby se mohl zelenat ještě další staletí.
Památný strom je poslední vzpomínkou na souvislou výsadbu dubů, které zpevňovaly hráze Velkého rybníka založeného v roce 1577. Dub roste na místě bývalé Strážné boudy, kde původně stálo obydlí baštýře. Strom je žijícím svědkem odporu selského lidu, který protestoval proti násilnému zrušení dosavadních pastvin, i pamětníkem dalších dějinných událostí okolních vesnic. Své jméno prý dub získal podle uhlíře Hroma, který bydlel v chýši u rybníka. Podle pověsti se silák Hrom vzepřel církevnímu hodnostáři a odmítl vstoupit do jeho ozbrojené gardy. Své stavení zapálil a zmizel v lesích.
Alej tvořená 22 lípami a 10 duby se zelená v zahradách zámku, v jehož budově dnes sídlí sociální ústav Domov Větrný mlýn. Stromy v minulosti rostly u hráze dvou rybníčků. O zámecký park se od roku 1626 staral hrabě Zdeněk František Lev z Rožmitálu u Blatné. On i jeho následovníci z rodu Ullersdorfů stromy do aleje postupně dosazovali, a proto dnes vedle sebe stojí stromy stoleté se stromy čtyřsetletými. Současnou podobu parku vtiskl na počátku 19. století František Quiard, hrabě de Saint Julien. Zrušil rybníky, a tak dnes stromy lemují po obou stranách pouze přírodní cestičku. Přístup je pro veřejnost omezen, jelikož alej leží na soukromém pozemku Domova Větrný mlýn. Domluva s vedením ústavu však nebývá problém.
U kostela v Jihlavě se už přes sto let tyčí památný buk. Přímo v centru města poskytuje kolemjdoucím stín a udivuje zvláštními temně karmínovými listy. Anonymním městským stromem by zůstal bez iniciativy studentů Gymnázia Jihlava, kteří se v roce 2003 nadchli pro anketu Strom roku a červenolistý buk do ní přihlásili. Dnes, po bezmála devatenácti letech od ocenění, působí na první pohled statný buk pořád stejně. Už se na něm ale začínají projevovat znaky stárnutí a jistě mu neprospěly ani tři velmi suché roky 2017-2019. Na městské poměry sice roste na velké zelené ploše, ve spodních vrstvách je však nejspíše navážka, a jelikož je celé podzemí Jihlavy protkáno chodbami, strom zřejmě dlouhodobě strádá nedostatkem vody.
Na osamělém kopci u Kojetic na Moravě stojí po staletí zámek zvaný Sádek. V jeho rozpadajících se zdech statečně roste lípa srdčitá. Tu údajně před 250 lety vysadil první brněnský biskup, hrabě Chorynský, na místě původní lípy ze 13. století. Její husté kořeny prorůstají hradním valem v místě dnes už neexistující růžové zahrady. Sádek se pyšní bohatou historií opředenou mnoha pravdivými příběhy i pověstmi, v nichž často hrají významnou úlohu právě stromy. I přesto, že o strom celé roky nikdo nepečuje, daří se mu stále dobře. Vítězství v anketě však lípě slávu nepřineslo: když před šesti lety koupil zámek soukromý majitel, přístup ke stromu se návštěvníkům uzavřel. Lípa je ale pořád vidět ze severní strany a dá se k ní i přiblížit. Zámek nyní prochází rekonstrukcí a v budoucnu by se jeho část měla znovu zpřístupnit veřejnosti.
Nad zčeřenými vodami Vírské přehrady se tyčí osamělý strom, poslední pozůstatek zatopené obce, Chudobínská borovice, která se díky vítězství v anketě Evropský strom roku stala nejznámějším stromem v Česku. Na rozdíl od okolních lesů, které na Vysočině zdevastoval kůrovec, se osamocené borovici daří dobře. O strom se stará Povodí Moravy. „K borovici vlastně není možný přístup, a i to je důvod, že se o její budoucnost snad nemusíme bát,“ doufá starosta blízké obce Vír Ladislav Stalmach.
Stromy jsou charakteristickým prvkem našeho životního prostředí a dnes, v době velkého znečištění životního prostředí, jsou stále důležitější. Zeleň v prostředí takřka odtrženém od přírody umožňuje vnímat přirozené rytmy, střídání dob vegetace a vegetačního klidu. Stromy vysazované od renesance podél řek a cest jsou důležitým životním prostorem pro řadu živočichů, utvářejí typickou českou krajinu a připomínají moudrost našich předků. Vegetace působí jako přirozený filtr škodlivých látek v ovzduší. Stromy zachycují především jedovatý přízemní ozón a jemný polétavý prach, který na sebe váže řadu toxických látek, dále oxidy síry a dusíku, oxid uhelnatý a další látky. Američtí vědci z týmu Davida J. Nowaka ve svém článku publikovaném v roce 2006 vypočetli, že stromy ve městech Spojených států odstraní ročně z ovzduší 711 000 tun škodlivin. Stromy zvlhčují vzduch, a zlepšují tím jeho kvalitu z hlediska lidského zdraví (to je důležité zejména pro astmatiky). Zároveň některé dřeviny do svého okolí uvolňují silice (tzv. V zimě brání stromy vysázené v blízkosti budov jejich vysokým tepelným ztrátám, neboť zmírňují proudění studeného vzduchu. Vegetace je schopna snížit tepelné ztráty o 20 až 50 %. V létě naopak vegetace ochlazuje své okolí lépe a efektivněji než veškerá klimatizační zařízení. Vzrostlý, vodou dobře zásobený strom může během jednoho dne odpařit až 400 litrů vody, a z ovzduší tak odčerpá téměř 280 kWh tepelné energie. Tato energie se uvolní v noci při kondenzaci páry; vznikne rosa. Zeleň funguje jako protihluková bariéra. Díky členitému povrchu může na frekventovaných ulicích snižovat hluk na přijatelnější míru.
Význam stromů pro krajinu si naši předkové uvědomovali přinejmenším od renesance. V té době začíná přechod od krajiny obývané a využívané, ke krajině utvářené, komponované, krajině kulturní. Stromořadí vysazovaná v renesanci a baroku zajišťovala dominantní místo v krajině šlechtickým sídlům, letohrádkům či církevním objektům. Utváření krajiny v té době je typické velkorysým přístupem. Zeleň v městském prostředí takřka odtrženém od přírody umožňuje vnímat přirozené rytmy, zejména střídání ročních období. Strom vytváří prostředí pro život dalších, na něj vázaných druhů rostlin a živočichů. Zejména dožívající, trouchnivějící stromy s dutinami nabízejí příležitosti k životu bohaté paletě druhů včetně druhů ohrožených a chráněných.
Stromy jsou významnou součástí přírody a krajiny. Mají nenahraditelnou funkční a estetickou hodnotu, vytváří prostředí pro život dalších organismů a jsou výrazným krajinotvorným prvkem.
Památné stromy jsou mimořádně hodnotné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí. Jsou chráněny zákonem o ochraně přírody a krajiny. Vyhlašuje je příslušný orgán ochrany přírody, přičemž návrh na vyhlášení památných stromů může podat každý občan České republiky. U těchto stromů je zákaz jejich poškozování, ničení a rušení v přirozeném vývoji. Ošetřování památných stromů je možné provádět pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody. Za účelem jejich ochrany je možné stanovit ochranné pásmo. Pokud není vyhlášeno, má památný strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost - například výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace.
tags: #priroda #v #lete #stromy #zajímavosti