Příroda v zimě: Básničky a hry pro děti

Tento článek se zaměřuje na aktivity a hry pro děti, které se týkají zvířat žijících v lese a proměn přírody, zejména v období listopadu. Prostřednictvím her, básniček a dalších aktivit se děti učí poznávat přírodu a zvířata, která v ní žijí.

Pohybové hry

Zajíci

Pro tuto hru vybereme 3 děti, které budou hrát zajíce. Zajíci sedí na bobku a pomocí ukazováčků představují uši. Ostatní děti stojí na opačné straně herny. Společně říkají:

„Zajíčku v lesíčku, copak děláš?“

Zajíci odpoví:

„Chodím na travičku, tady mě máš.“

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Po odříkání říkanky zajíci skáčou až k dětem. Když už jsou blízko, děti se rozběhnou na opačnou stranu. Poté následuje výměna zajíců. Tato hra rozvíjí skoky a rychlost.

Zajíček v své jamce

Pro tuto hru je potřebná čepička zajíčka. Děti zpívají:

„Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati.“

Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Byla jednou jedna obyčejná jamka, ale pro jednoho zajíčka nebyla vůbec obyčejná, protože byla jeho.

Jednou se zajíček odešel napást a tu ho napadlo: „Co kdybych šel na výpravu do zahrady? Mají tam mrkev a zelí, to já moc rád.“ Zajíček měl mlsný jazýček, proto neváhal a vyrazil. Přeběhl pole, hopkal přes cestu (ani se nerozhlédl, ale my se před každou silnicí rozhlédneme, aby nás něco nesrazilo) a měl štěstí, protože to hlučné a svítící zrovna nejelo. Doběhl k prvnímu domu, prolezl podhrabaným plotem, který podhrabal už při minulé návštěvě. Tam si nacpal pupek zelím a sladkou mrkví.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Když se najedl do sytosti, rozhodl se, že se vrátí ke své jamce. Sotva se protáhl plotem, jak měl břicho nacpané zelím a mrkví. Jamka už nebyla jeho. Seděl tam velký, tlustý zajíc a celou ji zabral pro sebe. „Co tu chceš!“ zavrčel tlustý zajíc „To je moje jamka,“ vypískl zajíček nesměle. „Tak jak vidíš,“ řekl velký zajíc „tak tu sedím já a tak je moje.“ „Ale, ale ta byla vždycky moje…“ zaplakal zajíček. „To je život, můj malý příteli, je moje a basta,“ řekl zajíc a vycenil hlodáky. „Je moje, leda, že by ses chtěl o ní poprat, ale to bych ti neradil, jsem třikrát tak velký jak ty,“ zasmál se velký a tlustý zajíc.

Zajíčkovi se nechtělo vzdát se své jamky, ale co měl chudák dělat? Tenhle souboj by opravdu nevyhrál. „Určitě bych prohrál, zranil by mě a pak by si mě něco určitě našlo a sežralo,“ pomyslel si zajíček. Zajíček byl opravdu moc smutný. Za nějaký čas si našel novou jamku. Zkusil se v ní rozvalit, ale nebylo to ono. Nebyla to prostě jeho jamka.

Kolem šla stará babička, ale zajíček zůstal v jamce se sklopenýma ušima. Babička se zastavila a na zajíčka promluvila: „Copak je ti ubožátko, copak neskáčeš a sedíš tu ve své jamce sám?“ Kdyby zajíček uměl lidskou řeč, tak by jí řekl, že je smutný, protože není ve své jamce. Ale to neuměl, tak jen koukal. Po čase se mezi lidmi začal zpívat popěvek: „Zajíček ve své jamce…“, My ale už víme, že to nebyla pravda.

Didaktické hry

Na slabiky

Pro tuto hru jsou potřeba obrázky volně žijících zvířat a papírky s tečkami. Každé dítě si vybere obrázek s volně žijícím zvířetem. Děti utvoří kruh a postupně říkají název zvířete, vytleskávají ho a poté to dělají společně. Po třídě jsou rozmístěné papíry s tečkami. Úkolem je položit a postavit se k tomu počtu teček, podle toho, kolik slabik má název zvířete. Nejdříve se zopakuje, zda děti poznají počet (ukazují se karty a děti říkají číslo). Pokud potřebují pomoc, mohou si polohlasně znovu říct název zvířete a vytleskat ho - kolikrát tleskly?

Medvěd chodí po krách

Pro tuto hru se vytvoří kry (čtverce z bílé čtvrky 22 x 22 cm), na které se nalepí černé puntíky v různých konfiguracích. Kry se rozmístí v prostoru, přes které bude muset dítě (= medvěd) projít, aniž by šláplo mimo kru. Medvědovi se zadá číselný počet.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Rozhovor

O myším světě

Na základě obrázku si děti popíšou myš - ocásek, tělo, hlava, oči, čumák, vousy. Sledují velikost tlapek a barvu srsti. Poté následuje polemika: Co si lidé myslí o myších? Mají je rádi? Proč ne? Co dělají lidem špatného? Z pohledu myší se diskutuje o tom, proč vyhledávají bydlení u lidí - co mají u nich rádi a proč je rádi nemají?

Hudebně pohybová výchova

V rámci hudebně pohybové výchovy se děti mohou učit básničky o zvířatech:

• Veverky: V. Hajný šlape za zvěří, nese oběd s večeří. Pytel píce pro zajíce, kopu sena pro jelena. Zahaleká na lesy, hej zvířátka, vemte si!
• Jelen: Jelen si na parohy namazal dva tvarohy. Prý pleťová maska, spíš to byla sázka!
• Srnky: U modravé trnky hrály si dvě srnky, hrály si tam na honěnou, měly totiž dovolenou.
• Sysel: L. Šedé myši, v šedé chýši, mají šaty šedé. Šedé myši v šedé chýši, starý myšák vede.
• Veverka: F. Všechny myšky z hnízda, bude velká jízda. Připravte si síly, kutálíme sýry. Pod tou mřížkou u mlékárny bude velký rej, HEJ!
• Zajíc: My jsme malí ušáci, nemáme nic na práci. Trénujeme běh a skoky, přes potoky, přes pařezy. Učíme se kotouly, nekoukáme na bouli.
• Zajíc: Ptal se malý Honzíček, kde asi spí zajíček, v lese, kde je měkký mech, odpočívá na zádech.
• Zajíc v nebi: M. Zajíc a zuby, zajíc má dva zuby a pořád se zubí. Ať je půlnoc nebo den, zuby lezou z pusy ven! Nad záhadou zaječí každý zubař zaječí. Zajíc si jde zkrátka rovnou pro rovnátka.

tags: #příroda #v #zimě #básnička

Oblíbené příspěvky:

• Definice a význam
• Kam do přírody na jižní Moravě
• Jurkovičovy vánoční koledy
• Jogínci v přírodě
• Dovolená v přírodě