Příroda v zimě: Krása a výzvy

Zima je posledním ročním obdobím, ale každý konec přeci znamená nový začátek. Bez zimy by nebylo jaro, bez podzimu zima. Je to cyklus, kruh života a smrti. Během zimy se příroda připravuje na další rok, odpočívá.

Zima je mnohdy studená a nevlídná, ale když slunce vysvitne a jeho paprsky tančí na ledových krystalcích sněhu, je to nádhera, která zahřeje u srdce. Mráz dokáže vytvořit neuvěřitelné tvary a obrazce. A což teprve když vám sníh křupká pod nohama. Vánoční pohádka byste řekli.

Sportovní nadšenci na zimu čekají jak na hody, nemůžou se dočkat, až vytáhnou lyže a snowboardy, obují si brusle a rozjedou se po zmrzlém jezeru. Děti nadšeně sáňkují a staví sněhuláky. To se v létě nedá.

Každé roční období má své přednosti a musím říci, že je inspirativní pozorovat střídání dob v přírodě - útlum, rozkvět, zrání a opad.

Zimní krajina a turistika

Každé roční období má své kouzlo. Nejinak je tomu v zimě. Pokud se vydáte všanc mrazu, sněhu a ledu, může vám to přinést nejen pot a utrpení, ale i mnoho nezapomenutelných zážitků. Únava brzy zmizí, avšak vzpomínky vám zůstanou.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Pojďte se smát, bavit se a třeba i bát v největším muzeu fantastických trikových iluzí. Přejete si podniknout výlet, který spojí historii, kulturu a zábavu pro celou rodinu i v chladnějších měsících? Zapomeňte na představu, že hrady a zámky v zimě spí! Hledáte výlet, který potěší celou rodinu od nejmenších až po babičky a dědečky? Máme pro vás skvělou zprávu!

V malebné obci Leskové u Velkých Karlovic vybudovali v roce 2014 ve stylové roubené chalupě z 19. století moderní malý pivovar. České muzeum hudby v Praze vás zve do světa, kde historie ožívá prostřednictvím tónů a mistrně zpracovaných nástrojů. Najdete zde fascinující sbírky i příběhy, které ukazují, jak hudba provází člověka už po staletí.

Jen kousek od železniční stanice Radejčín, v hornaté části Ústeckého kraje, stojí rozhledna, která by vám při pohledu do mapy možná snadno unikla. Nepatří mezi okázalé dominanty, které vidíte už z dálky.

Jeden z cenných svědků opavské historie a duchovního života, chrám Nejsvětější Trojice, stojí na stejnojmenném náměstí v Opavě. Jeho příběh se začíná psát již v gotickém období, kdy vznikl jako filiální kostel a byl obklopen hřbitovem.

Navštivte Městské muzeum ve Stříbře, které sídlí v historické budově bývalého minoritského kláštera u zříceniny kostela sv. Máří Magdalény. Prohlédnete si zde expozice věnované historii města, geologii, hornictví a stříbrskému motokrosu.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Toužíte po rodinném výletu, který potěší všechny generace i v zimním období? Majestátní vrch Chotuc, nedaleko městyse Křinec, představuje geologický zbytek původní úrovně krajiny a nepřehlédnutelnou dominantu Polabské nížiny. Tato přírodní památka, vyhlášená v roce 2000, nám svou existencí vypráví o dlouhé historii utváření krajiny.

Klimatické změny a příroda

Zajímá vás, jak se klimatické změny projeví prakticky na české krajině a na českém počasí? Zjistili jsme u klimatologů, co už se ví a na co se můžeme připravit.

Změna klimatu se v Česku zřetelně projevuje už nyní (sucho, úbytek podzemní vody, vlny veder, více generací kůrovce, změny v zemědělství) [1]. Za posledních 60 let se u nás průměrná teplota zvedla o 2 stupně Celsia [2] a změny se dále zrychlují. Vyspělý svět se sice snaží oteplování zpomalit, ale už teď je jisté, že nás čeká minimálně 30 let dalšího zvyšování teplot.

Podnebí se změní z „mírného s teplými léty“ na „mírné s horkými léty“ [4]. Co to znamená? Je to asi jako sestup o 500 metrů nadmořské výšky nebo jako posun o stovky kilometrů na jih [5]. Průměrná teplota v Praze bude vyšší než dnes v chorvatském Záhřebu [4]. Krajina ale nebude vypadat jako v přímořských krajích - nemáme moře. Nejvíce se novému klimatu Prahy blíží Tbilisi v Gruzii [6].

Podnebí bude méně mírné, tj. s většími zvraty počasí a delší dobou trvání jak vysokých teplot a sucha, tak i období chladu či deště. Podnebí v naší zemi se měnilo vždy, ale nikdy tak rychle.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Rostliny se budou muset vyrovnat se suchem v létě a mrazem v zimě. Některé citlivější rostliny už u nás neporostou. Například smrkové lesy se v roce 2050 zachovají pouze na severních svazích Krkonoš, Jeseníků apod. [9]. V nejbližších 10 letech se bohužel očekává uschnutí smrkových lesů v nižších polohách [10]. Na uvolněné místo ale nepřijdou typicky jižní rostliny, protože v zimě u nás nadále budou mrazové dny. Stromem, který by to mohl dobře zvládnout, je třeba dub španělský.

Budou listnaté, druhově smíšené. Nejdříve vyrostou nízké náletové stromky (břízy, jeřáby). Budou mít potíže se zvěří, která je bude ožírat. Místo velkých lesů se možná objeví jen lesní ostrůvky. Hodně záleží na úrovni hladiny podzemní vody - zda jejich kořeny dosáhnou na vláhu [9].

Protože jsme střecha Evropy, nemáme velké řeky ani dost podzemní vody, nebude možné většinu zemědělské krajiny zavlažovat. Bez zavlažování bude úroda nejistá - bude záležet na okolnostech v daném roce [12]. Může se změnit struktura plodin, například místo bílého vína se vinaři už chystají na červené odrůdy, čeká se horší kvalita chmele [13]. Potraviny budou dražší, ale my jako bohatá země si je případně dovezeme odjinud.

Ve městech mají rostliny výhodu v tom, že jsou chráněnější před větrem. Zavlažovat zahradu ale bude nákladnější a ovocné stromy budou mít problémy. Dříve bude nastupovat jaro, stromy se tedy dříve přepnou do vegetační sezóny. Následně ale často přijdou pozdní mrazy, které strom poškodí. Už dnes toto riziko např. meruňkám hrozí na 60 %, zatímco ve 20. století nastávalo zhruba jednou za pět let. Jarní teploty, které stromy probouzejí, budou v budoucnu přicházet ještě o něco dříve [10].

Léto bude teplejší o 7 stupňů, tj. rekord bude činit až 47 stupňů [6][15]. Bude více tropických dnů (nad 30 °C) a zdvojnásobí se počet tropických nocí (nad 20 °C) [4].

Roční úhrn srážek bude podobný jako dnes, ale srážky budou nárazověji rozložené - častější velké lijáky s povodněmi a častější období sucha. Bude nutné zadržovat vodu v krajině [16].

Nadále se budou občas vyskytovat mrazové dny [4].

Zvýšená teplota ovzduší vlastně znamená více energie v atmosféře. Vzduch teplejší o 1 °C také umí zadržet o 7 % více vodní páry. Horké počasí tedy přináší celosvětově ničivější bouřky, záplavy a hurikány než dříve. Bouřka je vlastně masa vzduchu, která stoupá vzhůru a nasává teplý vzduch s vodní párou z okolí. Nahoře se ochladí a spustí se déšť. Nové bouřky v éře klimatické změny jsou silnější a mohou působit až na dvojnásobně ploše. Pravděpodobnost maximálních srážek se zvyšuje o 15-40 procent (předpověď pro nejbližších 20 let) [18]. U nás to prakticky znamená silné lijáky a povodně.

Dalším extrémem budou nezvyklé teploty - například náhlé přívaly arktického vzduchu o teplotě −20 °C [19].

O oteplování planety bude totiž pokračovat až do doby, kdy přestaneme přidávat skleníkové plyny do ovzduší, a je jen malá naděje, že to nastane dříve [16].

Co se bude dít po roce 2050, to závisí především na tom, jestli v té době budeme planetu ještě oteplovat spalováním fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn), případně jak silně.

Pokud by se to nepodařilo, hrozí následující vývoj:

1. Velké části planety se stanou neobyvatelnými. Směřujeme k oteplení, ve kterém bude Česko podobně vyprahlé jako vnitrozemí Řecka. Naše situace, kdy jsme jako střecha Evropy závislí na vodě ze srážek, bude už velice nepříjemná [21]. Ještě mnohem horší to ale bude kolem rovníku: Objeví se pás „vlhkého vedra“, ve kterém se již nebude možné ochladit pocením a lidské tělo zkolabuje po 6 hodinách. V takovém podnebí nelze žít.
2. Planeta se začne dál silně oteplovat sama od sebe a my už to neovlivníme. Například:
   • Tající ledovce změní barvu pólů z bílé na tmavší, která se více ohřívá [23]. Led odráží 80 % slunečního záření, zatímco mořská voda 90 % slunečního záření vstřebá.
   • Roztaje věčně zmrzlá půda (permafrost), což uvolní do ovzduší velké množství skleníkových plynů, které v ní dosud byly zachyceny [23].
   • Shoří lesy a změní se pralesy. Například amazonská pánev se přemění na savanu. Tím se z lesů uvolní hodně uhlíku [24][25].
   • Změní se proudění vody a vzduchu - bude častější El Niňo, extrémní bouře i dlouhodobá sucha [26].

Vědci je hodnotí jako katastrofické. Jakmile se tyto procesy dají do pohybu, my jako lidstvo už je nezastavíme, i když planetu sami oteplovat přestaneme.

Od roku 1955 se lidský pokrok ohromně zrychluje a nyní už dávno není pochyb o tom, jaké důsledky to přineslo: skutečně jsme zásadně změnili klima. Vědci říkají: „Vstoupili jsme do nové geologické epochy - antropocénu“ [29].

Teplota se globálně zvýšila už o jeden stupeň Celsia, v ČR od roku 1960 o dva [30]. Vymírání živých druhů se zrychlilo 100-1000krát. Rychlost změn v ekosystémech se nedá srovnat s ničím za dobu působení Homo sapiens na Zemi (200 000 let) [31]. Modely socioekonomických dopadů ukazují děsivé vyhlídky pro miliardy lidí. Vědecká komunita na tuto situaci neustále upozorňuje.

Udržme vzestup světové teploty níže než 2 °C, a pokud možno do 1,5 °C. Pro dosažení tohoto cíle je nutné co nejdříve dosáhnout klimatické neutrality (tj. odebírat z ovzduší tolik skleníkových plynů, kolik jich budeme vypouštět).

ČR zatím nemá plán, jak dosáhnout klimatické neutrality. Vláda klima neřeší („jsme malí, na nás nezáleží“). Neinformovaní politici, průmysl ani špičky společnosti nechtějí rychle přecházet na čistou energii a regenerovat naši krajinu, protože „to stojí moc peněz“. Bohužel si stále jen málo lidí uvědomuje, co vše je v sázce a jak nízké jsou ve skutečnosti náklady na odstavení fosilních paliv v porovnání s finančními i jinými dopady nepříznivého klimatického vývoje či dokonce zhroucení ekosystémů a celé lidské společnosti.

České klima 2050 zvládneme. Je potřeba se adaptovat na sucho, bude méně vody, ráz krajiny se změní. To všechno se dá zvládnout - jako bohatá země si v případě neúrody potraviny můžeme dovézt odjinud.

České klima 2100 nezvládneme. Je naprosto zásadní zastavit další nárůst globální teploty. Musíme co nejrychleji přestat vypouštět skleníkové plyny do ovzduší, tj. spalovat fosilní paliva. Pokud se to podaří, klima se stabilizuje na zvládnutelné variantě.

Krajina vyprahlá jako v horkém vnitrozemí Středomoří. Masová migrace z jihu na sever. Nepředvídatelné bouře a změny počasí. Epidemie tropických nemocí. Simultánní neúroda. Války o vodu.

Den stromů

Při svých vycházkách přírodou či městskými parky si můžete jako každý rok znovu ověřit, jak u nás od půlky října bývají stromy krásné a mnohé z nich doslova hrají všemi barvami. To je i jeden z důvodů, proč právě na tuto dobu v Česku připadá Den stromů, a to konkrétně na 20. října.

Den stromů se slaví ve více než 40 zemích celého světa. Jeho zvláštností je, že na rozdíl od naprosté většiny jiných svátků se jeho datum v jednotlivých zemích liší, a to podle klimatických podmínek a doby vhodné k jejich výsadbě.

V současné době se Den stromů slaví 20. října nejen v České republice, ale i v Polsku a na Slovensku, a lze ho tedy vnímat jako středoevropský. Například v Německu Den stromů slaví v dubnu, ve Velké Británii připadá Národní týden stromů na začátek sázecí sezóny v listopadu, v balkánských zemích mají většinou na jaře Den stromů a na podzim ještě zalesňovací týden.

Příklady ze vzdálených zemí: V Brazílii se Den stromů slaví v červnu, v Mexiku v červenci a v Portoriku poslední pátek v září. V Japonsku je to většinou na konci dubna a v Číně v březnu. V Izraeli mají Den stromů obvykle v lednu a na Novém Zélandu 5. července - tedy současně se Světovým dnem životního prostředí. V USA slaví Národní den stromů poslední pátek v dubnu; přitom je zajímavé, že původní pevný termín 22.

To nejdůležitější na Dnu stromů totiž je, že vzdává hold velké estetické , psychologické i hospodářské hodnotě stromů a lesů, které ještě násobí schopnost ukládat obrovská kvanta uhlíku ze vzdušného CO2.

Vánoční čas

Vánoce zná každý, ale jak dobře? Jedná se o křesťanské svátky, které oslavují narození Ježíše Krista. V minulosti pohané slavili zimní slunovrat, jenž připadá na 21.12, tento den je nejkratší v roce. Poté se Slunce zase ujímá své vlády a ta vrcholí 21.6.

24.12 je Štědrý den, Narození Páně čili Boží hod vánoční pak připadá na 25. Advent je doba před Vánocemi, jejím symbolem je věnec se 4 svíčkami, které značí neděle před 24. prosincem, každou neděli je třeba zapálit jednu svíci a ta má svůj význam.

Symboly Vánoc jsou určitě červená barva značící porod a život, Betlém a stromeček, i když ten se stal znakem těchto svátků poměrně nedávno. Teprve na konci 19. století se stalo zdobení vánočního stromku tradicí, ozdoby byly dříve jablka, ořechy, cukroví, teď existuje nepřeberné množství různých motivů a materiálů. Já osobně stromkovému opojení moc neholduji, raději se na strom podívám v lese a pověsím na něj mrkev pro srnky.

Na Štědrý den se mají plnit přání a zjevovat proroctví. Tento den začínal poslední adventní mší a dle tradic by se měl dodržovat půst, aby se při večeři vidělo zlaté prasátko. U nás doma se vždy vařila hrášková polévka s vejcem, jinde se pekl houbový kuba nebo muzika, což je vánoční kompot - jablka a hrušky, případně i švestky se provaří se skořicí a hřebíčkem ve vodě, sladit ho můžete medem.

Štědrovečerní večeře byla výzvou pro všechny hospodyně - obvykle se podávalo pět až sedm chodů, záleželo na finanční situaci a postavení rodiny. Jakmile na obloze vysvitla první hvězda, usedlo se k prostřenému stolu pro sudý počet lidí - pod každým talířem mohly být kapří šupiny a peníze pro štěstí, chleba se solí pro hojnost v dalším roce a od stolu se nesmělo odcházet, aniž všichni dojedli, jinak prý dotyčný do roka zemře. Zbytky večeře se rozdělily mezi dobytek i ke stromům, aby nikdo nepřišel zkrátka.

Na vánoční stůl se dostala až v 19. nebo na černo, podávaný s hustou sladkokyselou omáčkou ze sušených švestek, rozinek, perníku a černého piva či červeného vína. Dnes je velmi oblíbený smažený s bramborovým salátem, kolik variací na bramborový salát existuje asi rozepisovat nemusím. Každá rodina si ho dělá po svém.

24.12. se je ale také třeba dávat pozor na určité činnosti, které nosí smůlu. Nesmí se věšet prádlo, neboť hrozí, že se někdo oběsí, nemá se zametat, ani si půjčovat věci. Lidové zvyky a tradice jsou staré jak lidstvo samo a jsem přesvědčena, že dokud je budeme dodržovat, nevymizí, to by byla převeliká škoda.

Vánoce končí 6. ledna, ale zima dle kalendáře trvá ještě další 2 a půl měsíce. I v této nevlídné době využijme pěkných sní a buďme venku na čerstvém vzduchu, nebo jen tak rozjímejme doma u krbu a dožeňme resty, na které během roku nebyl prostor. Čas vánoční je o setkáních, o odpuštěních a o klidu mysli. Vánoce rozhodně nemají být o dárcích a hmotných statcích, jak to bohužel v dnešní době vypadá. Nebo alespoň pro mě ne.

tags: #priroda #v #zime #wikipedie

Oblíbené příspěvky:

• Aktivity pro děti: Recyklace a třídění
• Nové epizody SpongeBoba
• Recyklace a oběhové hospodářství
• Recyklace cartridge Brita
• Aktuální trendy v odpadovém hospodářství