Voda, příroda a lidé: Zdroje a výzvy

Voda je kolébkou života a základní podmínkou existence života na Zemi. Lidé, zvířata i rostliny - zkrátka všechny živé organismy potřebují vodu k tomu, aby přežily. Voda představuje jednu ze základních složek životního prostředí a tvoří celkem 71 % zemského povrchu. Nejdůležitější pro člověka je voda pitná, avšak z celkového množství vody na naší Zemi se jako pitná voda užívá pouze necelé 1 procento!

Tento nenahraditelný přírodní zdroj ovlivňuje prakticky všechny oblasti života a také všechny činnosti lidské společnosti. Kromě využívání vody jako pitného zdroje se voda používá na osobní spotřebu, v domácnosti, průmyslu, zemědělství, dopravě, rekreaci, sportu … k výrobě energie. Spotřeba vody k uspokojování lidských potřeb v moderní době neustále narůstá a zdroje vody jsou tak vystaveny stále se zvyšujícímu tlaku.

Nejprve ty dobré zprávy: strašák suchomoru, tedy akutního nedostatku pitné vody, se za poslední dekády umenšil. Že nějakých 74 % obyvatel planety Země dnes má zajištěný přístup k bezpečné, pitné vodě potvrzuje i OSN. Za posledních dvacet let je to zlepšení o 10 procent. Sice to má pořád k dokonalosti daleko - stále tu jsou dvě miliardy lidí, kteří takový přístup k bezpečné pitné vodě zajištěný nemají - ale je to rozhodně patrný posun k lepšímu. Ne až tak dobrou zprávou je, že to zlepšení má velmi relativní podobu.

Kamiony, naložené balíky PET lahví s vodou, dnes mnohem častěji zajíždí i do izolovaných regionů v rozvojových zemích, kde vodovodní systém pořád ještě nemají. Díky tomu tam lidé pitnou vodu mohou mít. Z původní dobré zprávy dělá špatnou právě fakt, že pitnou vodu ti lidé mohou mít jen tehdy, pokud si za ni mohou dovolit platit. Balená voda je přitom o dost dražší, než voda z kohoutku, vodovodního řadu. Asi 150-1000x, podle té které konkrétní oblasti.

Komerční distribuce balené vody

Vzít si skoro zadarmo vodu z podzemí, naplnit s ní lahve a ty prodat s takovým ziskem je osnovou pro perfektní byznys. Obchod s balenou pitnou vodou je extrémně výnosný také proto, že přináší na trh produkt, který v neztenčené míře každý den potřebují všichni - a který jinde obvykle neseženou. Z pohledu producenta balené vody, nějaké soukromé společnosti (obvykle se zahraničním kapitálem), je přitom vše v nejlepším pořádku. V cílové zemi koupí pozemky poblíž akviferů, zvodnělých vrstev. Pořídí si od státu licenci k odběru podzemní vody. Investuje do stavby čerpací stanice, čistící jednotky, stáčírny a balírny.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

A pak už jen smluvně zařídí distribuci vody s pomocí nákladních aut do těch nejzapadlejších krajů. Prakticky za každý z těch po sobě jdoucích kroků sklidí producent slávu a chválu: přináší do rozvojové země investice, technologii. Na první pohled to vypadá opravdu dobře, skoro jako že se v daném regionu skrze distribuci balené vody zvyšuje kvalita života obyvatel, a že se postupně daří i plnění jednoho z nejkomplikovanějších cílů udržitelného rozvoje - do roku 2030 dosáhnout zajištění všeobecného přístupu k bezpečné a pitné vodě. Realita je ale taková, že komerční distribuce balené vody zlepšuje přístup lidem k pitné vodě jen naoko. Přístup k ní určitě není všeobecný, mají ho jen ti, co za ni mohou platit. A kdyby se z jakéhokoliv důvodu rozhodl producent balené vody ukončit čerpání, přeložit distribuci jinam, budou místní v té samé situaci, jako před dvěma dekádami.

Vykrývat ve vyprahlých regionech nedostupnost pitné vody zavážením vody balené je tedy nevýhodné pro spotřebitele, a extrémně výhodné pro producenta. V roce 2016 činil globální obrat obchodu s balenou vodou 270 miliard dolarů, zobchodováno bylo nějakých 350 miliard litrů pitné vody. A zpráva UN University počítá s tím, že nejpozději do roku 2030 naroste obrat na 500 miliard. Vzniká tím prostor pro vytvoření paradoxní situace, kdy si mnohé suchem a žízní ohrožení komunity fakticky nemohou dovolit zainvestovat výstavbu vlastního vrtu či vodovodu, protože veškeré své dostupné zdroje utratí za nákup vody balené.

Prodej balené vody tak pro sebe vytváří a udržuje režim trhu řízený závislostí. Spotřeba balené vody přitom není po světě distribuována rovnoměrně - o 60 % obratu se starají zisky z prodeje balené vody v zemích globálního jihu, na blízkém východě, v Africe, Tichomoří. Je přitom téměř univerzálním pravidlem, že tam, kde je pitná voda stále silně nedostatkovým zbožím, se zatím lépe prosazuje model prodeje vody balené, než budování funkční vodovodní sítě. Vzniká tím prostor pro vytvoření paradoxní situace, kdy si mnohé suchem a žízní ohrožení komunity fakticky nemohou dovolit zainvestovat výstavbu vlastního vrtu či vodovodu, protože veškeré své dostupné zdroje utratí za nákup vody balené.

Do zajištění regulérního přístupu k pitné vodě v rozvojových zemích, budování vodovodních sítí, se investoři moc nehrnou. Návratnost vložených peněz je malá. Podle OSN by zajištění přístupu k pitné a bezpečné vodě pro všechny obyvatele planety Země na jeden rok přišlo na 114 miliard dolarů. Takové peníze nikdo dohromady nejspíš nedá. Ale 270 miliard dolarů na nákup vody balené jsou. Relativní zvýšení dostupnosti pitné vody v rozvojových zemích, dané rostoucími prodeji vody balené, tedy není zrovna dobrou zprávou. Je jen signálem toho, že se vlády těchto zemí zatím nepřiblížily k řešení problému s nedostatkem pitné vody a vykrývají ho zástupnou variantou.

Která je od skutečného řešení problému oddaluje. Na prohlubování závislosti a umělém udržování rozvojových zemí v bídě také nic udržitelného není. Od původních myšlenek plnění rozvojových cílů je to na hony vzdálené. Další komplikací je, že v zemích globálního jihu je byznys s balenou vodou silně neregulovaný. Nekontrolovatelné čerpání podzemní vodu může vést k přetížení místních zdrojů, k regionálnímu poklesu hladiny podzemní vody a ohrožení zemědělství. Uhašení žízně balenou vodou tak může přinést hladomor.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Zapeklité je to i s kvalitou balené vody. Zpravidla má být hygienická, splňovat veškeré normy a limity, zkrátka - být onou zdravější alternativou. Ale ne vždy tomu tak skutečně je. Dozor nad kvalitou vody je prakticky nevymahatelný. Teoretická snaha žalovat producenta balené vody za sníženou kvalitu může vyústit i v to, že v zavře krám a celá oblast zůstane na suchu. A samozřejmě, prodej 350 miliard litrů balené vody je třeba chápat taky jako vznik 600 miliard PET lahví, nějakých 25 milionů tun plastového odpadu ročně. Odpadu, o jehož recyklaci se v rozvojových zemí nikdo nestará, protože na to nejsou kapacity, a k němuž se žádný producent balené vody nehlásí. Hašení žízně balenou vodou tak vede ke vzniku odpadů, které znesnadňují dosažení dalších cílů udržitelného rozvoje.

Znečištění vodních ekosystémů

Do vnitrozemských vod se dostává široká škála chemických prvků a sloučenin. Patří mezi ně mj. radioaktivní prvky, jako je stroncium nebo radon, těžké kovy, průmyslová rozpouštědla a těkavé organické sloučeniny, kupř. benzen nebo freony (CFC), chemické látky používané v zemědělství (pesticidy, růstové stimulátory či hormony), zplodiny paliv, nanočástice, zbytky léčiv používaných v humánní i veterinární medicíně, kosmetických výrobků, očkovacích látek a antikoncepčních prostředků, mycí a čisticí prostředky (detergenty) a mikroplasty (Bashir et al.).

Důležitým zdrojem znečištění vnitrozemských vodních ekosystémů se staly odpadní vody. V současnosti lidstvo vytváří ročně přibližně 360 km3 odpadních vod, z nichž 48 % proniká do prostředí bez jakéhokoli čištění a jen 11 % bývá opětovně použito, nejčastěji pro zavlažování (Jones et al. 2021). Realistické prognózy tvrdí, že se objem odpadních vod do roku 2050 zdvojnásobí (Qadir et al. 2020). Na 360 000 km2, tedy ploše odpovídající rozloze SRN, se ke zavlažování používá odpadní voda nebo se hnojí tuhými kaly z čistíren odpadních vod (Mateo-Sagasta et al. 2018). Nevyčištěné komunální a průmyslové odpadní vody již stačily znečistit přinejmenším tři čtvrtiny vnitrozemských vod (Vargas-Gonzales et al.

Další vskutku globální problém představuje obohacování prostředí o živiny, zejména dusík a fosfor, lidskou činností (McDowell et al. 2020). Dlouhodobé používání syntetických hnojiv a těžba fosfátu navýšily přísun do prostředí u fosforu dvakrát a u dusíku třikrát (FAO 2024). Ve vodním prostředí eutrofizaci charakterizuje nadměrný růst sinic, řas a cévnatých rostlin. Jejich biomasa, označovaná jako „vodní květ“, ničí ekonomicky významný rybolov a ohrožuje produkovanými toxiny zdraví nejen volně žijících živočichů a hospodářských zvířat, ale i člověka (Kazmi et al.

V poslední době se stále častěji hovoří o znečišťování prostředí umělými hmotami. Plasty se splachem dostávají do vodních toků, které je přenášejí do moře, kde se v místech styku mořských proudů hromadí v podobě často rozsáhlých odpadkových skvrn. Větší kusy umělých hmot se ve vodním prostředí rozkládají na mikroplasty, jež obvykle mívají v průměru méně než 5 milimetrů (van Emmerik et al. 2022, Thompson et al. 2024). Dostávají se do potravních řetězců (Firdousie et al. 2021) s výrazně negativním dopadem na vrcholového konzumenta - člověka (Emenike et al. 2023). V důsledku chemického složení a výrazného poměru mezi povrchem a objemem vychytávají z okolního prostředí těžké kovy a organické látky včetně jedovatých sloučenin a karcinogenních látek (Bashir et al. l.c.).

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Řeky dopraví v celém světě do moře každoročně 0,5-1 milion tun plastů (Meijer et al. 2021, Strokal et al. 2023). Dunaj mezi Vídní a Bratislavou obsahoval v 1000 m3 vody v průměru 317 umělohmotných položek o celkové hmotnosti 4,8 gramů: v tomto úseku evropského veletoku se tak vyskytovalo více částic a kusů umělých hmot než rybích larev (Lechner et al.

Důsledky klimatických změn

Vzhledem k rozsahu koloběhu vody jej změny podnebí ovlivňují prostřednictvím řady procesů celý, byť s různou intenzitou a rozdílnými dopady. Přímý vliv na vnitrozemské vodní ekosystémy mají zejména posuny v množství a rozložení srážek a v teplotě prostředí: mění se jejich teplota i průtok a také dostupnost vody (UN 2020). Mimořádné povětrnostní jevy někdy dávané do souvislosti s klimatickými změnami zahrnují také přírodní katastrofy, kdy je vody příliš, nebo naopak málo. Extrémně silné srážky a povodně se v současnosti na Zemi vyskytují čtyřikrát častěji než v roce 1980 (UN 2020, White et al. 2021). V letech 2002-2021 si ve světě vyžádaly 100 000 lidských životů, dopadly na další 1,6 miliardy lidí a způsobily škodu 832 miliard USD (19,9 bilionů Kč).

Scénáře dopadů klimatických změn předpokládají další navýšení četnosti a důraznosti období sucha a povodní (IPCC 2022, 2023). Nedostatek vody se může projevit ještě výrazněji než dosud a povede ke zvýšené migraci obyvatelstva z postižených oblastí a k válkám o vodní zdroje. (UN 2024).

Jak udržet vodu v krajině?

Jedním z řešení, jak zadržet vodu v krajině, jsou mokřady. Ty byly v minulosti běžnou součástí krajiny, vznikaly přirozeně. V Česku, stejně jako ve zbytku světa, jich ale ubývá. Obecně lze říct, že jde o místa v krajině, která jsou podmáčená. Typů mokřadů je po celém světě mnoho. Jedná se například o vlhké louky, nivy vodních toků, tůně, jezera či mělčí rybníky. Jsou domovem celé řady rostlin a živočichů.

Díky tůním je možné vodu, která jinak končí buď v odtocích, či v řekách, lépe zadržet v půdě, a tím bojovat proti suchu. „Ať už se kdokoliv rozhodne vytvořit jakýkoliv mokřad, pro krajinu to má smysl,“ myslí si ekofarmář ze Strakonicka.

Tůně fungují v přírodě jako malé vodní nádrže, které zadržují vodu v době, kdy hojně prší. V období sucha jsou důležitou zásobárnou vody a také dobrým pomocníkem při mírnění povodní. Jelikož ale nemohly sloužit jako stavební pozemek nebo zemědělská půda, v minulém století mokřady téměř vymizely. Majitelé pozemků je buď odvodnili, anebo zavezli půdou, aby na původním mokřadu mohli hospodařit.

Z hlediska druhové rozmanitosti se tůně řadí hned za tropické lesy a korálové útesy. Poskytují totiž domov obrovskému množství organismů. „S poškozením či zánikem tůní se zmenšil i prostor, kde mohou přežívat vzácné druhy rostlin a živočichů. Čím méně je mokřadů, tím více jsou tyto druhy blíže vymření,“ říká Jan Dvořák z neziskové organizace Mokřady.

Voda, která se odpařuje z tůní, stabilizuje klima a snižuje teplotní výkyvy, které trápí celý svět.

Technologie pro získávání vody

Dostat pitnou vodu i do pouštních oblastí a všude tam, kde je jí nejvíce potřeba, je cílem týmu českých vědců z UCEEB ČVUT. Ti stojí za unikátním zařízením MAGDA, které umí vyrobit vodu a stačí mu k tomu pouhý vzduch a sluneční záření. „Magda může přijet na korbě nákladního auta a zhruba do půl hodiny začne vyrábět čistou vodu i tam, kde je jinak o pitnou vodu nouze nebo zcela chybí,“ vysvětluje strojní inženýr Nikola Pokorný.

Zařízení dokáže vyrobit vodu díky materiálu, který postupně kumuluje vzdušnou vlhkost na svém povrchu. V nejsušší poušti je zařízení schopno vyrobit v ročním průměru 10 až 20 litrů pitné vody za den. „Součástí Magdy je i fotovoltaické pole, které generuje elektrickou energii z dopadajícího slunečního záření. Přístroj tak může být energeticky soběstačný. Prototyp vyjde na 800 000 korun,“ přibližuje mladý vědec.

Šetření vodou v domácnostech

Vysokoškoláci učí děti šetřit vodou. Za projektem H2Ospodař stojí skupina studentů z pražské VŠCHT. „Vodu vnímáme jako národní bohatství, proto jsme se před čtyřmi lety začali věnovat osvětě týkající se sucha a šetrného zacházení s vodou,“ říká doktorand Jakub Med, který společně se spolužákem Ondřejem Rycheckým projekt v roce 2017 založil.

Vzdělávají zaměstnance ve firmách, učitele, ale i malé děti. Všechny učí, jak se dá malými krůčky šetřit vodou. Na workshopech ukazují, jak vyčistit špinavou vodu v kaluži. Anebo jak pomocí šetrného splachování přestat plýtvat vodou. „Jen když bude veřejnost dostatečně informovaná, můžeme lhostejnost lidí k vodě změnit,“ myslí si Jakub Med, jehož projekt získává podporu od pražského magistrátu a od společnosti GROHE.

Součástí workshopů je také propočítání vodní stopy. Spousta lidí si stále neuvědomuje, že voda je spjatá i s naší potravou, k těm nejméně hospodárným potravinám patří například hovězí maso. Každý člověk využívá přibližně 100 litrů vody každý den. A záleží pouze na nás, jak šetrně se chceme chovat.

Přibližně dvě třetiny celkového odběru vody v domácnosti se spotřebují v koupelně a na WC. Třetina spotřebované vody je použita na splachování toalety.

Technologie EcoJoy dokáže díky jednoduchému principu provzdušnění proudu snížit průtok vody o 50 %. „Jsme rádi, že patříme mezi společnosti, které mění svět k lepšímu. Všechny naše produkty stavíme na kvalitě, technologii, designu a udržitelnosti. Můžete si tak dopřát příjemnou sprchu a přitom efektivně šetřit vodou,“ říká Václav Kužílek, manažer zastupující společnost GROHE v Česku a na Slovensku.

Globální problémy s podzemní vodou

Přibližně každý čtvrtý člověk a planetě nemá přístup k vodě z vodních toků a jezer a jeho přežití proto závisí na podzemních zdrojích vody. Koncem tohoto století se ale mohou stovky milionů lidí ocitnout v situaci, kdy kvůli postupujícím změnám klimatu budou připraveni i o tuto nejistou zásobu vody. Může se proměnit v toxickou žumpu.

Ukázalo se, že při pesimistickém vývoji by až téměř 590 milionů lidí mohlo přijít o pitnou podzemní vodu. Již dnes žije zhruba 30 milionů lidí v oblastech, v nichž je podzemní voda teplejší, než by měla být podle nároků na pitnou vodu. Znamená to, že ji není bezpečné pít bez předchozí úpravy, jako je například převaření. Dochází také k ohřívání trubek s pitnou vodou, které jsou uložené v zemi.

Podpora opatření pro zlepšení hospodaření s vodou

Dotacemi a půjčkami přispíváme obcím z evropských i vlastních zdrojů na zajištění dodávek pitné vody. Peníze poskytujeme na výstavbu vodovodů a úpraven vody, ale i čistíren odpadních vod a kanalizací prakticky od svého vzniku. Od roku 2014 dosáhla podpora v této oblasti prostřednictvím programů spravovaných SFŽP ČR částky 16,8 miliard korun a zájem o dotační prostředky je dlouhodobě enormní.

Pomoci v boji se suchem může obcím i hospodárnější využívání dešťové vody. Aktuálně je k tomu připravena jedna miliarda korun z evropských fondů v programu nazvaném Velká Dešťovka (výzva č. 144). Díky dotační podpoře mohou starostové provést nejrůznější opatření, která zlepší klima v přehřátých ulicích, přinesou úspory pitné vody a současně sníží riziko povodní.

Pro občany je stále otevřen populární program Dešťovka. Přispívá na zachytávání dešťové vody a její chytré využití k zalévání zahrady či ke splachování v domácnosti. Podporuje také opětovné používání přečištěné vody z pračky nebo ze sprchování, kde je úspora pitné vody a nákladů ještě vyšší.

Dalším nezbytným krokem je postupná obnova přirozených funkcí volné krajiny, desítky let zatěžované intenzivní agrární činností. Prostředky z Operačního programu Životní prostředí proto směřují na celou škálu opatření přispívajících k zadržování vláhy v půdě, jež se nehodí k zemědělskému obdělávání. Jde o revitalizace řek a rybníků, budování tůní, obnovu mokřadů či sázení remízků na nezemědělské půdě.

Stromy posilují odolnost vůči změně klimatu, zadržují vodu a zlepšují klima ve městech. Získat dotaci, zasadit stromy a zapojit se tak do celonárodní iniciativy Sázíme budoucnost (odkaz), může nyní prakticky každý.

Význam vody: Fakta a čísla

Následující tabulka shrnuje klíčová data a fakta o vodě:

tags: #priroda #voda #a #lide #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Práva zaměstnanců při ohrožení nemocí z povolání
• Harmonogram svozu odpadu Hlučín
• Odpadkový koš 15l – recenze
• Skauting a ochrana přírody
• Průvodce nákupem: Kadeřnické křeslo z bazaru