Příroda Zarůstá Místo: Problém Rozšiřování Rákosu a Křovin v České Krajině

Vzácné květiny a živočichy v přírodní rezervaci Dubno u České Skalice ohrožuje rozrůstající se rákos. Ten se stále víc objevuje na zhruba čtyři hektary velké louce sousedící se Zličským rybníkem. Zatímco před několika lety byl rákos jen podél rybníka, teď se rozšířil odhadem na osmdesát procent louky. Roste tak desítky metrů od břehu.

Rákos je přitom extrémně invazivní rostlina, má vysokou spotřebu vody a vytlačuje původní druhy květin, včetně chráněných orchidejí. Ty může rákosí podle botaničky Agentury ochrany přírody a krajiny Elišky Vicherové během několika let prakticky zlikvidovat. „Ten rákos se natáhne na celou lokalitu a díky velké produkci biomasy ty ostatní druhy, které jsou konkurenčně méně schopné, tak vlastně úplně zmizí."

Řešením by mohlo být častější kosení rákosu, ještě předtím, než začne plně nakvétat. Ovšem tak, aby to neohrozilo chráněné orchideje. „Řeší se to dvěma způsoby. Buď je to kosení nad těmi vzácnými druhy rostlin, tedy řekněme třeba půl metru nad zemí. A musí se to dělat ručně křovinořezem. To ale vyžaduje změnu zmiňovaného plánu péče.

Problémem by se měla zabývat expertní skupina zřízená Krajským úřadem. Ta dostane do ruky fotodokumentaci stavu luk dokládající současnou expanzi rákosu. „Fotografie budou sloužit jako podklad pro chystané jednání.

Česko následkem klimatické změny zarůstá křovinami. Keře totiž umějí lépe využívat skleníkový plyn oxid uhličitý a lépe se přizpůsobí suchu. Navíc snáze přežijí oheň, ožírání od zvířat či prosekávání od lidí. Hrozí, že zahubí stepní a savanové plochy v Česku, které jsou druhově nejpestřejší součástí naší krajiny.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Krajina stepního či savanovitého typu, kde převažují trávy a byliny, zarůstá dřevinami, hlavně keři. Podle ředitele ochranářské společnosti Česká krajina Dalibora Dostála patří k nejohroženějšímu typu české krajiny a rozrůstání keřů ji může ohrozit.

Kvůli změně klimatu keře rychleji rostou. "Vyšší koncentrace oxidu uhličitého a dusíkatých látek v atmosféře, které jsou také způsobené spalováním fosilních paliv, fungují jako hnojení ze vzduchu," popsal Jirků. Podle něj se keře rozšiřují v posledních desítkách let. Podle Jirků se jedná o fenomén, kdy na plochách o velikosti stovek hektarů rostou převážně keře.

Rozšiřování keřů podle vědců není dobré, protože právě stepní a savanovité typy krajin jsou druhově nejpestřejší v Česku. "Byť jsou to malé plochy, jsou nejpestřejší a nejcennější částí naší krajiny. Žije v nich více druhů hmyzu a rostlin než v lesích," řekl Dostál.

Rozsáhlé keřové porosty navíc narušují vodní bilanci v krajině, vysušují půdu, a proto se například nedoplňuje podzemní voda. Když porost křovin zhoustne a ztmavne, bylinné patro prakticky zmizí a s ním i biodiverzita.

Bojovat s rozrůstajícími se křovinami bude podle vědců výzvou. Podle Jirků je nejefektivnější kombinace pastvy a mechanického odstraňování vzrostlých keřů. Jelikož většina pionýrských keřů, jako jsou šípky, plané růže či hlohy, by při prořezávání znovu vyrašila z kořenů či pařízků, je podle něj lepší keře vytrhat ze země.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Podle Dostála se tam, kde se v minulosti vyskytovala velká stáda velkých kopytníků, dokázala udržet buď otevřená nebo parkovitá krajina, tedy ta, kde stromy a keře rostou minimálně. Pasoucí se býložravci spasou rašící keře, ale těm už vzrostlým výrazně neublíží.

Jirků však upozorňuje, že by kontrolované vypalování spolu s pastvou býložravců a mechanickém odstraňováním keřů pomohlo zachování otevřené krajiny. Podle vědců to bude ovšem věčný boj. Náchylné oblasti je nutné kontrolovat a v případě rozrůstání keřů zasáhnout. A to i v nejpřísněji chráněných oblastech národních parků.

Lucie Záhorová z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) upozorňuje, že národní parky proti křovinám už zasahují. Rozrůstání keřů se přitom pochopitelně netýká jen české přírody. "Podobný negativní proces sledují vědci po celém světě. Od Afriky po Ameriku a Austrálii," osvětlil Jirků. Analýzy satelitních snímků podle něj odhalily, že například ve východoafrických savanách nebo arktické tundře se od 80. let minulého století rozšířily keřnaté porosty o 20 až 30 procent.

Ministerstvo životního prostředí oznámilo zrušení největší přírodní rezervace v České republice, PR Údolí Oslavy a Chvojnice v kaňonech stejnojmenných řek na hranici Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Na necelé třetině jejího území mají vzniknout dvě národní přírodní rezervace.

„Hlavním problémem je, že rezervaci se po desetiletí nedostávalo potřebné péče. Velká část cenných lesostepí a stepí zarostla lesem. Na mnohá místa zase byly vysazovány jehličnaté monokultury,“ říká prof. David Storch, předseda České společnosti pro ekologii, která se záměrem Ministerstva nesouhlasí. Řešením je podle něj náprava situace, nikoli zmenšení chráněného území.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Vytýčení nových rezervací ale dle řady odborníků nebere ohled na rozšíření mnoha ohrožených i zákonem chráněných organizmů, které mají rezervace chránit. Ministerstvo podle nich ignorovalo dostupné informace i odborné názory znalců území.

„Jedním z hlavních cílů připravované rezervace má být péče o chráněného a kriticky ohroženého motýla jasoně dymnivkového, jenomže plocha, na které jasoni žijí, v rezervaci vůbec nebude!“ říká entomolog a ochránce přírody Ing. Václav Křivan z ČSOP Chaloupky, který státní ochranu přírody na problém opakovaně upozorňoval.

Přírodovědci nesouhlasí ani s plánovanými způsoby péče. „Říční kaňony bývají díky přirozené pestrosti stanovišť centry přírodní rozmanitosti. Srovnání leteckých snímků z 50. let a ze současnosti ale ukazuje, že krajina v těchto územích velmi rychle zarůstá. Unikátní stepi a lesostepi plné ohrožených druhů zarůstají hustým lesem, který je biologicky podstatně chudší,“ vysvětluje prof.

Většina lesů v nových rezervacích má být ponechána samovolnému vývoji. Ten vede k hustému lesu. S tím ale nesouhlasí docent Jan Farkač z České společnosti entomologické. „Jeden z našich nejkrásnějších a nejohroženějších brouků, zákonem chráněný krasec dubový potřebuje k životu staré, osluněné duby,“ říká. Ale staré duby v hustém lese nejsou osluněné, v konkurenci mladších stromů navíc rychle hynou. Na špatně nastavený režim podle něj doplatí také mezinárodně chránění brouci tesařík obrovský a páchník hnědý.

„Zarůstání otevřených lesů a bezlesí je významnou příčinou ochuzování naší přírody,“ upozorňuje Lukáš Čížek z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR, jeden z autorů článku, který problém rozebírá v dubnovém čísle časopisu Vesmír. „Je nezbytné lesy prosvětlit, pást v nich. A vůbec pečovat o rezervace tak, aby to vyhovovalo ohroženým organizmům, které v nich žijí. Místo potřebné péče chce ale ochrana přírody vytvořit uniformní území převážně s lesy ponechanými samovolnému vývoji.

Kousek od centra Břeclavi je místo nedotčené člověkem. Místo, které je opuštěné a stále v něm má hlavní slovo příroda. Místo, které ale bez péče postupně degraduje, zarůstá křovinami a invazivními druhy, a ztrácí tak svou přirozenou pestrost. Místo, které péči člověka potřebuje, aby udrželo svoji jedinečnost.

Nikdo tu nehospodaří, a tak zarůstají invazivními druhy rostlin a náletovými dřevinami a keři. Ubývá zde druhů rostlin a živočichů, pro které by tu jinak byl prostor. Pro člověka je to jen další opuštěné zarostlé místo.

Usnadněme vodnímu ptactvu návrat do krajiny. Vraťme Krčím jejich krásu. Vytvořme systém tůní a mokřadů pro zadržení vody a návrat vodního ptactva. Živočichům obnovme přirozené úkryty a zdroje potravy. Vysaďme původní odrůdy ovocných stromů a pečujme o pestrost luk a jedinečné bohatství lužní krajiny.

Zpřístupněme místo lidem pro pozorování přírody, procházky a relaxaci. Vybudujme naučnou stezku, která provede krásou luhu i možnostmi péče o přírodu, která leží těsně za hranicemi našich měst. Pojďme spolu vytvořit kus živé a rozmanité krajiny nedaleko centra Břeclavi, kde je dobře přírodě i člověku.

V rámci kampaně „Místo pro přírodu“ pozemky vykupuje ČSOP od roku 2008.

Středomoří patří k ohniskům globální biodiverzity - roste zde na 30 tisíc druhů vyšších rostlin, z toho 13 tisíc tzv. endemitů, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě (v ČR se pro srovnání vyskytuje 3 000 druhů vyšších rostlin, z toho endemitů zhruba 50). Krom toho bylo Středomoří jednou z kolébek lidské civilizace, člověk tamní přírodu ovlivňuje už od pradávna.

„Prapůvodní biotopy středomořských endemitů samozřejmě neudržovali starověcí zemědělci, ale původní velcí býložravci, stejně jako jinde na světě,“ říká Martin Konvička z Entomologického ústavu BC AV ČR a Přírodovědecké fakulty JU. „Po vyhubení těchto zvířat však udržovali středomořské biotopy, ve své podstatě savanu, pastevci a zemědělci, a to až do nedávné doby,“ vysvětluje Martin Konvička.

Otázkou původní středomořské krajiny se zabýval už starořecký filozof Platón. Domníval se, že panenským stavem Středomoří byly hluboké lesy - a jeho domněnka se traduje dodnes. Přírodovědci z mnoha oborů s tím ale často nesouhlasí a upozorňují, že unikátní středomořské druhy rostlin, ptáků, plazů, drobných savců či denních motýlů potřebují k životu otevřená nelesní stanoviště.

Tým vědců a studentů z Entomologického ústavu BC AV ČR a Přírodovědecké fakulty JU pod vedením Martina Konvičky a Jany Lipárové se pokusil najít odpověď na tento dlouholetý spor. Entomologové se ve svém neobyčejně rozsáhlém výzkumu zaměřili na mimořádně druhově bohatou skupinu nočních motýlů, která v Evropě zahrnuje asi sedmkrát více druhů než u denních motýlů.

Výzkum prováděli v oblasti mezi jihem pevninského Řecka, Bulharskem a Severní Makedonií na 150 plochách, rozdělených podle stupně zarůstání krajiny na pasené trávníky, rozvolněné křoviny a hustý les. V průběhu dvou let navštívili entomologové každou lokalitu pětkrát a získali přesně 42 136 jedinců nočních motýlů v 641 druzích.

Ukázalo se, že všechny tři typy krajiny - pasené trávníky, rozvolněné křoviny a hustý les - se neliší počtem druhů. Přesto se liší složení druhů. „Motýli, kteří se vyskytují jen v malých středomořských areálech, převažují právě v rozvolněných křovinách či pasených trávnících. Naproti tomu v hustých lesích žijí druhy charakteristické pro střední Evropu, jejichž areály výskytu sahají daleko na sever a východ,“ uvádí Jana Lipárová a dodává, že noční motýli charakterističtí pro Středomoří potřebují nezalesněná stanoviště, která byla po tisíciletí udržována tradiční lidskou činností.

„Dnešní jihoevropská krajina zažívá v podstatě ochlazení, zarůstá lesem a unikátní jižní druhy jsou nahrazovány široce rozšířenými druhy severskými,“ zdůrazňuje Martin Konvička. Situaci nijak nepomáhají ani dobře míněné environmentální politiky. „Všude v jižní Evropě vidíme růst slunečních a větrných farem, které jsou umísťovány do nejcennějších bezlesých lokalit,“ upozorňuje Alena Bartoňová, další z autorek studie.

tags: #příroda #zarusta #místo

Oblíbené příspěvky:

• Kočky v dílech amerických autorů
• Jak chránit stromy ekologicky před pilatkou?
• Dopady znečištění ovzduší v ČR
• Dopady na železniční dopravu
• Návod na instalaci sprchového koutu