Přírodě Blízké Hospodaření: Definice a Význam

Přírodě blízké hospodaření představuje alternativu k hospodaření založenému na stejnověkých monokulturách (pasečnému hospodaření), a to zejména v podmínkách středních a vyšších poloh v přirozeném prostředí stín snášejících dřevin.

Přírodě blízké lesnictví odmítá pasečnou (zvláště pak holosečnou) obnovu porostů a cílí na maximální využití přírodních procesů, zejména na přirozenou obnovu dřevin, jejich autoredukci a diferenciaci pod vlivem horní stromové etáže. Jde o systém zaměřený na produkci kvalitního dříví, ovšem pouze v rámci ekologického potenciálu stanoviště. Pozornost věnuje jednotlivým stromům a usiluje o biologickou automatizaci.

Přírodě bližší lesní hospodářství definujeme jako „zastřešující lesnictví“ (umbrella) zahrnující všechny přístupy a terminologie, které pod záštitou udržitelného lesního hospodářství (SFM) podporují biodiverzitu, odolnost a adaptaci na klima v obhospodařovaných lesích a zalesněné krajině.

Uvědomíme-li si, že les pokrývá více než třetinu území České republiky, musíme dojít k závěru, že při jeho užívání a obhospodařování je mimořádně významné, volit k přírodě co nejšetrnější a zároveň co nejekonomičtější způsoby těchto činností. Dlouhodobá debata je v části odborných kruhů v tomto smyslu vedena ohledně samotných principů pasečného či nepasečného hospodaření.

Při nepasečném hospodaření jsou výběrově těženy jednotlivé stromy a na rozdíl od pasečného až holosečného způsobu tak nedochází ke vzniku pasek a holosečí, pro obnovu a pěstování lesa jsou mnohem citlivěji a šířeji využity přirozené přírodní procesy.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Agrolesnictví: Důmyslný Systém Hospodaření

Agrolesnické systémy (ALS) jsou typem hospodaření, které kombinují pěstování dřevin s rostlinnou nebo živočišnou výrobou. Agrolesnictvím se zabývám od roku 2009. Tento způsob zemědělského hospodaření využívající lesní dřeviny je důmyslný systém, který přispívá krajině především díky mimoprodukčním funkcím, jako jsou klimatická, vodoochranná, půdoochranná, zdravotně-hygienická a estetická. Tento způsob zemědělského hospodaření využívající lesní dřeviny je důmyslný systém, který přispívá krajině především díky mimoprodukčním funkcím, jako jsou klimatická, vodoochranná, půdoochranná, zdravotně-hygienická a estetická.

Lesní hospodáři se v takvých případech snaží o maximální využí produkčních schopností stanoviště (půdy, světla, tepla, srážek a optimálního proudění vzduch) pro zdárný růst stromů a přirozené obnovy tak, aby v rámci těžeb nevznikaly velké holé plochy.

Dřevo je surovina budoucnosti. Dřevo se získává těžbou stromů výhradně z hospodářských lesů. Stromy vážou z atmosféry plyn CO2, který je následně na dlouhou dobu fixován v dřevěných výrobcích.

Terminologický Zmatek v Hospodářských Způsobech

Hospodářský způsob podrostní není (a ani nemůže být) jednoznačně definován, poněvadž shrnuje několik hospodářských forem. Patří sem bezesporu hospodářský postup využívající seč clonnou. I ta však má celou řadu forem a modifikací, zejména s ohledem na plošný rozsah seče (velkoplošná, maloplošná), časový průběh seče (krátkodobý, dlouhodobý - až s přechodem do permanentní výběrné seče), plošné rozmístění těžebního zásahu (pravidelné, nepravidelné), počet fází (zásahů) seče (od dvou výše - až s přechodem do početně neomezené výběrné seče).

Patří sem proto i obnovní postupy s uplatňováním výběrů, jak o nich mluví zákon o lesích (§ 31, odst. 2). Ze smyslu znění tohoto ustanovení zákona i ze zmíněného již Staňkova výkladu (1996) nejde o těžební postup ve výběrném lese (jak by se mohlo zdát), ale o jednotlivý výběr stromů (výběrovou sečí) při zachování velmi dlouhé doby obnovní v lese pasečném. Tento obnovní postup je něco zcela jiného než seč clonná, jak to konečně vyplývá i ze znění zákona (clonné seče a výběry). V úsilí o maximální jednoduchost systému jsou i zde do podrostní formy hospodaření zařazeny dvě principiálně odlišné hospodářské formy, jak to zcela jasně vyplývá z cizojazyčných ekvivalentů - např. v němčině "Schirmschlagbetrieb + Femelschlagbetrieb". První z těchto německých termínů znamená hospodaření clonnou sečí, pro druhý bohužel nemáme dosud v češtině jednoznačný odborný termín; přijatelným se jeví skupinovitě clonná forma.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

"Femelschlag" je obnovní postup v podstatě známý již déle než 100 let - od doby působení K. Gayera, který své pokrokové myšlenky a praktiky publikoval v letech 1886-1895. Tento způsob hospodaření, později označovaný jako bavorský "Femelschlag" se poměrně rychle rozšířil (s různými obměnami) v celém jižním Německu a zásluhou Englerovou pronikl i do Švýcarska. Zdejší modifikace se označuje jako švýcarský "Femelschlag". Určitý přechod mezi těmito dvěma formami (modifikacemi) vytváří bádenský "Femelschlag".

Tento významný způsob hospodaření, ekologicky stojící na vysoké úrovni, se u nás označuje nejednotně a znemožňuje se tak pochopení jeho principů a správné systematické zařazení. Někdy se totiž zařazuje jako clonný způsob hospodaření, někdy jako způsob skupinovitý, někdy dokonce jako výběrný. V naší poslední vysokoškolské učebnici (Korpeľ a kol. 1991) se bavorský "Femelschlag" označuje jako skupinovitě clonná obnova, bádenský "Femelschlag" je označen jako bádenská clonná seč a švýcarský "Femelschlag" jako obnova ve skupinovitě výběrném lese.

Naše dřívější ČSN 48 0000 Názvosloví v LH (1964) používá k německému termínu "Femelschlag" českého ekvivalentu výběrná seč; to však podle Lesnického naučného slovníku (II. 1995) je "seč vlastní hospodářskému způsobu výběrnému". Německý termín "Femelschlag" svou druhou částí slova (schlag) ovšem vyjadřuje příslušnost k pasečnému způsobu hospodaření. "Femelschlagbetrieb" je v německé odborné literatuře zcela jednoznačný a přesně definovaný pasečný způsob hospodaření, vedle způsobu holosečného (Kahlschlagbetrieb), clonného (Schirmschlagbetrieb) a násečného (Saumschlagbetrieb). Kromě toho se rozlišují ještě kombinované způsoby hospodaření (např. Saumfemelschlagbetrieb apod.).

Považuji za účelné upozornit na Německo-český lesnický slovník - část pátá: pěstění lesů (1933), který termín "Femelschlag" překládá ne zcela výstižně jako "kotlíkovitá, pomístná seč". Analogicky proto překládá termín "Femelschlagbetrieb" jako "hospodářství kotlíkovitě pasečné". Termín "Femelwirtschaft" (tedy bez části "schlag") překládá pak jako "hospodářství toulavé, výběrné". Proto i "Femelwald" je přeloženo jako "les výběrný", tedy Femelwald jako synonymum k Plenterwald.

Co Je To Výběrný Les?

Ani ztotožňování termínů "Plenterwald" a "Femelwald" však není správné. Otto (1994) rozlišuje tyto typy lesa zcela přesně. Výběrný les (Plenterwald) je charakterizován výběrným způsobem hospodaření, s jednotlivým výskytem stromů všech věků v celém horizontálním i vertikálním prostoru. Tím se výrazně odlišuje od jedno- nebo několikaetážových lesů, má však určité podobné znaky s lesem, který je výsledkem skupinovitě clonného způsobu hospodaření (Femelwald, pro který nemáme odborný český termín). Je to les s četnými "světelnými šachtami", v nichž se rozvíjejí skupiny či hloučky přirozené obnovy. Ty mají zpravidla v pohledu tvar kužele, s nejstaršími a nejvyššími jedinci uprostřed těchto "šachet", od nichž se zcela nepravidelně šíří do stran náletoví jedinci mladší a nižší. V určitém období mohou však být částí porostu bez nastupující generace lesa.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Ze všech našich definic hospodářských způsobů je zřejmé, že způsob hospodaření, označovaný v němčině jako "Femelschlagbetrieb" se u nás řadí většinou spolu s clonným způsobem do podrostního způsobu hospodaření, i když je mezi oběma způsoby významný rozdíl. Není to pouze v charakteru clonné seče ve fázi obnovy, ale zejména v celkovém charakteru porostů a v odlišném způsobu jejich obhospodařování. V menší míře lze předpokládat, že se tento hospodářský způsob u nás ztotožňuje se skupinovým způsobem výběrným.

Přispívají k tomu pravděpodobně definice skupinovitě výběrného lesa, např. v Naučném slovníku lesnickém (II. 1959 - pod heslem Les), kde se uvádí, že "les skupinovitě výběrný se vyznačuje proti jednotlivě výběrnému lesu kratší obnovní dobou, průměrně 40-60 let. Těžba se děje výběrem jednoho nebo několika stromů, avšak východiska obnovy, takto vzniklá, se záměrně rozšiřují excentrickým ústupem stěn až do velikosti porostní skupiny." Velikost porostní skupiny zde bohužel není definována. Z této definice vyplývá, že skupinovitě výběrný les má již určité charakteristické znaky pasečného lesa - obnova není nepřetržitá, skupiny se rozšiřují, určité části porostu jsou bez obnovy apod.

Proto také H. Mayer (1977) konstatuje, že v první čtvrtině 20. století se ve Švýcarsku zpravidla ještě nerozlišoval skupinovitě clonný (pasečný) způsob hospodaření (Femelschlagbetrieb) od skupinovitě výběrného hospodářství (Plenterbetrieb). Teprve po r. 1925 se začal skupinovitě clonný pasečný způsob ve Švýcarsku zřetelně odlišovat od hospodářského způsobu výběrného a hlavně zásluhou Leibundgutovou byl zařazen jako samostatný hospodářský způsob. Tato okolnost nebyla u nás dostatečně vzata na vědomí, a proto zde přežívá přesvědčení, že ve Švýcarsku převažují výběrné lesy. Pravdou však je, že Švýcaři sami odhadují podíl výběrných lesů pouze na 7-10 %, zatímco převládajícím způsobem hospodaření je způsob pasečný, skupinovitě clonný (Femelschlag).

Přesto však je zřejmé (zejména z prvního, mladšího porostu), že nejde o výběrný les, poněvadž je zde zřetelně etážovité uspořádání porostů s chybějící střední věkovou vrstvou. Budiž mi k tomuto bodu dovoleno ocitovat špičkového znalce výběrných lesů - Ammona (1944), který k rozlišování pasečného lesa se skupinovitě clonnou obnovním postupem (Femelschlag) a lesa výběrného (Plenterwald) konstatuje: "Ve zmlazovacích třídách pasečného lesa se skupinovitě clonnou obnovou je možno příležitostně najít části lesa, které se natolik podobají lesu výběrnému, že by bylo možno je celkem organicky do výběrného lesa začlenit. O výběrném lese tu však není možno hovořit, poněvadž výběrný charakter je pouze přechodný a dalším typicky pasečným postupem se opět ztratí. Na druhé straně se v komplexu výběrného lesa zase najdou porostní části, pocházející ještě z dřívějšího odlišného způsobu hospodaření, nebo zaviněné přírodními událostmi, které by se samy od sebe hodily do pasečného lesa. Tento odlišný nevýběrný charakter je tu však pouze náhodnou místní výjimkou, která je pro lesního hospodáře nežádoucí. Vývoj proto bude spět dál k výběrnému lesu, takže by bylo chybou nepřiznat této části charakter výběrného lesa."

Poněvadž přání je často otcem myšlenky, považují se nezřídka tyto dočasně etážové porosty s věkově značně diferencovanou spodní etáží zcela chybně již za výběrný les. V tomto smyslu chyboval i náš vynikající praktický lesník Konias (1951, 1952) a někteří jeho následovníci.

Les Trvale Tvořivý

Největší terminologický zmatek však v severním Německu vyvolal svými nepřesnými formulacemi Möller (1920, 1921, 1922), otec ideálu lesa trvale tvořivého (Dauerwald), který zde byl ztotožňován s lesem výběrným. Nemohu v předkládaném příspěvku zacházet do podrobností o tomto svérázném způsobu hospodaření, uplatňovaném v borových lesích severního Německa (zejména na hospodářských celcích Bärenthoren a Hohenlübichow), kde nešlo o les výběrný, ale o les pasečný s dlouhou obnovní dobou.

Uvedené terminologické nepřesnosti a zmatky se pokusil překonat Thomasius (1992), který podle skutečnosti pojal les trvale tvořivý mnohem šířeji a definoval jej jako les bezholosečný, v němž rozdílná vývojová stadia, zajišťující trvalost lesního ekosystému, nejsou rozmístěna na základě způsobu hospodaření do prostorově oddělených částí lesa, ale jsou časově i prostorově promísena (vedle sebe nebo nad sebou) v jedné základní hospodářské jednotce (porostu). Les trvale tvořivý je proto systematicky nadřazen lesu výběrnému a Thomasius jej dělí na:

• les trvale tvořivý, složený ze slunných dřevin (vývojová stadia jsou umístěna převážně vedle sebe, mohou však být po určitou dobu v silně prosvětleném starém porostu umístěna i nad sebou),
• les trvale tvořivý, složený ze stinných dřevin (vývojová stadia jsou umístěna převážně nad sebou) = les výběrný.

V podstatě stejný přístup k tomuto terminologickému problému trvale bohatě strukturovaných lesů zaujímají dnes v Německu pracovníci hospodářské úpravy lesů. Přejímají pro souhrnné označení těchto lesů termín "les trvale tvořivý" (Dauerwald), definovaný jako les, ve kterém hospodaření sleduje dodržení trvalosti a nepřetržitosti vývoje lesa, a proto je těžba prováděna jednotlivým, hloučkovitým nebo maloplošně skupinovitým způsobem.

Pod tento souhrnný termín se zařazuje les výběrný (Plenterwald), ve kterém se na malé ploše vyskytují jednotlivě promísené stromy všech věků. Tento výběrný les se vyskytuje především v oblastech přirozeného rozšíření jedle a je na její přítomnost vázán. Pod pojmem lesa trvale tvořivého se zařazuje ještě les skupinovitě výběrný (Femelwald), v němž stromy různého věku jsou v porostech uspořádány hloučkovitě až skupinovitě. Důležité přitom je, aby se tato porostní struktura udržovala nepřetržitě. Pokud je tato struktura porostů pouze dočasná (ve stadiu dlouhodobě probíhající obnovy lesa), pak jde o les skupinovitě clonný (Femelschlagwald), který však patří k hospodářským způsobům lesa pasečného.

Přírodu Sledující Lesní Hospodářství

V této souvislosti je třeba se ještě krátce zmínit o tzv. "přírodu sledujícím LH" (naturgemässe Waldwirtschaft), o jehož podstatě a cíli panují u nás dosti mlhavé představy. Jeho základní myšlenky vycházejí z lesa trvale tvořivého (Möller, 1921), jak jej definovali pod novým názvem "přírodu sledující hospodářský les" Krutzsch s Weckem (1935) ve své publikaci o hospodaření v borových lesích Bärenthoren. Podle jejich definice je "přírodu sledující hospodářský les lesem nestejnověkým, smíšeným ze stanovištně vhodných dřevin, v němž jsou jak jednotlivé dřeviny, tak i věkové stupně hloučkovitě až skupinovitě promíseny v lesních porostech; těžba se provádí výlučně výběrem jednotlivých stromů podle zásady 'to nejhorší se těží nejdřív, to lepší zůstává'; obnova lesa se uskutečňuje zásadně přirozeným způsobem."

V podstatě stejným způsobem definuje znovu (o 15 let později) přírodu sledující LH na území NDR Krutzsch (1950). Z politických důvodů (odlišení od hospodaření ve Spolkové republice Německo) se v NDR po roce 1950 opouští termín přírodu sledující LH a přechází se k označování tohoto způsobu hospodaření jako pěstování porostní zásoby či péče o porostní zásobu.

Tento termín péče o porostní zásobu - ve smyslu trvale uskutečňovaného selektivního výběru (tedy nejen ve výchově porostů, ale i v obnovní těžbě) zavedl do lesnické terminologie Rubner (1936). V tomto duchu byl nový směr pěstování lesů (podle Rubnera) do praxe zaváděn i u nás (na Schwarzenberském majetku v jižních Čechách).

K výraznému oživení myšlenek přírodu sledujícího LH došlo krátce po 2. světové válce, kdy byly zejména německé lesy a LH krutě postiženy válečnými událostmi, vysokými přetěžbami (během války i po válce), řadou hmyzích kalamit apod. V roce 1950 se ustavilo Pracovní společenství pro přírodu sledující LH, které si v zakládacím provolání stanovilo za cíl "nahradit převážně stejnověké, málo diferencované, většinou labilní monokultury nově koncipovanými lesy se sníženými riziky hospodaření, stupňovitě uspořádanými, nestejnověkými, složenými ze stanovištně vhodných dřevin. Plošný způsob těžeb s holosečemi a krátkodobými obnovními postupy je třeba převést na péči a těžbu jednotlivých stromů, tak aby v časově pokud možno dlouhých obdobích byl vypěstován následný porost pod clonou předchozí generace lesa, která by se současně využívala ke zvýšené produkci tlustého a vysoce hodnotného dřeva. Současně je třeba dbát, aby s touto vysokou, trvalou, bezporuchovou, ne technicky ale biologicky automatizovanou produkcí cenného dřeva byla optimálně chráněna a dlouhodobě na vysoké produkční úrovni zachovávána vlastní základna produkce - lesní půda. Tento způsob hospodaření se jeví také jako nejvhodnější pro trvalé zachování četných ochranných a rekreačních funkcí lesa".

Chtěl bych zvlášť zdůraznit poprvé jasně formulovanou myšlenku biologick... | 8. 10. 2009

Potřeba obnovit tento zdroj vedla ke vzniku profese, která spojovala nároky na zakládání, ochranu a pěstování lesů, a tedy značné biologické znalosti s nutností stavby objektů na zpřístupnění porostů, těžební práce a technická zařízení spojená s využíváním zdrojů dříví. Samozřejmou schopností bylo i využívání dříví a obchodování s ním, tudíž značný ekonomicko-sociální fundament.

Na většině soukromých, státních i velkých komunitních majetků se spojily oba proudy v současný středoevropský koncept lesníka - všestranného odborníka schopného ochrany přírody, ochrany, pěstování i využívání lesa a dřeva, provozu myslivosti a správy celé svěřené krajiny, zejména zdrojů vody. V posledních desetiletích však dochází k změnám, které jsou velké především v českých zemích.

V lesnictví samotném lze sledovat několik významných vývojových stupňů. Od poloviny 18. století, u nás pak zejména od počátku 19. století, převažovala tendence vytvářet hospodářské systémy založené na pěstování souborů stejnověkých, převážně jednodruhových porostů. Tato saská škola (v Sasku občas nazývaná česká) dosáhla svého cíle - vyrovnané, bezpečné a trvalé produkce (princip trvalé udržitelnosti byl formulován poprvé právě v lesnictví) za cenu zjednodušené porostní struktury.

Když vyjdeme z koncepce představitele pražské lesnické školy prof. Z nejrůznějších důvodů, k nimž patří především nedůsledné hospodaření, zanedbání péče o porosty a prodlužování obmýtí, docházelo často k destabilizaci porostů a také půdní prostředí bylo degradováno. Od počátku 20. století se kladl důraz na pěstování porostů s pestřejší, a především přirozenější druhovou skladbou a diferencovanou věkovou strukturou. Cílem bylo zvýšit stabilitu i diverzitu lesních porostů. Více se rozšířil výběrný způsob, vznikající několik století jako alternativa stejnověkých pěstebních systémů a rozšířily se i další tzv. přírodě blízké způsoby hospodaření. Tyto tendence zesílily po polovině století.

Zavádění a rozvoj mechanizace v lesním hospodářství vedly opět k tlakům na zjednodušení porostní struktury, aby se mohly co nejlépe využívat moderní technologie. U nás šlo od sedmdesátých let minulého století o opětovný příklon k pěstování stejnověkých monokultur s omezením pěstebních zásahů, v jiných zemích, především anglosaských, a zejména skandinávských, pak o rozvoj využívající nejmodernější technologie i biotechnologie nejen při výchově a těžbě, ale i v lesnické genetice, šlechtění a školkařtví.

Problémem je skutečnost, že v našich lesích jsou zastoupeny porosty všech těchto generací, které je nutno obhospodařovat odpovídajícím způsobem, aby maximálně plnily požadované funkce lesa v krajině. Musíme si uvědomit, že mýtné porosty byly zakládány ještě za dob mocnářství a například dubové porosty často v době roboty.

Další vývoj lesnictví může ovlivnit řada požadavků společnosti a jejích tlaků. V českých podmínkách je patrná snaha vyloučit hospodaření na velké části lesních majetků, především státních. Typický je častý požadavek rozšířit přísně chráněná území s bezzásahovým režimem o plochy s výskytem chráněných fenoménů (porostní strukturou, výskytem významných rostlin a živočichů), i když v chráněných lokalitách tyto fenomény stagnují či mizí. Právě způsob hospodaření byl totiž prvotní příčinou jejich výskytu či zachování.

Objektivní skutečností však je budoucí nedostatek dřeva, který podle odhadu bude v EU velice významný od roku 2020. Dosavadní trendy nárůstu lesní plochy, zásob a těžebních možností mají být vystřídány absolutním a výrazným deficitem dřeva jako suroviny. Také boreální jehličnatý les, zejména v eurasijské části, ztrácí svůj produkční potenciál a dovoz z tropických i subtropických zemí nahradí výpadek produkce v evropských zemích jen částečně.

Významným fenoménem v české společnosti je záměna přírodě blízkých a přírodních lesů. Přírodě blízké způsoby hospodaření směřují dříve nebo později k výběrným (jednotlivě, skupinovitě) hospodářským způsobům s poměrně náročným managementem a přísnou regulací těžby i pěstebních zásahů. To nevyhovuje ani ortodoxním ochranářům, ani podnikatelským subjektům majícím zájem na toku látek, energií a financí, ne na optimálním (pro vlastníka lesa) hospodářském a celospolečenském výsledku.

Sami lesníci se tohoto termínu bojí a používají raději jiná spojení, například přírodu sledující, popřípadě napodobující lesnictví, freestyle sylviculture. Mýty se týkají také stavu lesů v našich zemích. Lesy jsou prý přetěžené, ve špatném stavu, nestabilní, lesníci nejsou na výši doby. Pravda je v jednom - změněná druhová a věková struktura lesů zděděná z minulých staletí s sebou nese i nižší mechanickou a ekologickou stabilitu.

Ta byla ještě navíc snížena průmyslovými imisemi - svého času byla imisní zátěž regionálně nejvyšší v Evropě, její působení dosud zcela neodeznělo. Přesto - plocha lesů se od r. 1930 do r. 2007 zvýšila z 2 354 000 na 2 651 000 ha, podíl hospodářských lesů klesl ze 78,2 na 75,4 % (1980-2007) a podíl listnáčů stoupl z 12,5 na 24,2 % (1950-2007). Stav lesů se tedy mění poměrně rychle, a to bez větších dotací, díky samofinancování. Mění se environmentálně příznivým způsobem a poměrně rychle. Vždyť ročně se obnovuje necelé 1 % lesů, včetně lesů ve vysokohorských polohách nebo lesů v luzích řek.

Slabinou oboru zůstává jeho nízká aktivita v oblasti společenského působení a slabé politické zázemí. Přes veškerý význam lesů v krajině a lesnického hospodaření pro společnost (zhruba 0,8 % HDP, nepřímo pak kolem 5 %, v rámci EU 8 %) se zájem správní a politické sféry vyčerpává kolem sporu LČR a návazných odvětví.

V současné době stojí před lesnictvím velké dilema. Bude pokračovat v současném trendu úpadku významu v národním hospodářství a společenském životě naší země, nebo učiní pokus vzkřísit svůj význam v hospodářském i celospolečenském prostoru? Vzdělanostní zázemí je dosud přes všechny změny v našem školství dobré a v evropském kontextu dosud spíše nadstandardní. V každém případě stojí náš obor na rozcestí - je nutno obhájit právo na život v neustále se měnících požadavcích ostatních sektorů.

Lze obhájit racionální využívání přírodních obnovitelných zdrojů, jsou-li plněny všechny ostatní funkce lesa v krajině a využívány nejnovější technologie i biotechnologie. Stejně tak se při současných tlacích může lesnictví dostat na scestí - být redukováno na obor plnící dodávky dřeva návazným odvětvím a pod přísným celospolečenským dohledem.

Pozn.: Příspěvek vznikl jako součást řešení projektu NAZV 1G58031 Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. Pro zájemce o vývoj českého lesnictví v číslech je zde k dispozici článek prof. V. Význam pro stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce

Přírodě Blízké Způsoby Hospodaření v Lese

Přírodě blízké způsoby hospodaření v lese se v posledních desetiletích dostaly opět do centra pozornosti lesnické veřejnosti. Jejich aktuálnost vyplývá z celkového stavu lesů i z posunu celospolečenské poptávky (nízká ekologická stabilita a časté kalamity monokulturních stejnověkých lesů, zvyšující se důraz na mimoprodukční funkce lesů, aktuální nebo očekávaný pokles ekonomické efektivnosti lesní výroby atd.).

Uplatnění principů přírodě blízkého pěstování lesů v kulturních stejnověkých porostech vede k jejich postupné přestavbě. Tento problém se ovšem netýká pouze České republiky. Trend přestaveb monokulturních lesních porostů na porosty více strukturně a druhově diverzifikované se stal důležitým tématem lesního hospodářství i v jiných státech Evropy a také například v Severní Americe.

Změna přístupu k hospodaření v lesích s sebou ovšem přináší řadu otázek a problémů, které souvisí především s definováním cílového stavu lesa a způsobu jeho obhospodařování (struktury a výstavby lesních porostů, uplatňovaných obnovních postupů). Zároveň je třeba stanovit, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu se k cílovému stavu dostat a také objektivně vyhodnotit i plnění funkcí lesa. Neopomenutelnou součástí je také posouzení ekonomického přínosu, nebo naopak ekonomické náročnosti procesu přestavby.

tags: #prirode #blizke #hospodaření #definice

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné kelímky
• Tramvajová trať Hlavní nádraží
• Služby likvidace aut Holýšov
• Svoz odpadu v Malé Morávce – podrobnosti
• Definice ekologie