Obnovitelné zdroje energie: Cesta k udržitelné budoucnosti

Žijeme v době, kdy se konečně přehodnocuje způsob výroby a spotřeby energií s ohledem na planetu a udržitelnost a obnovitelné zdroje se stávají klíčovým krokem v této proměně. Energetické zdroje, které jsou přirozeně dostupné a je možné je bez vyčerpání využívat. Řeč je o obnovitelných zdrojích energie. Ty mají ve srovnání s konvenčními zdroji energie minimální dopad na životní prostředí. Sluneční, větrná nebo třeba vodní energie nabízí slibnou cestu ke snížení emisí skleníkových plynů, menší závislosti na fosilních palivech a posilování energetické soběstačnosti.

Podle Ministerstva životního prostředí jsou navíc obnovitelné zdroje energie domácího původu a nespoléhají se tak na dostupnost konvenčních energetických zdrojů v budoucnosti. Přispívají tak ke zmírnění energetické závislosti na dodávkách energie ze zahraničí. Důsledky klimatických změn, rostoucí závislost na fosilních palivech a rostoucí ceny energie jsou důvodem, proč se dnes dostává do popředí oblast obnovitelných zdrojů energie. Obnovitelné zdroje energie představují jeden z klíčových prvků budoucí udržitelné energetiky.

Přínos obnovitelných zdrojů energie spočívá především v jejich schopnosti snižovat emise skleníkových plynů a úroveň znečištění, zvyšovat bezpečnost dodávek, vytvářet pracovní příležitosti a posilovat hospodářský růst, jakož i konkurenceschopnost a regionální rozvoj. Obnovitelné zdroje energie jsou většinou domácího původu, nespoléhají se na dostupnost konvenčních energetických zdrojů v budoucnosti a díky jejich převážně decentralizovanému charakteru přispívají ke zmírnění energetické závislosti na dodávkách energie ze zahraničí.

Cílem aktualizovaného Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu je dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 30,1 % (v roce 2023 měla ČR 18,6 %). Jedním z klíčových nástrojů pro dosažení tohoto cíle je zavedení tzv. akceleračních oblastí, které umožní rychlejší využívání obnovitelných zdrojů energie, zejména větrné a solární. Tento přístup je součástí návrhu zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (ZOZE), který vychází z evropské směrnice 2023/2413.

Druhy obnovitelných zdrojů energie

Sluneční energie

Tento obnovitelný zdroj energie využívá sluneční záření k tvorbě tepla či elektřiny.

Čtěte také: Inspirace pro učitele přírodopisu

1. Fotovoltaické (PV) panely: Když sluneční záření dopadá na fotovoltaický článek, dochází k uvolnění elektronů a vytvoření elektrického proudu. Tento proud pak může být shromážděn a využíván pro napájení elektrických spotřebičů nebo dodáván do elektrické sítě.
2. Sluneční tepelná energie: Tato energie se využívá pro ohřev vody nebo vzduchu za pomocí slunečního záření.

Vodní energie

Vodní energie je ze všech obnovitelných zdrojů ve světě i v ČR využívána nejvíce. U nás má dlouholetou tradici (dříve například vodní hamry a mlýny). Energie vody nám slouží především k výrobě elektřiny. Vodní elektrárny se na výrobě elektřiny v ČR podílejí asi 3,5 %. Vodní elektrárny jsou v Česku významným zdrojem obnovitelné energie a přispívají k celkovému energetickému mixu země.

V ČR jsou až na pár výjimek všechny velké vodní elektrárny umístěny na Vltavě, kde tvoří tzv. Princip vodní elektrárny je mnohem jednodušší než tepelné elektrárny. K roztočení generátoru stačí proud vody, který teče samospádem přes lopatky vodní turbíny. Některé vodní elektrárny slouží jako skladiště elektřiny, říkáme jim přečerpávací. Jsou založeny na principu dvou nádrží, mezi kterými je výškový rozdíl. V době přebytku elektřiny (v noci) se voda čerpá do horní nádrže. Odtud se během dne, kdy je poptávka po energii větší, opět pouští zpět a turbíny vyrábí elektřinu. Malé vodní elektrárny se staví nejčastěji na vodních tocích, kde dříve stály mlýny a jezy. Tyto elektrárny slouží především jako sezónní zdroje energie, jelikož průtok vody během roku kolísá.

Přesto je důležité zmínit, že toky v České republice nemají potřebný spád ani dostatečné množství vody. Proto je podíl výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách na celkové výrobě v ČR poměrně nízký.

Větrná energie

I větrná energie je důležitou součástí obnovitelných energetických zdrojů České republiky. Větrné elektrárny využívají pohyb vzduchu k pohánění větrných turbín, které generují elektrickou energii. Na našem území se nacházejí především na kopcovitých územích a na hřebenech hor. V České republice jsou možnosti využití energie větru, vzhledem k přírodním podmínkám (vnitrozemské klima s nepravidelným prouděním vzduchu), dosti omezené. Využití energie větru je založeno na jednoduchém principu. Díky proudění větru se otáčejí lopatky rotoru, které jsou přes převody napojeny na elektrický generátor.

Biomasa a bioplyn

V České republice je biomasa využívána především ve formě pevného paliva (např. dřevní pelety nebo štěpky) a biomasy tekutých paliv (např. biolíh, biopaliva). Biomasa může být spalována pro vytápění, elektřinu nebo teplou vodu, což ji činí všestranným zdrojem obnovitelné energie. Bioplyn je u nás využíván k výrobě elektřiny a tepla v bioplynových stanicích. Jde o plynnou směs, která vzniká anaerobním rozkladem biomasy za přítomnosti bakterií a enzymů. Bioplynové stanice jsou často postaveny na zemědělských farmách nebo například skládkách odpadů.

Čtěte také: Legislativa v oblasti ochrany přírody

Akcelerační oblasti pro obnovitelné zdroje energie

Akcelerační oblasti mohou být vymezovány za účelem zjednodušeného povolování obnovitelných zdrojů energie (v současnosti fotovoltaických a/nebo větrných elektráren) a s nimi související infrastruktury. V případě jejich vymezení se poté jedná o předem posouzené oblasti, ve kterých budou tyto záměry nejméně v rozporu s omezeními vyplývajícími z ochrany jiných veřejných zájmů, např. ochrany přírody, ochrany zemědělského půdního fondu, zajištění obranyschopnosti státu, zajištění hydrometeorologické služby, bezpečnosti civilního letectví, ochrany ložisek strategických surovin, památkové péče nebo také ochrany lázní a léčivých zdrojů.

Investoři v nich budou muset splnit podmínky stanovené v průběhu jejich vymezení a vycházející z požadavků na ochranu jiných veřejných zájmů. Zpravidla však v případě dodržení těchto podmínek nebudou muset nechat záměr posoudit v rámci EIA, což přispěje k rychlejšímu povolení. Akcelerační oblasti vznikají na základě požadavků vyplývajících z práva EU (tzv. směrnice RED III) a dále s ohledem na plnění cílů EU a ČR v oblasti klimatu a na posílení energetické bezpečnosti a soběstačnosti ČR.

Žádné akcelerační oblasti v současnosti (podzim / zima 2025) vymezeny nejsou. Budou vymezeny v územně plánovací dokumentaci, což je komplexní proces upravený stavebním zákonem, jehož nedílnou součástí je také projednání s dotčenými orgány a s veřejností. Předpokládá se, že první akcelerační oblasti by mohly být vymezeny v druhé polovině roku 2026.

V současnosti lze vymezovat akcelerační oblasti pouze pro větrné elektrárny a pro fotovoltaické elektrárny. Pro další druhy výroben elektřiny z OZE je bude možné vymezovat v případě, že pro ně budou vymezeny tzv. nezbytné oblasti v Politice územního rozvoje ČR. Kromě výroben samotných lze v akceleračních oblastech ve stejném režimu povolovat i s nimi související infrastrukturu, např. jejich připojení k sítím, související bateriová úložiště atd.

Výstavba výroben elektřiny z OZE mimo akcelerační oblasti vymezením akceleračních oblastí není omezena. Povolovány budou ve standardním v povolovacím režimu, neuplatní se u nich tedy pouze zjednodušení týkající se záměrů v akceleračních oblastech.

Čtěte také: Učebnice Ekologický přírodopis

Akcelerační oblasti jsou v ZOZE definovány jako oblasti vymezené za účelem urychlení využití OZE. Investoři v nich budou muset splnit předem stanovené podmínky vycházející z požadavků na ochranu jiných veřejných zájmů. Zpravidla však nebudou muset nechat záměr posoudit v rámci EIA, což přispěje k rychlejšímu povolení.

Negativa obnovitelných zdrojů energie

Slunce ne vždy svítí, vítr ne vždy fouká, a voda ne vždy proudí. Například instalace větrných turbín nebo solárních panelů může měnit celkový vzhled krajiny. I navzdory tomu, že autor nezpochybňuje relevantnost otázek týkajících se změny klimatu a potřebu řešit tuhle problematiku co nejrychleji a efektivně, poukazuje na méně medializovaný aspekt výstavby obnovitelných zdrojů (OZE), kterého vedlejším negativním dopadem je úpadek globální přírodní rozmanitosti. Zároveň považuje problém ohledně úbytku počtu živočišných a rostlinných druhů za mnohem vážnější a naléhavější.

Paulson uvádí příklad americké Viriginie, kde se víc než polovina solárních a větrných parků staví na dříve zalesněných plochách, které tvoří přirozený ekosystém pro mnohé živočišné a rostlinné druhy. Příliš velký tlak na rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů by mohl mít za následek odlesnění téměř 30 000 akrů půdy ročně. Dalším odstrašujícím příkladem může být Kalifornie, kde se na nezastavěné poušti postavilo, nebo plánuje postavit 161 solárních elektráren, které přímo ohrožují velké množství citlivých volně žijících živočichů. Stejný problém představují také větrné farmy. Pokud se bude americká energetika snažit dodržet ambiciózní plány stanovené Bidenovou administrativou vybudovat až 30 GW větrné energie na moři, hrozí, že výrazně stoupne počet uhynutých ptáků, podle odhadů až na milión ročně.

Americký autor zašel až tak daleko, že přirovnal špatné plánování rozvoje obnovitelné infrastruktury k negativním dopadům fosilních paliv, když se jedná o citlivou otázku biodiversity. Dle zprávy zveřejněné Brookings Institution vyžaduje větrná a solární výroba 10krát více půdy na jednotku vyrobené energie než elektrárny na fosilní paliva. Dalším problémem jsou vodní elektrárny, které narušují přirozené migrační trasy ryb a častokrát přispívají k záplavám a narušení vodních ekosystémů. Kácení přirozených prostředí různých druhů za účelem výroby biopaliv má za následek nekontrolovaný úbytek deštných pralesů. Rovněž tak těžba nerostů potřebných při výrobě "zelených" technologií narušuje ekologicky citlivé oblasti.

Budoucnost obnovitelných zdrojů v ČR

Česká republika má před sebou nyní pěknou výzvu. Budoucí politická rozhodnutí a změny v legislativě logicky mohou a musí ovlivnit směřování tuzemské energetické politiky. Za zmínku na konec stojí to, že povolovací procesy pro stavbu např. větrných elektráren dnes v Česku mohou trvat i víc než 7 let.

Je potřeba řešit nejenom větrnou nebo solární energii, ale celou moderní energetiku v souladu s přírodou. Naše budoucnost spočívá v kombinaci zdrojů a jejich vzájemné doplňování se. Důležitá je především komunikace s místními obcemi, ale i jednotlivci a diskuze. Decentralizovaná energetická síť by měla být v zájmu všech, ale ne každý to chápe. Navíc je v Česku běžný přístup „ano, ale ne na mém dvorku“, tedy souhlas a podpora obnovitelných zdrojů, pokud člověku nestojí v jeho výhledu.

Pokud ale firma a investor k instalaci jakéhokoliv zdroje přistupují zodpovědně, musí brát ohled i strach či obavy místních a vše jim vysvětlit a ubezpečit se, že je projekt v souladu s krajinným rázem a neškodí místní přírodě. Umíme mnoho věcí vyřešit po té technické stránce, postavit ten zdroj, oplotit ho, splnit bezpečnostní opatření… Pokud ale má být ve své lokalitě akceptován svým okolím, musíme spolupracovat také s krajináři, ochránci přírody i architekty.

Tabulka: Srovnání obnovitelných a neobnovitelných zdrojů energie

tags: #obnovitelne #zdroje #prirodopis

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění: Komplexní pohled
• Vliv přírody na energii
• K udržitelnosti skrze recyklaci
• Efektivní kompostování: Recenze
• Ekologie alpínských a polárních oblastí