Příručka ochrany kvality ovzduší

Předmět se zabývá problematikou ochrany ovzduší před nepříznivými vlivy průmyslové činnosti. Cílem předmětu je poskytnout studentům základní informace o problematice ovzduší a možných důsledků jeho znečišťování, kdy bude hlavní důraz kladen na technické možnosti jeho ochrany před negativními vlivy.

Student se orientuje v klíčových oblastech ochrany ovzduší, je schopen kritického pohledu na současné problémy znečištění ovzduší a vědomě pracuje s vzájemnými vazbami mezi živou a neživou přírodou a lidskou společností. Je seznámen s hlavními zdroji znečištění ŽP a alternativními zdroji energie.

Studenti budou především seznámeni s procesy vzniku emisí v jednotlivých průmyslovích odvětvích, a zároveň s možností jejich měření a snižování.

Klíčové oblasti studia

• Voda v atmosféře, vlhkost vzduchu a její charakteristiky.
• Oblaka (klasifikace oblaků).
• Proudění vzduchu (základní typy proudění v atmosféře - laminární, konvekce, subsidence, turbulence, advekce, geosférický vítr, meteorologické charakteristiky větru).

V úvodu jsou krátce shrnuty dopady jednotlivých průmyslových technologií na životní prostředí, vznik a tvorba škodlivin a emisí z průmyslových činností, jejich kategorizace a hodnocení ve smyslu příslušných legislativních předpisů a způsoby jejich měření.

Legislativa a normy

• Zákon o ochraně ovzduší (kategorizace zdrojů, emisní a imisní limity, povinnosti provozovatelů, poplatky).
• Prováděcí předpisy (kvalita paliv, měření emisí, výpočet množství znečišťujícího látek, provozní evidence, zvláštní ochrana).
• Úmluva o dálkovém znečištění.
• Kjótský a Montrálský protokol.

Emise v průmyslu a dopravě

• Emise v průmyslu (dřevozpracující průmysl - sušení dřeva, výroba deskových materiálů, lakovny, emise z těžby).
• Exhalace v dopravě (charakteristika, obecné informace o konstrukci motoru a jeho řízení, emisní limity, katalyzátor - druhy, konstrukční úpravy motoru).

Nízkoemisní zóny (NEZ)

Česká města získala novelou zákona účinnější nástroj pro zdravější ovzduší, nízkoemisní zóny (NEZ). AutoMat proto v rámci projektu Central European Active Mobility Lab (CEAML) připravil příručku, která městům pomůže s jejich zaváděním v praxi. Aktuální je to i proto, že od roku 2030 začnou platit přísnější evropské limity pro kvalitu ovzduší.

Čtěte také: Přežití v přírodě: Chlapská příručka

Příručka Komplexní rámec pro zavádění nízkoemisních zón (NEZ) v městském prostředí České republiky přináší praktický, vědecky podložený a na české prostředí přizpůsobený návod, jak postupovat. Publikace od AutoMatu popisuje postup od datové analýzy a návrhu zóny, přes veřejné projednání, vydání opatření obecné povahy, až po kontrolní systém a reporting výsledků. Text doplňují příklady potřebných dokumentů a dobré praxe z evropských měst i návrhy komunikační kampaně. Odborné konzultace poskytl Odbor ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí.

Změny v legislativě

„Příručka reaguje na novelu zákona o ochraně ovzduší, který odstranil některé klíčové překážky pro zřizování nízkoemisních zón. Současně byl zaveden systém, který může omezit nebo zpoplatnit vjezd vozidel podle emisních kategorií Identifikace bude probíhat pomocí kamer propojených s registrem vozidel,“ říká Michal Kalina, vedoucí Laboratoře udržitelného urbanismu spolku AutoMat.

Nově mohou obce:

• stanovit NEZ i bez objízdné trasy,
• vybírat úplatu za vjezd podle emisní kategorie,
• udělovat výjimky a spravovat systém přes centrální registr NEZ,
• využít výnos na podporu veřejné a aktivní dopravy.

Vzhledem k nástupu nových evropských limitů v roce 2030 je plánována flexibilní architektura systému, který umožní zpřísnění pravidel v budoucnu.

Nové limity od roku 2030

Tato změna bude zásadní pro česká města, která se již dnes v okolí dopravních tahů pohybují na hranici současných limitů. Nízkoemisní zóny tak budou hrát klíčovou roli při ochraně zdraví obyvatel i plnění evropských závazků,“ upřesňuje hlavní autor publikace Michael Lažan.

Čtěte také: Přežití v divočině: Průvodce

Sofie, Varšava a co dál?

Nízkoemisní zóny se v řadě západoevropských měst uchytily jako dlouhodobá součást dopravní a environmentální politiky. K dispozici jsou přesvědčivá data, která potvrzují jejich přínos - ať už jde o pokles koncentrací PM částic a znečištění oxidem dusičitým nebo zlepšení celkové kvality ovzduší v městských ulicích.

„Mnohá města navíc ukazují, že NEZ nejsou jen dočasným řešením, ale stabilní součástí cesty k udržitelné a spravedlivější mobilitě,“ dodává Kalina. V regionu CEE (střední a východní Evropa) první NEZ pro osobní dopravu zavedli v Sofii (2023), následovala Varšava (2024) a Budapešť zvažuje pilotní zónu. V mnoha městech jsou zóny plánovány v rámci klimatických strategií, často podmíněné soudními rozhodnutími nebo evropským právem.

Komplexní rámec pro zavádění NEZ se svým pojetím zaměřuje na zástupce a zástupkyně samosprávy a státní správy, zástupce a zástupkyně městských úřadů a odbornou veřejnost. Příručka vznikla v rámci projektu Central European Active Mobility Lab (CEAML) podpořeného Evropskou klimatickou nadací (European Climate Foundation).

Zdroj: Nová příručka pro zavádění nízkoemisních zón pomůže ke zdravějším městům. AutoMat.

Doporučená literatura

• BRANIŠ, M. Atmosféra a klima: Aktuální otázky ochrany ovzduší. Karolinum, 2009. 351 s.
• BRETSCHNEIDER, F. a J. KURFÜRST. Technika ochrany ovzduší.
• BOUBEL, R. W., D. L. Fox, B. TURNER a A. C. STERN. Fundamentals of Air Pollution.
• HEMERKA, J. Odlučování tuhých částic. Praha: ČVUT, 1994. 138 s.
• HENELOVÁ V. (ed.). Příručka ochrany kvality ovzduší. Sdružení společností IREAS centrum, s.r.o., Praha a Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r.o., Chrudim.
• HERČÍK M., V. LAPČÍK a K. OBROUČKA. Ochrana životního prostředí. Skripta VŠB-TUO, Ostrava. 1995.
• KURFÜRST, J. (ed.). Kompendium ochrany kvality ovzduší. Chrudim: Vodní zdroje Ekomonitor, 2008. 407 s.
• LAPČÍK, V. Výrobní technologie a jejich vliv na životní prostředí. VŠB - TU Ostrava, 2009.
• NOVÝ, R. a kol. Technika prostředí. Praha: ČVUT, 2000. 165 s.
• SERBOUSEK, A. Přístrojová technika pro měření čistoty ovzduší.
• STERN, N. The Economics of Climate Change: The Stern Review. Cambridge University Press, 2007. 712 s.
• ŠIŠKA, F. Ochrana ovzdušia. Praha: SNTL, 198.
• VALLERO, D. Fundamentals of Air Pollution. Academic Press, 2014. 996 s.
• VEJVODA, J., P. MACHAČ a P. BURYAN. Technologie ochrany ovzduší a čištění odpadních plynů. Praha: VŠCHT, 2003. 226 s.
• VYSOUDIL, M. Ochrana ovzduší.
• WHO. Health risk assessment of air pollution. General principles.

Čtěte také: Cesta k udržitelné energii s EKOmaniaky

tags: #prirucka #ochrany #kvality #ovzdusi

Oblíbené příspěvky:

• Informace o lince 224
• Výzkum AV ČR v aplikované ekologii
• Pěnovce v Českém ráji
• Užitečné informace o škole v přírodě Brumov
• Legislativa pro likvidaci odpadu z potravin