Účelem zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.
Pro účely zákona jsou definovány následující pojmy:
Vymezení systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.
Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.
Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.
Záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy.
Územní ochranu přírody dělíme dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny na územní ochranu obecnou a územní ochranu zvláštní. Do obecné územní ochrany patří přírodní park a krajinný ráz, významný krajinný prvek, přechodně chráněná plocha a ÚSES - územní systém ekologické stability. V dnešním článku a v článcích příštích si rozebereme jednotlivá chráněná území, která spadají do zvláštní územní ochrany. Prvním ze zvláště chráněných území, kterým se budu podrobněji věnovat, je národní park označován zkratkou NP. Národní parky můžeme nalézt u nás v ČR celkem 4.
Podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je národní park definován jako rozsáhlé území, jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam.
Ochranné podmínky jsou v národním parku určovány zpravidla vymezením tří základních zón ochrany, mohou být však i čtyři. V případě potřeby je možné tato území chránit ochranným pásmem vyhlášeným podél hranice národního parku. V první ochranné zóně - tzv. jaderné platí nejvyšší stupeň ochrany. Ochranné pásmo vyhlašuje příslušný orgán ochrany přírody, v případě národních parků je to ministerstvo životního prostředí.
Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci
Ochranné podmínky NP jsou dále určovány tzv. základními ochrannými podmínkami a bližšími podmínkami ochrany přírody. Základní ochranné podmínky představují jakési přírodní "desatero" národních parků.
Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí nebo poškozování jeskyně, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi opatřením obecné povahy omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným zp.
Čtěte také: Současná ochrana přírody
tags: #příslušnost #ochrana #přírody #definice