Příznaky environmentální senzitivity

Elektromagnetická hypersenzitivita (EHS), známá také jako idiopatická environmentální intolerance vůči elektromagnetickým polím (IEI-EMF), je stav, při kterém jednotlivci tvrdí, že jsou citliví na elektromagnetické záření. Elektrosenzitivita je jev podobný alergii.

Elektromagnetické záření a jeho vliv

Elektromagnetické záření je všude kolem nás. Elektrosmog je hovorové označení pro souhrn nepříznivých účinků elektrického nebo magnetického pole nebo elektromagnetického záření na živé organismy. Potíž neleží v samotném elektromagnetickém záření; určitá hladina na naší planetě je koneckonců přirozená - pochází jak ze samotné Země, tak z vesmíru.

Jenže jak zmínila v dokumentárním filmu Full Signal oceňovaná americká novinářka B. Blake Levittová, která o zdravotních tématech píše mimo jiné do New York Times, podle 10 let staré studie porovnávající elektromagnetické záření ve velkých evropských městech byla jeho hladina až třicetkrát vyšší než 10 let před výzkumem. A dnes? Dnes je prý tato úroveň 1 000 000 000 000 000krát (toto číslo odpovídá jedné biliardě) vyšší než přirozená hodnota.

Elektromagnetické záření je forma energie, která se šíří prostřednictvím elektromagnetických vln. Tyto vlny se liší podle vlnové délky a frekvence, což určuje, do jaké míry jsou energeticky náročné. Elektromagnetické spektrum zahrnuje širokou škálu vlnových délek, od velmi dlouhých rádiových vln až po velmi krátké gama záření. Různé typy elektromagnetického záření mají různé vlastnosti a účinky na materiály a biologické systémy.

Typy elektromagnetického záření

• Nízkoenergetické záření: Rádiové vlny, mikrovlny a infračervené záření. Toto záření nemá dostatek energie na to, aby rozbilo chemické vazby nebo způsobilo ionizaci.
• Vysoce energetické záření: Ultrafialové záření, rentgenové paprsky a gama záření.

Příznaky a projevy EHS

Osoby, které se domnívají, že trpí EHS, hlásí různé příznaky. Mezi ty nejklasičtější patří bolesti hlavy, únava, bolesti kloubů, kožní problémy, nespavost, závratě, bušení srdce či např. potíže se soustředěním. I ty se v některých případech stupňovaly k nesnesitelnosti, a postižení lidé odcházeli ze zaměstnání, stěhovali se z bytů, které pokládali za zamořené zhoubným zářením, pokoušeli se o různá stínění tohoto záření a samozřejmě požadovali od státních orgánů odstranění zdrojů elektromagnetických polí, která pokládali za příčinu svého strádání.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Někteří lidé uvádějí citlivost na mikrovlnné záření mobilních telefonů, jiní na nízkofrekvenční magnetické pole domácích spotřebičů a další například na geomagnetické bouře.

Vědecké studie a výzkumy

Mnoho studií se zabývalo tím, zda existuje přímá souvislost mezi elektromagnetickým zářením a symptomy hlášenými osobami trpícími EHS. Výsledky těchto studií však tuto souvislost spolehlivě vyvrátily. Oficiální věda považuje souvislost symptomů s působením elektromagnetického pole či záření při dodržení hygienických limitů za vyvrácenou.

Jedna z nejcitovanějších studií byla publikována v roce 2010 v časopise Bioelectromagnetics. V této studii, vedené profesorem Jamesem Rubinem, byly provedeny dvojitě zaslepené experimenty, při nichž osoby s údajnou citlivostí na elektromagnetické záření a kontrolní skupina byly vystaveny skutečnému i falešnému zdroji tohoto záření. Výsledky ukázaly, že nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl v reakcích mezi oběma skupinami, což naznačuje, že příznaky nejsou způsobeny elektromagnetickým zářením.

Další studie publikovaná v Environmental Health Perspectives v roce 2007 rovněž neprokázala žádnou souvislost mezi elektromagnetickým zářením a symptomy EHS.

Možná vysvětlení symptomů

Jedno z vysvětlení pro symptomy hlášené osobami trpícími EHS je nocebo efekt. Nocebo efekt je psychologický fenomén, při kterém negativní očekávání vedou k vnímání skutečných nebo zhoršených symptomů. Jinými slovy, pokud člověk věří, že elektromagnetické záření je škodlivé a že mu způsobuje problémy, může začít tyto problémy skutečně pociťovat, i když neexistuje žádný fyziologický základ pro takové účinky.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Argumenty podporující psychosomatické vysvětlení zdravotních potíží (kdy strach, úzkost a obavy způsobují nejen subjektivní potíže, ale i objektivně měřitelné nepříznivé změny zdravotního stavu) byly na semináři prezentovány celkem v devíti příspěvcích a posterech.

Idiopatická environmentální intolerance (IEI)

V závěru z jednání pražského semináře se konstatovalo, že příčinný vztah mezi zdravotními potížemi označovanými jako EHS a elektromagnetickým polem nebyl prokázán. Dohodlo se však, že se nadále nebude pro toto onemocnění používat označení elektromagnetická hypersenzitivita (EHS), nýbrž idiopatická environmentální intolerance (IEI), tedy idiopatická nesnášenlivost prostředí. Opuštění názvu, který dával pozorované zdravotní potíže do souvislosti s expozicí elektromagnetickému poli, je rozhodně významný krok správným směrem.

Idiopatická environmentální intolerance (IEI) je moderní termín, označující skupinu onemocnění, která se v posledních desetiletích objevila v souvislosti s vlivy zevního prostředí a která mají zřejmě psychosomatickou povahu. Typickým příkladem je tzv. elektromagnetická hypersenzitivita, syndrom nejrůznějších psychických i tělesných potíží, které jsou vysvětlovány působením minimálních, prokazatelně specificky neúčinných dávek elektromagnetického záření.

Prevence a ochrana

Co tedy může váhající nebo nedejbože elektrohypersenzitivní občan dělat? Ne každý samozřejmě na záření reaguje stejně. Obecně se snažte držet mobil co nejdále od těla - obzvláště moderní typy s trvalým připojením k internetu, kterými neustále proudí velký tok dat. Když vyzvání, čekejte, až začne hovor, pak teprve přiložte telefon k uchu. Nejrozumnější ochrana v tuto chvíli je pokud možno méně používat mobil, nespat s ním v posteli, na noc ho vypínat a Wi-Fi nahradit normálním ethernetovým kabelem.

Syndrom mnohočetné chemické přecitlivělosti (MCS)

Pro osoby s MCS syndromem je to každodenní realita. Sensitivity). fyzické reakce již na nízké úrovně mnoha chemických látek. reakce způsobené látkami syntetickými. až po závažnější, které způsobují například i pracovní neschopnost. v obchodních centrech a obchodech. a vůní. pachu benzinu či nafty. volantem. Často tito citliví jedinci cítí, vnímají a reagují na chemikálie i ve venkovním prostředí, tedy nejen uvnitř budov.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Vytvořit svou "oázu" - nezávadné netoxické prostředí neboli tzv. prostor, kde mohou bezpečně dýchat, relaxovat a obnovit síly. opatrnosti a jako prevence zdravotních potíží. ovzduší a životní prostředí je vyrobeno člověkem. ale je to současně cesta plná objevů. Prvním krokem je vzdělávání sebe sama. vyskytují, je klíčové. stránek a studií, které nám mohou pomoci pochopit, co znamená žít tzv.

Dalším krokem je postupná změna. syntetických vůní a konzervantů. rodina žila ve zdraví a bezpečí. tom, co vlastně přinášíme do našich domovů. použijeme. Zde možná leží skrytý problém, který často přehlížíme. sčítají? horizontu, a upozorní na nevhodnost produktu či prostředí včas. považujeme za skutečně důležité.

Výběr toho, co jíme a pijeme. v bio kvalitě by měly být pro nás téměř samozřejmostí. jakousi běžnou normou, je princip non-toxic více než jen žádoucí volbou. přecitlivělostí. trpící mnohočetnou chemickou přecitlivělostí (MCS). dalších potenciálně škodlivých látek obtížná nebo dokonce nemožná. života.

Ekologická úzkost a environmentální žal

Klimatická krize nedopadá pouze na ekosystémy a lidská sídla, negativně působí také na naše duše. Stále více lidí se potýká s ekologickou úzkostí a environmentálním žalem - s pocity, které mají svůj původ ve strachu o planetu. V momentě, kdy začínáme pociťovat důsledky změny klimatu na vlastní kůži, je čím dál tím těžší nepropadat beznaději. Stejně jako se liší naše emoční reakce na osobní krize, mohou se lišit také reakce na krizi klimatickou. Někteří lidé mohou krizi popírat, protože je pro ně těžké postavit se tváří v tvář tak velké existenciální hrozbě.

Jiní vnímají přicházející hrozby citlivěji a mohou pociťovat to, čemu se začalo říkat ekologická úzkost. Ta má své kořeny v informacích o zničených ekosystémech, vymírání živočichů nebo znečišťování planety. Člověk trpící ekologickou úzkosti pociťuje obavy a strach o budoucnost planety i lidstva, které mohou být často spojeny i s typickými příznaky běžné úzkosti, jako je špatný spánek, panické ataky, stres nebo fyzické problémy. Jiní lidé zase cítí environmentální žal. Ten můžeme charakterizovat podobným způsobem jako jakýkoliv jiný žal či trápení. Jde o reakci na ztrátu a do jisté míry i přijetí této ztráty a vnitřní smíření.

Environmentální žal nemá na rozdíl od úzkosti sílu člověka mobilizovat a vybízet k aktivitě. Environmentální žal i ekologická úzkost jsou naprosto normální a pochopitelné reakce na současnou ekologickou krizi. Člověk je nedílnou součástí přírody a není divu, že nám její ničení působí bolest, o to hůř, cítíme-li vlastní vinu. V každém z nás ale mohou nadcházející klimatické změny vyvolat jinou reakci, lidé pociťující ekologickou úzkost mohou být aktivnější a v záchraně klimatu se více angažovat, nelze však mluvit o tom, že by lidé pociťující žal, jenž je spojený s pasivitou, měli cítit něco jiného a být také aktivními občany.

Navzdory svým projevům však ekologická úzkost (zatím) není považována za psychickou nemoc, pokud není spojena i s dalšími projevy a pokud nevstupuje do každodenního života takovým způsobem, že by byla omezující. Ekologická úzkost se pojí s různými příznaky, a to jak s psychickými, tak fyzickými. Naše doba je charakteristická svou nadměrnou pozitivitou, nazývanou často jako pozitivita toxická. Negativní emoce, jako je environmentální žal, se tak do našeho šťastného obrázku příliš nehodí. I trápení a bolest však dávají v našem životě smysl a ukazují na jednu důležitou skutečnost: nejsme lhostejní.

Fakt, že tolik lidí cítí úzkost a strach o naši planetu, ekosystémy a živočichy, s sebou přináší naději. Úzkost a strach se mohou přetavit v touhu jednat a měnit. Každý může nejprve začít u sebe, udělat kroky, které udělat může, a poté se stát členem organizací nebo skupin, které se zasazují za lepší ochranu životního prostředí. Úzkost, speciálně v jejích vyšších stádiích, však nevěstí nic dobrého pro člověka samotného. Abychom se mohli o planetu postarat, musíme se proto postarat i sami o sebe a snažit se úzkost, stres a žal zmírnit.

Nadcházející tipy jsou určeny především pro ty, jejichž úzkost není ještě příliš intenzivní a má mírnější povahu. O tom, jak negativní zprávy působí na naši psychiku, už jste asi slyšeli. Já vám to ale ráda znovu připomenu. Žijeme v době historicky nejvyšší dostupnosti informací z celého světa, a tak na nás tíha všech těch smutných věcí, co se dějí dnes a denně, dopadá mnohem výrazněji než tomu bylo dřív. Je určitě důležité zůstat v obraze, nic se ale nestane, pokud si na čtení zpráv vyhradíte třeba jen pár minut denně. Existují však i servery, na kterých se dočtete pozitivní zprávy ze světa a vězte, že jich není vůbec málo.

Nedávná studie odhalila, že kolektivní akce organizované za účelem pomoci životnímu prostředí zmírňují environmentální úzkost. Individuální činy, např. Je ovšem důležité obklopit se takovými lidmi, se kterými se budete cítit dobře a kteří budou na stejné vlně. Ať už se vnímáte změnu klimatu jakkoliv, snažte se nikdy neopouštět naději, že se nakonec podaří planetu zachránit. Naděje vás požene dál a bude pro vás motivací, abyste ke svému šetrnému způsobu života přivedli i jiné lidi. Stejně jako i další duševní problémy, také environmentální úzkosti lze předcházet tím, že budete praktikovat psychohygienu.

Podle expertů je jednou z významných cest, jak zvládat eko úzkost, hlubší propojení s přírodou. Příroda má léčivý potenciál a funguje trochu jako terapie (proto se pobyt v přírodě nazývá jako ekoterapie).

Hypersenzitivita

Hypersenzitivita je stav, který může výrazně ovlivňovat života daného člověka. Hypersenzitivita nebo též nadměrná citlivost na určité podněty, je charakteristika, která se vyskytuje přirozeně u určitého procenta lidské populace. Jedinci s hypersenzitivitou mají intenzivnější zpracování smyslových vjemů, což znamená, že běžné situace mohou být pro ně mnohem náročnější.

Její původ může mít genetické základy, ale také může být ovlivněna environmentálními faktory, jako jsou výchova v raném dětství a zkušenosti.

Charakteristika hypersenzitivity

• Hloubka zpracování: Hypersenzitivní lidé často zpracovávají senzorické a emoční informace hlouběji než ostatní.
• Emocionální reaktivita a empatie: Vysoká citlivost často zahrnuje silnou emocionální reaktivitu. Hypersenzitivní jedinci mohou pociťovat emocionální reakce intenzivněji, což zahrnuje jak pozitivní, tak negativní emoce.
• Senzitivita na stimuly: Mnoho hypersenzitivních osob je velmi citlivých na fyzické stimuly, jako je hlasitý zvuk, silné světlo nebo určité textury.
• Přetížení a potřeba odpočinku: V důsledku hloubkového zpracování a senzitivity na stimuly mohou hypersenzitivní lidé rychleji pociťovat přetížení a vyčerpání.

Diagnostikování hypersenzitivity obvykle zahrnuje psychologické hodnocení a diskuse s jedincem.

Ekologické a bio produkty mohou být skvělou volbou pro lidi, kteří trpí hypersenzitivitou, což může zahrnovat alergie, citlivost na chemikálie nebo potravinové intolerance. Jsou pěstovány bez použití syntetických pesticidů, herbicidů nebo hnojiv, což může být přínos pro ty, kteří jsou citliví na chemické látky. Čisticí prostředky bez toxických chemikálií jsou méně pravděpodobné, že vyvolají reakce u lidí s chemickou citlivostí. Výběr ekologických a bio produktů může být prospěšný nejen pro zdraví jedince, ale i pro životní prostředí.

Strategie pro zvládání hypersenzitivity

Pro hypersenzitivní osoby může být klíčové najít efektivní způsoby, jak zvládat vysokou úroveň senzitivity a předejít přetížení.

• Mindfulness a meditace: Praxe mindfulness a meditační techniky pomáhají centrovat mysl a snižovat úroveň stresu.
• Plánování a organizace: Efektivní plánování dne může pomoci předejít situacím, které vedou k přetížení.
• Hluboké dýchání a relaxační techniky: Techniky hlubokého dýchání, jako je diafragmatické dýchání, mohou pomoci zklidnit nervový systém a snížit fyzické projevy stresu. Relaxační aktivity, jako je jóga, tai chi, nebo jemná forma cvičení, jsou také velmi prospěšné.
• Denní rituály: Vytvoření denních rituálů, jako je čtení, kreslení, poslouchání uklidňující hudby, nebo trávení času v přírodě, může být uklidňující a obnovující.
• Emocionální regulace: Naučit se rozpoznávat a řídit emoční reakce je zásadní.
• Nastavení hranic: Naučit se říkat "ne" nebo omezovat expozici vůči přetížujícím situacím je pro hypersenzitivní osoby nezbytné.
• Výživa a spánek: Zdravá strava a dostatečný spánek jsou klíčové pro udržení dobrého fyzického a psychického zdraví.
• Terapeutická podpora: Pravidelné sezení s psychologem nebo terapeutem, který rozumí hypersenzitivitě, může být velmi prospěšné.

Přestože hypersenzitivita může představovat určité výzvy, jako je přetížení a obtíže ve vysoce stimulujících prostředích, může také přinášet výhody. Hypersenzitivita je složitá a rozmanitá charakteristika, která může být jak výzvou, tak darem. Porozumění této vlastnosti může hypersenzitivním osobám pomoci lépe se vyrovnat s jejími výzvami a maximalizovat její přínosy.

Abychom tomuto jedinečnému způsobu vnímání světa lépe porozuměli, je důležité poskytnout prostředí, které respektuje a podporuje potřeby hypersenzitivních osob. Důležité také je, že s odpovídajícím pochopením a podporou mohou hypersenzitivní osoby vést zcela plnohodnotný a šťastný život a dokonce využít své vlastnosti. To může vést k lepší komunikaci a zlepšení mezilidských vztahů.

tags: #priznaky #environmentalni #senzitivita

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení kudlanky nábožné
• Instalace sprchového koutu v paneláku krok za krokem
• Statistiky odpadu Kelč
• Udržitelné alternativy v kosmetice
• BMW a ekologie