Environmentální problémy v České republice

09.03.2026

Mezi nejpalčivější environmentální problémy ČR označují ekologové sucho, boj s jednorázovými plasty či stav českého průmyslového zemědělství. O environmentálních problémech se mluví víc a víc. Pozitivní je, že se přístup Čechů k životnímu prostředí za posledních roky výrazně změnil k lepšímu.

Globální souvislosti

Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny, známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry. Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování. Mizí lesy i velké deštné pralesy, a jsou nahrazovány infrastrukturou, novou výstavbou či masivním průmyslovým zemědělstvím.

K dalším těžkostem se patří degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět. Asi nejhůře je na tom východní a jihovýchodní Asie a Latinská Amerika.

Nemalý vliv na životní prostředí má i spotřeba energie. Při její výrobě se do ovzduší vypouští skleníkové plyny a je z valné části zajišťována spalováním fosilních paliv. A bohužel ani energie z jiných, než fosilních zdrojů, není bez problémů. Nové výstavby například větrných či vodních elektráren zabírají mnohdy ornou půdu, musí se kvůli nim stěhovat část obyvatelstva z jejich obydlí a likvidují se původní porosty. Výroba energie z obnovitelných zdrojů je i přesto v globálním měřítku lepší variantou.

Hlavní environmentální problémy v ČR

Mezi hlavní problémy životního prostředí v ČR se podle ekologů řadí sucho. Postupné oteplování zemské atmosféry vlivem spalování fosilních paliv tady způsobila taková sucha, která tady ještě nebyla. V posledních letech je situace nejhorší. Suchem vyvolaná neúroda s sebou pak přinesla i zdražování základních potravin, jako je pečivo, zelenina či brambory. Navíc hrozí i další zhoršení stavu lesů. Především smrky kvůli jejich vysychání napadají kůrovci. Lesníci také varují, že se rozsah kůrovcové kalamity (i vlivem nešetrného lesního hospodaření) může brzy i zdvojnásobit. Když k tomu všemu přidáme odlesňování kvůli například nové výstavbě, není to zrovna hezký obrázek.

Čtěte také: Ekologické výzvy Česka

Obrovský problém je pro Česko i znečištění vzduchu spalováním ropy a uhlí. Mezi největší znečišťovatele se řadí tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava, vytápění uhlím nebo spalování odpadu. Podle evropských statistik u nás špinavý vzduch předčasně zabije až jedenáct tisíc lidí za rok. A podílí se i na celé řadě zdravotních problémů, od plicních onemocnění přes poškození mozku, rakovinu či cukrovku.

V neposlední řadě ekologové varují před přemírou plastů (a mikroplastů), hlavně těch jednorázových, nerecyklovatelných. Chybí totiž opravdu ekologická náhrada, mezi kterou se dřevěné a papírové nádobí neřadí. Naopak se znovu vracíme k výše zmíněné přemíře odlesňování. Vědci proto apelují na změnu celého systému, který by v dokonalém ekologickém světě vypadal v podstatě tak, že by neexistovaly jednorázové plasty. Vše by bylo udržitelné a znovupoužitelné. Vznikla by uzavřená smyčka, do které by vstupovalo minimum nových zdrojů.

Důležité je však nyní alespoň to, že se politici o životní prostředí začínají zajímat více, než tomu bylo v předchozích letech. Většina české populace vidí stav životního prostředí u nás jako dobrý. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (z r. 2021), kde uvedlo 69 % dotázaných, že jsou životním prostředím v Česku spokojeni. S podobnými výsledky přišel v roce 2018 i neziskový výzkum STEM. Jako dobrý označila stav životního prostředí v ČR nadpoloviční většina dotázaných (57 %). U obou průzkumů odpověděla zhruba čtvrtina lidí, že se o environmentální problémy v Česku aktivně zajímá. Zajímavostí je, jak jsou výsledky průzkumů odlišné ve srovnání s rokem 1997. V té době životní prostředí v ČR hodnotilo pozitivně pouhých 13 procent respondentů. Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM byl proveden na reprezentativním vzorku obyvatel ČR starších 18 let ve dnech 19. až 30. listopadu 2018. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1034 respondentů.

Zpráva o životním prostředí 2024

Česká republika pokračuje ve významných investicích do ochrany životního prostředí. Díky tomu se daří snižovat znečištění ovzduší i příspěvek ke změně klimatu, lépe využívat materiály a snižovat množství odpadů. V řadě dalších oblastí ale ochrana stagnuje nebo dochází ke zhoršování stavu. Aktuální situaci hodnotí Zpráva o životním prostředí 2024, kterou dnes projednala vláda.

„České republice se daří výrazně snižovat emise skleníkových plynů, zlepšuje se i kvalita ovzduší, zvyšuje se využití odpadů a lesy se obnovují po kůrovcové kalamitě, což je skvělá zpráva i pro jejich schopnost znovu ukládat uhlík. Na druhou stranu stagnuje kvalita povrchových vod, snižuje se rozloha zemědělské půdy, přičemž se rozšiřují zastavěné plochy, a doprava je nadále závislá na spalování paliv fosilního původu,“ komentuje výstupy Zprávy ministr životního prostředí v demisi Petr Hladík (KDU-ČSL) a dodává: „Snižovat emise skleníkových plynů se ale daří díky modernizaci technologií napříč ekonomikou a dobrému využití finančních prostředků z národních i evropských zdrojů, zejména prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí a od roku 2021 také z Modernizačního fondu nebo Národního plánu obnovy.“

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Česká republika setrvale snižuje využívání fosilních paliv pro výrobu elektřiny, již v roce 2023 podíl jaderných zdrojů přesáhl podíl elektřiny vyrobené z uhlí. V roce 2024 jaderné elektrárny vyrobily 40,2 % celkové výroby elektřiny, z černého a hnědého uhlí pocházelo jen 36 % vyrobené elektřiny, podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny stoupl na 16,7 %. Díky energetickým úsporám a snižování podílu fosilních paliv v energetickém mixu ČR poklesly emise skleníkových plynů podle nejnovějších dat o 47 % vůči roku 1990. Česká republika tak splní, a dokonce zřejmě překoná cíl snížit emise o 55 % do roku 2030.

Stejně tak se snižuje spotřeba pevných fosilních paliv pro vytápění domácností a stoupá využití elektrické energie včetně tepelných čerpadel. Tady má nezastupitelnou roli financování z evropských i národních zdrojů, například v rámci programu Nová zelená úsporám. Investice z prodeje emisních povolenek i dalších zdrojů významně pomáhají nejen průmyslu a energetice, ale zejména domácnostem s přechodem na zelenou energii z obnovitelných zdrojů, s energetickými úsporami a s efektivnějším nakládáním s vodními zdroji.

Kvalitu ovzduší se daří zlepšovat a národní emisní závazky pro vybrané látky znečišťující ovzduší, stanovené k roku 2030, se s velkou pravděpodobností podaří splnit. Výjimku představují emise amoniaku pocházejícího především ze zemědělství. Klesá i podíl území s překročenými imisními limity. Problematickou látkou znečišťující ovzduší však zůstává karcinogenní benzo[a]pyren. Jeho dominantním zdrojem je lokální vytápění domácností, konkrétně kotle spalující tuhá fosilní paliva a biomasu.

Z pohledu kvality ovzduší je tak urgentní pokračující podpora výměny kotlů pro vytápění domácností za moderní bezemisní způsoby nebo za emisně méně náročné technologie a dále snižování energetické náročnosti budov.

Lesy se stabilizují po kůrovcové kalamitě, která začala v roce 2015 na severní Moravě, postupně se rozšířila po celém Česku a vyvrcholila v roce 2020. V postižených oblastech probíhá rozsáhlá obnova lesů, stále častěji s využitím listnáčů a přirozené obnovy. S ohledem na adaptaci na probíhající změnu klimatu však zdravotní stav lesů stále není optimální, i vzhledem k nevhodné druhové skladbě a příliš jednoduché struktuře porostů.

Čtěte také: Zkušenosti s kotli Defro a Attack

Kvalita vod v posledních letech stagnuje a nedaří se dále snižovat míru znečištění. Hlavní příčinou zůstává nedostatečné čištění odpadních vod a plošné znečištění ze zemědělství.

Pokračuje pokles početnosti ptačích populací, které jsou hlavním indikátorem druhové rozmanitosti lesní a zemědělské krajiny. Nadále se snižuje rozloha zemědělské (zejména orné) půdy, přestože v poslední době se intenzita záboru zpomaluje. Úbytek zemědělské půdy je dán zvyšující se rozlohou zástavby a také lesní půdy. Relativně se daří chránit populace ohrožených druhů zejména díky managementu v chráněných územích a nástrojům aktivní druhové ochrany.

Zpráva o životním prostředí České republiky 2024 poskytuje ověřené oficiální informace o stavu životního prostředí pro politiky i širší veřejnost a hodnotí, zda Česko směřuje ke splnění cílů vyplývajících z legislativy, mezinárodních závazků a strategických dokumentů.

Kontrolní akce NKÚ č. 23/07

Česká republika se stále potýká se zhoršenou kvalitou ovzduší. Ačkoliv podíl obyvatel ČR žijících v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší klesá, žil v nich v roce 2022 stále ještě více než jeden milion lidí. Ke snižování znečištění přispěly v letech 2014 až 2022 i kotlíkové dotace určené na výměnu nevyhovujících kotlů v domácnostech. Nicméně v době ukončení kontroly NKÚ zůstávalo stále v provozu ještě více než 150 tisíc nevyhovujících kotlů 1. a 2. emisní třídy. Domácnosti jsou hlavním zdrojem znečištění ovzduší prachovými částicemi a benzo(a)pyrenem (B(a)P). Pokud jsou lidé dlouhodobě vystaveni působení prachových částic, vede to ke zvýšení jejich úmrtnosti.

Na snižování emisí z průmyslu vynaložilo MŽP mezi roky 2014 a 2022 celkem 2,9 mld. Kč. Ačkoliv je průmysl významným zdrojem znečištění ovzduší oxidem siřičitým a oxidy dusíku, přispěly podle NKÚ vynaložené prostředky ke snížení těchto vypouštěných emisí jen minimálně - méně než jedním procentem. Kontroloři NKÚ dále zjistili, že MŽP až 103,5 mil. Kč určených na omezování prašnosti v průmyslu vynaložilo neúčelně na nákupy zařízení, jejichž hlavním účelem nebylo snižování prašnosti.

V roce 2015 schválila vláda ČR cíl: dosáhnout plnění imisních limitů na území ČR stanovených právními předpisy ČR i EU v roce 2020. NKÚ při kontrole zjistil, že tento cíl ve stanoveném termínu splněn nebyl.

Index prosperity Česka

Stav životního prostředí v ČR je pátý nejhorší v EU, vyplývá to ze čtvrtého pilíře Indexu prosperity Česka. Ačkoliv se u nás do jeho ochrany investuje 2,7 % HDP, přičemž unijní průměr činí 1,8 %, stále se potýkáme se suchem a vysokými emisemi skleníkových plynů. Lépe, ač stále podprůměrně, se Čechům daří v omezování produkce komunálního odpadu, kterého se u nás ročně vyprodukuje 507 kg na obyvatele, a jsme tak v této oblasti 15. v EU.

Česko patří mezi 5 zemí EU s nejhorším stavem životního prostředí, vyplývá to z květnové analýzy 4. pilíře Indexu prosperity Česka. Při srovnání unijních zemí skrze 14 indikátorů se umístilo až na 23. místě z 27 zemí EU. V čele stojí Švédsko a naopak nejhorší je stav životního prostředí na Kypru. Překvapilo i Německo, které se umístilo podprůměrně, a to na 16. S životním prostředím má největší potíže střední Evropa (vyjma Rakouska), Benelux a Balkánský poloostrov.

V České republice se ročně vyprodukuje 507 kg odpadu na obyvatele, v unijním srovnání jsme tak na 15. místě. V jeho recyklaci navíc zaostáváme, znovu totiž zpracujeme jen 34 % komunálního odpadu, přičemž eurounijní průměr je 40 %. Česko se proto v tomto indikátoru umístilo na 19. Skutečnost, že znovu využijeme jen třetinu komunálního odpadu, rozporuje rozšířenou představu Česka coby přeborníka v třídění.

Česká republika rovněž výrazně pokulhává v omezování produkce skleníkových plynů. Ročně se jich u nás emituje 11,7 tun ekvivalentu CO2 na obyvatele, což odpovídá třetímu nejhoršímu výsledku v EU. Za námi se umístilo už jen Irsko a Lucembursko. Jak vysvětluje analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová, emise se liší dle jednotlivých sektorů: „Velmi vysoké jsou naše emise z vytápění domácností, kdy na obyvatele připadá 814 kg ročně, což nás řadí až na 20. místo v EU. To je dáno způsobem výroby tepla, v Česku totiž za zhruba polovinou produkce tepla stojí uhelné zdroje. Lépe si stojíme v emisích z dopravy, které jsou za Česko pod evropským průměrem.

Vysoké emise se podepisují do počtu úmrtí kvůli znečištěnému ovzduší. Ročně v Česku na 100 000 obyvatel připadne 31 úmrtí kvůli špatné kvalitě vzduchu, což nás řadí na 21. místo v rámci EU. Na tomto indikátoru je zajímavý propastný rozdíl mezi jednotlivými zeměmi, zatímco totiž ve Finsku na 100 000 obyvatel připadají 3 úmrtí kvůli znečištěnému ovzduší, v Bulharsku to je 25krát více, a to 76 úmrtí. „OECD odhaduje, že náklady na předčasná úmrtí způsobená špatnou kvalitou ovzduší za Česko činí 6,8 % HDP.

Kromě vlivu špatného životního prostředí na člověka lze sledovat i dopad na samotnou přírodu. Například zdravé lesy mají schopnost odčerpávat CO2 a další skleníkové plyny z atmosféry. Ve Švédsku takto lesy a půda absorbují 35 milionů tun ekvivalentu CO2. V Česku ale naopak jejich obhospodařováním dochází k vypouštění 14 milionů tun skleníkových plynů do atmosféry, a to zejména kvůli kůrovcovitým kalamitám a vlnám extrémního sucha jako třeba roku 2015. Lesy v EU jsou schopny ročně pohltit v průměru 9 % skleníkových plynů.

Emise skleníkových plynů z využívání půdy a lesnictví, označované zkratkou LULUCF, byly České lesy dlouhodobě schopny absorbovat. Od roku 2018 však vlivem rozsáhlé těžby dřeva při kůrovcové kalamitě tyto emise vzrostly a lesy a půda si s nimi již neporadí. Vinu na tom kromě jiného nese i sucho, s kterým se Česko v poslední době potýká. Pokud srovnáme podíl půdy v jednotlivých zemích, které jím bylo v letech 2000-2019 postižené, skončí Česko opět na posledním místě v EU.

Se suchem se nicméně budeme potýkat stále častěji. Jak uvádí klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu: „Globálně rostoucí teplota sebou samozřejmě přináší vyšší výpar, který nebude klesat, pokud nezačne klesat i průměrná teplota. S tím musíme v následujícím období počítat a mělo by tedy být v našem zájmu zpomalit odtok vody z naší krajiny. To bude znamenat pozdější nástup problémů se suchem a jeho kratší trvání. Zamezit suchu však nelze, ve střední Evropě se vždy budou suchá období vyskytovat. Musíme se je naučit zvládat a omezit jejich nepříznivé dopady v krajině.”

V současnosti už nicméně vznikají projekty, v rámci nichž vědci zkoumají, jak krajinu co nejlépe adaptovat změnám klimatu. V rámci těchto projektů nacházejí uplatnění moderní technologie, které pomáhají krajinu lépe připravit na nastupující vlny sucha. „Využíváme například takzvaný internet věcí, skrze který jsme schopni propojit značný počet senzorů umístěných v krajině, a tak sbírat velké množství dat. To nám umožňuje přesně a rychle analyzovat nejrůznější parametry nebo simulovat řešení. Aby se mohla česká krajina lépe přizpůsobit přicházejícímu suchu, bude nutné změnit náš přístup, jak ji obhospodařujeme. Jak vysvětluje zemědělec Daniel Pitek z programu Pestrá krajina. „Důležité je budovat krajinné prvky jako vodní plochy či nelesní zeleň a dostat do půdy více organické hmoty. Díky tomu bude živá, bude lépe absorbovat vodu a bránit se erozi. K tomu je ale zapotřebí začít používat pestřejší skladbu plodin, využívat meziplodiny a zvýšit podíl organických hnojiv.”

Ke změně přístupu ke krajině ale nestačí jen odhodlání, potřebné jsou systémové změny a spolupráce na všech úrovních. „V posledním roce jsem ve spolupráci se státem vytvořil několik vodních nádrží, které by zlepšily schopnost krajiny zadržovat vodu. I když jsem byl velmi odhodlaný, pamatuji si, že jsem byl v průběhu třikrát už téměř rozhodnutý, že kvůli neúměrné byrokracii skončím. Právě takoví nadšenci, kteří mají vztah ke krajině, budou hrát velmi důležitou roli. Jak vysvětluje specialista na klimatickou adaptaci z Evropské komise Michal Nekvasil: „Krajina České republiky by mohla zadržet až devět miliard kubíků vody, v současné době ale zadrží jen zhruba pět. Nejúčinnějším řešením je zadržet vodu v celé ploše krajiny, ideálně s pomocí lidí, kteří v té krajině žijí a mají k ní vztah. Existuje například skvělá metodika ‚Živé krajiny‘. Spočívá v tom, že zmapujete menší povodí, zjistíte, jaká je situace z hlediska odtoku dešťové vody a navrhnete opatření, která pomohou vodu v krajině udržet. Následně projednáte navržená opatření s majiteli půdy a v případě shody se mohou ihned realizovat.”

Tyto lidi by měla podpořit zásadní změna Společné zemědělské politiky EU, která vejde v platnost příští rok.

Investice do životního prostředí

Česko do životního prostředí investuje 3. nejvyšší podíl HDP. Ačkoli se Česko v rámci pilíře životního prostředí v jednotlivých indikátorech umisťuje spíše na chvostu, v některých případech naopak stojí v čele EU. Podle posledních dat Eurostatu totiž dlouhodobě investuje do ochrany životního prostředí třetí nejvyšší podíl HDP v EU, konkrétně 2,7 % HDP. Otázkou zůstává, zda jsou tyto investice dostatečné. Jak vyplývá z dat, emise jsou stále vysoké a české lesy si kvůli vlnám horka a kůrovci prošly velmi těžkými časy.

Další cestou, jak přispět ke zlepšení životního prostředí, je zvýšení podílu bezemisních zdrojů na energetickém mixu, tedy jádra a obnovitelných zdrojů. V současnosti zaujímají obnovitelné zdroje 17% podíl na hrubé konečné spotřebě energie v Česku, což odpovídá 19. místu v EU. V případě samotné elektrické energie podíl OZE činí 15 %. Například Švédsko, které je obecně evropským premiantem stran životního prostředí, obnovitelné zdroje představují 60 % a Rakousko 37 % spotřeby energie. Jedním dechem je ale nutno dodat, že Česká republika disponuje rozdílnou krajinou než obě zmíněné země. Zvýšení podílu obnovitelných zdrojů by nemělo pozitivní vliv jen na životní prostředí, ale rovněž na soběstačnost a energetickou závislost Česka na dovozu.

„Jedná se o celkovou dovozní závislost, do které je započítán dovoz pevných fosilních paliv, ropy a zemního plynu. V případě pevných fosilních paliv činí naše dovozní závislost jen 13 %. U zemního plynu jsme na dovozu závislí z 86 %, přičemž prakticky 100 % plynu pochází z Ruska. Stěžejním zdrojem v energetickém mixu Česka je rovněž jaderná energie. Podíl elektřiny vyrobené z jádra v ČR činí zhruba 37 %. Také zde se však v současnosti spoléháme na dovoz z Ruska. Nejsme však v situaci, kdy by ruské jaderné palivo bylo nenahraditelné. Temelín totiž může relativně snadno přejít na jiné palivo než to ruské. Dukovany sice využívají specifické palivo, které vyrábí jen ruská společnost Tvel, nicméně ČEZ již v současnosti jedná s americkým Westinghouse o zavedení výroby možné náhrady.

Třídění odpadu a jeho vliv

Možná si to neuvědomujeme, ale tříděním se může každý z nás podílet na zlepšení stavu životního prostředí a přírody. Díky dostupnosti systému třídění v ČR může svůj vyprodukovaný odpad vytřídit v podstatě každý! Dle statistik má možnost třídit své odpady díky dostupnosti sběrných míst 99 % obyvatel České republiky - však k nejbližšímu sběrnému místu to v průměru máme necelých 90 metrů.

Stav životního prostředí není dle nejnovější zprávy MŽP v ideální rovnováze v oblasti kvality a stavu ovzduší a vod, stále u nás dochází k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů, a to vše spolu s dalšími faktory se promítá do neutěšeného stavu ekosystémů a ztráty biodiverzity. Samosebou i podpora čisté energie přispívá ke zlepšení stavu životního prostředí v ČR. Z hlediska projevů počasí u nás dochází ke zrychlování růstu průměrných ročních teplot (za 10 let o 0,4 °C). Půdní sucho dlouhodobě trápí oblast jižní Moravy. Výkyvy srážek a teplot od normálu jsou součástí změny klimatu stejně tak jako přibývající extrémy hydrometeorologických jevů.

Na změnu klimatu má nemalý vliv přístup k hospodaření s primárními zdroji - pokud už jednou suroviny vytěžíme, přepravíme a zajistíme jejich zpracování, měli bychom se v maximální míře snažit o jejich opětovné využití jako zdroje pro další výrobu v podobě tzv. druhotné suroviny. Právě proto je velmi podstatné prvotní třídění odpadů například do barevných kontejnerů, sběrných dvorů nebo na místech zpětného odběru.

Recyklací železného šrotu můžeme totiž ušetřit až 90 % primárních zdrojů. Dřevo je primární surovinou potřebnou k výrobě papíru - vytříděním 1 tuny papíru ušetříme přibližně 2 tuny dřeva. V ČR se i nadále vyrábí více elektrické energie, než je domácí spotřeba, a proto ji exportuje. Materiálová i energetická náročnost spotřeby primárních energetických zdrojů v ČR klesá. Roste využívání obnovitelných zdrojů, které jsou potřeba k výrobě tepla a elektřiny. Díky třídění, recyklaci a energetickému využití obalových odpadů bylo v ČR v roce 2021 ušetřeno 6 639 420 MWh.

Doprava v ČR zanechává stále značnou uhlíkovou stopu zejména proto, že většina spotřeby pohonných hmot je vyrobena z fosilních paliv. Pozitivní však je, že znečišťování ovzduší dopravou díky modernizací technologií a plněním legislativních požadavků postupně klesá. Například tříděním a recyklací kovů můžeme snížit znečištění vzduchu o 86 %. V roce 2021 byla díky třídění a recyklaci či energetickému využití obalových odpadů snížena produkce CO2 o 987 597 tun CO2 ekv. Aktuálně se Česko řadí mezi top 10 států Evropské Unie v třídění odpadu.

Klimatické změny může každý z nás pomoci zmírnit různými způsoby - změnou dopravy, vytápění, ale právě i tříděním odpadu. Díky tomu totiž umožníme jeho efektivní využití namísto uložení na skládku odpadu, kde se v průběhu jeho rozkladu uvolňují plyny - například metan, jenž je jedním z nejvýznamnějších zástupců tzv. skleníkových plynů, které jsou s klimatickými změnami spojovány?

Díky třídění a využití obalových odpadů je v ČR v přepočtu každoročně uchráněno přibližně 30 km² přírody? Třídění odpadu má smysl, malý krok pro nás, je velkým krokem pro přírodu a lepší stav životního prostředí - pomoci může každý! Ostatně je to to nejmenší, co může každý z nás udělat jako částečnou kompenzaci našeho konzumního životního stylu. Je důležité předcházet vzniku odpadů, a když už vzniknou, tak je podstatné je vytřídit!

U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami, třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.