Proč je moře znečištěné: Příčiny a důsledky

08.12.2025

Pláže jsou pro mnoho z nás synonymem pro relaxaci, zábavu a odpočinek. Když si představíme slova jako pláž, nebo moře, máme na mysli čistá a bezpečná místa, kde se můžeme kochat krásnou přírodou a relaxovat a třeba se i opalovat. Bohužel, na některých místech může být realita velmi odlišná. Mnoho pláží je znečištěno námi produkovaným odpadem a toto znečištění se každým rokem zhoršuje. Je to problém, kterému čelíme již nějakou dobu, a to navzdory úsilí mnoha organizací a vlád po celém světě.

Zdroje znečištění moří

Jedním z palčivých ekologických problémů je i znečištění oceánů, které je už alarmující. Nezisková organizace WWF uvádí, že i odpad, který hodíme stovky kilometrů od moře, může nakonec skončit v oceánech. Údajně až 80 procent plastů v oceánech pochází z pevniny. Zbytek je z lodní dopravy. V mořských vodách končí až osm milionů tun odpadu ročně. Většinu z nich tvoří plasty.

Jak se může stát, že se odpad z pevniny dostane do moře? Pokud vyhodíme plasty do recyklovatelného odpadu, není výjimkou, že při manipulaci s ním mohou lehké věci jako sáčky a igelitové tašky prostě odletět. Dostanou se do řek, odtud do moří a oceánů. Podobné je to s odpadky odhozenými mimo koše a sběrné nádoby. Vítr a déšť je může smést z cest do kanálů, potůčků či řek, odtud do moří a oceánů. Svoji roli zde hraje i nelegální odvoz odpadu.

Řada lidí vyhazuje odpad přímo do záchoda - tampony, vložky, mokré ubrousky a odličovací tampony. Uvolňují se z nich mikroplasty, které čističky nezachytí. Problémem je i syntetické oblečení. Během praní v pračce se z něj uvolňují umělohmotná mikrovlákna. Čističky odpadních vod nejsou schopné všechna zachytit. Mikroplasty jsou tak velkým problémem oceánů.

Odpad se na plážích může vyskytnout z mnoha různých důvodů, například po přílivu nebo dešti, které přinášejí odpadky z okolí. Voda vynese odpad, který plave na hladině, a který může pocházet z míst vzdálených kilometry daleko. Další příčinou může být nezodpovědné chování samotných návštěvníků pláže, kteří po sobě zanechávají odpad přímo na písku a neuklidí jej po sobě.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Důsledky znečištění

Uvádí se, že ročně zahyne kvůli plastům v oceánech 100 tisíc mořských živočichů a až jeden milion mořských ptáků. Odpad na plážích má vliv na naše zdraví, životní prostředí a ekonomiku. Kromě toho, že může být škodlivé pro zdraví lidí, kteří se koupou v znečištěné vodě, může také mít negativní vliv na faunu a flóru, a tedy na celý ekosystém pláže. Plasty, sklo a další odpadky, které jsou na těchto místech běžné, mohou být pro živočichy nebezpečné a mohou je zahubit. Navíc, pokud jsou pláže silně znečištěné, není možné se na nich bezpečně koupat ani surfovat, v nejhorších případech hrozí i poranění návštěvníků pláže o odpad.

Již od roku 1988 se ví o tom, že v Tichém oceánu existuje plovoucí ostrov tvořený z odpadu. V současnosti se jeho velikost blíží k trojnásobku rozlohy Francie, váží asi 80 tisíc tun a sahá až do hloubky 30 metrů. Leží v Tichém oceánu mezi Havají a Kalifornií v mezinárodních vodách. Tento velký pacifický koš, jak se mu také jinak přezdívá, v současné době tvoří z velké části plasty. Nejde jen o mikroplasty, jak se vědci v minulosti domnívali.

Přitom odpad, který vidíme na hladině oceánů, představuje jen 1 procento z jeho celkového objemu. Ekologicky zaměřený zpravodajský portál Sustainability Times uvádí, že část plastů, které se dostanou do moře, se působením proudů a větrů vrátí na pevninu. A to nejen na pláže, ale i do okolní zeleně, což opět představuje obrovské riziko pro živočichy.

Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. A to pozor! Jedná se pouze o plasty, které plují po hladině. Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán. Zde nalezneme více plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Ostrovy z plastového odpadu

Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Celkem jich je totiž šest - tedy alespoň těch, o kterých v současné době víme. Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld. kusů).

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR. Mezi hříšníky ale patří i vyspělé státy - nejvýše postavenou zemí v žebříčku jsou na dvacátém místě Spojené státy.

Jak proti znečištění bojovat?

Je to na nás a našich drobných, ale velmi důležitých aktivitách, které děláme každý den, abychom tomuto stále rostoucímu problému zabránili. A stále můžeme! Jeden z hlavních způsobů, jak pomoci tomu, aby naše pláže zůstaly čisté, je to co můžeme my sami ovlivnit, a to každý den. Jak to udělat? Můžeme začít uvědoměním, že budeme mít na paměti dopady našich aktivit na životní prostředí, a snažit se minimalizovat svojí stopu, co v přírodě zanecháme. Jedna z prvních věcí, kterou můžeme změnit je nezahazovat odpadky mimo odpadkové koše, a to ani mimo pláže.

Další věcí, kterou můžeme relativně snadno změnit, je například že začneme používat recyklovaný papír, nebo budeme obezřetní při nakupování výrobků, které jsou baleny v plastových obalech. Jedním z hlavních zdrojů odpadu na plážích jsou jednorázové plastové výrobky. Tyto výrobky jsou určeny na jedno použití a jsou často vyrobeny z materiálů, jako je polyetylen a polypropylen. Existuje mnoho způsobů, jak zredukovat množství jednorázových plastových výrobků. Například si můžeme koupit vlastní láhev na vodu a zapomenout na používání plastových lahví. Můžeme také používat vlastní látkové sáčky na nákupy, aby se minimalizovala spotřeba plastových sáčků, nebo začít používat znovupoužitelné kelímky na kávu, místo jednorázových kelímků z kaváren.

Stejně tak jako můžeme zapracovat na změně našich každodenních návyků s používáním jednorázových produktů, musíme si také uvědomit následky našich aktivity na dovolených a cestách. Jedna z nejjednodušších věcí, co můžeme udělat, je bedlivě sledovat, co po sobě zanecháváme na pláži, poctivě používat odpadkové koše na odpadky a nikdy nezanechávat odpadky na písku nebo v moři. Je důležité si uvědomit, že k vyřešení tohoto problému je dlouhá cesta. My sami celý problém nevyřešíme, ale můžeme přispět k jeho řešení, a je jen na nás jak moc.

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou. Další příklady jsou nasnadě - igelitové tašky - ty byly nejen v ČR zpoplatněny. V některých zemích platí dokonce absolutní zákaz jejich používání.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Zodpovědné chování jedinců je důležité, ale stačit nebude. Postupně budou muset vlády přijmout i nové zákony, které výrobu plastů a nakládání s odpadem usměrní.

Složení odpadu na plážích a na dně oceánů

Odpady nalezené na plážích jen málo vypovídají o tom, co je na dně oceánu a naopak. Trápí nás odpadky, které vidíme vršit se na plážích. Ty zahozené do moře a připlavené vlnami zpět. Nevidíme už ale odpady, které se usadily na dně oceánů. Je to problém? Ano. Složení obou skupin, tedy těch na dně a na plážích, se výrazně liší. A plyne z toho nepochopení, jak problém správně řešit.

Začít můžeme třeba u cigaretových nedopalků. Narazíte na ně skoro všude a jen minimum míst je ušetřeno jejich výskytu. Pláže bohužel výjimkou nejsou a některá místa na pobřeží připomínají spíše přeplněný popelník. „Na mořském dně je ale, na rozdíl od souše, uvidíte jen velmi zřídka,“ zmiňuje jako příklad Lauren Roman, výzkumník CSIRO a vedoucí autor analytické studie, která dělá pořádek v nepořádku. Proč? „V jednoduchosti se to dá popsat tak, že některé konkrétní druhy odpadu se spíše potopí a jiné spíše plavou. „Typicky pak třeba fragmenty plastů, sklo, plechovky, dominující mořskému dnu,“ říká George Leonard, spoluautor studie. „Zmatek v tom pak dělají plastové sáčky a rybářské sítě, které nacházíme ve srovnatelném množství na dně i na plážích.“

Každý odpad je ve své podstatě špatný, ale některý je přeci jen horší. „Zrovna ty všudypřítomné plastové sáčky a poztrácené rybářské vybavení (potrhané sítě a vlasce) určitě náleží do top pětky nejvražednějších odpadů pro mořské živočichy,“ dodává Leonard. A teď to zásadní: „K tomu, abychom mohli efektivně vést nějaký management ochrany oceánů a efektivního odpadového hospodářství, potřebujeme znát jak odpady na dně, tak i ty na plážích.

Nejčastější odpad na pobřeží a na dně oceánů:

Pobřeží: Cigaretové nedopalky, obaly od potravin, plastové láhve od nápojů, uzávěry od PET lahví, polystyren a plastové sáčky.
Dno oceánů: Rybářské vlasce, úlomky plastů, kovové plechovky, skleněné láhve, lana a stavební odpad.

„Z desítky nejčetnějších typů odpadů v obou prostředích je sedm z nich částečně nebo zcela vyrobeno z plastů a pět z nich je přímo spjato s potravinářským průmyslem,“ shrnuje to Roman. Analýza složení odpadů na dně oceánů a plážích pak nutí k hlubšímu zamyšlení. Jak jinak než třeba nad plastovými brčky, které zatím úspěšně zakazujeme. Přitom z 8,5 miliard kusů brček, hyzdících mořské pláže, se jen 1 % (tedy 20 tun z 9 milionů tun plastových odpadů směřujících do oceánů) skutečně dostane do vodního prostředí a skončí na mořském dně. Progresivní zákaz brček, tento ústupek životnímu prostředí, vynucený environmentálním aktivismem, tedy zjevně vyšel globální potravinářský průmysl dost lacino. Protože řádově vyšší objemy potravinových obalů a lahví od nápojů výrazněji a mnohem vážněji dál ohrožují mořské živočichy.

Korálové útesy a jejich ohrožení

Pro Středoevropana mají nádech exotiky: šnorchlování, teplé moře a pestrobarevná podívaná, která se jen tak neomrzí. Je nám líto, že pomalu mizí, ne každý však ví, že ztrácíme mnohem víc než jen potěšení během dovolené - korálové útesy hrají zásadní roli v tom, jak se daří životu v moři (ale i na zemi). Jaké jsou jejich vyhlídky? Možná byste čekali, že koráli jsou rostliny nebo prostě oživlé kameny - ve skutečnosti jsou to však bezobratlí živočichové. Na světě bylo zatím pojmenováno šest tisíc různých druhů a ty se navzájem značně liší svými vlastnostmi. Existují koráli s tvrdou schránkou i koráli bez schránky, najdete je v mělkých, prosluněných pobřežních vodách i v hlubinách oceánu, kam světlo téměř nepronikne.

Většina teplovodních korálů má symbiotický vztah se zooxanthellou (rod Symbiodinium), což je druh mořské řasy, která žije přímo v buňkách hostitelských korálů. Koráli jí poskytují ochranu a lepší podmínky pro fotosyntézu, řasa jim to pak vrací formou potravy - až 90 % z toho, co při fotosyntéze vyprodukuje, předává řasa korálům. Tím jim umožňuje rychle růst a vytvářet vápenaté schránky. Někteří koráli tvoří struktury podobné větvičkám, jiní vypadají jako kulovité houby.

Korálové útesy jsou domovem obrovského množství živočichů. Pestrobarevné rybky, mořští ježci, chobotnice, želvy, krevetky a jiní korýši - ti všichni jsou součástí potravní pyramidy, na jejímž vrcholu najdeme mořské ptáky a žraloky. Z hlediska druhové pestrosti překonávají korálové útesy i tropické deštné pralesy - ačkoli zabírají pouze 0,1 % oceánského dna, vytvářejí podmínky pro život nejméně 25 % všech známých mořských druhů. Jejich zánik by znamenal velkou ztrátu mořské biodiverzity.

Většina korálů roste nejlépe při teplotách vody 23-29 °C. Vyšší teplota je pro korály stresující a způsobí, že koráli symbiotickou řasu ze svých buněk vypudí. Tomuto jevu se říká zbělení korálů. To sice automaticky neznamená, že korál odumře, nicméně vypuzení symbiotické řasy pro něj představuje ztrátu živin, a tedy oslabení. Pokud je teplotní výkyv jen krátkodobý, mohou se koráli uzdravit (tento proces ale může trvat roky, ba i desetiletí). Déletrvající „vlna veder“ v moři však způsobí smrt celého korálového útesu. Příčinou vypuzení řasy a zbělení korálů mohou být i další stresové faktory jako například znečištění vody nebo abnormální množství světla.

Běžně má mořská voda pH okolo 8,2 - je tedy slabě zásaditá. Zvyšování koncentrace CO2 v atmosféře však způsobuje, že je i více CO2 rozpuštěno v mořské vodě a její pH klesá. Za poslední století se snížilo asi o 0,1 - může se to zdát málo, ale tato nevelká změna v pH znamená, že je dnes v mořské vodě o 30 % více vodíkových iontů H+ než před sto lety. Jaký vliv to má na korály a další mořské živočichy? Snižování pH mění nejen množství vodíkových iontů H+, ale také snižuje množství iontů CO32-, které jsou stavebním kamenem pro vápenaté schránky korálů (a dalších mořských živočichů stavějících schránku z CaCO3). Pro korály je tak tvorba schránky náročnější a jejich růst nebo obnova po zbělení je pomalejší. Pokud okyselování oceánů bude pokračovat, bude jejich růst dál zpomalovat, až rychlost rozpouštění jejich vápenatých převáží nad jejich růstem.

Vedle okyselování a zvyšování teploty mořské vody hraje v některých místech roli i přímé poškození člověkem. První rozsáhlé zbělení korálů bylo zpozorováno v 80. letech minulého století a v posledních dekádách nabývá tento jev nejen na rozsahu, ale i frekvenci a intenzitě. Ne o všech korálech platí, že mají tvrdou schránku, tvoří útesy nebo že využívají fotosyntézu. Koráli žijící v mořských hlubinách (větevníci, laločníci…), kam sluneční světlo téměř nebo vůbec nepronikne, fotosyntézu nevyužívají, a proto také méně trpí bělením. Pomalý růst však také znamená mnohem pomalejší obnovu v případě poškození.

Znečištění lodní dopravou

Vědci už desítky let sledují pomocí satelitů stopy lodí na světových oceánech. Velké lodě za sebou zanechávají nečekaně velké množství emisí. Ale kromě těch klasických zplodin podobných těm leteckým, lodě vypouštějí také obrovské množství oxidu dusičitého. Zmapoval to satelit Astra vybavený speciálním finským zařízením OMI. Je to vidět zejména podél velkých mořských cest, tedy trasách, po nichž se přesunuje zboží z Asie do Evropy. Nejde o maličkost, právě oxid dusičitý. V ovzduší totiž patří oxid dusičitý k plynům, které způsobují kyselé deště. Oxid dusičitý může vyvolávat biochemické změny již při relativně nízkých koncentracích. Oxid dusičitý je pohlcován hlenem dýchacích cest z 80 až 90 procent.

Nejvýraznější je znečištění v Indickém oceánu, a to mezi Srí Lankou a Singapurem. Dalším nejvýraznějším problematickou zónou je Adenský záliv a také v podstatě celé Rudé moře. Dorpava zde proudí po "mořských dálniích" - velmi úzkými a současně frekventovanými koridory. Oproti těmto problematickým oblastem je Tichý a Atlantický oceán vlastně bez problémový. Nikoliv však proto, že by tudy nevedly dopravní cesty, nebo že by jich bylo méně.

Řecko a ochrana moří

Moře pro Řecko nepředstavuje jen vodu a pláže - je možné ho také považovat za součást tamní kultury i ekonomiky. Portál se v reportáži věnuje právě rostoucímu zájmu Řeků o ochranu životního prostředí a také důležitosti moře pro hospodářství země.

V Epanomi, pobřežním městě nedaleko Soluně, je jeden z prvních jarních dnů. Na místní čtyři kilometry dlouhé písečné pláži Potamos se zatím prochází jen několik málo turistů, v létě jich sem ale zavítají statisíce. A zanechají po sobě haldy odpadků. Spojené národy o plastovém znečištění Země mluví jako o největší ekologické hrozbě. Přestože se do boje s ním pustilo už šedesát zemí světa, stále to nestačí. „Teď na jaře to ještě jde. Ale když přijdete v létě, odpadkům se neubráníte,“ stěžuje si jeden rybář z Epanomi. Mnozí Řekové se však s takovým stavem nechtějí smířit a po celé zemi organizují úklidové akce. Například na pláži Potamos se o prvním jarním víkendu sešla asi padesátka lidí. „Stát a obce se o odpadky vůbec nestarají. Je tady málo košů, a navíc se nevyvážejí dostatečně často,“ vypráví žena, která přišla pomoci i se svými dětmi.

Je patrné, že v Řecku se o životní prostředí začíná zajímat stále více lidí, píše Deutsche Welle. Jde o vyjádření trendu, který se mimo jiné šíří i na sociálních sítích, kde se pod nejrůznějšími hashtagy šíří příběhy lidí a jejich zájem o boj s odpadky. Například Marios a Kristina Bacharisovi takto organizují úklid v Epanomi. I když se Marios narodil a vyrostl v Berlíně, poslední dva roky žije se svou ženou a dětmi v Soluni. Řecko je jeho srdeční záležitostí, a proto mu je líto, že místním chybí povědomí o ochraně životního prostředí.

Ioannis Giovos, pracovník soluňské organizace na ochranu moře iSea, trend rozhodně vítá. „Nejde přitom jen o ochranu životního prostředí, ale také o převzetí vlastní iniciativy. V Řecku historicky klademe veškerou odpovědnost na stát. Pokud chceme věci zlepšovat, musí se tento přístup změnit,“ apeluje Giovos.

Jak dodává, odpadky ale lidé nechávají na plážích a dál už se nestarají. To je důvod, proč organizace iSea pořádá vzdělávací programy především pro mladé lidi, u nichž se snaží zvýšit citlivost ke znečišťování životního prostředí.

Přesto, že jsou odpadky významným problémem, je kvalita mořské vody u řeckých břehů v širším srovnání kvalitní. Podle Giovose tomu napomohla i evropská legislativa. „Nicméně mentalitu lidí se tak lehce změnit nepodaří. V Řecku panuje názor, že trocha odpadu přece nic nezpůsobí. Lidé zkrátka vlastní odpovědnost přesouvají na stát a firmy. Změnit takové smýšlení bude běh na dlouhou trať,“ soudí Ioannis Giovos.

Jak navrátit život do oceánů

Velká mezinárodní studie, která vyšla v odborném časopise Nature, představila cestu, jak navrátit do světových oceánů pestrost života. Cíl by měl být splnitelný už do poloviny století.

Na tomto plánu se podíleli špičkoví experti ze čtyř kontinentů, deseti států a šestnácti univerzit. „Nacházíme se v okamžiku, kdy si můžeme vybrat mezi dědictvím odolných a životem kypících oceánů, nebo oceánů zničených,“ uvedl profesor Carlos Duarte.

„Naše studie dokumentuje obnovení mořských populací, oblastí i ekosystémů na základě úspěšných zásahů v minulosti. Poskytuje specifická doporučení založená na důkazech, která se dají zavádět globálně,“ dodal vědec, který je specialistou na ekologii Rudého moře.

Experti na základě dat tvrdí, že podstatné obnovy oceánů se dá dosáhnout už v horizontu dvaceti nebo třiceti let - pokud se podaří zpomalit změnu klimatu a navrhované projekty by se spustily v dostatečném rozsahu.

Výzkumníci identifikovali devět klíčových oblastí, které jsou zásadní pro obnovu života v oceánech: