Ekologická, nebo také environmentální výchova je v současné době zařazena v Rámcovém vzdělávacím programu. I když se může zdát, že výchova k ekologii a ochraně životního prostředí jsou novodobými tématy ve výukových osnovách, v českých školách se s touto tematikou seznamovaly děti již za první republiky, jak se dozvíte níže v článku.
Kladný vztah k okolní přírodě a životnímu prostředí se ovšem děti nenaučí během několika hodin výuky ve škole. Již za doby první republiky (1918-1938) se kladl důraz na výuku přírodních nauk a výchovy. Děti byly vybízeny k láskyplnému chování ke zvířatům a ochraně lesů.
Na začátku sedmdesátých let se pojetí ekologické výchovy rozšiřuje - tím, že si lidé začali uvědomovat, že vlastním působením ohrožují nejen přírodu a zvířata, ale i sami sebe. Proto je ekologická výchova pojímána jako výchova k péči o životní prostředí, přičemž do životního je zahrnována složka přírodní, kulturní i sociální a jejich vzájemné působení.
Environmentalistika zkoumá působení člověka a ekosystémů - její náplní je ochrana životního prostředí, prevence znečišťování životního prostředí nebo napravování škod vzniklých působením lidí. Díky tomu, že environmentalistika zasahuje do několika oborů, řadí se ve školských osnovách do takzvaných průřezových témat, která procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vyučovacích předmětů. Tím přispívají ke kompletnosti vzdělání.
Při výuce environmentální výchovy učitelé využívají metody a postupy založené na prožitcích a zkušenostech žáků (skupinové řešení problémů, diskuze, simulace, hraní rolí, projekty). Příkladem může být například celoškolní projekt, který bude zahrnovat několik tematických okruhů - například Vliv člověka na životní prostředí.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Měla by žákům nastínit zdravý způsob života - od správného životního stylu po otázky vztahu k životnímu prostředí (ochrana přírody). Ve výuce by měla bát zahrnuta spolupráce s organizacemi, které působí v místě školy či v regionu (Lesy ČR, ekologická centra, Klub českých turistů apod.).
Jedním z vyučovacích předmětů, které environmentální výchova doplňuje, je tělesná výchova. Pohybové aktivity patří ke zdravému životnímu stylu, navíc příroda je ideálním místem pro sport a pohyb. Proto je v rámci výukových programů a programů kladen velký důraz i na zapojení pohybových aktivit.
Studie z roku 2001 snižuje pohyb dětí kvůli zvýšení používání aut, nedostatku každodenní chůze (mnoho rodičů vozí děti autem do školy a do kroužků z důvodu vyšší bezpečnosti), velkému počtu výtahů a eskalátorů v budovách nebo kvůli obavám rodičů z úrazu dítěte při sportu.
Nejpřirozenější cestou, jak si osvojit zdravý životní styl a přístup k životnímu prostředí, je výchova v rodině. Rodina je prostředím, ze kterého dítě přejímá modely chování a jednání, ideály a hodnoty svých rodičů. Pokud půjdete svým dětem odmalička příkladem - budete svědomitě třídit odpad, šetřit vodu, na výletech v přírodě dávat důkladný pozor na to, abyste všechny papírky a sáčky uklidili zpátky do batohu, děti převezmou vaše pravidla.
Děti se ve školce a škole dozvědí mnoho informací a detailů, ale mnohdy jim chybí čas na pochopení vzájemných souvislostí. Pomozte jim vytvořit si ke svému prostředí kladný vztah. Společné pokusy a vycházky do přírody, pojmenovávání zvířat a rostlin - všechny podobné aktivity povzbuzují dětskou zvědavost a napomáhají učení se.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
V červnové vlně šetření Centra pro výzkum veřejného mínění na pravděpodobnostním Panelu Naše společnost byly zkoumány postoje české společnosti k životnímu prostředí. V rámci šetření realizovaného v červnu 2025 se CVVM zabývalo problematikou životního prostředí. V srpnu 2024 byl do panelového výzkumu Naše společnost zařazen blok otázek věnovaných problematice energetiky. V první dekádě srpna 2024 byl do panelového šetření Naše společnost zařazen blok otázek věnovaných problematice energetiky. Část otázek se zaměřila na problematiku tzv. V období od konce července do poloviny poslední dekády září 2023 byl do pravidelného výzkumu Naše společnost zařazen blok otázek věnovaných problematice energetiky.
Důležitou roli hrají také střediska volného času (DDM) a stanice zájmových činností (SZČ). Činnosti využívají neformální a zážitkové metody učení. Činnost SVČ se řídí vyhláškou č. 317/2017 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, a vyhláškou č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, které stanovují, jak tato zařízení fungují a činnost, kterou mají obsáhnout.
Střediska volného času se zaměřují na aktivity v regionu a prevenci sociálního vyloučení. Často se však zapomíná na to, že ve střediscích dochází k tzv. - Přirozenému propojování dětí napříč vzdělávacími stupni (MŠ, ZŠ, SŠ).
V těchto zařízeních pracují pedagogové volného času, kteří musejí splňovat zákonem stanovenou kvalifikaci. Od nich se odvíjí plány práce jednotlivých oddělení, pracovníků. Financování veřejných středisek se řídí vyhláškou č. 310/2018 Sb., o krajských normativech.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
tags: #ekologie #volneho #casu #co #to #je