Ohrožené druhy v Sierra Nevada

Až do poloviny 19. století znali vznešenost a zároveň intimitu uzavřených horských údolí na západních svazích pohoří Sierra Nevada v Kalifornii pouze indiáni.

Yosemitský národní park

Dnes jsou Yosemity pojmem světového významu. Yosemitské údolí bylo sice prvními bělochy objeveno už v roce 1833, ale přesto o něm dalších zhruba dvacet let téměř nikdo nevěděl. Až roku 1851 sem vjel oddíl americké kavalerie, která pronásledovala prchající indiány. Vojáky zaskočila zdejší krása a nadšeně ji po návratu líčili ostatním. Roku 1857 pak byla v Yosemitech založena první osada a údolí se brzy stalo známé i turistům.

A už za sedm let bylo místo prohlášeno parkem státu Kalifornie a roku 1890 „povýšilo“ na národní park. Oblast rozprostírající se na ploše něco málo přes 3 000 kilometrů čtverečních každoročně navštíví přes 3,5 milionu lidí.

Mariposa Grove

Nedaleko za jižní vstupní branou do parku se nachází Mariposa Grove, největší sekvojový háj Yosemit. Roste tu asi 500 dospělých sekvojí obrovských, což jsou zřejmě největší živé organismy na Zemi.

Hned na začátku hlavní stezky leží sekvoj přiléhavě nazvaná Fallen Monarch (Padlý Monarcha). Biologové předpokládají, že strom padl k zemi už před staletími. Odhalil tak kořenový systém, jenž rozhodně stojí za pozornost. Nesahá totiž hlouběji než tři až čtyři metry, což je na tak gigantické stromy až neuvěřitelně málo. Plytkost záběru do hloubky ovšem sekvoje vyrovnávají plošně, protože jejich kořeny mohou sahat až 45 metrů daleko od kmene.

Čtěte také: Vinylové podlahy a zdraví

O kus dál za Padlým Monarchou se k nebi pne Grizzly Giant, jedna z největších a nejstarších sekvojí Yosemit. Tento obr je vysoký 64 metrů a průměr jeho kmene dosahuje 8,5 metru. Zcela mimořádným stromem je sekvoj pojmenovaná California Tunnel Tree (Kalifornský tunel), do níž byl už roku 1895 proražen tunel, kterým mohla projíždět koňská spřežení. Nyní se stromovým tunelem procházíme my. Je to jediný doslova vytunelovaný strom, který v tomto nadrozměrném háji ještě stojí. Druhý, Wawona Tree, kvůli takovému oslabení padl ve vichřici roku 1969.

Sierra Nevada de Santa Marta

Pohoří Sierra Nevada de Santa Marta bylo donedávna jednou z hlavních oblastí pro pěstování koky a marihuany v Kolumbii. Město Santa Marta bylo centrem obchodu s kokainem a s Medellínem patřilo k nejnebezpečnějším městům světa. Po roce 2000 se kolumbijské vládě podařilo kokové plantáže z velké části zlikvidovat a tento typ „zemědělství“ výrazně omezit. Oblast dříve ovládaná narkomafií pak byla zpřístupněna turistům.

Sierra Nevada de Santa Marta je místem, kde leží Ciudad Perdida - hlavní sídlo starověké civilizace Tayronů. Je místem, kde dosud žijí přímí potomci tohoto etnika.

Horský masiv Sierra Nevada de Santa Marta se rozprostírá na ploše 12 230 km2 v severovýchodní Kolumbii a je zcela izolován od blízkých And. Jeho nejvyšší vrcholy Pico Cristóbal Colón a Pico Bolívar dosahují výšky 5 775 metrů a jsou trvale pokryty sněhem. Pohoří je vzdáleno pouhých 45 km od pobřeží Karibiku - je tak na světě nejvyšším, které je nejblíže oceánu. Obrovská rozmanitost ekosystémů, zahrnující horké pláže Karibského moře, suché lesy, neproniknutelnou džungli nížinných mlžných pralesů, vysokohorské deštné pralesy a zasněžené vrcholky šestitisícových hor, tvoří ideální prostředí pro velké množství rostlinných a živočišných druhů.

Sierra Nevada de Santa Marta patří mezi místa s největší biodiverzitou na světě. V roce 1964 zde byl na území 3 830 km2 vyhlášen Národní přírodní park Sierra Nevada de Santa Marta a v roce 1979 biosférická rezervace UNESCO.

Čtěte také: Informace o Sierra Nevadě

Původní obyvatelé a jejich kultura

Původními obyvateli Sierry Nevady de Santa Marta byli indiáni kmene Tayrona. Starověká civilizace Tayronů proslula výrobou zlatých sošek, šperků a masek. Zlato pro indiány nebylo symbolem bohatství a moci, ale sloužilo k náboženským rituálům. Umělecká díla ze zlata byla předkládána bohům pro zachování vesmírné rovnováhy a odvrácení přírodních katastrof. Po obřadech zlaté předměty uložili na posvátných místech. Když v 16. století dobyvatelé v pohoří některé zlaté artefakty nalezli, pokládali celé území za bájné Eldorádo. Armády španělských kolonizátorů v honbě za zlatem téměř celý národ Tayronů vyplenily. Jen hrstce indiánů se podařilo utéci vysoko do hor Sierry Nevady, do míst, která Španělé nikdy neobjevili. Jejich potomci (kmeny Kogi, Wiwa, Arhuaco a Kankuamo) žijí stále v horách Sierry Nevady de Santa Marta a jsou považováni za nejzachovalejší předkolumbovskou kulturu Jižní Ameriky.

Způsob života těchto indiánů byl až do konce devadesátých let neznámý. V roce 1990 sestoupili šamani kmene Kogi z hor, aby svět varovali před možnou ekologickou katastrofou (zajímavý dokument BBC Aluna je na internetu). Indiáni v horách Sierry Nevady žijí po staletí v dokonalé rovnováze s přírodou a ekosystémem. Jejich posvátná hora Gonawindua (Pico Cristóbal Colón) je nejvyšší horou Kolumbie. Planetu Zemi považují za živou bytost a sebe předurčené k tomu, aby se o ni starali. Šamani kmene Kogi se dohodli s kolumbijskou vládou o armádní ochraně všech indiánských kmenů v Sieře Nevadě de Santa Marta.

Ciudad Perdida

Kolem roku 1972 se na černých trzích se starožitnostmi začaly objevovat zlaté artefakty, v nichž historikové poznali prvky tayronské kultury. Policie začala sledovat prodejce, kteří je dovedli k jejich dodavatelům - vykradačům posvátných míst. Sledování trvalo téměř tři roky, než je zloději dovedli až na místo v horách Sierry Nevady de Santa Marta. Původně to byli obyčejní lovci zvěře, kteří uprostřed džungle náhodou objevili kamenné schody vystupující z řeky Buritaca. Do bájného Eldoráda, které v 16. století neobjevili španělští dobyvatelé, je zavedlo 1 200 schodů.

Ciudad Perdida se nachází ve výšce 900-1 200 metrů nad mořem uprostřed tropického deštného pralesa. Archeologickým průzkumem bylo dosud objeveno 169 kamenných teras propojených kamennou dlažbou. Velká část zlatých sošek, šperků a keramiky byla umístěna v muzeu zlata v Bogotě.

Předpokládá se, že pod hustým pralesním porostem se ještě velká část ztraceného města a zlatých pokladů ukrývá. Návštěva tohoto posvátného místa, které hlídá armáda, je umožněna jen omezenému počtu turistů doprovázených domorodci.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Biodiverzita a ohrožené druhy

Na území NP Sierra Nevada de Santa Marta roste více než 3 000 cévnatých rostlin. Desítky z nich, nejčastěji bromélií, tilandsií, orchidejí, lián a kapradin, se nikde jinde nevyskytují. Díky izolaci horského masivu od blízkých And a okolní krajiny je celá oblast také místem s vysokým počtem endemitních druhů živočichů.

Mezi více než 40 druhů endemitů patří hlavně obojživelníci, plazi a ptáci. Ptačích druhů zde žije 440. V NP Tayrona jich bylo zaznamenáno 270. Mezi endemity patří nejen papoušek santamartský (Pyrrhura viridicata), který je zařazen mezi celosvětově nejvíce ohrožené druhy středních papoušků, ale i někteří kolibříci (7 druhů), štidláci, mravenčíci, hrnčíříci, pipulky, tyranovci a kotingy.

Také tangara santamartská (Anisognathus melanogenys), tangara vavřínová (Tangara gyrola toddi) nebo arassari santamartský (Aulacorhynchus prasinus lautus) se jinde nevyskytují.

Z ohrožených ptačích druhů, které lze v horách Sierry Nevady spatřit, je to například harpyje pralesní, harpyjovec černý, orel ozdobný, tukan žlutohrdlý nebo amazonek šafránový.

K dalším „atraktivním“ ptákům žijícím na území parků patří tukan krátkozobý, kvesal lesklý, arassari modrolící, arassari obojkový, čtyři druhy trogonů (zelenopláštíkový, límcový, stužkatý, škraboškový) a dva druhy momotů (karibský, horský). V nížinných mlžných lesích a horských pralesech Sierry Nevady de Santa Marta žijí také papoušci, papoušíčci, amazonci, amazoňané, aratingové a arové. Z velkých arů to jsou ara vojenský, zelenokřídlý a arakanga.

Na území parku žije také mnoho ohrožených druhů savců, mezi něž patří například puma, ocelot, jaguár, vřešťan nebo tapír. Ve vodách NP Tayrona je více než 50 neporušených korálových útesů a na zdejší pláže klade vejce několik druhů mořských želv.

Koro červenohřbetý

Spousta tropických druhů je například známá jenom jako jeden či několik málo prastarých muzejních exemplářů, o nichž nevíme vůbec nic. Teď se to přihodilo okouzlujícímu hlodavci se vcelku libozvučným jménem koro červenohřbetý (Santamartamys rufodorsalis, anglicky Red-crested Tree Rat nebo také Red Crested Soft-furred Spiny-rat) ze skupiny korovitých (Echimyidae). Tento výstřední hlodavec proporcí morčete byl až doposud znám podle kůží pouhých dvou jedinců, ulovených roku 1898 v kolumbijském pohoří Sierra Nevada de Santa Marta a to navzdory několika organizovaným pátráním, během nichž se ho zoologové intenzivně snažili najít. V historii koroa červenohřbetého nastal zásadní zvrat 4. května 2011, kdy v přírodní rezervaci El Dorado ke dvěma užaslým dobrovolným badatelům jakoby z jiného světa přicupital další příslušník tohoto druhu. Lizzie Noble a Simon McKeown, kteří tam právě monitorovali ohrožené obojživelníky, naštěstí neztratili duchapřítomnost a příchozího z říše snů pohotově a poprvé v historii vyfotografovali.

Tropickou horskou rezervaci El Dorado založila roku 2005 Fundación ProAves, přední kolumbijská organizace věnující se ochraně ptáků, ve spolupráci s dalšími institucemi, především z USA. Je to vpravdě velmi horké místo biodiverzity, kde žije mnoho endemických obratlovců. Znovuobjevený koro červenohřbetý teď pravděpodobně podle kritérií Červeného seznamu IUCN získá titul „kriticky ohrožený“. Jeho budoucnost asi bude docela nejistá, protože jeho domovinu zaplavily zdivočelé kočky bez respektu k místním endemitům. Dotyčný koro vypadá vcelku chutně, takže asi má s kočkami jistý problém. Na druhou stranu, takhle sexy hlodavec má slušnou šanci, že by se mohl stát třeba takzvaným vlajkovým druhem (flagship species) přinejmenším pohoří Sierra Nevada de Santa Marta, jehož zájmy by mohl reprezentovat v očích veřejnosti. To by mu pochopitelně značně vylepšilo šance na světlé zítřky. Pokud by se ještě navíc dobře množil a byl přítulným mazlíčkem, nebylo by pak už co řešit. Korové jsou koneckonců vcelku blízce příbuzní morčatům a činčilám.

Atelopus arsyecue

Atelopus arsyecue je druh ropuchy z rodu Atelopus z čeledi ropuchovitých, endemický pro pohoří Sierra Nevada de Santa Marta v Kolumbii. Jeho přirozeným prostředím jsou subandské a andské lesy, subpárama a párama (tj. andská rašeliniště) ve výšce 2000-3500 m n. m. Rozmnožování probíhá v prudce tekoucích řekách. Jeho unikátní černobílé zbarvení je přirovnáváno k hvězdné… Wikipedia

Ohroženost: 4 - Kriticky ohrožené druhy

Globální ohrožení druhů

Populace volně žijících zvířat se od roku 1970 zmenšily v průměru o dvě třetiny, upozorňuje Světový fond na ochranu přírody (WWF) ve své zveřejněné zprávě. Za hlavní důvody pokládá mýcení lesů kvůli zemědělství, nadměrný rybolov a obchod s divokými zvířaty.

Populace savců, ptáků, obojživelníků, plazů a ryb se v letech 1970 až 2016 zmenšily v průměru o 68 procent, uvádí zpráva, která celosvětově sledovala 20.811 populací a 4.392 druhů zvířat. Přičemž trend nezpomaluje.

Mezi nejvíce zasažené druhy patří sladkovodní živočichové, gorily východní nížinné v Konžské demokratické republice nebo papoušek šedý v Ghaně.

"Hlavním důvodem tohoto dramatického úbytku je odlesňování a v širším smyslu úbytek přirozeného prostředí, způsobený tím, jak produkujeme a konzumujeme jídlo," přiblížila Fran Priceová, která ve WWF vede oddělení zabývající se stavem lesů. Konkrétně ukázala na komerční zemědělství v tropických a subtropických oblastech, včetně produkce palmového oleje, sóji a hovězího masa.

Tropické lesy v loňském roce mizely závratnou rychlostí. Každých šest sekund zmizel les o rozloze jednoho fotbalového hřiště, píše zpravodajská a informační společnost Thomson Reuters Foundation s tím, že jejich ochrana je považována za klíčovou v boji s klimatickými změnami a to díky tomu, že pohlcují oxid uhličitý.

Ochrana existujících a obnova poškozených lesů podle ekologů pomůže snížit riziko záplav, zpomalit globální oteplování a ochránit biodiverzitu.

Vědci se domnívají, že rozsáhlé mýcení lesů je také hlavním faktorem v šíření nemocí přenášených ze zvířat na člověka.

"S odlesňováním a zvýšenou interakcí mezi volně žijícími zvířaty, domácími zvířaty a člověkem se zvyšuje šance rozšíření zoonotických nemocí jako je ebola nebo covid-19," doplnila Priceová s tím, že lesy v tomto ohledu fungují jako přirozená hradba.

"Ničíme náš svět, jediné místo, které nazýváme domovem. Riskujeme naše zdraví, bezpečnost a přežití zde na Zemi. A teď nám příroda posílá zoufalé SOS.

Opatření a ochrana

K ráznému zákroku proti pašerákům rostlin a zvířat vyzývá OSN. Podle nové rezoluce by členské státy měly přijmout důrazná opatření v oblasti prevence i samotného boje s tímto zločinem. Zvláště důsledně je prý nutné chránit nosorožce a slony, kteří se v Africe stávají terčem ilegálního obchodu.

Nová rezoluce OSN, která volá po intenzivnějším boji proti pytláctví, by mohla pomoci podle ředitele pražské zoologické zahrady Miroslava Bobka. „Pytláctví je v Africe, v jihovýchodní Asii a dalších částech světa opravdu velkým problémem a ohrožuje existenčně celou řadu živočišných druhů. Problém není jen pytláctví.

Ohrožené druhy podle Bobka dostatečně nechrání třeba země ve střední Africe. „Vlastně je to problém celé Afriky. Ochrana nosorožců je obtížná také v Indii. Tam jsou gangy, které používají vrtulníky.

Samotná ochrana ve státech, kde se zvířata vyskytují, podle Bobka nepomůže. „Podceňuje se to.

tags: #sierra #nevada #ohrožené #druhy

Oblíbené příspěvky:

• ODAS Odpady Žďár nad Sázavou – Informace
• Kompletní průvodce čištěním odpadu drátem
• Ohrožené druhy motýlů
• Odpadkový koš 35l
• Boj s Hnijícím Odpadem