Proč jsou sloni ohrožený druh?

V současnosti po Zemi putují už jen tři druhy slonů. Všechny jsou ohrožené. Spatřit je lze v Africe, Asii a zoologických zahradách. Není jasné, proč se původně sedmnáct slonů - dva se otočili zhruba ve čtvrtině cesty - vydalo ze svého přirozeného domova v jihovýchodní čínské provincii Jün-nan (u hranic s Barmou a Laosem) směrem k severu. Jejich cesta budí pozdvižení na (především čínských) sociálních sítích a tamní úřady provozují velké manévry. Stovky policistů a hasičů se snaží směrovat stádo od lidských sídel tak, aby nepřišla k újmě zvířata ani lidské životy a majetek. Což jde jen v omezené míře, a tak sloni za svou cestu prošli poli i městy, nakukovali do oken a dveří. Žádné zvíře ani žádný člověk zatím nebyli zraněni.

Slon indický je ohrožený druh a v Číně jich žije pouze zhruba tři sta. Patnáctičlenné stádo je tedy podstatný kus tamní populace. Jejich osud je pro čínskou biodiverzitu zásadní.

Historie a evoluce chobotnatců

Kdysi ovšem na naší planetě žilo přes 180 druhů chobotnatců. Panuje názor, že za vyhynutí velkých prehistorických savců - a tedy i chobotnatců - mohou lidé. Podle posledního výzkumu ale větším podezřelým jsou změny klimatu. Chobotnatce v průběhu věků drtily vlny extrémních globálních klimatických změn, které nakonec způsobily vyhynutí většiny z nich ve všech částech světa.

Mezinárodní skupina paleontologů vytvořila podrobný soubor dat analyzující vzestup, vývoj a pád 185 druhů chobotnatců, které se odehrávaly v průběhu 60 milionů let a začaly v severní Africe.

„Je pozoruhodné, že po dobu 30 milionů let v první polovině jejich evoluce, se vyvinuly pouze dva z osmi známých druhů,“ uvedl spoluautor studie Žang Hanwen citovaný televizí CNN. „Většina chobotnatců byla v této době býložravci, ve velikostech od mopslíka po dnešního kance. Několik druhů bylo sice velkých jako hroch, tyto linie ale byly evolučními slepými uličkami. Skutečný druhový rozmach začal před 20 miliony let, kdy se otevřela na afro-arabské tektonické desce nová cesta. To umožnilo předchůdcům slonů nalézt nový životní prostor, nejprve v Euroasii a poté před 16 miliony lety po překročení Beringova mostu i v Severní Americe. Z Čukotky na Aljašku se tehdy šlo dostat suchou nohou.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Stěhování z Afriky ale přinutilo původní chobotnatce se přizpůsobit. „Zjistili jsme, že ekologická rozmanitost chobotnatců se po rozptýlení z Afriky radikálně zvýšila,“ uvedl spoluautor výzkumu Juha Saarinen. Jak Zemi pravidelně pokrývala tlustá vrstva ledu a sněhu, byly adaptace logické. Typickým příkladem může být mamut srstnatý. „Byl to jediný způsob. Stále platí: Přizpůsob se, nebo zemři. Klimatické změny té doby byly neúprosné a podporovaly nová adaptivní řešení. Chobotnatci, kteří nebyli schopni držet krok, byli doslova ponecháni na cestě svému osudu. I když rozmanitost zpočátku po odchodu z africké domoviny vzrostla, před třemi miliony let začala klesat, jak se globální klima ochlazovalo. Vrcholy vymírání byly podle vědců zhruba před 2,4 miliony v Africe, před 160 tisící v Euroasii a 75 tisíci lety v Americe. Uvedená data se ale neshodují s tím, kdy pravěcí lidé začali migrovat a lovit obří býložravce. Spíše je předcházejí.

Autoři studie v závěru vyslovili myšlenku, že lov mamutů „mohl být onou poslední kapkou pro jejich druh“. „Neznamená to, že jsme přesvědčivě vyvrátili jakékoli lidské zapojení. V našem scénáři se moderní lidé usadili na kontinentech až poté, co riziko vyhynutí chobotnatců bylo již za svým vrcholem.

Sociální život slonů

Největší suchozemští savci planety, sloni, žijí v nesmírně složitých sociálních vztazích. Tato inteligentní zvířata mají úžasně rozvinuté komunikační schopnosti, jsou vůči sobě přátelská, vzájemně si pomáhají a brání jeden druhého. Jejich mimořádná paměť sahá po generace zpět - špatné i dobré zkušenosti si předávají z pokolení na pokolení a to je činí mimořádně nebezpečnými.

Už jeho první výzkumy naznačily, kudy se musí ubírat cesta ochrany divokých slonů: objevil složité sociální vztahy mezi jednotlivými zvířaty ve skupinách i důležité vztahy mezi sloní populací a prostředím, které obývají. Jedním z posledních projektů, na kterém se podílel, bylo nafilmování života divokých slonů bez přítomnosti člověka. Celý projekt trval 21 dní a kromě potvrzení znalostí získaných již dřívějším pozorováním přinesl i některé nové poznatky, týkající se zejména vzájemné komunikace mezi jednotlivými zvířaty ve skupině.

Komunikace slonů

Sloni jsou vysoce společenská zvířata a s výjimkou dospělých samců, kteří se toulají samotářsky, žijí v pevně svázaných skupinách, vedených nejsilnější sloní samicí. Není proto překvapující, že se u nich vyvinula celá řada způsobů vzájemné komunikace. K vyjadřování používají sloni nejrůznější prostředky. Tím nejjednodušším je řeč těla a citlivého chobotu. Sloni se zdraví vztaženým chobotem, známí a spřátelení jedinci se vítají tak, že své choboty kolem sebe vzájemně ovíjejí nebo vkládají jejich citlivý konec do tlamy svého protějšku. Chobot je hlavním dorozumívacím prostředkem mezi matkou a jejím mládětem. Neustálé jemné dotyky ubezpečují mládě o matčině lásce a pozornosti, lehké plesknutí naopak použije v případě, že je nutné neposlušného potomka ukáznit. Malé slůně zase žebrá o mléko tak, že se chobůtkem dotýká matčiných nohou. Slon však může mluvit celým tělem a nejde jen o řeč kontaktní - dotykovou, patří sem i signály vizuální (zrakové). Hrozící slon např. vysoko zdvihne hlavu a do široka roztáhne uši, aby vypadal co největší a nejhrozivější Podřízený jedinec naopak hlavu sklání a přitahuje k ní uši co nejtěsněji, čímž dosahuje opačného efektu.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Sloni mají poměrně slabý zrak, tuto nevýhodu však dokonale vyvažuje nesmírně citlivý čich, který je schopen zachytit i zcela nepatrné pachové stopy na vzdálenost několika kilometrů. Není proto divu, že sloní řeč zahrnuje celou řadu chemických signálů. Jeden z nejdůležitějších se váže k páření a rozmnožování. Jako všechna divoká zvířata se i sloni páří pouze v období tzv. říje, tedy v období, kdy v jejich tělech dozrávají pohlavní buňky. To je spojeno i se zvýšenou sekrecí pohlavních hormonů, které se částečně vylučují močí. Další užitečné pachy jsou vylučovány z tzv. temporálních žláz, které leží mezi očima a ušima (jméno je odvozeno od kosti spánkové, os temporalis). Tyto žlázy "pláčou" či slzí vždy, když se zvíře dostane do nějaké citově vypjaté situace - např. při soubojích, při páření nebo při opětovném setkání s rodinou. Mimo to vědci vypozorovali, že někteří sloni otírají výměsek těchto žláz o kmeny stromů. Domnívají se, že sloni si tímto způsobem předávají vzkazy, které si mohou "přečíst" všichni, kteří tudy půjdou po nich.

Hlavním dorozumívacím způsobem slonů však je jejich hlas. Cynthia Mossová, která se už řadu let zabývá sledováním slonů, odhaduje, že sloni používají při vyjadřování nejméně pětadvacet různých zvuků. Nejznámější z nich je ryčné troubení, které signalizuje nejvyšší stupeň vzrušení. Přesto troubení nepatří mezi nejpoužívanější signály, sloni se mnohem častěji dorozumívají jakýmsi tichým brumláním, některé tyto zvuky jsou pro člověka jen stěží slyšitelné. Některé z hlasových projevů však mají tak nízkou frekvenci, že je lidské ucho nezachytí vůbec. Tyto hluboké tóny (infrazvuky) mají tu vlastnost, že se dokonale a v plné síle nesou do značné dálky, aniž by ztrácely na srozumitelnosti. Zoologové proto soudí, že je sloni používají především při komunikaci na dlouhé, až desetikilometrové vzdálenosti. Tento dokonalý komunikační systém dovoluje stádu rozptyl v krajině, takže lépe využívá potravu a vodní zdroje, aniž by jeho jednotliví členové mezi sebou ztráceli kontakt: mohou se kdykoliv navzájem varovat, přivolat pomoc nebo naopak upozornit na cizího příslušníka opačného pohlaví. Infrazvuky používají i říjné samice, které jimi lákají samce k páření.

Honba za slonovinou

Sloni představují pro státy, v nichž žijí, chodící poklad - právě oni jsou magnetem, který sem přitahuje tisíce turistů a tím i jejich peníze. Mnohem cennější poklad však mají sloni přímo ve svém "vlastnictví" - kly. Zájem o slonovinu trvá už od starověku a byl příčinou vyhubení slonů v severních oblastech Afriky, zatímco neprobádaný a nepřístupný jih kontinentu lovcům slonoviny dlouhá léta odolával. Přelom nastal až v 17. a 18. století kolonizací jižní Afriky. Lov slonů primitivními zbraněmi však byl nesmírně nebezpečný a mnohý z lovců zaplatil za svou touhu po slonovině životem. Citelný zásah do sloní populace pak přinesly moderní střelné zbraně, které dovolily člověku zabíjet tato mohutná a silná zvířata z bezpečné vzdálenosti a ve velkém. Takovým drastickým zásahům nemohou pomalu se množící zvířata dlouho odolávat - začátkem 19. století zbývaly na celém africkém kontinentu jen roztroušené, skrytě žijící a mimořádně ostražité skupinky slonů a zdálo se, že je otázkou času, kdy toto zvíře vyhyne docela.

Boj s pytláky

Naštěstí již v 18. a 19. století uzákonily některé africké státy ochranu slonů a jejich odstřel byl možný jen na zvláštní povolení. Vybíjení slonů (ať už kontrolované, při němž byl povolen odstřel určitého, často dost vysokého počtu zvířat, nebo nekontrolované) pokračovalo prakticky až do padesátých let 20. století. Skutečnou ochranu znamenalo teprve zřizování národních parků a posléze (v devadesátých letech 20. století) i přísný zákaz obchodu se slonovinou. Přesto ochránci přírody a správci rezervací určité výsledky zaznamenali. Zatímco od roku 1979 do roku 1989 klesl vinou pytláků počet slonů na polovinu, uzavření oficiálních trhů se slonovinou tento úbytek zpomalilo. Díky přísné ochraně však došlo k určitému paradoxu. Přestože jsou sloni jako druh v Africe ohroženi, v některých národních parcích se přemnožili. To má za následek rychlý úbytek potravních možností, sloni se totiž při pastvě nechovají k přírodě zrovna jemně - olamují větve i celé vršky stromů, loupou jejich kůru, kácejí vzrostlé stromy a vyrývají je ze země. Některé státy proto povolily omezený odstřel přemnožených slonů a v roce 1997 dokonce i prodej určitého limitovaného množství slonoviny. Ukázalo se, že to bylo chybné rozhodnutí - během následujících let opět prudce stouplo pytláctví. Je to podle něj špatný signál, který naznačuje, že slonů je opět dostatek, obchod se slonovinou legální a pytláctví se bude navzdory riziku opět vyplácet.

Sloní kly jsou v podstatě přeměněné horní řezáky, kterým chybí sklovina. Právě to z nich činí vhodný materiál pro řezbářské práce. Dorůstají zvířeti po celý život a každý rok se prodlouží až o 5 cm. Kly afrických slonů jsou přitom mnohem žádanější, neboť jsou mohutnější a delší než kly slonů indických. Za rekordní je považován kel, který měřil 350 cm a vážil 107 kg, běžně jsou k vidění sloni s kly přibližně dvoumetrovými. Sloni je používají při útoku (ať už na jiného slona, což se však týká jen samců v říji, nebo např. na auto pozorovatelů) jako zbraně, jejich hlavní význam však je "pracovní" - zvířata jimi loupou kůru, kterou se živí, vyrývají potravu ze země, v případě sucha i jámy, do nichž prosakuje spodní voda.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Sloní paměť

Sloní paměť je příslovečná, pozorování etologů však naznačují, že sahá i několik generací zpět. Malé slůně se učí od matky a starších sourozenců a přebírá i jejich zkušenosti. Potvrdilo to i chování jedné skupiny zvířat, která v minulosti ničila zemědělcům úrodu, a měla být proto vybita. Lovcům se nepodařilo zničit celý klan, jeho zbylí členové se skryli v lese a na pastvu vycházeli až v noci. Potomci těchto slonů se takto ostražitě chovají dodnes - a vzhledem k předané zkušenosti jsou i velmi nebezpeční, připraveni kdykoliv zaútočit na nenáviděného člověka.

Kriticky ohrožený druh

Slon africký (Loxodonta africana) je považován za největšího suchozemského savce - v kohoutku může být téměř 4 m vysoký a největší jedinci váží přes 7 tun. Je jedním ze dvou dnes žijících zástupců řádu chobotnatců (Proboscidea) a jeho domovem je celá subsaharská Afrika (na jih od Sahary). Druh je dnes kriticky ohrožený vyhubením, svůj díl viny na tom vedle pytláctví nese i velmi pomalé rozmnožování slonů: březost samice je nejdelší v živočišné říši - po 22 měsících rodí jediné mládě, o které se velmi dlouho stará.

Slon pralesní

Ve škole jsme se učili o slonu africkém a indickém. Jenže je tady i třetí druh - slon pralesní. Ze slona pralesního se stal samostatný druh a nejnovější informace ukazují, že není tak vzácný, jak si odborníci mysleli.

„Nejnovější hodnocení druhu, který žije v hustém deštném pralese, provedené IUCN, dospělo k závěru, že jich je přes 135 000, což je o 16 procent více než při posledním sčítání v roce 2016. Tento nárůst je způsoben především přesnější metodou s analýzou DNA ve sloním trusu. Navzdory tomu je tento druh stále kriticky ohrožený kvůli pytláctví,“ píše odborný web New Scientist.

Sloní pytláctví

Pokud sloní pytláci čtou odborný tisk, tak by je to mohlo motivovat k lovu, protože slonovina je stále velmi ceněná komodita, byť lov slonů jakéhokoli druhu je nelegální a při chycení hrozí pytlákům vysoké tresty. I přes dobrou zprávu to neznamená, že by byl slon pralesní mimo ohrožení. Naopak. Poptávka po slonovině neklesá, a naopak čím by bylo slonů méně, tím bude dražší. A zároveň „prestižnějším“ znakem bezohledného a nelegálního luxusu pro ty, kteří se něčím podobných chtějí chlubit a mohou si ho dovolit.

Během 31 let se populace afrických lesních slonů snížila o více než 86 %.

Inteligence a chování slonů

Na planetě patří sloni mezi největší suchozemská stvoření a zároveň jsou to jedni z nejinteligentnějších zvířat. O jejich obrovském vzrůstu není pochyb, vždyť samci afrických slonů mohou dorůstat výšky až tří metrů a hmotnosti v rozmezí 4 až 7,5 tun. Asijský druh - zvaný indický - je o něco menší.

Multifunkční sloní choboty

Chobot slona nefunguje pouze jako nos, ale je to přídavná noha. Má také úlohu jakéhosi signalizačního zařízení a v neposlední řadě funguje jako naše ruka. Slon s ním dokáže uchopit různé předměty a potravu. Prohrabává se jím půdou a kmeny stromů a používá jej pro hru s ostatními členy stáda.

Pomocí chobotu také přepravuje do tlamy vodu. Dokáže v něm přenést až 12 litrů. Nasáváním vody a jejím rozprašováním nad sebou si užívá příjemnou sprchu. Konec chobotu je opatřený „prsty“, které slouží ke zvedání předmětů.

Slon je velmi inteligentní zvíře

Ne náhodou se říká „má paměť jako slon“. Dokonce je považován za jedno z vůbec nejinteligentnějších zvířat na světě. V tomto ohledu bývá řazen do trojlístky s lidoopy a delfíny. Čím si to zasloužil?

• Prokázal schopnost svým chobotem používat jednoduché nástroje.
• Umí prožívat složité emoce, mezi něž patří soucit nebo smutek.
• Objevují se u něj známky sebeuvědomění. Pozná sám sebe v zrcadle.
• Většina sloního chování je naučená, nikoli instinktivní.
• Je schopen naučit se až 60 různých příkazů.
• Sloní mozek váží 4-6 kilogramů.

Používá zvláštní způsob komunikace

A už jsme konečně o toho speciálního sloního dorozumívání. Je to napříč zvířecí říší jedna z nejunikátnějších komunikačních metod. Jedná se o vibrace přenášené přes nohy. Komunikuje prostřednictvím seismických signálů, které vytvářejí vibrace v zemi. Ostatní sloni jsou schopni je detekovat a absorbovat přes nohy a kosti.

Tento způsob komunikace funguje na neuvěřitelné vzdálenosti a velkou rychlostí. Jak je tento způsob komunikace vůbec možný? V polštářcích umístěných na chodidlech mají sloni velmi citlivá nervová zakončení, díky nimž mohou vlnění vnímat.

Rodinná jednotka je matriarchální

Matriarchou se stává nejstarší a největší sloní samice, která vede stádo za potravou a vodou. Kromě toho odpovídá za stabilitu rodiny a řešení případných konfliktů.

Další sloní zajímavosti

• Slon má na své tělo velmi pomalý pulz. Je to pouhých 27 tepů za minutu.
• Za slona hovoří jeho kly. Ty rostou po celý jeho život. Obrovské kly jsou tak znakem starého slona.
• Slon je býložravec a krmením svého obrovského těla tráví 12-18 hodin denně. Pochutnává si na trávě, rostlinách, malých stromcích a keřích a ovoci.
• Svoji kůži si chrání proti horkým slunečním paprskům zajímavým způsobem. Po osvěžující koupeli na sebe svým mohutným chobotem nahází bahno a písek, pod které kůži schovává.
• Sloni, kteří žijí ve volné přírodě, se mohou dožít neuvěřitelných 60-70 let (indičtí sloni o zhruba desetiletí méně)
• Slon má známé tři druhy - africký (savanový), pralesní a indický. V roce 1992 se povedlo badateli Johnu Blashford-Snellovi objevit a vyfotit nový druh (nebo poddruh), který ještě nemá oficiální pojmenovaní, takže se objevují termíny slon nepálský či také himalájský.
• Slon je ohrožený živočich. Zachránit to, co z kdysi vzkvétající populace zbylo, bude pro ochránce přírody těžká práce.

Slon indický bornejský

Oproti svým sloním příbuzným jsou indičtí sloni bornejští vlastně trpaslíci. Samci v průměru měří kolem 2 metrů a 15 centimetrů, což je o dobrý metr méně než největší druh, slon africký. Víme sice, že mají předky společné se slony indickými, ale nevíme, jak se na ostrov Borneo původně dostali. Podle jedné teorie jde o potomky už vyhynulých jávských slonů, které v 17. Druhou teorií je, že na ostrově byla tato sloní populace už od pradávna. Jak se zjistilo, geneticky se tito sloni od ostatních slonů indických liší značně a jejich vývojová linie se tedy musela oddělit už před 300 tisíci lety. Ale ať už je jejich historie jakákoliv, je jisté, že pokud se něco nezmění, brzy se přestane psát. Slonům totiž kvůli lidské činnosti nesmírně rychle mizí jejich přirozené prostředí, pralesy, a jejich populace se tak trhá a řídne. Další problémy způsobují změny klimatu, které v oblasti znamenají větší sucho. Místním slonům pak mnohdy nezbývá, než za zdroji migrovat přes lidmi obydlená území, a proto čím dál častěji způsobují problémy a škody na zemědělských plodinách. A to vede ke vzájemným konfliktům, které nezřídka končí úmrtím jak zvířat, tak lidí.

Slon indický (Elephas maximus)

Slon indický (Elephas maximus) patří mezi nejúchvatnější savce naší planety. Jako majestátní symbol síly, moudrosti a komunikace nás tyto fascinující tvorové nepřestávají udivovat svou inteligencí a sociálními dovednostmi. Slon indický je po slonu africkém druhým největším suchozemským savcem. Samci dorůstají výšky až 3,5 metru v kohoutku a váží 5000-6000 kg. Samice jsou menší, měří asi 2,5 metru a váží 2500-3500 kg.

Sloni jsou známí svou vyspělou komunikací. Dorozumívají se pomocí různých zvuků, doteků i nízkofrekvenčních signálů, které lidské ucho neslyší. Mohou komunikovat na vzdálenost až 10 km! Sloni patří mezi nejinteligentnější zvířata na Zemi. Mají výjimečnou paměť, dokáží používat nástroje a rozpoznávat sami sebe v zrcadle. Sloni žijí v matriarchálních společenstvích vedených nejstarší a nejzkušenější samicí. Tato struktura zajišťuje předávání znalostí mezi generacemi a efektivní rozhodování ve prospěch celého stáda. Navzdory své velikosti a inteligenci je slon indický ohrožený druh. Jeho populace klesla v posledních třech generacích o více než 50 %.

V indické kultuře mají sloni výjimečné postavení. Bůh Ganeša s hlavou slona je uctíván jako odstraňovatel překážek a patron písařů a vzdělanců.

Pokud byste chtěli přispět na záchranu slonů a dalších ohrožených druhů, můžete tak učinit na stránkách ostravské ZOO. Případně podpořte vaši nejbližší lokální zoologickou zahradu ve svém městě. A zamyslete se - kdy jste byli naposledy v zoo?

Slon indický je fascinující tvor s bohatou historií, inteligencí a komunikačními dovednostmi. Jeho ochrana je zásadní pro zachování biodiverzity našeho světa.

tags: #proč #jsou #sloni #ohrožený #druh

Oblíbené příspěvky:

• Prohazovací síto na kompost – návod
• Založení kompostu pro děti
• MSD a kvalita ovzduší
• Klimatická změna a Česká republika
• Krásy okolí Paříže