Procento recyklace plastů v České republice: Aktuální stav a výzvy

03.12.2025

V České republice se problematika třídění a recyklace plastů stává stále aktuálnější. Podle nejnovějších údajů z roku 2022 třídí v ČR své odpady 75 % obyvatel, což představuje nárůst o 1/3 od roku 2000.

Jak si vedeme v třídění a recyklaci plastů?

U plastových lahví v ČR byla v roce 2023 podle odhadů míra sběru na úrovni 75 procent, nicméně recykluje se jich méně než polovina. U plastových obalů se míra dosažené recyklace zvýšila oproti roku 2020 na 43 % a energeticky využito bylo dalších 32 %. V roce 2021 bylo na trh v ČR uvedeno 1,33 milionu tun obalů, z toho se podařilo vytřídit a předat k recyklaci nebo jinému využití 1,02 milionu tun, což představuje celkovou míru recyklace a využití 77 %.

Česká republika disponuje jednou z nejkvalitnějších sběrných sítí v Evropě, kde mají lidé k dispozici více než 678 000 barevných kontejnerů a menších nádob na tříděný odpad. V roce 2022 bylo na území ČR k dispozici 402 444 sběrných nádob na plasty. V roce 2021 se udávaná průměrná vzdálenost, kterou musí lidé s tříděným odpadem ujít, zkrátila na 89 metrů.

Srovnání s Evropou

V roce 2020 vyprodukovali obyvatelé Evropské unie 15,5 milionu tun odpadu z plastových obalů. Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. V EU činila průměrná míra recyklace plastových obalů 38 %. Česká republika v roce 2020 obsadila 13. příčku (265 tisíc tun). Podle údajů z roku 2022 se v Evropské unii recykluje 46 procent plastových obalů, Česká republika je na tom lépe - s 55 procenty se dělí s Německem o druhé místo.

Ve spotřebě plastů na hlavu překračuje ČR jak spotřebu ve Švýcarsku, tak v EU. Zatímco výroba plastů v ČR je zaměřena na produkci prakticky všech komoditních plastů, konkrétně na PE, PP, PVC, PS a na syntetické elastomery typu SBR a PB, orientuje se Švýcarsko v chemickém průmyslu, včetně plastů, na produkci specialit.

Čtěte také: Vývoj OZE v ČR

Systémy sběru tříděných odpadů

Konkrétní nastavení systému pro sběr tříděných odpadů z papíru, plastů, skla, kovů a případně i dalších komodit je plně v kompetenci jednotlivých měst a obcí. V poslední době jsou v obcích zaváděny i tzv. vícekomoditní nádobové sběry, kdy lze sbírat například kovy s plasty do žlutých kontejnerů, dotřídí se následně dle jednotlivých frakcí na třídicí lince.

Obce a města ČR se intenzivně snaží zlepšovat systémy nakládání s odpady dlouhodobě. Na obce jsou novým odpadovým zákonem kladeny cíle v oblasti nakládání s odpady, zejména nutnost zajistit vytřídění min. 50 % komunálních odpadů a do roku 2035 min. 70 %, jejichž splnění je náročným úkolem pro všechny obce bez rozdílu velikosti.

Jak správně třídit odpad z plastů?

Třídění plastových odpadů nám mohou usnadnit tzv. recyklační značky, které jsou uvedeny na plastových obalech. Pro správné třídění plastů je třeba dodržet několik zásad - například objem odpadu vždy maximálně zmenšíme, netřídíme mastný a silně znečištěný odpad. Kromě toho, že díky jejich třídění umožníme jejich recyklaci či přeměnu na energie - tedy efektivní využití, kterým šetříme zdroje, a tedy i životní prostředí.

Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace. Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá.

Mikroplasty a jejich dopad

Vlivem různých faktorů se právě z plastů navíc uvolňují tzv. mikroplasty. Tyto uvolněné drobné částice plastů jsou přítomny v ovzduší, půdě, vodě i rostlinách a živých organismech a zatím je neumíme odstranit. Jejich dopad na životní prostředí, ale například i zdraví lidí, je předmětem mnoha výzkumů.

Čtěte také: Brněnský systém odpadového hospodářství

Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků.

Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích. Studie dále zmapovala tvary detekovaných nanoplastů, jakožto důležitý morfologický rys určující aspekt nanotoxicity, které by mohly být relevantní pro další biomedicínský výzkum.

Budoucnost recyklace plastů

Ve Strategii pro cirkulární ekonomiku plastů, schválené EK v lednu 2018, je však prioritní důraz položen na recyklace. Právě ta trvanlivost, díky které si plasty získaly tolik příznivců, je dnes i jejich největší problém. Plasty jsou pořád velmi levné, takže se v mnoha aplikacích nadužívají.

Jako jeden ze způsobů, jak zpracovat nezrecyklovatelný plast, se začínají využívat pyrolýzní jednotky, kde se odpad nespaluje, ale termicky rozkládá. Vzniká plynná složka, která obsahuje hlavně metan, jímž se dá topit, a kapalná složka, což je směs uhlovodíků a může sloužit jako náhrada ropy, tedy i k výrobě nových plastů.

Na loňské konferenci Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Polymery pro udržitelnou budoucnost 2024 vystoupil s inspirativní přednáškou profesor Anthony Ryan. Poukázal na zásadní myšlenku - hodnotu materiálu neurčuje jeho složení, ale lidé. Jako společnost máme možnost rozhodnout, jakou hodnotu materiálům přisoudíme - a podle toho s nimi také nakládat.

Čtěte také: Dopady přírodního znečištění ovzduší