Prokazování Emisí ze Stacionárních Zdrojů: Komplexní Přehled

Tento článek se zaměřuje na problematiku prokazování emisí ze stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší v České republice. Popisuje legislativní rámec, metody měření, zajišťování kvality a další aspekty související s touto oblastí.

Legislativní Požadavky

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, stanovuje základní požadavky na měření emisí. § 6 odst. 5 tohoto zákona uvádí, že kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Provozovatel je povinen zajistit ověření správnosti výsledků kontinuálního měření emisí jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. a) jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky provozovatel zajistí kalibraci kontinuálního měření emisí.

Příloha č. 4 k zákonu, Část B - Kontinuální měření emisí uvádí:

1. Kontinuální měření emisí provádí
   • spalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý a oxid uhelnatý,
   • spalovací stacionární zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený podle § 4 odst. 7 nebo 8 je 100 MW a vyšší pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý a oxid uhelnatý
2. Kontinuální měření emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého podle bodů 1.1 a 1.2 se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje spalující výlučně zemní plyn a v případě bodů 1.1 také na spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 100 MW spalující plynná paliva, jejichž spálením nemohou být do ovzduší vneseny vyšší koncentrace znečišťujících látek než spálením odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu, a dále v případě emisí oxidu siřičitého na spalovací stacionární zdroje spalující výlučně kapalné palivo, u kterého dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit a pokud není spalovací stacionární zdroj vybaven odsiřovacím zařízením.

Zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. § 2 uvádí: Pro účely tohoto zákona se rozumí: odst. e) stacionárním zdrojem ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů.

Ministerstvo životního prostředí stanoví vyhláškou č. 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, konkrétní požadavky na měření emisí a další související oblasti.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Prokazování Způsobilosti a Akreditace Laboratoří

Ing. Český normalizační institut vydal technickou normalizační informaci TNI 83 4799 Prokazování způsobilosti při akreditaci laboratoří pro měření emisí stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Tato TNI je určena všem laboratořím a profesním organizacím, které se zabývají měřením emisí stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. TNI 83 4799 byla vydána s cílem poskytnout laboratořím pro měření emisí stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší ucelený návod k prokazování způsobilosti, vypracování dokumentů nezbytných pro jejich akreditaci a ověření shody specifických alternativních postupů s normalizovanými metodami.

Tato technické normalizační informace byla vydána s cílem poskytnou laboratořím pro měření emisí stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší návod k prokazování způsobilosti, vypracování dokumentů nezbytných pro jejich akreditaci a ověření shody specifických alternativních postupů s normalizovanými metodami v ucelené podobě. Její obsah navazuje na ČSN EN ISO/IEC 17025:2005 Posuzování shody - Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří a bude doplněn další navazující normou prEN 15259:2007 (Kvalita ovzduší - Měření emisí ze stacionárních zdrojů - Strategie měření, vypracování plánu měření, protokolu o měření a konstrukce měřicích stanovišť.

Pro publikaci byla zvolena forma technické normalizační informace a její členění do tří oddílů , které odpovídají třem výchozím dokumentům v uvedeném pořadí:

• Stacionární zdroje emisí - Postup vnitrolaboratorní validace alternativní metody porovnáním s referenční metodou (identický s CEN/TS 14793)
• Kvalita ovzduší - Stacionární zdroje emisí - Použití EN ISO/IEC 17025:2005 pro periodická měření emisí (návrh CEN/TS)
• Kvalita ovzduší - Stacionární zdroje emisí - Návod k vypracování standardních metod (návrh CEN/TS)

První oddíl uvádí postup validace, která má prokázat, zda může být pro stanovení určitého analytu místo normované referenční metody (NRM) použito metody alternativní (AM). Poskytuje především statistické nástroje a různá měřítka pro hodnocení alternativní metody, což však nezprošťuje osoby odpovědné za její validaci povinnosti hodnocení technické a analytické způsobilosti této metody podle jiných měřítek.

Druhý oddíl poskytuje návod k použití EN ISO/IEC 17025:2005 ve specifických podmínkách periodického měření emisí stacionárních zdrojů a vychází z návodu pro využití této evropské normy ve specifických podmínkách. Doplňuje EN ISO/IEC 17025:2005 objasněním některých ustanovení a uvedením podrobností. Nemění však žádné z ustanovení EN ISO/IEC 17025:2005 a laboratořím se připomíná potřeba splnění všech příslušných požadavků uvedených v EN ISO/IEC 17025:2005.

Čtěte také: Porovnání aktivity a emise

Třetí oddíl uvádí návod, který má napomoci periodické revizi evropských norem a vypracování nových norem. Má zajistit, aby revidované normy a nové normy při jejich využití v rámci akreditace nebo mimo něj představovaly vhodné technické zázemí omezující významná nepochopení nebo významné rozdíly v interpretaci technických auditorů a zkušebních laboratoří, byly navzájem konzistentní co se týče definic a obecných hledisek s aby měly shodnou základní strukturu jednorázových měření emisí určenou prEN 15259, byly navzájem konzistentní z hlediska kombinovaných měření různých sledovaných složek ve stejném čase v rámci jednoho jednorázového měření a byly v souladu s CEN/TS (WI 264091) a prEN 15259.

Měření Emisí

Vyhláška č. 415/2012 Sb. stanovuje, jakými metodami a postupy se provádí jednorázové měření emisí. Jednorázové měření emisí musí být reprezentativní a průkazné a použitá metoda měření a odběru vzorků musí co nejpřesněji odrážet skutečnost o úrovni znečišťování. Tyto požadavky se považují za splněné, je-li postupováno podle určených technických norem podle zákona o technických požadavcích na výrobky.

Metody a postupy odběrů a stanovení znečišťujících látek a doplňkových veličin, pro něž je vyžadováno osvědčení o akreditaci, jsou uvedeny v části I přílohy č. 6 vyhlášky.

Jednorázové měření emisí se provádí manuálními metodami se samostatnými odběry jednotlivých na sebe navazujících vzorků nebo přístroji pro kontinuální měření emisí. V rámci jednorázového měření emisí se za jednotlivé měření považuje odběr jednotlivého vzorku a jeho vyhodnocení.

Kontinuální měření, jeho kalibrace a ověřování správnosti jeho výsledků musí být reprezentativní a průkazné a použitá metoda měření a odběru vzorků musí co nejpřesněji odrážet skutečnost o úrovni znečišťování.

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

Zajištění Kvality Automatizovaných Měřicích Systémů (AMS)

Evropská norma ČSN EN 14 181 Stacionární zdroje emisí - Prokazování jakosti automatizovaných měřicích systémů popisuje postupy zabezpečování jakosti potřebné k zajištění toho, aby automatizované měřicí systémy (AMS) instalované k měření emisí do ovzduší byly schopny pro naměřené údaje plnit požadované hodnoty nejistoty stanovené vyhláškou 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, která transponuje Směrnici 2010/75/EU o průmyslových emisích.

Normou ČSN EN 14 181 jsou stanoveny následující úrovně prokazování jakosti (QAL) automatizovaných emisních měřicích systémů:

• QAL1 - Posouzení vhodnosti měřicí metody porovnáním s požadovanou nejistotou měření (ČSN ISO 14956) - provádí výrobce AMS.
• QAL2 - Kalibrace AMS a určení variability naměřených hodnot prokazující vhodnost daného AMS - provádí autorizovaná osoba po instalaci AMS a dále v pravidelných intervalech 3 let.
• QAL3 - Zajištění a prokázání požadované jakosti výsledků měření v průběhu normální činnosti AMS spočívající v ověření souladu charakteristik MR s požadavky stanovenými v průběhu QAL1 - provádí provozovatel zdroje průběžně.
• AST - (Annual Surveillance Test) Roční ověření správnosti údajů s cílem určení zda správně funguje a plní zadané charakteristiky a zda platí určená kalibrační funkce a variabilita - provádí autorizovaná osoba jedenkrát za rok.

Tato norma se omezuje na zabezpečování jakosti (QA) AMS a nezahrnuje QA systému shromažďování a zaznamenávání údajů příslušného stacionárního zdroje emisí.

Normalizované Referenční Metody

Pro kalibraci (QAL 2) a roční ověřování správnosti (AST) AMS s využitím nezávislé měřicí metody musí být provedeno souběžné měření AMS a normalizovanou referenční metodou (NRM). Mezi normalizované referenční metody patří:

• ČSN EN 13284-1 Stacionární zdroje emisí - Stanovení nízkých hmotnostních koncentrací prachu - Manuální gravimetrická metoda
• ČSN EN 14792 Stacionární zdroje emisí - Stanovení oxidů dusíku (NOx) - Referenční chemiluminiscenční metoda
• ČSN EN 15058 Stacionární zdroje emisí - Stanovení oxidu uhelnatého - Referenční metoda - Nedisperzní infračervená spektrometrie
• ČSN EN 14791 Stacionární zdroje emisí - Stanovení oxidu siřičitého - Referenční metoda - Odměrné stanovení chloristanem barnatým
• ČSN EN 12619 Stacionární zdroje emisí - Stanovení nízkých hodnot hmotnostní koncentrace celkového uhlíku ve spalinách - Kontinuální metoda využívající plamenového ionizačního detektoru
• ČSN EN 1911 Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace chloridů vyjádřených jako HCl - Normovaná referenční metoda
• ČSN ISO 21877 Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncetrace amoniaku - manuální metoda
• ČSN EN 14789 Stacionární zdroje emisí -Stanovení kyslíku (O2) - Referenční metoda-Paramagnetická metoda
• ČSN P CEN/TS 17340 Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace sloučenin fluoru vyjádřených jako HF - normovaná referenční metoda
• ČSN P CEN/TS 17405 Stacionární zdroje emisí - Stanovení objemové koncentrace CO2 - Referenční metoda - Infračervená spektrometrie
• ČSN EN 13211 Kvalita ovzduší - Stacionární zdroje emisí - Manuální metoda stanovení celkové hmotnostní koncentrace rtuti

Dle vyhlášky 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší je u těchto metod vyžadováno osvědčení o akreditaci autorizované osoby (pro ČSN EN 14791 a ČSN EN 1911 od 1.9.2013) a s výjimkou ČSN 83 4728.

Specifické Emisní Limity a Stupně Odsíření

Vyhláška stanovuje specifické emisní limity pro různé typy spalovacích stacionárních zdrojů. Tyto limity se liší v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu zdroje, druhu spalovaného paliva a datu prvního povolení provozu. Tabulky 1 a 2 části I přílohy č. 2 uvádějí specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, přičemž tabulka 1 se vztahuje na zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před 7. lednem 2013 a byly uvedeny do provozu nejpozději 7. ledna 2014, a tabulka 2 se vztahuje na zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu 7. ledna 2013 nebo později nebo byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014.

Pro spalovací stacionární zdroje, v nichž jsou současně nebo střídavě spalovány dva nebo více druhů paliv, se hodnoty specifických emisních limitů stanoví výpočtem uvedeným v části III přílohy č. 2 k této vyhlášce.

U spalovacích stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 6 zákona musí být plněn alespoň minimální poměr hmotnosti síry odloučené v místě spalovacího stacionárního zdroje v daném časovém úseku k hmotnosti síry obsažené v palivu, které bylo do spalovacího stacionárního zdroje přivedeno a ve stejném časovém úseku spáleno (dále jen "stupeň odsíření"). Stupeň odsíření se považuje za splněný, pokud vyhodnocení provedených měření prokáže, že všechny průměrné hodnoty stupně odsíření za daný kalendářní měsíc dosáhly stanoveného stupně.

Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje jsou stanoveny v tabulkách 1, 2 a 3 části IV přílohy č. 2, přičemž se liší v závislosti na datu vydání prvního povolení provozu.

Další Požadavky

Vyhláška dále stanovuje požadavky na kvalitu paliv, ohlašování údajů o kvalitě paliv, specifické emisní limity pro spalovny odpadu, technické podmínky provozu pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad, specifické emisní limity a technické podmínky provozu pro stacionární zdroje, ve kterých dochází k používání organických rozpouštědel a nakládání s benzinem, a další požadavky pro různé typy stacionárních zdrojů.

tags: #prokazovani #emisi #zdroju #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Informace o sběrném dvoře Svinov
• Základy matematiky pro nejmenší
• Co je biologicky nerozložitelný odpad?
• Zázračný durian
• Slovník genetických a ekologických termínů