Prostředky ke snižování emisí v České republice

Kvalita ovzduší v České republice dlouhodobě nesplňuje požadavky stanovené národní a evropskou legislativou pro ochranu zdraví lidí a ekosystémů a vyvolává v zatížených oblastech významná zdravotní rizika pro jejich obyvatele.

Národní program snižování emisí (NPSE)

NPSE patří mezi základní koncepční dokumenty v oblasti ochrany ovzduší a snižování emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší. MŽP jej zpracovává a průběžně aktualizuje od roku 2007. Požadavek na zpracování NPSE vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší.

Obsah NPSE a způsob jeho zpracování určuje zákon o ochraně ovzduší (§ 8 a příloha 12). NPSE schvaluje svým usnesením vláda. Aktuálně platný NPSE schválila vláda ČR v prosinci 2023.

Na stránce s dokumenty k NPSE lze dohledat znění jednotlivých aktualizací NPSE včetně příslušných usnesení vlády.

NPSE, mimo jiné, stanoví, jakým způsobem budou dosaženy národní závazky ke snížení emisí, které Česká republika přijala (dříve se označovaly jako „emisní stropy“). Tyto závazky byly stanoveny pro několik vybraných znečišťujících látek (oxidy dusíku, oxidy síry, těkavé organické látky s výjimkou metanu, amoniak a suspendované (prachové) částice PM 2,5) a to pro roky 2020, 2025 a 2030.

Čtěte také: Šetrné prací prostředky

Český hydrometeorologický ústav zpracovává každoročně tzv. národní emisní inventuru, komplexní informaci o emisích vyprodukovaných v ČR v jednotlivých letech. Každý druhý rok pak připravuje predikci vývoje emisí, tzv. národní emisní projekce. Oba dokumenty jsou ohlašovány evropským institucím. Data jsou volně dostupná zde.

NPSE definuje opatření ke snížení emisí výše jmenovaných látek tak, aby byly splněny národní závazky. Protože na základě snižujících opatření klesá množství znečišťujících látek uvolňovaných do atmosféry, přispívá tak i k nápravě případného nevyhovujícího stavu ovzduší na celonárodní úrovni (kvalita ovzduší je dále řešena regionálně tzv. programy ke zlepšení kvality ovzduší (PZKO), které se zpracovávají pro územní celky NUTS 2).

Podle aktuální národní emisní projekce se podaří dodržet přijaté národní závazky ke snižování emisí. Poslední provedená aktualizace NPSE proto nestanovila žádná nová opatření a pouze upravila katalog opatření stávajících. Každá aktualizace NPSE je veřejně konzultována.

Programy zlepšování kvality ovzduší (PZKO)

PZKO vydává MŽP ve spolupráci s obcemi a kraji a dále krajským úřadem a obecním úřadem v případě překročení některého imisního limitu stanoveného v bodě 1 a 3 přílohy č. 1 zákona o ochraně ovzduší. PZKO se vydávají zvlášť pro každou zónu a aglomeraci dle přílohy č. 3 zákona o ochraně ovzduší.

Cílem PZKO je stanovit opatření k dosažení požadované kvality ovzduší v době co možná nejkratší. PZKO stanovují opatření zejména na regionální a lokální úrovni. Společně s NPSE se jedná o základní strategické dokumenty zlepšování kvality ovzduší.

Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost

Obec a kraj provádějí opatření, která jim byla uložena v PZKO v rámci svých možností tak, aby bylo imisního limitu dosaženo co nejdříve (§ 9 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší). Obec a kraj jsou povinny vypracovat do 12 měsíců ode dne vyhlášení programů zlepšování kvality ovzduší ve Věstníku MŽP svůj časový plán provádění opatření a tento plán zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 9 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší).

Krajský úřad prověří u stacionárních zdrojů uvedených v PZKO možnost zpřísnění nebo stanovení dalších specifických emisních limitů, doplňujících technických podmínek provozu nebo emisních stropů (§ 13 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší).

Střednědobá strategie zlepšení kvality ovzduší v ČR

Střednědobá strategie (do roku 2020) zlepšení kvality ovzduší v ČR (dále jen „Strategie“) je zastřešujícím koncepčním dokumentem, který shrnuje výstupy Národního programu snižování emisí České republiky a 10 programů zlepšování kvality ovzduší zpracovaných pro 7 zón a 3 aglomerace.

Strategie byla schválena dne 2. prosince 2015 usnesením vlády České republiky č.

Další možnosti snižování emisí

V grafice srovnáváme rámcové odhady emisních úspor v různých oblastech fungování společnosti. V levém sloupci ukazujeme potenciál individuálních úspor, pokud by se zapojila velká část společnosti a společnými silami snížila celkovou spotřebu v dané kategorii na polovinu. Tento faktor snížení emisí je zvolen symbolicky, dosažení takových cílů by bylo velmi náročné (a různě náročné v různých kategoriích, viz níže). V pravém sloupci ukazujeme potenciál úspor, které přímo nesouvisí s individuální spotřebou a k jejichž dosažení je potřeba systémovější přístup.

Čtěte také: Složení ekologických pracích prostředků

Např. vysázení 10 milionů stromů navíc by přineslo v horizontu roku 2030 úsporu jen asi 0,2 % celkových emisí v porovnání s rokem 2018.

Doprava

Největší skupina českých řidičů najede ročně mezi 5 až 10 tisíci km a osobní automobily zodpovídají v ČR celkem za 11,9 milionů tun emisí CO2eq. Takového snížení by bylo možné dosáhnout např. ještě vyšším využíváním hromadné dopravy, menší potřebou dojíždět za prací nebo vyšší obsazeností aut. (Průměrná obsazenost osobních aut v ČR se pohybuje kolem 2, ve větších městech pak 1,3 osob na vozidlo.)

Při snížení dopravy osobními auty by nejspíš došlo k přesunu části dopravního výkonu do jiné kategorie (autobusy, vlaky).

Letecká doprava odpovídá za přibližně 2,5 % světových emisí CO2 (bez EWF, viz níže), rozpočítávání emisí na jednotlivé státy je ale komplikované. Většina „emisních účetnictví“ počítá emise podle dopravy z letišť na území daného státu (pro ČR zejména Praha-Ruzyně).

Eurostat uvádí, že emise z letecké dopravy v ČR v roce 2018 byly 1,25 milionů tun CO2eq. Spalováním leteckého benzínu vzniká nejen oxid uhličitý, ale i oxidy dusíku (NOX) a síry. Pro dopravu na kratší vzdálenosti v rámci Evropy je možné letadla částečně nahradit například vlakovou dopravou, u dlouhých letů je ale náhrada jen těžko představitelná. Technologie, které by umožnily leteckou dopravu s výrazně nižšími emisemi, jsou zatím ve stádiu testování.

Spotřeba masa a mléčných výrobků

Podle Českého statistického úřadu sní průměrný Čech ročně asi 70 kg masa, z toho je přibližně 6 kg hovězího. Při započtení všech druhů masa, včetně rozlišení mléčného a masného skotu, jsou emise související se spotřebou masa v ČR celkem 6,8 milionů tun CO2eq.

Spotřebu mléka a mléčných výrobků lze společně vyjádřit v hodnotě mléka potřebného k výrobě. Průměrná spotřeba odpovídá 239 l mléka na osobu ročně (což odpovídá 245 kg). Celý cyklus produkce jednoho kg mléka (včetně krmiva, produkce metanu, chlazení, dopravy, apod.) vytvoří průměrně 2,8 kg CO2eq emisí skleníkových plynů. Celkové emise související se spotřebou mléka a mléčných výrobků v ČR jsou tedy 7,3 milionů tun CO2eq.

Podle mnoha studií by mohly změny stravovacích návyků přinášet pozitivní dopad na zdraví, například proto, že v ČR trpí nadváhou přibližně 71 % mužů a 57 % žen.

Spotřeba elektřiny v domácnostech

V domácnostech se spotřebuje asi jen 17 % elektřiny, která je v ČR vyrobena a zároveň výroba elektřiny a tepla vyprodukuje téměř 40 % ročních emisí ČR. Kdyby snížená spotřeba elektřiny v domácnostech vedla k odstavení plynových a uhelných elektráren, pak za každou uspořenou kWh by nevznikl asi 1 kg emisí. Snížení spotřeby o 50 % by tedy vedlo k úspoře 7,6 milionů tun CO2eq.

Nejvíce elektřiny se v domácnostech spotřebuje na vaření a ohřev vody (případně topení, pokud je elektrické). Méně pak spotřebovávají pračka a lednička a nejmenší část elektřiny je spotřebována na svícení. V případě, kdy se k topení používají neefektivní kotle a kamna, je žádoucí naopak zvýšení spotřeby s cílem nahradit je např. za tepelné čerpadlo. Určitých úspor by mohlo být možné dosáhnout předehříváním vody pomocí solárních kolektorů nebo využitím přebytkové elektřiny z fotovoltaických článků. Úspory při vaření lze dosáhnout například použitím indukčního vařiče.

Vytápění domácností

Podle Eurostatu způsobilo spalování v domácnostech v roce 2018 emise oxidu uhličitého ve výši 9,1 Mt CO2eq. Ke spalování přímo v domácnostech je třeba připočítat teplo dodané do domácností z tepláren. V součtu tedy vytápění a ohřev vody pro potřeby domácností působí emise ve výší 12,4 Mt CO2eq. Nástroje ke snížení emisí existují: pokračující zateplení budov, modernizace kotlů, snížení spotřeby teplé vody i nižší nároky na teplotu v budovách.

Energetický mix

Při pohledu na emise skleníkových plynů v ČR dle sektorů je na první pohled patrné, že největší podíl emisí připadá na výrobu elektřiny a tepla. Je to dáno tím, že většina elektřiny se v ČR stále získává spalováním hnědého uhlí. Pro změnu energetického mixu uvažujeme 5 scénářů, pro které jsme vypracovali srovnávací grafiky. Odhad emisí skleníkových plynů v elektroenergetice pro rok 2018 i pro jednotlivé scénáře v roce 2030 je založený na emisních koeficientech celého cyklu provozu elektráren dle IPCC.

Návrh vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu České republiky (NECP) z února 2019 počítá s postupným nárůstem podílu obnovitelných zdrojů a s tím spojeným snížením emisní stopy české elektroenergetiky. Nově by dle tohoto scénáře mělo být nainstalováno např. 1,8 GW fotovoltaických elektráren (cca +85 % oproti současnému stavu) a 0,7 GW větrných elektráren.

Odpadové hospodářství

Jednou z oblastí, kde emise České republiky od roku 1990 rostou, je odpadové hospodářství. Na skládkách končí ročně cca 2,7 milionů tun odpadu, při jehož rozkládání vzniká především metan, který je silným skleníkovým plynem. Ročně tak emise skleníkových plynů ze skládek odpovídají 3,7 milionů tun CO2eq, což je o 80 % více než v roce 1990.

Lesnictví a zemědělství

Vysazování stromů bývá považováno za důležitý nástroj k sekvestraci uhlíku, což se promítá i do některých politických prohlášení. Deset milionů stromů volíme symbolicky (jeden strom na jednoho občana ČR) a také v návaznosti na stejný cíl projektu Sázíme budoucnost založený Nadací Partnerství a zaštítěný Ministerstvem životního prostředí. Podle poslední národní inventarizace lesů provedené v letech 2011-2015 je v českých lesích asi 2 mld. stromů (nepočítaje mladé stromy do 7 cm tloušťky).

Zemědělská půda přirozeně váže uhlík a v závislosti na zvolené technice hospodaření se množství vázaného uhlíku v průběhu let zvyšuje nebo klesá. Podle studie Organizace pro výživu a zemědělství (která spadá pod OSN) může hektar půdy obdělávaný v režimu ekologického zemědělství uložit okolo 200 kg CO2 za rok. Když se k tomu dále přidají techniky minimálního zpracování orné půdy, zvýší se sekvestrační potenciál na přibližně 500 kg CO2 za rok.

Nástroje pro snižování emisí

Stát má ve své moci několik nástrojů, jak snižovat emise skleníkových plynů. Stát proto raději volí měkčí, ekonomické nástroje, které vám nic nezakážou, ale zdraží to, čímž se vás od předmětné činnosti snaží odradit. Typicky je to daň. Pak jsou tu tržní mechanismy, jako je emisní obchodování. Na různá odvětví se líp hodí jiný nástroj.

EU zavedla systém emisního obchodování EU ETS na energetiku (velké elektrárny a teplárny) a těžký průmysl (ocelárny, chemičky, cementárny, sklárny…) a do roku 2020 emise v těchto odvětvích klesly o 42,4 % oproti počátečnímu roku 2005. U aut se jde cestou regulace a kvót a na emise z budov by byla vhodná daň.

Uhlíková daň a clo

Vedle Evropského systému obchodování s emisemi (EU ETS) hledá nyní Evropská komise další způsoby, jak ještě více snížit emise skleníkových plynů. Do hry se dostávají daňové a celní nástroje. V letošním roce plánuje Unie představit návrhy uhlíkového zdanění či zavedení uhlíkového cla na hranicích EU.

Doposud uhlíkové zdanění funguje na úrovni států, které ji přijaly v rámci národní legislativy. Například ve Švédsku uhlíková daň, která zvyšuje především cenu motorových a topných paliv, funguje již třicet let.

Emise v živočišné výrobě a možnosti jejich snížení

Hospodářská zvířata se podílejí na celkových ročních antropogenních emisích skleníkových plynů celosvětově více než ze 14 %. Největším zdrojem emisí v živočišné výrobě je bachorová fermentace (39,1 %), následovaná skladováním, zpracováním a aplikací hnoje na půdu (25,9 %), produkcí krmiv (21,1 %), změnami ve využití půdy (9,2 %), zpracováním surovin a potravin (2,9 %) a přepravou (1,8 %).

Tabulka: Emise skleníkových plynů v živočišné výrobě

Až o 15 % lze snížit emise cíleným šlechtěním a dále prodloužením doby přežvykování, zkrmováním kvalitní píce, zvýšením podílu vysokoenergetických složek, tj. bílkovin a tuku v krmné dávce a využíváním krmných doplňků, včetně antimetanogenních látek. Vysoká užitkovost skotu snižuje jeho požadavky na živiny, potřebné k dosažení stejné úrovně produkce mléka, resp. svalové hmoty.

Zlepšení reprodukčních ukazatelů u mléčného skotu může vést ke snížení emisí metanu (CH4) až o 24 % a oxidu dusného (N2O) až o 17 %.

Při manipulaci, skladování a zpracování chlévské mrvy a kejdy dochází k uvolňování CH4 a N2O. Jejich emise závisí na teplotě vzduchu, vlhkosti, pH, době skladování a složení krmné dávky. Z kejdy skladované v lagunách nebo nádržích se uvolňuje více CH4 než z chlévské mrvy. Tyto emise je možné snížit zkrácením doby skladování a snížením teploty exkrementů, včetně separace pevné a kapalné frakce.

Emise dusíku z chlévské mrvy a kejdy jsou závislé na jejich množství a způsobu aplikace na pole, infiltraci půdy, pH, teplotě půdy, srážkách i množství organického uhlíku a míře jeho příjmu rostlinami.

tags: #prostředky #ke #snižování #emisí

Oblíbené příspěvky:

• Poplatek za komunální odpad: Přerov a variabilní symbol
• Správné třídění odpadu
• Vše o šiškách
• Vliv klimatických změn na vodu v ČR
• Nová tramvajová trať v Holyni