Neživá příroda: Šiška

Les je plný zvířátek. Na jaře i v létě jsou zvířátka nejšťastnější a kolem paloučku se honí srnečci.

Tento týden jsme začali pohádkou o lese a zvířátkách. Po rozboru pohádky jsme se společně vydali do lesa. Vzali jsme s sebou náš badatelský batůžek s pomůckami.

V lese jsme se seznámili s tím, co znamená živá a neživá příroda a co do ní patří. Ukázali jsme si okousané šišky, zkoumali, co okousala veverka, co myš a co okloval strakapoud. Proč je některá šiška zavřená a jiná otevřená?

Prohlíželi jsme si různé šišky a hledali stromy, ke kterým patří. Děti se dozvěděly, jak se takový strom rozmnožuje pomocí semínek v šišce. To v dětech probudilo velkou zvědavost a začaly zjišťovat, jak poznáme, že je v lese sucho nebo mokro.

Děti nasbíraly vzorky mechu klacíky, houby, do jedné nádoby bez vody jsme vložili šišku a do druhé jsme dali vodu a šišku vložili do vody, a to samé jsme udělali i s dalšími přírodninami.

Čtěte také: Geologie pro malé objevitele

Druhý den jsme v našem bádání pokračovali, zjistili jsme že bukvice, která byla ve vodě se zavřela a ta která byla v suchu je otevřená, dále jsme přišli na to, že změnila barvu. Větvička žádnou změnu neudělala, houby ano - suché seschly a mokré nabobtnaly, ale největší záhadou byl kámen.

Při sběru dvou kamínků jsem si nepohlídala, aby byly stejné a děti sebraly jeden maličký a druhý velký. Velký jsme dali do vody😊 Jak myslíte že to dopadlo, druhý den si děti myslely že kamínek je nacucaný vodou a tím se zvětšil😊 Byla to fuška, ale nakonec se mi podařilo tuto tezi dětem vyvrátit.

Náš badatelský pokus můžete pozorovat před naší třídou.

Děti se seznámí s různými druhy oblečení a pomocí kolíčků označí správnou barvu. Aktivita obsahuje vždy dvojice rýmujících se slov, které mají děti za úkol najít. Cílem je rozvoj jazykových dovedností a sluchového vnímání.

Tato aktivita rozvíjí jemnou motoriku, zrakové vnímání a logické myšlení dětí. Děti mají za úkol roztřídit oblečení podle vhodnosti pro různé typy počasí, zároveň vysvětlit své volby a popsat účel jednotlivých kusů oblečení.

Čtěte také: Výuka živé a neživé přírody: Praktický průvodce

Aktivita zaměřená na hledání stejných ponožek a jejich připevňování pomocí kolíčků na prádelní šňůru. Hra zaměřená na prostorovou orientaci, rozvoj jazykových a kooperativních dovedností.

Děti se pohybují po herním plánu podle zadání a určují druh oblečení na cílovém políčku. Tyto pracovní listy pomáhají dětem procvičit téma oblečení pomocí různých úkolů, jako je výběr vhodného oblečení na zimu, určování počtu slabik, grafomotorické cvičení, hledání stejných obrázků a znázornění barevné posloupnosti.

Pokus, který seznámí děti s koloběhem vody v přírodě.

Na části území Prahy 12 byl k ochraně krajinného rázu nařízením Rady hl. m. Prahy č. 10/2014 Sb., hl. m. Prahy, o zřízení přírodních parků na území hlavního města Prahy, zřízen Přírodní park Modřanská rokle - Cholupice.

Vyhlášením přírodního parku došlo v tomto území k omezení činností vedoucích k ničení území, které je cenné pro svůj krajinný ráz a výjimečné estetické a přírodní hodnoty.

Čtěte také: Znalosti o neživé přírodě

Území Prahy 12 je výškově členité. Nejnižším bodem je řeka Vltava zhruba u "Orionky", kde dosahuje pouhých 195 m n.m., naopak nejvyšším místem je kóta Čihadlo u Točné s výškou 385 m n.m.

Území se nachází na pravém břehu Vltavy a zasahuje až na hranu jejího údolí, které vzniklo v důsledku erozní činnosti řeky. K modelaci terénu údolních svahů přispívají říční terasy, stupňovitě uložené štěrkové akumulace svědčící o nespojitosti erozních procesů v období zhruba posledního milionu let.

Členitost terénu vytvářejí také příkře zaříznutá údolí vznikající obdobným způsobem v důsledku erozní činnosti větších potoků. Většina těchto vodotečí je orientována západním směrem.

Geologický vývoj území dnešní Prahy 12 je spjatý s geologickou historií pražské aglomerace a jejího okolí. Z nejstarších hornin dýchá stáří neskutečných více než půl miliardy let.

Významnou roli při modelování terénu sehrály horotvorné procesy vedoucí k deformacím a strukturním poruchám horninových komplexů.

Prahou 12 probíhá hranice mezi dvěma starými geologickými jednotkami - starohor (proterozoikum) a prvohor (paleozoikum). Éra starohor zahrnuje období asi před 2 500 až 542 miliony let, éra prvohor asi před 542 až 251 miliony let.

Uloženiny starších prvohor (zde ordovik - 488 - 443 milionů let) spočívají na asyntsky (tj. na konci starohor) zvrásněném proterozoickém podloží s nápadnou úhlovou diskordancí.

Horotvornými tlaky byla pánev starohorních usazenin stlačena a zvrásněna v pohoří. Přitom do jejích usazených hornin místy pronikly vyvřeliny, dioritové porfyrity a dodaly jim na tvrdosti.

Co se děje při přesmyku? Za normálních okolností leží mladší vrstvy hornin na starších. Přesmyk je linie, podle níž dojde k vysouvání starších v hloubce uložených hornin vzhůru. Po následném zarovnání terénu se starší vrstvy nalézají na zemském povrchu vedle mladších.

Tato porucha vystupuje na povrch v údolí Libušského potoka zvaném Modřanská rokle. Dnes je tato rokle chráněným územím - přírodní památkou, která byla vyhlášena mimo jiné i z důvodu tohoto geologického fenoménu.

Modřanská rokle vznikla během čtvrtohor při zahlubování vltavského údolí a jejích přítoků. Zaříznutí Libušského a Písnického potoka odkrylo geologické vrstvy v podloží čtvrtohorních vltavských teras.

Lesy Modřanské rokle a Cholupického vrchu nejsou původními historickými lesy. Minimálně do roku 1879 se zde nacházely louky a pastviny se zajímavou teplomilnou květenou. V okolí prameniště Písnického potoka se dokonce vyskytovaly zrašeliněné louky, kde rostly chladnomilné druhy rostlin podhorského charakteru.

V polovině osmdesátých let 20. století byla v horní části Modřanské rokle vybudována retenční nádrž Libušská, která slouží k zachycování přívalových srážek z horní části povodí a okolních sídlišť.

Lesy v okolí Modřanské rokle a Cholupického vrchu patřily v minulosti většinou k velkostatkům Komořany a Dolní Břežany. Malá část také patřila k panství Kunratice.

Zalesnění Modřanské rokle a oblasti Cholupického vrchu se datuje k první třetině 20. století, mezi roky 1910 a 1938. Zalesnění bylo z převážné většiny provedeno dřevinami stanovištně nevhodnými a nepůvodními, jako je trnovník akát, borovice černá a smrk ztepilý.

Od roku 1963 je území ve správě státních lesů a roku 2001 přechází vlastnictví a správa těchto lesů na hl. m. Prahu.

Na území naší městské části se nachází pět zvláště chráněných území: přírodní památky V Hrobech, Cholupická bažantnice, Modřanská rokle a Komořanské a modřanské tůně a přírodní rezervace Šance.

V současné době je na území Prahy 12 možné najít 11 památných stromů. Za památné byly v minulosti vyhlášeny například duby letní a jedna lípa srdčitá v Komořanech.

Území Modřan je ovlivňováno několika vegetačními bioregiony. Na západní část působí hranice Karlštejnského bioregionu 1.18 fytogeografického podokresu 8. Českého krasu.

Jižní část území Prahy 12 je ovlivněna severní hranicí Slapského bioregionu 1.20, ležícího v mezofytiku. Je součástí fytogeografického okresu 41. Střední Povltaví, vegetační stupeň dubo-bukový suprakolinní (dubo-bukový).

Horní část obvodu Prahy 12 je ovlivněna Českobrodským bioregionem 1.5, konkrétně mezofytickou částí fytogeogragického okresu 10. Pražská plošina.

Z původních lesních porostů se dochovaly přirozené kyselé (acidofilní) doubravy na hraně Břežanského údolí. Dominantní dřevinou je zde zakrslá forma dubu (Quercus), v údolních zářezech podél malých potůčků a ve vlhkých roklích roste často javor (Acer), jasan (Fraxinus), zastoupení má zde také bříza (Betula) a habr (Carpinus).

Skladba dřevin se zde mění. Přibývá druhů nepůvodních, mezi nimiž dominuje zejména akát (Robinia pseudoacacia). Tento původně americký strom u nás natolik zdomácněl, že se stal velice agresivní a invazní dřevinou.

Akátové porosty jsou nežádoucí, protože na svých kořenech mají symbiotické bakterie, které výrazně obohacují půdu dusíkem vázaným ze vzduchu, což mnoha původním druhům nevyhovuje. Zároveň kořenovým systémem produkují jedovaté látky, které rovněž zabraňují růstu jiných rostlin.

Další druhy dřevin rostoucí v zelených oázách mají svůj původ ve šlechtěných kultivarech. Významný podíl dřevinné skladby zde tvoří slivoně (Prunus), kříženci topolů (Populus x canadensis) a různé ovocné dřeviny (jabloně, hrušně).

V minulém století zde byl hojně vysazován smrk (Picea), na některých místech byly vytvářeny borové monokultury. Vzhledem k místním podmínkám se především smrk do této oblasti nehodí, což je také vidět na kvalitě dnešních stromů.

Lesní porosty mají zcela odlišný charakter v břehových pásmech potoků a podél břehu Vltavy. Rostou tady typické vlhkomilné dřeviny jako olše (Alnus), různé druhy vrb (Salix), jasanů (Fraxinus) nebo topolů (Populus).

Původní bylinná skladba dnešního území Modřan byla vlivem různých typů prostředí velice pestrá. Některá území splňují i ty nejnáročnější podmínky pro růst dnes již vzácných bylin.

Na území se vyskytují i zbytky lužních porostů, světlých a teplých lesů, skalních stepí, vlhkých niv a lesostepí s typickou flórou. Řada lokalit a vegetačního krytu je však negativně poznamenána důsledky lidské činnosti.

Území Prahy 12 vykazovalo velmi vysoké počty druhů ze skupiny bezobratlých živočichů i obratlovců. Různorodost biotopů zajišťovala úspěšnost populací vzácného hmyzu z čeledí vážek, brouků, motýlů, ale i blanokřídlého nebo dvoukřídlého hmyzu.

Z obratlovců jsou dominantní skupinou ptáci, kterých žije na území městské části téměř 90 druhů, z nichž více než 70 na tomto území hnízdí.

Z obojživelníků je třeba jmenovat zelené skokany, ropuchu obecnou (Bufo bufo) a mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), který jako zázrakem přežil dvouleté bezvodé období Cholupického potoka.

Výčet plazů je nižší než v minulosti, kromě slepýše křehkého (Anguis fragilis) je možné spatřit občas užovku hladkou (Coronella austriaca) nebo užovku obojkovou (Natrix natrix).

Populace savců kolísají zejména u některých zástupců drobných hlodavců např. myšice křovinné (Apodemus sylvaticus), veverky obecné (Sciurus vulgaris) nebo hrabošíka podzemního (Microtus subterraneus) a nižší stavy vykazují i hmyzožravci, zejména ježek západní (Erinaceus europaeus), známý též pod názvem ježek obecný.

Počet druhů, které své populace snižují, je vyšší, než počet živočichů, u nichž dochází ke zvyšování jejich stavu. Především klesá počet druhů s úzkou ekologickou valencí (tj. malou přizpůsobivostí) a roste počet druhů, jejichž valence je široká...

Jehličnany jsou dlouhověké dřeviny. Rostou v tajze, lesích mírného pásu (zvláště na horách), ale i v tropických lesích. Rozmnožují se pomocí šištic. Samčí šištice vytvářejí pyl, samičí šištice mají na semenných šupinách uložena vajíčka. Jehličnany opyluje vítr. Opylením a oplozením vajíček vznikají semena. Zdřevnatěním samičí šištice vzniká šiška. Šišky se otevírají při vyschnutí (např. u smrku, borovice, modřínu) nebo se rozpadají přímo na stromě (např.

tags: #neživá #příroda #šiška

Oblíbené příspěvky:

• Informace o odpadu Kladno
• Výhody domácí zubní pasty
• Co tvoří lesní ekosystém?
• Důležitost ekologie
• Přírodní katastrofy v Česku