Prevence ohrožení života pro každého

Slovem sebevražda (suicidium) označujeme akt vědomého a úmyslného ukončení vlastního života. Každý rok v ČR zemře sebevraždou až 1300 osob. To jsou v průměru tři lidé denně, čímž sebevražda jako příčina úmrtí překonává násobně dopravní nehody. Na dokonané sebevraždy připadá ještě mnohonásobek pokusů.

Sebevražedné jednání je komplikované, mnohdy jde o kombinaci mnoha okolností a důvodů, často s pocitem neřešitelné tíživé životní situace a ztráty smyslu života. Mozkové funkce, schopnost rozhodování a kontroly chování jsou v takovém stavu ovlivněny natolik, že je obtížné cítit naději na zlepšení a uvědomit si možné východisko. Objevuje se u obou pohlaví a u všech věkových kategorií.

V naší společnosti jde o stále poměrně tabuizované téma, o němž se mnohdy bojíme mluvit a nejsme si jisti, jak reagovat v situacích, kdy někdo o sebevraždě otevřeně hovoří. Ačkoliv bychom chtěli pomoci, nevíme jak na to. Je důležité uvědomit si, že sebevraždě mnohdy přechází řada varovných signálů.

U některých nemocí a diagnóz se dlouhodobě vyskytuje vyšší míra sebevražedného jednání, například u depresivního onemocnění, poruch příjmu potravy, bipolární afektivní poruchy či u závislostí. Míra sebevražd je vyšší ve věkové kohortě seniorů, a častěji se objevuje u mužů než u žen. Vysoce alarmující je fakt, že ve věkové skupině 15-24 let je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí. Sebevražda je tedy událostí, která se nevyhýbá žádnému věkovému spektru (objevuje se i u dětí) či sociální skupině. Vždy jde o tragickou událost, která má vliv na široké okolí a v důsledku také na celou společnost.

Dlouhodobý výzkum potvrzuje, že je možné sebevražednému chování předcházet. To, že pokud se někdo rozhodl zemřít sebevraždou, činí tak bez ohledu na pomoc, je vyvráceným mýtem.

Čtěte také: Objevte tajemství kulinářského umění přírody

Varovné signály

Varovné signály zahrnují řadu jevů v chování a prožívání, jde například o:

• Vyhýbání se sociálním kontaktům a dříve oblíbeným činnostem
• Změny ve spánku a jídelních návycích (přejídání, hladovění)
• Vyhledávání informací o sebevraždě
• Zbavování se majetku
• Pocity deprese, úzkosti a bezvýchodnosti situace
• Emocionální a fyzickou bolest
• Prožívání pocitů velké izolace a osamění

Člověk může mluvit otevřeně o tom, že myslí na sebevraždu, nebo deklarovat, že se cítí jako přítěž, že nemá pro co dále žít, cítí vinu či nesnesitelnou bolest. Pro sebevraždu se může rozhodnout i člověk, který své myšlenky a plány explicitně nevyjadřuje, ovšem většina lidí vykazuje alespoň některé z varovných signálů. Zejména důležité je všímat si, zda člověk po dlouhé či náročné epizodě deprese nevykazuje „najednou“ opačné, šťastné a veselé chování.

Národní akční plán prevence sebevražd

V ČR vznikl Národní akční plán prevence sebevražd jako nástroj pro prevenci sebevražedného jednání. K řešení problematiky jsme ale zavázáni i řadou dalších mezinárodních dokumentů (OSN, WHO). Akční plán reaguje na fakt, že ačkoliv se ČR zavázala v těchto dokumentech ke snižování míry sebevražedného chování, dlouhodobě se tento cíl naplňovat nedaří, a také na absenci národní strategie pro prevenci sebevražd. Plán identifikuje oblasti vyžadující pozornost a stanovuje konkrétní opatření a strategie k tvorbě preventivních přístupů. Problematika duševního zdraví, včetně sebevražd, je v ČR stále stigmatizovaným tématem. S edukací a prevencí je však třeba začít již od základních škol. Právě vzdělávání a průběžná edukace jsou zásadními komponentami prevence sebevražd. Výzkum ukazuje, že mezi pomáhajícími profesemi jsou stále rozšířeny různé mýty a nedostatek informací založených na evidenci, stejně je tomu v oblasti školství. V této oblasti se ukazuje jako efektivní kombinované vzdělávání žáků a učitelů. Vzhledem k vysokému počtu sebevražd na železnici je žádoucí také vzdělávat pracovníky železnic, tak aby dokázali rozpoznat podezřelé chování a reagovat na něj.

Vhodný je také rozvoj péče pro ty, kteří se vyrovnávají s pokusem o sebevraždu a jejich blízké a pro pozůstalé ve formě podpůrných skupin a dostupných terapeutických možností. V případě pozůstalých mohou tyto složky fungovat jako systém záchytné péče, protože sebevražda blízkého člověka zvyšuje riziko vlastního suicidia.

Prevence u dětí a dospívajících

Ani dětem a dospívajícím se sebevražedné jednání nevyhýbá. Naopak období dospívání přináší řadu výzev, včetně hledání svého místa ve světě. Pokus o sebevraždu se tak může stát reakcí na subjektivně silně prožívaný nezdar či nepochopení, zejména když selhávají běžné adaptační mechanismy. Projevy plánovaného jednání a varovné signály mohou být jiné než u dospělých.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Mezi ty patří zhoršený prospěch ve škole, potíže se spánkem a se soustředěním, samotářství. Navenek může dítě a dospívající působit smutně a plačtivě, pasivně až apaticky, podrážděně, úzkostně. Mění se u něj náhle nálada a potýká se s pocity méněcennosti a nízkého sebevědomí. V komunikaci se může objevit deklarace velké beznaděje, pocitů samoty a obav z budoucnosti či svého místa ve světě.

Myšlenky na sebevraždu mohou potkat kohokoliv během života. I děti mohou trpět nejrůznějšími psychickými obtížemi a stejně jako u dospělých se i u nich mohou v určitém období života vyskytovat myšlenky na to, že by bylo možná lepší nebýt. Důvody mohou být různé. Šikana ve škole, konflikt v rodině, ztráta blízké osoby, potíže se školním prospěchem, týrání či zneužívání, nejistota v oblasti sexuální orientace, ale i osamělost a pocit nepochopení ze strany okolí mohou sehrávat roli.

Když se díváme na dítě v našem okolí, někdy pro nás může být těžké představit si, jaká všechna trápení a potíže si může v sobě nést a jako dospělí můžeme situaci nevědomě zlehčovat tím, že má jednoduše “špatný den” nebo se “cítí hůř”.

Co dělat, když se objeví myšlenky na sebevraždu

Pokud se dítě nebo teenager projevuje způsobem, který naznačuje, že se nachází v krizi a může dojít k ohrožení života, nepokoušejte se situaci řešit sami a ihned vyhledejte pomoc - kontaktujte odborníky (záchrannou službu, psychiatrickou ambulanci, krizové centrum). Pokud chceme s mladým člověkem, u kterého se objevují suicidální myšlenky nebo myšlenky na sebepoškozování, navázat kontakt a podpořit ho ve vyhledání pomoci, můžeme nabídnout, že jsme tady pro něj a zkusit naslouchat.

Jedním z důvodů, proč se o tomto tématu bojíme mluvit, je strach, že tím právě upozorníme na tuto možnost nebo samotný akt vyprovokujeme. Studie ale naznačují, že tomu tak není a pokud chceme riziko snížit, je důležité o sebevraždách mluvit nebo se na to přímo někoho zeptat. Respektujte jejich pocity. Nedramatizujte a nezlehčujte je.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Vysvětlete, jak může fungovat odborná pomoc a podpořte osobu ve vyhledání odborné pomoci (anonymní linky, obvodní lékař, psychiatr, psycholog…) Tuto podporu vyjádřete bez odsuzování typu „Ty opravdu potřebuješ psychiatra!“. Místo toho zkuste „Přemýšlel/a jsi o tom, že bys zkusil/a jít psychologovi?

Pokud cítíte, že vás obava o dítě, žáka nebo blízkého zatěžuje a nevíte si s tím rady, je správné vyhledat odbornou pomoc i pro sebe.

V současné době počty lidí potýkajících se s mentálními obtížemi narůstají a ze šetření Národního ústavu duševního zdraví vyplývá, že v průběhu vyhlášení nouzového stavu v důsledku pandemie došlo k trojnásobnému zvýšení případů osob, které splňují diagnostická kritéria pro některé z duševních onemocnění i riziko sebevraždy. Co se týče dětí, zatím nemáme dostatečně kvalitní data, ale z různých zdrojů můžeme usoudit, že tato situace negativně ovlivňuje i duševní zdraví dětí.

Ohroženou skupinou jsou děti a mladí lidé s nízkou úrovní sociálních dovedností, kteří mají potíže s navazováním a udržováním vztahů, objevují se u nich časté kázeňské přestupky a dostávají se často do konfliktu s autoritami nebo s vrstevníky. Je také potřeba citlivě vnímat psychickou pohodu či nepohodu dětí a adolescentů, kteří procházejí duševním onemocněním nebo mají duševní onemocnění v rodinné anamnéze a v okruhu rodiny nebo blízkých přátel a známých sebevraždu nebo pokus o ní.

U dětí a mladých lidí může být těžké podchytit léčbu duševního onemocnění, protože projevy nemusí být zcela viditelné. Sebevražda není vždy spojována s duševním onemocněním. Odhaduje se, že 60-90 procent dospělých osob s dokonanou sebevraždou v čase smrti trpělo duševním onemocněním, u mnohých z nich nebylo diagnostikováno a nebylo adekvátně léčeno.

Co může udělat každý z nás?

Svou roli v prevenci sehrává nejen rodina, ale také škola, okruh blízkých a známých osob a také celá společnost. Může být nesmírně těžké všimnout si náznaků toho, že dítě prochází vážnými psychickými obtížemi, ale vzájemná komunikace rodiny, školy, resp. odborníků, a vytvoření sítě podpory, má velký potenciál v pomoci pro konkrétní dítě. V první řadě se můžeme starat o svou psychickou pohodu, být všímaví ke svému okolí, sdílet zdroje zaměřené na prevenci duševních potíží a onemocnění, např. Opatruj se a další články a infografiky od Nevypusť duši. Je důležité o tom s někým mluvit, nebýt na to sám a nesnažit se to zvládnout bez pomoci - navštivte psychologa, psychiatra nebo psychoterapeuta. Vyplňte si spolu krizový plán, ke kterému se může dítě nebo teenager vrátit, když mu nebude dobře.

Podpůrné služby

• Raná péče: Terénní nebo ambulantní služba pro děti do 7 let se zdravotním postižením nebo ohroženým vývojem.
• Kontaktní centra: Nízkoprahová zařízení pro osoby ohrožené závislostí na návykových látkách.
• Krizová pomoc: Terénní, ambulantní nebo pobytová služba pro osoby v situaci ohrožení zdraví nebo života.
• Intervenční centra: Pomoc osobám ohroženým násilným chováním.
• Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež: Zázemí, podpora a odborná pomoc dospívajícím v obtížné životní situaci.
• Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi: Podpora rodinám v tíživé životní situaci.
• Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením: Využití volného času, rehabilitace, pomoc při vytváření sociálních kontaktů.
• Sociálně terapeutické dílny: Dlouhodobá podpora osobám, které nemohou pracovat v běžném zaměstnání.
• Terapeutické komunity: Pobytové služby pro osoby závislé na návykových látkách nebo s chronickým duševním onemocněním.
• Terénní programy: Služby pro osoby vedoucí rizikový způsob života.
• Sociální rehabilitace: Činnosti směřující k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob.

Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech a seniorech

Mezi nejohroženější osoby v případě pohřešování patří děti a senioři. Pro ochranu jejich života a zdraví je klíčové nalézt ztracenou osobu v co nejkratším čase. Proto MV společně s PČR roku 2010 aktivovalo NKMPPD, který byl určen ztraceným dětem a v roce 2024 rozšířilo využití tohoto účinného mechanismu i na seniory.

Pro stejný účel byl vytvořen také v ČR. Informujte o tomto projektu a o způsobu, jak se do něj zapojit členy své rodiny, přátele, kolegy, ... Pomoci při pátrání po pohřešovaném dítěti či seniorovi může každý z nás. Stačí se přihlásit k odběru upozornění o vyhlášeném pátrání po osobě v ohrožení. První hodiny od zmizení jsou totiž zásadní a s každou další minutou šance na nalezení dítěte či seniora výrazně klesá. V Aplikaci ECHO jsou k dispozici vždy aktuální informace.

tags: #prevence #ohrozeni #zivota #pro #kazdeho

Oblíbené příspěvky:

• České zemědělství a změna klimatu
• Spánek zvířat v přírodě
• Ekologická konstrukce a odpadní teplo
• Ekologická restaurace v Brightonu – recenze
• Více o recyklaci vody ve vesmíru