Ekologická likvidace ropných produktů: Metody a revitalizace krajiny

Ústecký kraj, rozkládající se na severozápadě Čech, patří mezi strukturálně postižené regiony, které se v minulosti orientovaly na těžební, zpracovatelský a chemický průmysl. Důsledkem úpadku průmyslových i zemědělských podniků je velké množství nevyužívaných, zdevastovaných ploch a objektů (tzv. brownfields) v urbanizovaném území i ve volné krajině.

Závažným problémem je rovněž vysoký počet lokalit se starými ekologickými zátěžemi, za něž je považována silná kontaminace horninového prostředí, podzemních nebo povrchových vod, ke které v minulosti došlo nevhodným nakládáním s rizikovými látkami typu ropných produktů, polychlorovaných bifenylů, aromatických a chlorovaných uhlovodíků, pesticidů, těžkých kovů, aj. Tyto kontaminace vznikly před privatizací nebo jejich původce není znám. Sanace starých ekologických zátěží je složitá, extrémně nákladná a příliš pomalá.

Přes určité zlepšení jsou jednotlivé složky životního prostředí stále nadměrně znečišťovány pokračující těžbou hnědého uhlí, průmyslovou výrobou a kontinuálně narůstající silniční dopravou nákladů i osob. Zdá se však, že zhruba od 50. let 20. století dochází k nejdrastičtějšímu narušení krajiny v Ústeckém kraji, kdy se s rychlým rozvojem technologií stal člověk geologickým činitelem a hnědé uhlí začal těžit místo v hlubinných dolech v postupně čím dál větších povrchových lomech.

Sanace a rekultivace

V souladu s ustanovením § 31 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, je organizace, oprávněná dobývat výhradní ložisko v dobývacím prostoru, který jí byl stanoven, povinna zajistit sanaci všech pozemků dotčených těžbou. Součástí sanace je technická likvidace dolu nebo lomu. Sanace pozemků uvolněných v průběhu dobývání se provádí podle plánu otvírky, přípravy a dobývání. Podle nového § 37a zákona č. 44/1988 Sb. je těžařská organizace povinna vytvářet rezervy peněžních prostředků k zajištění sanací a rekultivací pozemků dotčených těžbou a vypořádání důlních škod.

Většina dosud realizovaných rekultivačních projektů, zejména těch nejrozsáhlejších na výsypkách po těžbě hnědého uhlí, vycházela z tzv. „české rekultivační školy“, která vznikala v 50. letech 20. století a v minulosti dosáhla významných úspěchů. Dnes je zřejmé, že koncepce obnovy velkoplošných území při využití klasických způsobů rekultivace nevede k žádoucímu výsledku, kterým je pestrá mozaikovitá krajina s vysokou geomorfologickou, biologickou a ekosystémovou diverzitou a tím i ekologickou stabilitou.

Čtěte také: Jak ekologicky zlikvidovat vozidlo

Typy rekultivací

Rekultivace můžeme rozdělit na technické, biologické (zemědělské, lesnické), vodohospodářské a ostatní.

• Technické rekultivace: spočívají v provedení náročných terénních úprav těžbou nerostných surovin i dalšími antropogenními aktivitami narušeného, degradovaného či zdevastovaného území.
• Zemědělské rekultivace: se dosud provádějí i na lokalitách, kde již není možné získat kvalitní produkční zemědělské pozemky. Výsledkem velkoplošných úprav jsou nevhodně velké zemědělské celky nerozdělené dostatečným počtem ekostabilizačních prvků.
• Lesnické rekultivace: v současnosti téměř vždy v průběhu fáze mechanické a chemické přípravy půd paradoxně likvidovány ekologicky velmi hodnotné porosty přirozených náletových dřevin, které by nově vysazované monokultury výrazně obohatily.
• Vodohospodářské rekultivace: pomocí stavebně technických opatření vytvářejí nový vodní režim v rekultivované krajině. Běžně jsou budována menší vodohospodářská díla, jako např. nezpevněné i zpevněné záchytné příkopy, drény, odvodňovací kanály a štěrková odvodňovací žebra.

Ekologická recyklace bioodpadů

Mezinárodní projekt Eureka E!2190 - Revital "Ekologická recyklace bioodpadů se zaměřením na revitalizaci půdy a území znečištěných ropnými látkami" byl zaměřen na ekonomické a ekologické využití bioodpadů ze zemědělské, potravinářské a komunální sféry. Pro dekontaminaci zemědělské půdy, resp. zeminy, zamořené ropnými látkami byla řešena technologická inovace formou tzv. "dvoufázové dekontaminace".

Projekt je zaměřen na zhodnocení nově vyvinuté "koncové technologie" produkce rychlokompostů ve fermentačních žlabech při maximálním využití bioodpadů ze zemědělské a potravinářské výroby i komunální sféry, při vytváření optimálních podmínek pro humifikaci organických látek. Inovační přínos navržené technologie rovněž spočívá ve víceúčelovém využití vyprodukovaných rychlokompostů, a to nejen jako tradiční organické hnojivo, ale rovněž na zpracování bioodpadů na sypké biopalivo, kdy fermentovaná směs bioodpadů je dosoušena na min. 70% sušiny nebo pelety.

Bioasanace a podmínky pro biodegradaci

Hlavní příčinou dlouhodobých škod u kontaminovaných půd ropnými látkami je především destrukce půdní struktury peptizací koloidů a narušení vodovzdušných poměrů. Pro úspěšnou dekontaminaci každé lokality je proto nutná znalost geologie, geochemie a hydrogeologie. Bioasanace zamořené půdy ropnými látkami spočívá především ve schopnosti mikroorganizmů využívat tyto látky jako zdroj energie a živin.

Aerobní biodegradaci ovlivňují především hustota mikrobiální populace, přítomnost kyslíku, koncentrace živin, teplota prostředí, pH a vlhkost půdy. Rychlost biodegradace ropných látek závisí rovněž na struktuře jejich molekul. Úroveň znečištění půdního prostředí ropnými látkami je dána celkovým obsahem nepolárních extrahovatelných látek (NEL v mg.kg-1 sušiny).

Čtěte také: Provádíme ekologickou asistenci

Praktické ověření metod revitalizace

Na pokusných stanovištích Albrechtice a Orlová-Zimný důl byl v letech 2000 - 2002 ověřován růst a vývoj i výnosy zelené hmoty porostů širokého sortimentu pícnin, technických a energetických plodin se záměrem prakticky ověřit v konkrétních podmínkách možnosti ozelenění v současné době neproduktivních, resp. nezemědělsky využívaných ploch tzv. netradičními, resp.

Jedním z cílů řešení bylo studium možností využití rychlokompostů s následným pěstováním plodin (především s vysokým obsahem sušiny) při biodegradaci ropných látek v půdě. U této technologie jsou primárně využívány optimální podmínky pro rozvoj půdních mikroorganizmů především vytvářením aerobního prostředí pravidelným automatickým překopáváním kompostovaného materiálu, dodržováním optimálního úživného poměru C : N a zabezpečováním optimální vlhkosti materiálu kontinuálním mícháním tuhých bioodpadů s tekutými.

Testovaná technologie dekontaminace půd znečištěných ropnými látkami "in situ" (motorové oleje, motorová nafta, jejich směsi apod., včetně likvidace starých ekologických zátěží např. v první fázi je založena na výrobě rychlokompostů ve fermentačním žlabu s denním překopáváním kompostovaného materiálu, kde jsou zabezpečeny optimální podmínky pro rozvoj aerobních mikroorganismů.

Po smíchání kontaminované zeminy ropnými látkami s kompostem dochází k intenzivnímu rozvoji aerobních mikroorganismů, který závisí především na přítomnosti kyslíku. Pro další snížení koncentrace ropných látek je již ekonomicky výhodnější druhá fáze dekontaminace, tj. následné pěstování rostlin s využitím funkce jejich rhizosféry. Tímto procesem lze za příznivých podmínek (regulací půdního prostředí agrotechnickými zásahy) postupně snížit koncentraci NEL v půdě na úroveň jejího přirozeného pozadí (tj. kdy již lze považovat půdu za dekontaminovanou).

Čtěte také: Ekologická likvidace a potvrzení - kde ho získat?

tags: #provádíme #ekologickou #likvidaci #ropných #produktů #metody

Oblíbené příspěvky:

• Krajinářská Fotografie
• Žádost o závazné stanovisko – Benešov
• Ohrožení Amazonského pralesa
• Komplexní pohled na vztah přírody a lidí
• Oxidy dusíku v ovzduší