Environmentální výchova: Co to je a proč je důležitá?

Environmentální výchova (EVVO) je celoživotní proces, který reaguje na aktuální změny poznání a sociální změny. Jejím smyslem je dosažení stavu, kdy jsou občané objektivně informováni o stavu a vývoji životního prostředí. Důležité je, aby si k prostředí vytvořili vztah, který je základem šetrného a předvídavého chování a jednání.

EVVO má přispívat k přijetí zodpovědnosti za stav životního prostředí. Celkově hovoříme o vytváření tzv. ekologické kultury.

Podstata environmentální výchovy

Pohled na výchovu obecně se zakládá na vztahu člověka ke světu. V environmentální výchově se tedy nejedná pouze o otázky spjaté s přírodou, ale původní důraz na ochranu přírody se rozšiřuje o porozumění vztahům mezi komponentou přírodní, kulturní a sociální a jejich souvislostem.

Nestačí například jen rozlišit živou a neživou přírodu, ale je třeba zkoumat jejich vzájemnou podmíněnost a vztahy mezi nimi. S ohledem na necitlivé zásahy člověka do prostředí je třeba také upozorňovat na vliv lidské činnosti na přírodu. Mluvit s žáky o těch vlivech, které byly způsobeny nedbalostí, ale i o těch nechtěných. O všech, které působí devastaci a ohrožení přirozených kvalit vody, vzduchu, půdy, života zvířat i rostlin, a následně ohrožují lidské zdraví a život na Zemi vůbec.

Environmentální výchova tedy značně přesahuje rámec přírodovědy a její původní, převážně biologicky pojatý obsah se od osmdesátých let 20. století rozšiřuje o témata společenskovědní.

Čtěte také: Výuka živé a neživé přírody: Praktický průvodce

Environmentální výchova ve škole

Environmentální výchova se stala součástí školních vzdělávacích programů. Na školách jsou kvalifikovaní koordinátoři environmentální výchovy a učitelé mají možnost dalšího vzdělávání atd. Environmentální výchova se stala průřezovým tématem v kurikulárních dokumentech, které vešly v platnost v roce 2004.

Ukazuje se však, že zajistit průřezovost není pro učitele vůbec samozřejmé. Ve školách se ale setkávám s učiteli, kteří si uvědomují, že mohou ve svých nejen přírodovědných předmětech přispět k rozvoji environmentálních postojů svých žáků.

Jak může výuka ve škole přispět k EVVO?

Podstatný vliv mají učitelovy přístupy k výuce, kterými žákům přibližuje, jak to v životním prostředí funguje. Řadu let se objevují výhrady k výuce, jež akcentuje nepropojenost učiva, které je odtržené od života. A to je také limitujícím faktorem pro naplňování cílů environmentální výchovy.

Když seznamujeme žáky na základní škole s přírodními zákonitostmi, měli bychom hledat propojení s možnými civilizačními vlivy. Odříkávání pojmů, vyjmenovávání morfologických znaků rostlin a živočichů nebo líbivá vyobrazení na interaktivní tabuli nepostačují. Důležité je zapojovat žáky do výuky, vést je k přemýšlení, nechat je řešit teoretické i praktické úkoly.

Zkušenostní a činnostní orientace výuky předpokládá zapojení činností, manipulaci s předměty, pozorování přírodních a společenských jevů, experimentování, práci s myšlenkovou mapou nebo třeba besedu s odborníkem. Takové exemplární metodické náměty, naplňující výše uvedená doporučení, zpracoval např. Aleš Máchal z brněnské Lipky. Motivuje jimi žáky k řešení simulovaných situací a k vyvozování důsledků lidského jednání na přírodní prostředí.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Otázkami typu: co v životním prostředí existuje, jak jednotlivé složky souvisejí navzájem a proč tomu tak je, co se stane, když do systému vstoupí nový „prvek“ apod., podněcuje žáky k přemýšlení.

Konflikt mezi přírodou a kulturou

Někdo si možná vzpomene, jak se žáci v první třídě učili rozlišovat přírodniny a výrobky. Tak získávali představu o světě přirozeném a o světě umělém, které jsou od sebe oddělené. A že tvůrcem kultury materiální i duchovní je člověk. Mimoděk se tak prohluboval konflikt mezi přírodou a kulturou v povědomí dětí. Je potřeba, aby škola začala na tento rozpor reagovat.

Ve škole by měla být větší pozornost věnována objasňování souvislostí vzniku produktů lidské činnosti - takzvané materiální kultury - z přírodních surovin. Žáci by si měli uvědomit, že přírodu nevytváříme, že příroda funguje bez nás.

Důležité kvality pro environmentální chování

Jednání a chování v životním prostředí podle mě ovlivňují nejen environmentální znalosti, ale i takové kvality, jako jsou ukázněnost, starostlivost, laskavost, citlivost, tolerance či odpovědnost. Jejich rozvoj je každodenní součástí práce učitele, nesnadné ovšem je, že zde působí řada dalších vlivů a očekávaný výchovný efekt se projevuje až s odstupem času. V environmentální výchově má všechno svůj čas.

Budoucnost EVVO

Environmentální vývoj světa bude i nadále ovlivňovat člověk. Vědomí environmentálního rizika ‒ nebo chcete-li ohrožení ‒ je tu přítomné již dávno, a tak se již dlouho hledají cesty, jak mu předejít. Způsoby, jak pečovat o životní prostředí, se diskutují již více než šedesát roků.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Zdá se, že stále více žijeme v době nebývalých možností, a to má vliv na míru naší konzumace materiálních i nemateriálních statků. Vidím, jak mnoho lidí, aby nemuselo změnit svůj způsob života, spoléhá na to, že environmentální rizika se jich ‒ zatím ‒ netýkají. Věřím ale, že škola může mít v těchto otázkách vliv. Základem je vytvářet to, čemu já říkám pro-přírodní základ.

Brát ohled na životní prostředí bychom měli učit každého žáka, aby, až dospěje, měl vypěstovanou citlivost a porozumění pro prostředí, ve kterém žije. Klíčovou roli hraje empatie a dialogické promýšlení možností, jak konsolidovat environmentální situaci. A proto podporujme naše žáky, snažme se je nadchnout pro život.

tags: #prrodopis #a #environmentalni #vychova #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Ionizační záření v přírodě
• Ionizační záření v přírodě
• Albi Kouzelné čtení o ekologii
• Ohrožený tuňák
• Patricia Cornwell: V ohrožení – Přečtěte si recenzi