Tuňák obecný: Ohrožený druh s nadějí na zotavení

Tuňák obecný, vědecky známý jako Thunnus thynnus, je druh mořské ryby patřící do rodiny makrelovitých. Tento tuňák je jedním z největších druhů své rodiny, s průměrnou délkou kolem 2 metry a váhou až 680 kilogramů. Má strmě kuželovité tělo, které je tmavě modré na hřbetě a stříbrné na břiše. Tuňák obecný je známý svou rychlostí a vytrvalostí, je schopen plavat rychlostí až 75 km/h a překonat velké vzdálenosti při svých migračních cestách.

Jeho populace však v posledních desetiletích trpí nadměrným rybolovem, což vedlo k jeho zařazení na červený seznam IUCN jako druh blízký ohrožení. Přesto jsou pro tuňáka obecného stále prováděny mezinárodní ochranářské snahy.

Situace v Tichém oceánu

Tichomořský tuňák obecný se vrací do Tichého oceánu výrazně rychleji, než se dosud odhadovalo. Tato velká, až dva a půl metru dlouhá ryba ohrožená nadměrným rybolovem dosáhla stavů, které vědci očekávali až za deset let. Oznámil to americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA).

„Jedná se o úžasně odolnou rybu a nové hodnocení jejích stavů to potvrzuje. Přestože se populaci daří, je pro zajištění trvalé přesnosti hodnocení nezbytné průběžné sledování kvality údajů,“ sdělili vědci z NOAA. „Je to ale také důkazem úspěchu koordinovaného vědeckého úsilí,“ doplnili.

Tichomořský tuňák obecný je největším druhem této ryby v Pacifiku - největší exempláře mohou dosahovat délky téměř tří metrů a jejich hmotnost se blíží tuně. Přes své rozměry patří současně k nejrychlejším rybám v oceánu, může totiž plavat rychlostí přes 50 kilometrů za hodinu. Životní prostor tohoto stěhovavého druhu se většinou rozkládá v mírných vodách severního Pacifiku - od východní Asie až po západní pobřeží Severní Ameriky. Dlouhověká ryba se dožívá v průměru patnácti let.

Čtěte také: Lov tuňáků s ohledem na životní prostředí

Dlouholetý lov této oblíbené ryby se podepsal na stavu její populace, takže Spojené státy před několika lety zavedly mezinárodní ochranné programy, které měly pomoci její stavy obnovit. Vědci množství tuňáků neměří na počet kusů, ale přepočítávají ho na „biomasu“, tedy celkovou hmotnost všech zvířat. Nedává totiž moc smysl počítat spoustu malých drobných rybek, jež se ani nedožijí dospělosti a nemohou se tedy dál množit.

Nadměrný rybolov na konci 90. let minulého století snížil odhadovanou biomasu těchto ryb na historické minimum dvou procent oproti maximálnímu stavu, kterého tuňáci dosáhli v minulosti. Tento alarmující pokles vedl roku 2011 k zavedení řady opatření, která měla zastavit nadměrný rybolov a obnovit populaci tohoto tvora. Cílem bylo dostat populaci do roku 2034 alespoň na dvacet procent biomasy reprodukující se populace. Podle nyní zveřejněné analýzy se to povedlo už v roce 2022, kdy se toto číslo dostalo na 23,2 procenta. A vědci na základě naměřených dat očekávají, že vzestup populace bude pokračovat i v dalších letech.

Autoři zprávy to přisuzují kombinaci opatření na ochranu tuňáků a jejich přirozené schopnosti takových podmínek využít. Každá samice totiž při tření naklade miliony jiker najednou. Podle NOAA je to dobrá zpráva i pro spotřebitele a průmysl - rychlá obnova populace této ryby v Tichém oceánu totiž naznačuje možnost zvýšeného odlovu v budoucích letech, kdy populace bude nadále růst.

Omezení lovu a kvóty

Ohroženým až kriticky ohroženým druhem se v některých rybolovných oblastech stal v posledních letech tuňák obecný. Evropská unie znovu snižuje kvóty povoleného lovu, a to na úroveň let 2007 a 2008, což znamená zhruba třináct tisíc tun ročně. A lovná sezona se od letoška zkrátí o čtyři měsíce na pouhých šedesát dnů.

Udržitelný rybolov a certifikace MSC

Stanovovat standardy udržitelného rybolovu je hlavním posláním neziskové organizace Marine Stewardship Council (MSC) založené před 24 lety v Londýně. K nástrojům, jež zavedla, patří také ekoznačka MSC zavedená v roce 2016. Používat ji smějí pouze výrobky z mořských plodů včetně ryb, jejichž původ lze zpětně vysledovat v dodavatelském řetězci. K certifikaci MSC se hlásí stále více rybářských a zpracovatelských společností. V současnosti ji smí používat zhruba 3300 společností, což v praxi znamená zhruba dvacet tisíc produktů s certifikací MSC.

Čtěte také: Ekologické aspekty tuňákových konzerv

Hned v roce 2016 podpořila aktivity MSC společnost Bolton Food, významný hráč na evropském trhu rybích konzerv a distributor produtků značek Rio Mare, Palmera nebo Saupiquet. Zavázala se do roku 2024 zpracovávat tuňáky výhradně od rybářských společností certifikovaných MSC. Ke konci předloňského roku se například značce Rio Mare podařilo docílit, že objem produkce tuňáků z udržitelných zdrojů dosáhl sedmdesáti procent.

Spolupráce s Marine Stewardship Council dává společnosti Bolton Food možnost ovlivňovat postupy rybářských společností, a tak i podporovat změny uvnitř celého dodavatelského řetězce. „Společným sdílením takzvaných zásad dobré praxe týkajících se diverzifikace metod rybolovu a snižování rizika vedlejších úlovků, chceme inspirovat i ostatní významné společnosti k nastoupení cesty, jež povede k ozdravení světových oceánů,“ uvedl na tiskové konferenci společností Bolton Food v Praze ředitel její divize udržitelného rozvoje Luciano Pirovano.

Nešetrné způsoby lovu

Lov tuňáků lze rozdělit na zcela nešetrné a šetrnější způsoby vzhledem k tomu, jak moc ovlivňují podmořský svět.

• Purse Seine s FADs: Nejvíce škody při lovu tuňáků napáchají tzv. košelkové nevody neboli kruhové zátahové sítě (purse seine) používané se speciálními zařízeními určenými na shlukování ryb (FADs - Fish Aggregating Devices). Nicméně právě v kombinaci s FADs nabírá tento způsob lovu zcela jiných, pro mořský život doslova devastujících rozměrů.
• Gillnetting: Jedná se o nylonovou síť, která je konstruována tak, aby se do ní chytily jenom hlavy ryb. Když se ryba snaží uniknout, do sítě se zamotá ještě víc. Gillnetting je nebezpečný pro želvy a ostatní mořské živočichy, kteří se mohou po zamotání utopit či dostat do řezných ran infekci a na následky zranění zemřít.
• Longlining: Nejčastěji se tento způsob lovu používá na tuňáka žlutoploutvého. Jedná se o velice dlouhé lano, řádově v desítkách kilometrů, na které jsou zavěšeny háčky s návnadou.

Šetrnější způsoby lovu

Lovit tuňáky se dá pochopitelně i šetrněji, než jak je tomu u předešlých způsobů. Nejšetrnější by bylo nelovit je vůbec, to je ovšem prakticky nemožné. Z pohledu Greenpeace jsou tedy přijatelné dva způsoby:

• FAD-free Purse Seine: Zde se jedná o kruhové zátahové sítě (purse seine) bez použití FADs. Sítě jsou použity na hejno tuňáků, kdy je počet vedlejších úlovků mnohem nižší než s FADs.
• Pole & line: Tato metoda lovu je nejšetrnější možnou alternativou. Spočívá v rybaření na prut a vlasec. Množství vedlejších úlovků je zde tak minimální. Velkou výhodou je, že rybáři mohou vybírat velké tuňáky a nedospělé vracet zpět do vody.

Jaký druh tuňáka je nejméně ohrožený?

V konzervách se však už setkáte s tuňákem žlutoploutvým (Thunnus albacares) či tuňákem křídlatým (Thunnus alalunga). Oba druhy jsou ovšem považovány za relativně ohrožené. Tuňák pruhovaný je v současnosti ohrožený nejméně.

Čtěte také: Konzumace tuňáka

Co zmůžeme my z pozice zákazníka?

Je důležité uvědomit si, že důvodem lovu tuňáků jsme jen a pouze my, zákazníci. A právě v našich silách by tedy mělo být přimět svým jednáním obchodníky, aby dávali přednost rybářům respektujícím principy trvale udržitelného rybolovu.

To, jestli byl tuňák chycen způsobem na prut a vlasec, určitě poznáte podle etikety. A podobně se výrobce jistě rád pochlubí i způsobem lovu FAD-free Purse Seine. A pokud informace nejsou k nalezení, můžete na prodejce zatlačit a na způsob rybolovu se začít ptát.

tags: #tunak #ohrožený #druh #informace

Oblíbené příspěvky:

• Nebezpečí azbestu v ovzduší
• Metody v zemědělství a ochraně rostlin
• Dotace na likvidaci plevele
• Životní prostředí a těžba břidlicového plynu
• Průvodce množením trávy