Přátelství v přírodě: Co to je a jak ho pěstovat

Zahradničení je lékem na psychické neduhy pandemií unavené společnosti, oddechem, meditací, malým splynutím s přírodou i příjemně únavnou fyzickou činností. Navíc přináší užitečné zkušenosti, radosti a úrodu k tomu. Podpořit vlastní nezávislost a soběstačnost se v posledních letech rozhodla řada novopečených zahradníků.

Zahradní centra, výrobci zemědělské techniky a nejrůznější dodavatelé řešení „udělej si sám“ jim v tom vyšli vstříc. Počet zahrádek, zvláště pak ve městech, utěšeně narůstá. Záhumenky, střešní a balkonové políčka, zahrádky před domy.

Úskalí moderního zahradničení

Úplně pozitivní bilance zahradníků a zahrádek ale také není. Vzrůstá spotřeba rašeliny, funkčně neobnovitelného přírodního materiálu. Milovníci tohoto ušlechtilého hobby tak často nevědomky přispívají k drancování rašelinišť. Jeden milimetr rašeliny vniká tisíce let a její těžba po tunách je přitom otázkou minut.

Jak navíc upozorňují aktivisté: „Jen v rašeliništích Velké Británie je vázáno 300 milionů tun potenciálně nebezpečných skleníkových plynů, nyní absorbovaných, které se mohou uvolnit těžbou uvolnit do atmosféry.“ Zájem o zahradničení a ozelenění všech míst, kde to je jen trochu možné, tak paradoxně přispívá k likvidaci nedocenitelného biotopu obývaného řadou unikátních druhů rostlin a živočichů i k akceleraci klimatické změny.

Mezi lety 2015 až 2019 se její podíl v prodávaných zahradních substrátech snížil přibližně o 10 procentních bodů, což zdaleka nevyvážilo vzrůstající poptávku. „Rašeliniště, blata a mokřady jsou deštnými pralesy Británie,“ dodává Paul de Zyla, vedoucí organizace Growing Media Monitor. Zahradničení je fajn, mít kousek zeleně na dosah nám prospívá.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Ale jako u každého ušlechtilého záměru platí, že všeho moc škodí. A přeexponovaný univerzální požadavek po zahradničení může mít neblahé dopady na životní prostředí.

Alternativy k rašelině

Rašelinu potřebuji jen na kyselomilné rostliny typu kanadská borůvka. Kyselost lze dodat třeba smrkovým jehličím. Nezkoušela jsem, ale jako médium se prý dají celkem úspěšně používat místo rašeliny různé minerální vaty. V podstatě jakýkoliv pórovitý nasákový materiál, který neuvolňuje látky neslučující se s tou rostlinkou.

Co se týká rašeliny, opravdu by mě zajímalo, odkud se ty rašeliny, které v těch obrovských množstvích pytlů s prodávanými pěstebními substráty podle udávaného složení jsou, berou. Nemám problém s tím, pokud by se jednalo o přiměřený odběr, kde podobnou rychlostí nová rašelina vzniká a biotop je zachováván. Ale to by chtělo vědět, odkud to je.

Rašelinu zdejší firmy kupují hlavně v Pobaltí , používají ji jako základ pro substráty ( v místech původu se naopak používá jako palivo). Samozřejmě by šlo ji nahrazovat z místních zdrojů ( odpad z pil, truhláren apod.) , ale tam již stojí frontu zpracovatelé a výrobci briket a peletek a taky elektrárny , které z důvodu nařízení prosazeného ekotento... musí spalovat i část biomasy.

Kompostování jako klíč k udržitelnému zahradničení

Nicméně jedna věc vadí mě, a tou věcí jsou kontejnery na bioodpad na vesnicích. Bohužel čím dál méně lidí je ochotno si něco pěstovat a tak místo toho, aby veškerý organický materiál končil na kompostu, raději se odveze do bioodpadu. Nějak to nekoresponduje s tím údajně zvýšeným zájmem o zahradničení.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Nazývat domácí hromadu bioodpadu kompostem je taky velká nepřesnost. Kompost doma 99% zahrádkářů není ochotno vyrobit, znamenalo by to neustále tu hromadu dotovat kyslíkem (nic složitého optimálně jednou za 14 dní tu hromadu přeházet). Další překážka pro řádný kompostovací proces je malé množství bioodpadu. Krecht musí být dostatečně velký, aby hygienizace proběhla.

Pokud máte dost místa na tak tři hromady, tak kompost ze zahrady není problém a současně je jen s málem práce. Stačí bioodpady dávat na hromadu a trochu rozumně je vrstvit, případně občas převrstvit slabou vrstvou hlíny a odpadního písku, pokud tam je příliš organiky a málo hlíny. Největší nálož organiky, pohrabané listí na podzim, se dá s úspěchem zarýt rovnou na záhonech jako náhrada chlévské mrvy.

V Ostravě se normálně prodává a za výhodnou cenu. Stačí zajet do sběrného dvora. Existuje hnojivo obchodního názvu Organic( dříve se to jmenovalo Bioganic), které vzniká fermentací a mícháním slepičince, kravského hnoje a různých příměsí listí apod., ale zásadně horkou cestou.

Tudíž semena plevelů a choroboplodné zárodky jsou zničeny a tohle organické hnojivo je naprosto vynikající, oproti hnoji je ho potřeba zhruba 5x méně, tzn. nějakých 100q/ha. Nedělá se ale všude, vyrábí se např. v Městci Králové nebo v Hořátvi(Proagro Nymburk) a vím, že zelináři v naší oblasti na tom mají postavenu organiku. Občas si ho na zahradu beru také, velká kára za auto přijde na nějaké 200,- a naprosto to na hnojivé účely stačí.

Nejlepší je kompostovat doma, ale když už se do toho někomu nechce, pořád lepší mít možnost vyhodit zbytky do bioodpadu než do komunálu.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Zásady pěstování rostlin bez chemie

K omezování výskytu většiny chorob a škůdců existuje opravdu mnoho způsobů a záleží na úvaze každého pěstitele, aby si vybral ten nejvhodnější a nejúčinnější. Doporučujeme nezůstávat pouze u jednoho, ale použít vše, co se v minulosti osvědčilo. Přijměte několik zásad, jak pěstovat rostliny bez agresivní chemie a s využitím zdravého přístupu k přírodě a se znalostí rostlin a jejich škůdců.

1. Zdravé rostliny: Zdravé rostliny málokdy trpí napadením škůdci nebo chorobami tak často nebo v tak velké míře jako rostliny nedostatečně živené nebo jinak oslabené. Vitální zdravé rostliny dokážou přežít větší poškození než ty slabé a také se rychleji uzdraví.
2. Výběr rostlin: Některé rostliny jsou zcela imunní, a proto netrpí chorobami či útoky škůdců a úplně se jich zbaví. Jiné rostliny jsou odolnější, což znamená, že sice podlehnou útoku choroby nebo škůdce, ale navzdory této skutečnosti vydají dobrou úrodu.
3. Možnosti pěstování: Existují možnosti, jak pěstovat rostliny, které mají nějaká omezení, ať už v jednom či v druhém extrému - některé choroby nebo škůdci jimi mohou být podporováni, nebo naopak znevýhodněni.
4. Ochranné bariéry: Ačkoliv to mnozí zahradníci nemají rádi a tvrdí, že pohled na záhony překryté ochrannými sítěmi, tkanými či netkanými textiliemi, fóliemi, částmi plastových lahev, je odpudivý, musejí uznat, že jsou to účinná opatření. My tuto ochranu velmi doporučujeme, protože když mezi rostlinu a hrozící problém postavíme nepřekonatelnou překážku, zachráníme situaci.

Alternativní zemědělství

Britský permakulturista Patrick Whitefield ve své knížce The Earth Care Manual popisuje možnou transformaci zemědělství od obilovin směrem k tvrdoslupečným ovocným dřevinám. Takový přechod by z hlediska výživy jistě byl možný, protože jedlé kaštany, žaludy, lískové i vlašské ořechy jsou výtečným zdrojem kalorií, proteinů, sacharidů i tuků a ve výživě dokážou nahradit obilí.

„Z dlouhodobého hlediska neexistuje žádný teoretický důvod, proč by dřeviny nemohly nahradit každoroční polní rostliny jako hlavní zdroj lidské obživy. Kdyby k tomu došlo, znamenalo by to revoluční obrat nejen pro zemědělství, ale i pro krajinu.

Otevřená pole posetá obilím a trávou by zmizela a nahradily by je sady nebo jedlé lesy, v nichž by bylo možná tolik mýtin, kolik máme dnes lesů. Toto je velice dlouhodobá vize a může či nemusí se ukázat jako ideální řešení. Zdaleka se nechci snažit předvídat budoucnost.

Výhody zemědělství postaveného na dřevinách:

• Udržitelnost: Zemědělství postavené na dřevinách je udržitelnější než konvenční hospodaření.
• Odolnost vůči záplavám a suchům: Stromy jsou díky svému rozsáhlému a trvalému kořenovému systému odolnější proti záplavám a suchům.
• Nižší energetická náročnost: Zemědělství postavené na stromech je méně energeticky náročné než klasické hospodaření na poli. Zcela odpadá potřeba každoroční orby a setí.
• Vyšší efektivita fotosyntézy: Dřevnaté rostliny jsou efektivnější v zachytávání světla než jednoleté rostliny. Ročně dokážou zachytit až trojnásobek slunečního záření, které využijí na produkci semen či dřeva.
• Nižší ztráty živin vyplavováním z půdy.

Nevýhody zemědělství postaveného na dřevinách:

• Nepravidelná plodnost: V závislosti na počasí a jiných faktorech (geny) neplodí tvrdoslupečné dřeviny každý rok.
• Dlouhý nástup do plodnosti: Skořápkoviny začínají plodit až několik let po vysazení, přičemž plné plodnosti dosahují ještě později.
• Dlouhý generační interval: Průměrný věk rodičovské generace stromů při nástupu první generace potomstva je ve srovnání s jednoletými obilovinami dost vysoký.
• Hořkost plodů.

tags: #prstovani #v #prirode #kamaradky #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Svoz odpadu Šeberov – podrobný plán
• Ekologie a vratné kelímky
• Stálá teplota těla u endotermů
• Průvodce výběrem odpadkového koše
• Povinnosti strážců přírody v ČR