Průběh recyklace plastů

Když se pozorně rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že jsme doslova obklopeni plasty, které tvoří většinu věcí kolem nás. Bez plastů si nedokážeme představit současný život a mnozí lidé v nadsázce nazývají dnešní dobu dobou plastovou, podobně jak byla v minulosti třeba doba železná či bronzová. Plasty mají jistě velkou řadu předností a nacházejí uplatnění ve všech odvětvích lidské činnosti, jejich nespornou nevýhodu je však velmi dlouhá doba rozkladu v přírodě (desítky let ale i desetitisíce let).

Plasty jsou syntetické či polosyntetické polymerní materiály obsahující nejrůznější aditiva (změkčovadla, barviva…). Historie plastů sahá až do poloviny 19. st., kdy byl Angličanem Alexandrem Parksem vynalezen nitrát celulózy. Prvním ryze syntetickým platem byl známý bakelit, vynalezený roku 1909. Postupem času vznikaly další druhy plastů jako PVC, polystyren atd.

Plasty se dají dělit z mnoha různých hledisek např. na vinylové plasty, polyamidy, polyestery, polyuretany, aminoplasty… Běžným dělením plastů je též na termoplasty a reaktoplasty. PET, neboli polyethylentereftalát, je jeden z nejběžnějších plastů, který se nejčastěji užívá k výrobě PET lahví. Polyethylentereftalát je dobře recyklovatelný a tudíž i žádaný. HDPE, neboli vysokohustotní polyethylen, je poměrně hodně odolný vůči chemikáliím, a proto slouží k výrobě obalů na čisticí prostředky apod. PVC, neboli polyvinylchlorid, můžeme nalézt např. v linoleu či různých trubkách. PS, neboli polystyren, se nejčastěji užívá k mechanické ochraně zboží, dále pro výrobu plastových kelímků a talířů. Polystyren se dá rovněž recyklovat a vzniklý recyklát je užit např. Existuje ještě celá řada druhů plastů.

Sběr a třídění plastů

Plasty se podobně jako třeba papír či sklo dají odhazovat do speciálních kontejnerů. Jedná se o kontejnery žluté barvy. Téměř v celé ČR se plasty třídí do žlutých kontejnerů nebo pytlů. Jedná se o nejrozšířenější kontejnery na tříděný odpad. Do kontejnerů se třídí prakticky veškeré plasty, se kterými se doma setkáte. Vždy je potřeba se řídit instrukcemi na nálepkách na kontejneru. Důležité je také se snažit zmenšovat objem plastového odpadu již při jeho třídění a tím nejjednodušším je např.

Obsah žlutých kontejnerů nejprve putuje na dotřiďovací linku, kde obsluha vybírá vše, co tam nepatří (papír, kovy…) a zároveň dochází k třídění plastů podle jednotlivých druhů. Takto vytříděný odpad putuje k jednotlivým odběratelům. Mimo to zbytek nevyužitelných plastů je mnohdy semlet a využit např. ve stavebnictví či pro výrobu dalších výrobků. Nevyužitelný plast též velmi často putuje jako palivo do tepláren či cementáren.

Čtěte také: Česká recyklace spotřebičů

Vytříděné plasty z barevných kontejnerů se sváží svozovými auty vybavenými lisem. Lis v nástavbě auta zmenšuje objem vyhozených plastů a vozy pojmou až 6x více těchto odpadů. Díky tomu vyvezou mnohem větší počet kontejnerů. Dotřiďování plastů dle jednotlivých druhů materiálů probíhá na linkách v ČR ručně. Svezený odpad se nakládá na dopravník, který prochází vyvýšenou kabinou. V ní stojí podél pásu 4 - 8 pracovníků, kteří vybírají jednotlivé druhy plastových odpadů. Nežádoucí nečistoty, které projdou skrz kabinu, se odváží obvykle na energetické využití.

Recyklace plastů - proces a produkty

Před samotnou recyklací se dotříděné plasty melou, následně propírají a dále zpracovávají podle konkrétních požadavků jednotlivých zpracovatelů. Vytříděný plast je následně drcen a mlet ve speciálních drtičích na malé kousky. Ty jsou propírány čistou vodou k odstranění zbytku potravin, barviv atd. Takto vyčištěné kousky jsou taveny a vtlačovány do kovových forem, vzniká čistý recyklát (granule).

Při recyklaci plastů dochází k jejich roztavení a regranulaci. Granuláty se přidávají do vstřikovacích lisů, které formují nové výrobky. Nejrozšířenější je zpracování PET lahví, ze kterých se vyrábějí umělá vlákna, zátěžové koberce nebo opět nové lahve. Plasty roztříděné podle druhů a slisované až ve dvousetkilogramových balících se odvezou z dotřiďovacích linek ke zpracovatelům. Zde se drtí, čistí a přetvářejí na suroviny vhodné pro výrobu finálních produktů.

Nejběžnějším produktem recyklace plastů je takzvaný regranulát. Je vstupní surovinou pro výrobu nových plastů v podobě malých peciček. Z některých jednodruhových vytříděných plastů se také mohou vyrábět textilní či technická vlákna, a z nich poté např. koberce, výplně do zimních bund, dek a spacáků, autočalounění, mikiny, trika a dresy nebo také rozvodné vrstvy dětských plenek. Jiným druhem zpracování plastů je tavení a intruze do forem.

Novou, rozvíjející se metodou zpracování plastů je tzv. chemická recyklace. Jde o proces, kde se plasty depolymerizují a vznikají tak původní chemické látky pro jejich opětovnou výrobu.

Čtěte také: Emise a STK: Co potřebujete vědět

Ekologický význam recyklace plastů

Recyklace plastů je podobně jako ostatní recyklace šetrná k životnímu prostředí. Napomáhá úspoře primárních surovin, které v mnohých případech velmi rychle docházejí. V případě plastů se jedná např. o ropu. Na výrobu plastů je užito kolem 4% celkové produkce ropy, což by se mohlo zdát jako malé množství. Musíme však vzít v potaz, že se ročně vyrobí desítky milionů tun plastů a to znamená i nemalé množství ropy, nemluvě o spotřebě chemických aditiv. Výstupem recyklace jsou nejrůznější výrobky, nedochází ke zbytečnému skládkování. Plasty jsou též díky vysoké výhřevnosti vhodným alternativním palivem, když recyklace není možná.

Ročně se v Evropě vyprodukuje kolem 25 mil. tun plastových odpadů. Průměrný Čech přitom vyprodukuje na 100 kg plastů. Průměrná vzdálenost ke žlutým kontejnerům je v České republice 100 m, což není zas tak daleko, aby většina lidí mohla třídit plastové odpady. Pro výrobu jedné fleecové bundy je zapotřebí přibližně 50 PET lahví. Miliony tun odpadu, převážně plastového, končí každý rok v mořích a díky tomu vznikají útvary jako Great Pacific Garbage Patch (Velký pacifický odpadkový pás).

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o třídění plastu, najdete právě teď v jednom kvízu. Dnes dokážeme zrecyklovat jen zlomek plastů. Jak co do množství, tak do druhů. Zpracovává se převážně pouze PET, HDPE obaly a plastové fólie. Většina ostatních plastů (včetně bioplastů) se nerecykluje.

Výzvy a omezení recyklace plastů

Výrobky z recyklátu jsou někdy (ale rozhodně ne vždy) stejně kvalitní a odolné, jako výrobky z primárních surovin. Jde o to, že při termických, chemických, mechanických a biologických procesech během recyklace dochází k jejich degradaci. To může vést k omezení možností využití recyklovaných plastů. Lze tedy říci, že vlastnosti recyklovaných plastů nemusí být stejné, jako vlastnosti plastů nově vyrobených. Většímu využití odpadových plastů (tzv. materiálovou recyklací) brání pohodlí vývozu plastového odpadu, kde jsou náklady na práci nižší než u nás v Evropě. Krom toho si Evropa sama komplikuje recyklaci bezpočtem předpisů a regulací. Právě v Číně údajně až do nedávna končilo až 76 % evropského plastového odpadu (přibližně 7,3 milionů tun).

Pro úspěšnou recyklaci je třeba odpadní plasty co nejlépe vytřídit. Tedy to, co vhodíme do kontejnerů, prochází dalším tříděním na třídicích linkách. Ať už automatizovaně (například odrazivostí světla z povrchu materiálů), nebo mnohem častěji za přispěním lidské ruky. Technologie sice pokročily, ale se spoustou věcí si ještě neporadí. Čím čistější je odpad na vstupu do procesu, tím kvalitnější bude s největší pravděpodobností recyklát na výstupu. Pamatujte: ne vše, co naházíme do kontejneru na plast se zrecykluje. V průměru jen něco kolem 30 %.

Čtěte také: Jak probíhá měření emisí?

Recyklaci plastu a její rentabilitu mimo sběr, třídění a zpracování ovlivňuje částečně i cena ropy. Například pokud klesne cena polyetylenu (jednoho z tzv. panenských polymerů) pod určitou hodnotu za kilogram, přestává být pro výrobce finančně zajímavé nahrazovat jej druhotnými surovinami (recyklovanými). Tím klesá poptávka a recyklace nám, lidově řečeno, vázne. Výroba plastů prý spotřebuje cca 4-8 % celkové produkce ropy a zemního plynu, nepočítaje v to energii a dopravu. Recyklace plastu není ekologicky příznivá činnost. Jak si budete moci přečíst níže, jedná se o technologické procesy, které si v ničem nezadají s běžnou výrobou. A i z recyklace plastů vzniká odpad v podobě nezpracovatelných materiálů a dále jsou vedlejším produktem recyklace (nejen) plastů odpadní vody, spotřeba energie a průvodní negativní následky dopravy. Ekologická činnost?

Důležitým faktorem je „čistota“ recyklátu. Ta je důležitá pro cenu následného recyklovaného produktu. Docílit tzv. jednodruhovosti je však technicky složité. Žádný z třídících systémů není stoprocentně dokonalý. Situaci navíc komplikují sami někteří výrobci, kteří používají stále nové, vícevrstvé, povrchově upravené a barvené obalové plasty, jejichž využitelnost pro recyklaci je minimální. Jinými slovy výrobci se snaží uchvátit zákazníka novým, ještě lepším obalem, jehož recyklovatelnost je často komplikovaná, ne-li nemožná.

Recyklace a znovuzpracování plastů je velice důležité, stejně jako postupné snižování jejich produkce. Dočasně ho zachovejme pro nezbytné technologické a průmyslové oblasti, kde se plast v současnosti nedá nahradit jinými více udržitelnými materiály nebo řešením a tam, kde je náhrada možná, tuto náhradu plně využijme. Z celkového množství plastů se skutečně zrecykluje kolem 10% (v ČR je to údajně 40%), a proto je důležité věnovat větší důraz a pozornost na předcházení vzniku plastového odpadu než jeho likvidaci.

Co se děje s plasty po vhození do žlutého kontejneru?

Každý plastový obal, který vyhodíme do koše, má za sebou dlouhou cestu - od třídění, přes recyklaci, až po možné skládky, spalovny či přírodu. Přestože se recyklace neustále zlepšuje, velká část plastů končí tam, kde by vůbec neměla.

1. Sběr a třídění: Plastový odpad, jako jsou PET lahve, obaly od potravin či fólie, se shromažďuje do kontejnerů na tříděný odpad. V zemích s vyspělými systémy (např. v EU) se plasty třídí ručně nebo pomocí optických skenerů podle typu (PET, HDPE, PP).
2. Recyklace: Roztříděné plasty se čistí, drtí a přeměňují na granule, které se dále používají k výrobě nových produktů - od obalů po textilie. Například PET lahve lze recyklovat na nové lahve („bottle-to-bottle“) nebo na vlákna do oblečení.
3. Skládky, spalování nebo příroda: Až 40 % plastu končí na skládkách, kde se rozkládá stovky let, uvolňuje mikroplasty a znečišťuje půdu. Dalších 30 % se spaluje pro výrobu energie, což ale produkuje emise CO₂ a toxické látky. Nejhorším scénářem je únik plastů do přírody - do řek, oceánů nebo lesů.

Správné třídění: Plastový odpad vhazujte do příslušných kontejnerů a odstraňujte zbytky jídla. Plastové obaly často končí nešťastně - na skládce, ve spalovně nebo v přírodě. Jen my však můžeme tento příběh změnit.

tags: #prubeh #recyklace #plastu

Oblíbené příspěvky:

• Vliv znečištění ovzduší na atopický ekzém
• Tipy pro rodinnou ochranu přírody
• Srovnání pratelných kapesníků
• Ekologické bydlení v ČR
• 20litrové koše na tříděný odpad