Půda je nedílnou součástí životního prostředí člověka. Na rozdíl od znečištění vody a ovzduší, znečištění půdy není zpozorováno okamžitě a projevuje se často skrytě.
Znečištění půdy má oproti znečištění vody a ovzduší také to specifikum, že není zpozorováno okamžitě, není vnímáno smyslovými orgány, ale projevuje se v mnoha případech skrytě (např. v případech iontů toxických kovů, které mají schopnost dlouhodobé vazby v půdních strukturách a u látek typu PCBs a PAU s dlouhou dobou perzistence). Počáteční stadia znečištění půdy jsou proto těžko kontrolovatelná.
Největší kontaminanty pocházejí z městských aglomerací, hlavně průmyslových, kde dochází ke kumulaci negativních faktorů (doprava, průmysl, lokální topeniště). Kontaminace je i v oblasti zahrádkářských kolonií, v městských aglomeracích je závažná kontaminace rekreačních ploch patogenními mikroorganismy a parazity.
Chlordan je toxický perzistentní pesticid, který se může kumulovat v tělech organismů. Technický chlordan představuje směs minimálně 26 různých složek. Vzhledem k aplikaci jako pesticidu a lipofilní povaze se chlordan může vyskytovat především v půdě. Silně se váže na půdní částice na povrchu a vzhledem k nízké rozpustnosti ve vodě se příliš nevyluhuje do podzemních vod. Z půdy se může dostávat do ovzduší odpařením nebo větrnou erozí ve formě navázané na půdní částice, avšak v ovzduší může být obsažen i jako plynná fáze (bez sorpce). Může se kumulovat ve tkáních ryb, ptáků, savců i vodních rostlin a vstupuje do potravních řetězců.
Chlordan se vstřebává gastrointestinálním traktem, plícemi nebo kůží. Nejvýznamnějším vstupem je však konzumace kontaminovaných potravin. Expozice chlordanu narušuje přenos nervových impulzů, vyvolává křeče, poškozuje játra a ledviny a ovlivňuje i dýchání. Běžné symptomy otravy chlordanem zahrnují bolesti hlavy, rozmazané vidění, zmatenost, zvracení a svalový třes. Chronická expozice může vyvolat poruchy paměti, učení a spánku, změny osobnosti, deprese, sníženou citlivost končetin a poruchy krve. Chlordan je zařazen mezi možné lidské karcinogeny a teratogeny (může poškodit plod v těle matky).
Čtěte také: Dopad elektrotechniky na životní prostředí v ČR
Přísun toxických látek do těla je buď přímý, nebo pomocí potravinových řetězců. Citlivější k působení toxických kovů je dětská populace, hlavně předškolní. Zvýšená kumulace toxických kovů byla prokázána v jejich krvi, moči a vlasech. Významnou část expozice zde tvoří potrava a voda znečištěná prachem. U půdy je nutno zvažovat expoziční cestu orální, inhalační i dermální. U dospělých jedinců je příjem z půdy menší, přibližně 50-100 mg za den.
Předcházet nadměrnému užívání vody a jejímu znečištění lze různým způsobem. Na mikroúrovni je třeba zavádět ekologicky šetrnější způsoby využívání vody, ne tak náročné na její spotřebu, šetřit s výrobky, k jejichž výrobě vodu využíváme, nepoužívat kvalitní vody tam, kde lze sáhnout k využití vody méně kvalitní, používat různorodé zdroje vody.
Některá z řešení zahrnují využití obnovitelných zdrojů energie, snížení spotřeby energie a vody, recyklaci odpadu a podporu ochrany přírodních zdrojů. Každý z nás může přispět k ochraně životního prostředí. Například můžeme snížit svou spotřebu energie a vody, používat recyklovatelné produkty a podporovat výrobky a služby, které jsou šetrné k životnímu prostředí.
Díky množství organických látek a většinou i dostatku makrobiotických a stopových prvků, kyslíku i vlhkosti, jsou v půdě příznivé podmínky pro růst a existenci mikroorganismů. V případě, že v půdě nejsou extrémní podmínky (teplota, pH, redox potenciál, solnost), mají mikroorganismy téměř ideální prostředí pro svoji existenci. Jakákoliv změna podmínek v prostředí půdy ale může vyvolat významné změny ve struktuře mikrobiální populace.
Intenzivní zemědělské využívání krajiny, zejména na svažitých územích a na lehkých propustných půdách, s sebou nese možná rizika kontaminace vodních útvarů a to hlavně dusíkem, ale i jinými látkami. Postup návrhu je specifikován metodikou a mj. je při něm zohledňován i systém opatření povinný v rámci standardů DZES. Opatření na orné půdě jako lokální zatravnění, vyloučení pěstování širokořádkových plodin či pěstování meziplodin mají pozitivní vliv i na zlepšení zadržení srážkové vody v zemědělské krajině. Kvantifikace změn retence vody v půdě byla součástí výzkumu a podrobněji je rovněž uvedena v metodice Konečné a kol.
Čtěte také: Obnovitelné zdroje a průmysl v ČR: analýza plateb
Ochrana jakosti vody v povodí je složitý multioborový problém. Vyplývá to z různorodosti potenciálních zdrojů znečištění a přírodních i člověkem ovlivněných procesů uplatňujících se nepřímým či přímým vlivem. Metodika Optimalizace ochrany vody a půdy v povodí vodních zdrojů nabízí nástroj pro analýzu vlivu jednotlivých zdrojů v povodí, postup návrhu a optimalizace opatření k zlepšení jakosti i retence povrchové vody, včetně vyhodnocení účinku v případě uplatnění opatření. Bylo zjištěno, že významně větší podíl celkového fosforu ve vodě pochází z bodových zdrojů (84 % v povodí Bílého potoka a 66 % v povodí Kuřimky). Naopak plošným zemědělským zdrojům lze připsat hlavní podíl na koncentracích celkového dusíku (80 % v povodí Bílého potoka a 94 % v povodí Kuřimky).Toto jsou zdroje dusíku vstupující do jakostního modelu, který řeší ustálenou bilanci bez zahrnutí extrémních jevů, tedy dusík, který vstupuje do povrchových vod průsakem půdním profilem a s drenážními vodami. V obou modelových povodích byly navrženy variantní postupy pro omezení znečištění povrchových vod a vyčíslena jejich účinnost. V rámci maximalistické varianty by omezením bodových zdrojů bylo možné dosáhnout snížení koncentrací Pcelk o 72 % v povodí Bílého potoka a o 67 % v povodí Kuřimky.
Čtěte také: Environmentální dopady živočišné výroby
tags: #průmysl #znečištění #půdy #zdroje